logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

KARL REININGER

Rozhovor o křišťanovské škole

Redakce: Pane Reiningere, v letech 1914-1945 jste jako učitel, řídící učitel a ředitel (v originále "und Rektor" - pozn. překl.) školy v Křišťanově formoval její provoz a můžete nám jistě podat podrobnou informaci i o její historii. K tomu je třeba dodat, že jste v té době vedl dokonce školní kroniku, takže ve vás máme skutečně toho nejpovolanějšího muže (v originále "so dass wir in ihnen sicher einen guten Gewährsmann haben" - pozn. překl.).
Reininger: Doufám, jakkoli má paměť trochu ochabuje. Na všechny učitele, kteří figurují v načí školní kronice, se už rozpomenout nedokážu, ale příběh zbudování naší školy mám celkem vzato ještě po ruce (v originále "im großen und ganzen noch parat" - pozn. překl.).
Redakce: Povězte nám tedy, odkdy vlastně existuje škola v Křišťanově?
Reininger: Přesně 100 let po založení naší obce, dne 7. června 1794, položili páter Franz Otto, první zdejší duchovní, a učitel Benedikt Schober základní kámen ke stavbě školy. 4. prosince roku 1796 byla budova pro 74 žáků školou povinných hotova.
Redakce: Předtím ti žáci ve školní lavici sedat (v originále "die Schulbank drücken" - pozn. překl.) nemuseli?
Reininger: Ale ano (v originále "doch, doch" - pozn. překl.), nouzově učil děti jistý Johann Andraschko z Křišťanova. Učitel a žáci se setkávali v pazderně, která patřila ke stavení čp. 12, "po chalupě" (v originále "mit dem Hausnamen" - pozn. překl.) zvanému "Hausbäck" (to číslo popisné na leteckém snímku dosud figuruje, polohou ovšem nesouhlasí se starším plánkem obce - pozn. překl.).
V letních a podzimních měsících navštěvovalo vyučování jen málo dětí, poněvadž jich bylo zapotřebí k práci doma. Pravidelně přicházívaly děti do pazderny teprve v pozdním podzimu. Zima byla v pazderně pro děti příliš mrazivá a vyučování tak bylo překládáno střídavě do teplých selských světnic ve staveních čp. 8, 12, 13, 19, 24, 25 a 36 (kromě čísla 13 na leteckém snímku nám je nepřipomíná vůbec nic - pozn. překl.). Lze si jistě představit, že šlo o významnou zátěž pro rodiny v nich trvale žijící. Obecní zastupitelé (v originále "die Gemeindeväter" - pozn. překl.) se proto u příležitosti 100. výročí založení obce rozhodli zbudovat novou školu, k čemuž byla získána stavební parcela domu čp. 19.
Redakce: Kdopak převzal náklady na stavbu?
Reininger: Náklady byly rozděleny mezi vrchnost (v originále "die Grundobrigkeit" - pozn. překl.), tj. knížete Schwarzenberga, c.k. náboženský fond, a také mezi ke Křišťanovu přiškolené osady, jako např. Käferhäuser, Wolfsgrub, Markus, Chumhäuser a Miesau (vesměs zanikly pod českými jmény Broukárny, Vlčí Jámy, Markov, Chlumské Domky /také Chlumské Chalupy/ a Vyšný - pozn. překl.). Právo obsazovat místo učitele měl c.k. náboženský fond. Když počet žáků stoupl, byl ustanoven tzv. podučitel, který musel být přijat úředně ustanoveným hlavním učitelem a potvrzen školním inspektorem. V Křišťanově rostl
v 19. století počet žáků trvale. Proto musely být roku 1862 ke staré školní budově přistavěny dvě nové vyučovací prostory. V roce 1872/1873 už čítala škola 201 dětí školou povinných. V obci existovala místní školní rada, sestávající ze starosty, faráře, učitele, zástpce rodičů a revírníka jako zástupce knížete Schwarzenberga.
Redakce: Čemu se musely ty děti v 19. století učit?
Reininger: O tom Vás nejlépe informuje vysvědčení jedné z žákyň (viz obrazová příloha, shodou okolností jde o "Entlassungszeugnis", tj. propouštěcí vysvědčení ze školního roku 1912/1913 na jméno Maria Macho /*26. listopadu 1899 v Křišťanově/, vystavené dívce, kterou autor odpovědi vyženil spolu se dvěma jejími sestrami svou svatbou s Marií, roz. Polakovou 26. listopadu 1913 v Křišťanově, a jsou na něm uvedeny následující předměty:
Religion /tj. náboženství/,
Unterrichtssprache /tj. vyučovací řeč/,
Schreiben /tj. psaní /,
Rechnen in Verbindung mit geom. Formenlehre /tj. počty ve spojení s poučením o geometrických útvarech/,
Sachunterricht: Erdkunde/Naturgeschichte/Naturlehre/Geschichte /tj. věcná nauka: zeměpis/přírodopis/přírodozpyt/dějepis/,
