logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

KARL REITMEIER

Jubileum zaniklých horských chat na Čerchově

Hned dvojí jubileum slaví koncem srpna (rozuměj v roce 2017 - pozn. překl.) Klub českých turistů v Domažlicích (v originále "der Touristikklub Taus" - pozn. překl.): před 120 lety (tj. roku 1897 - pozn. překl.) došlo k otevření Pasovského chaty na hoře Čerchov a před 90 lety (tj. roku 1927 - pozn. překl.) na témže místě k otevření chaty větší (kapacita té původní už totiž nestačila provozu - pozn. překl.). Obě chaty sloužily turistů, kteří tehdy v zástupech proudili na temeno Čerchova, tj. "krále Českého lesa" (v originále "auf den König des Böhmischen Waldes, den Schwarzkopf", jako německé označení hory bylo však používáno i místní jméno "Schwarzkoppe" - pozn. překl.) k přenocování a zaopatření. Obě chaty byly pravými skvosty, jak alespoň dokazují staré fotografie. Byly bohužel armádou krátce před "sametovou revolucí", přesněji v červenci roku 1989, definitivně srovnány se zemí.
Toto dvojí jubileum je přirozeně dobrou příležitostí k tomu, abychom si povšimli historie turistického objevování Čerchova. Na jakémsi jeho prvopočátku byl datum 24. května 1893, kdy byla v Domažlicích založena místní odbočka Klubu českých turistů. Asi o měsíc později podnikla domažlická odbočka Klubu českých turistů, jehož zakladatelem a předsedou (v letech 1890-1914 - pozn. překl.) byl architekt Vratislav Pacovský (*13. listopadu 1854 v Kostelci nad Orlicí, †24. května 1924 v Praze, mj. iniciátor a autor projektu Petřínské rozhledny v Praze - pozn. překl.), spolu s pražským ústředím společný výlet na vrchol Čerchova. Už 15. června 1894 byla na něm dokončena dřevěná rozhledna (stavba probíhala pod vedením tesařského mistra Jakuba Zelenky a věž byla 17 metrů vysoká – bavorští turisté projevili o výstavbu podobné zájem už dříve, jejich žádost však nebyla majitelem panství hrabětem Stadionem vyslyšena - pozn. překl.). Pln nadšení referuje o tom v témže roce časopis "Der Wanderer" slovy: "Der Aussichtsturm ist vollendet. Aus der Ferne sichtbar, ragt er stolz zum Himmel empor, beherrscht das weite Tauser Gebiet und das benachbarte bayerische Land." (tj. "Rozhledna je dokončena. Viditelná zdáli, tyčí se hrdě vzhůru k nebi, opanovává širou oblast Domažlicka a sousedící bavorský kraj." - pozn. překl.). Pražské listy psaly, že otevření rozhledny nebylo nijakou regionální slavností českých turistů, nýbrž svátkem celého dalekého okolí, odkud bylo tisíce let starý Čerchov možno spatřit.
Na mimořádné valné hromadě rozhodl se domažlický klub turistů dne 11. června 1896 okamžitě zahájit výstavbu horské chaty na temeni Čerchova. Pracovalo na ní pod dohledem tesařského mistra Josefa Kristofa 19 tesařů, dva truhláři, 14 zedníků a nádeníků, 9 šindelářů, dva dřevorubci ke kácení stromů a deset dřevorubců k odvozu dřeva. Přes obtížnost úkolu bylo 10. října 1896 ohlášeno, že je chata hotova. Na počest zasloužilého předsedy Klubu českých turistů, architekta a stavitele Vratislava Pasovského dostala chata jméno po něm a byla veřejnosti slavnostně předána dne 13. června roku 1897. Prvním hostinským na Pasovského chatě se stal Štěpán Frey z Postřekova (v originále "Stefan Frey aus