Zeichnen /tj. kreslení/,
Gesang /tj. zpěv/,
Weibliche Handarbeiten /tj. ženské ruční práce/,
Turnen /tj. tělocvik/ - pozn. překl.).
Máte-li však trochu trpělivosti, budu pokračovat v líčení historie výstavby naší školy. V roce 1889 to došlo znovu tak daleko, že škola doslova praskala ve švech. Bylo třeba zjednat nápravu (v originále "wollte man Nägel mit Köpfen machen" - pozn. překl.).
Proto se dne 15. května 1889 v 10 hodin dopoledne sešla ve škole stavební komise, aby rozhodla o větší budově. Předloženy byly dva projekty, jeden od stavitele Gruibera z Chvalšin (v originále "aus Kalsching" - pozn. překl.), druhý od knížecího schwarzenberského stavitele Moučky. Komise se rozhodla pro projekt Gruiberův a školní úřady to schválily. Obec se měla do stavby pustit nejpozději na jaře roku 1890. K dražbě, vyhlášené na den 19. září 1889 se ovšem nedostavil žádný licitant, pročež se ujal provedení stavby s předpokládaným rozpočtem v částce 9179 zlatých 47 korun sám starosta obce Johann Kramler. Proti tomu však vzneslo odvolání k okresní školní radě schwarzenberské knížecí ředitelství v Českém Krumlově, označující výběrové řízení za nedostatečné. Byla vyslovena žádost, aby byl úkon podroben důkladnému přezkumu ohledně formy i obsahu a uveden podle platných zákonných předpisů do náležitého pořádku.
Redakce: Měla knížecí vrchnost úspěch se svým aktem pomsty?
Reininger: V žádném případě, dvě podání z její strany byla zamítnuta. Nakonec byla místní školní rada vyzvána, aby co možno nejrychleji začala s výstavbou tak, aby mohla být budova k dispozici už ve školním roce 1892/1893. Dne 15. října 1892 byla opravdu dohotovena.
Na staré dělené pohlednici je už zachycena čelní fasáda nové školy, jak byla vidět při pohledu ze silnice.
Jak řečeno, už dne 15. října 1892 byla nová školní budova dostavěna, 16. října vysvěcena a den nato mohlo být zahájeno vyučování. Téhož roku bylo získána i zahrada pod domem Dr. Matschiho jako letní cvičiště.
Redakce: Pane Reiningere, mohl byste nám z hlediska žáků jmenovat některé události z historie školy?
Reininger: Jistě. V roce 1904 uvádí školní kronika, že dne 1. července byl u většího počtu dětí zjištěn záškrt. Poté dal okresní lékař Rudolf Porges (blíže o něm i se snímkem z Českého Krumlova viz http://www.porges.net/FamilyTreesBiographies/PorgesMaximilian.html - pozn. překl.).
V zimních měsících školního roku 1908/1909 byla poprvé rozdělována polévka chudým dětem. Během první světové války odpadlo tu a tam k potěše mnohých žáků řádné vyučování, poněvadž mnozí učitelé byli povoláni k vojenské službě. Já sám jsem roku 1914 nastoupil své první učitelské místo právě na křišťanovské škole; snad to byl pro některé žáky jistý předěl, poněvadž jsem platil za přísného, doufám však i spravedlivého učitele.
Redakce: Přinesla pak dvacátá léta v nově ustavené Československé republice ve Vaší škole nějaké změny?
Reininger: Dohromady žádné (v originále "insgesamt keine" - pozn. překl.); to souviselo s tím, že obyvatelstvo naší obce bylo bez výjimky německé. Poptávka po vyučování v českém jazyce se neobjevovala, takže politika počešťování, z Prahy tehdy provozovaná, nebyla přijata. K jedné změně ovšem došlo v roce 1927, kdy 23. března tr. učitelka ručních prací a domácích nauk Anna Andraschko (příjmení uvádíme nepřechýlené kvůli koncovce na "o" - pozn. překl.) započala s výukou vaření. Žákyně platily za den výuky jednu korunu. Mám k tomu ve svých podkladech dochován jeden snímek s účastnicemi (ročník narození 1919) a slečnou učitelkou, který jsem přinesl na ukázku s sebou.
Rok nato, přesněji den 17. listopadu 1928, byla naše škola rozšířena o jednu třídu. O něco později, přesně kdy si nevzpomenu, obdržela škola od okresního školního výboru plastickou mapu (v originále "eine Reliefkarte" - pozn. překl.). Za připomínku asi ještě stojí, že od roku 1933 všechna děvčata 6. školním rokem počínaje podléhaly výuce vaření a domácího hospodaření (v originále "in Koch- und Hauswirtschaftslehre" - pozn. překl.). Cílem této výuky bylo i to, aby dívky po propuštění ze školy dokázaly ušít šaty, sukně, dětské ošacení a prádlo do své výbavy (v originále