Possigkau" - pozn. překl.). V časopise "Der Wanderer" lze najít v roce 1898 následující příspěvek: "In der Hütte auf dem Schwarzkopf ist für jeden Wanderer gut gesorgt. Die Erfrischungen sind sehr preiswert, und es wirklich nicht nötig, sich die Wegzehrung auf den Gipfel mitzubringen." (tj. V chatě na Čerchově je o každého turistu dobře postaráno. Občerstvení je velice levné a skutečně není zapotřebí brát s sebou na vrchol nijaké zásoby na cestu." - pozn. překl.) Pasovského chata byla nízká dřevěná budova, která měla v přízemí zřízen hostinec a byt pro hostinského. V podkroví byly dvě místnosti a v každé z nich šest postelí pro přenocování.
Turistické objevování Čerchova a jeho okolí pokračovalo, neboť nejvyšší vrchol Českého lesa se brzy stal pro turisty doslova magnetem. Roku 1901 byla zřízena Česká studánka a zbudována Hanova stezka, pojmenovaná po tehdejším domažlickém starostovi, jímž byl Petr Hana (žil v letech 1836-1908, v roce 1905 u něho propukla duševní choroba, pro kterou musel být zbaven úřadu - pozn. překl.). V roce 1903 došlo ke zbudování Cesty hraběte Jiřího ze Stadionů na Čerchov. Poté, co dřevěná rozhledna na vrcholu hory ztrouchnivěla, přikročil domažlický klub turistů k výstavbě rozhledny zděné. Základní kámen k ní byl položen dne 23. května 1904, k oficiálnímu jejímu předání veřejnosti došlo dne 17. července 1905 velkolepou slavností, které se zúčastnilo kolem 500 osob. Na památku zesnulého Viléma Kurze (žil v letech 1847-1902, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.), spoluzakladatele Klubu českých turistů, neúnavného mluvčího Pošumaví (v originále "unermüdlicher Fürsprecher des Vorböhmerwaldes" - pozn. překl.), za které byl zvolen do Říšské rady, byla rozhledna nazvána Kurzovou věží.
Pro velký příliv turistů se nakonec stala nezbytnou výstavba druhé chaty, která byla slavnostně otevřena 7. února roku 1927. Měla už charakter podobný hotelu. Radost nad druhou chatou a kvetoucím turistickým ruchem trvala však přibližně pouhé desetiletí, poněvadž následovaly časy věru neblahé.
Dne 26. listopadu 1938 převzala Čerchov německá správa. V roce 1945 se sice znovu stal součástí Československa a tři roky nato se vrátila i rozhledna a obě chaty do vlastnictví Klubu českých turistů, ale roku 1950 komunistická vláda Čerchov uzavřela veřejnosti a prohlásila jej za nepřístupné vojenské pásmo. Teprve 16. července 2000, tedy téměř přesně po padesáti letech mohla být rozhledna opět zpřístupněna, chaty při ní ovšem už při ní nestojí. Domažlický klub turistů si vypomohl přístavbou staré rozhledny (na vrcholu stojí ještě druhá, větší věž, která je veřejnosti nepřístupná a slouží zajištění bezpečnosti leteckého provozu - pozn. překl.). Jako druhé pohostinské zařízení se nabízí bistro, umístěné v budově, v níž mělo kdysi východoněmecké ministerstvo státní bezpečnosti (tj. neblaze proslulá "Stasi" - pozn. překl.) svůj odposlechový opěrný bod. Je přáním mnohých milovníků Čerchova, aby alespoň jedna z někdejších chat byla opět zbudována podle dochovaných originálních plánů. K tomu bohužel zatím nedošlo.
Mezitím se hora stala opět místem setkání lidí, kteří se tu z německé i české strany v přátelství scházejí. A to je bezpochyby to nejvýznamnější ze všeho.


Sudetendeutsche Zeitung, 2017, č. 35, s. 13

Nová střecha pro kostel v Šitboři

Když Spolek Mikuláš v minulém roce představil své plány na obnovu kostela sv. Mikuláše v Šitboři, vsi, která je dnes částí obce Poběžovice (v originále "in Schüttwa – heute zu Ronsperg eingemeindet" - pozn. překl.), jakož i dát do pořádku místní hřbitov, mnozí se jistě jen lehce pousmáli, a to z dobrého důvodu. Kostel byl ruinou, v jejímž vnitřku bujely stromy a keře a jejíž zdivo vykazovalo obrovité otvory. Na hřbitově ležely téměř všechny náhrobky zarostlé na zemi a památník padlých vyhlížel značně neutěšeně.
Mezitím se přece jen cosi vykonalo. Památník je v bezvadném stavu, na hřbitově je mnoho náhrobků znovu vztyčeno a očištěno, některé jsou čerstvě natřeny. A na jaře (rozuměj roku 2017 - pozn. překl.) začínají nyní i renovační práce na mikulášském kostele, jedné z nejstarších kulturních památek regionu. Spolek Mikuláš v čele s Václavem Kohoutem – jde o člena poběžovického obecního zastupitelstva (v originále "er ist Ronsperger Stadtrat" - pozn. překl.) – a jeho zástupcem Ivo Dubským, který mimochodem hovoří vynikající němčinou, dodržel slovo. V neposlední řadě je to zásluhou dobře připraveného konceptu a adekvátního finančního plánu.
Roku 2016 vztyčili dobrovolní pracovníci na hřbitově kolem stovky náhrobků. Nalezeno bylo třicet litinových křížů. Některé přelámané musely být znovu svařeny dohromady, zbaveny rezu, natřeny a znovu vsazeny do kamenných podstavců. Jak mi Dubský dále prozradil, byla i větší litinová torza v počtu kolem dvaceti a vysoká od 40 centimetrů do jednoho metru rovněž očištěna a fixována. Pro tento rok (rozuměj rok 2017 - pozn. překl.) je v plánu vztyčení dalších náhrobků a vyčištění celého prostoru. Památník padlých byl už předtím osazen v pěkně čisté podobě a opatřen novými tabulemi, upomínajícími na oběti první světové války v letech 1914-1918 ze Šitboře, Nového Kramolína, Valtířova a Mnichova (v originále "aus den Orten Schüttwa, Neugramatin, Waldersgrün und Münchsdorf" - pozn. překl.).
Nový krov dostává nyní presbyterium. Byl už v zimě připraven ve svých součástech v jedné poběžovické tesařské dílně. Ještě v listopadu a v prosinci byly staré do té doby dochované střešní tašky a spolu s nimi i provizorní dřevěná krytina sňaty z torza kostelní střechy a podle Dubského doznaly opravy i horní okraje stěn kostela pod někdejším krovem. Trámoví nového krovu už stojí, pobito jen prkny. Ohledně nového krovu došlo k úzkému souladu s pracovníkem památkové péče, který na probíhající práce dohlíží. Ty mohly být financovány z finančních prostředků připravených pro minulý rok.
Ivo Dubský mi sdělil, že poběžovický starosta Hynek Říha už požadoval od českého ministerstva kultury pro letošek příspěvek přes 36 tisíc, přepočítáno na eura. Ústně mu byly ty finance přislíbeny. Nové tašky pro zastřešení kněžiště jsou už objednány a budou použity jako svrchní krytina krovu poté, co budou dokončeny tesařské práce.
V případě, že nějaké peníze zbudou, měla by začít oprava kostelní věže. K tomu náleží i kontrola statiky a fixace stavby.
Spolek Mikuláš má už konkrétní plány dalšího postupu. Brzy by starosta Říha a bývalí němečtí obyvatelé měli vznést požadavek na finanční přispění ze strany Česko-německého fondu budoucnosti pro léta 2018 a 2019. Dubský dal vědět, že v tom ohledu byly vedeny se zástupci fondu předběžné rozhovory a že reakce z jejich strany byla pozitivní, což ho prý těší. Koncem září má také starosta Říha znovu žádat ministerstvo kultury (od ledna 2014 do prosince 2017 stál v jeho čele Daniel Herman, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) o příspěvek na rok 2018. Koncem září roku 2018 bude následovat táž procedura ohledně příspěvku na rok 2019. S oběma příspěvky od ministerstva i s podporou Česko-německého fondu budoucnosti, jakož i s povinným příspěvkem obce Poběžovice se, jak doufá zástupce poběžovického starosty, sejde dostatek finančních prostředků na obnovu kostelní věže i na novou cibulovitou báň na jejím vrcholu. Obnova věže bude pokračovat v příštím roce, roku 2019 pak dojde k instalaci kopule.
Letos podle Dubského nadále probíhají i práce na úpravě návsi a památníku Jana ze Šitboře (v originále "Denkmal für Johannes von Schüttwa" - pozn. překl.). Jeho součástí by měl být i samostatně stojící pultík s otevřenou knihou o proslulém německém básníkovi, městském písaři a notáři. I pro ten účel byl už shromážděn dostatek peněz. Toho času mají být vybírány texty pro tuto knihu i pultík a poté, co bude sestavena dokumentace o celém památníku, dojde k podání žádosti o stavební povolení. Pro památník bylo už shromážděno v přepočtu 4000 eur. O možnost udělení podpory bude dotázán i Krajský úřad v Plzni. Jako možný dárce příspěvku na instalaci památníku bude diskutován i Česko-německý fond budoucnosti. Dubský ozřejmil, že z tohoto fondu normálně příspěvky pro podobné účely vydávány nejsou. Soňa Dederová však prohlásila, že památník je natolik výjimečný, že prosba na adresu předsedy fondu o souhlas bude vznesena. Potřebný obnos by měl činit v přepočtu 192 tisíc eur.
V Šitboři se tedy dalo něco do pohybu a lze napjatě doufat v další kroky.


Sudetendeutsche Zeitung, 2017, č. 17, s. 15

Ždánovská kaple blahoslaveného Kolomana

Kdysi německojazyčná obec Ždánov (v originále "das einst deutsche Tannawa" - pozn. překl.) si připomíná starou kapli, zasvěcenou bl. Kolomanovi a zřizuje ji nanovo. Zde zpráva z jejího staveniště.
Ten, kdo se na kole krátce za Klenčím vydá směrem na Luženičky (v originále "kurz nach Klentsch in Richtung Klein Luschenitz" - pozn. překl.), projíždí na této cestě i obcí Ždánov. A přímo při cestě padne jakési staveniště do oka. Co tu asi bude stát? Je jen dobře, že tolik Čechů umí mluvit německy. Tak hned na místě získávám informaci od jednoho člověka, který před 15 lety pracoval v Německu. Vypráví, že tu vzniká nová kaple, která má být v příštím roce hotova a následně i vysvěcena.
Rád ukazuje také plán budovy, na níž se už vší silou pracuje. Stavebníkem je obec Ždánov, která má dnes kolem 160 obyvatel. Před vyhnáním německých obyvatel žilo v místě o něco málo méně než 300 lidí (v roce 1939 jich bylo 274 - pozn. překl.).
Stále znovu překvapuje, co kaplí a kostelů je obnovováno v zemi, která platí za nejateističtější v Evropě. Ten muž mne ujistil, že k vysvěcení kaple budu pozván.
Augustiniánský mnich Koloman měl podle legendy žít právě tady ve Ždánově a po své mučednické smrti byl papežským stolcem blahoslaven (v originále "vom Päpstlichen Stuhl heiliggesprochen", na webových stranách Kohoutího kříže se Kolomanově beatifikaci několika sloy věnuje text Josefa Dichtla /1910-1986/, ovšem bez udání přesnějších dat - pozn. překl.). Podle kronikáře německé Tannawy Josefa Weidnera putovaly početné zástupy k jeho hrobu, a proto měly být Kolomanovy tělesné ostatky převezeny do Pivoně (v originále "nach Stockau" - pozn. překl.) a pochovány v tamním klášterním kostele (přesněji v kapli sv. Jana Křtitele vedle klášterního kostela Zvěstování Páně, o jejíž pochybné existenci se Dichtl rovněž zmiňuje - pozn. překl.). O životě, působení a blahořečení Kolomanově vedli a vedou historici diskuse.
Tak čteme na internetové Wikipedii (viz Wikipedia - pozn. překl.), že Koloman měl být (podle legendy - pozn. překl.) počátkem 11. století narozený irský královský syn, který se jako vandrovní mnich vydal na pouť do Jeruzaléma k posvátným místům křesťanstva, ale poněvadž v té době docházelo ke vzájemným střetům mezi králem Jindřichem II. a knížetem Boleslavem Chrabrým, byl Koloman pro své cizokrajné vzezření považován za českého špiona a u dolnorakouského Stockerau zajat a po mučení byl pověšen mezi dvěma vrahy na suchém bezovém keři.
Nicméně byla právě tu ve Ždánově nad prvým domnělým hrobem Kolomanovým zbudována k jeho poctě kaple, dne 23. května 1648, jíž požehnal pivoňský převor Hyazinth Langauf. Weidner o tom píše, že vnitřek kaple zdobil krásný a cenný oltář. Také pamětní kámen nad prvým Kolomanovým hrobem byl ještě dochován. Ve věži kaple se nacházely dva zvony. Nad kaplí mělo patronát poběžovické panství, obec Ždánov pak byla přifařena ke Klenčí. Každoročnš na svatodušní neděli pořádala sousední česká obec Draženov (v originále "die benachbarte tschechische Gemeinde Trasenau" - pozn. překl.) ke cti blahoslaveného Kolomana pouť s procesím.
Roku 1958 byla ždánovská kaple bl. Kolomana prohlášena kulturní památkou. Poté ovšem, co v červnu 1961 vyhořela, nebyla ještě zčásti požárem nezasažená památka už nejen obnovena, nýbrž byla v roce 1963 na příkaz komunistů stržena. Roku 1980 byla konečně kaple vyškrtnuta ze státního seznamu a prohlášení památkou bylo zrušeno. Nyní však má nová Kolomanova kaple dostat znovu alespoň jeden zvon do cibulovité věže nad svou střechou.


Sudetendeutsche Zeitung, 2017, č. 35, s. 12

Karl Reitmeier se narodil 12. dubna 1941, je novinářem a žije v Lengau, místní části hornofalckého města Waldmünchen (česky Mnichov nad Lesy). Má na webu vlastní stránky o hoře Čerchov, jejímž je takříkajíc milovnickým vyznavačem. Je mu vítána každá příležitost, jak referovat o společných česko-bavorských iniciativách či českých krocích ke znovuoživení a k návratu zasloužené atraktivity tomuto krásnému koutu Evropy.

- - - - -
hora Čerchov / Šitboř / Ždánov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na zimním výletu "na Čerchov"
V prosinci roku 2018 byl na radnici města Waldmünchen vyznamenán děkovnou listinou a medailí Sudetoněmeckého krajanského sdružení
Původní podoba někdejší "Pasovského chýše" u rozhledny Klubu ceských turistů na Čerchově na snímku z roku 1908 a přestavěná chata o 20 let pozdějiPůvodní podoba někdejší "Pasovského chýše" u rozhledny Klubu ceských turistů na Čerchově na snímku z roku 1908 a přestavěná chata o 20 let později
Novostavba Kolomanovy kaple ve Ždánově na snímku z roku 2018, vedle nové kaple jsou naskládanými kameny vyznačeny základy původní velké kaple (viz i Josef Dichtl)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist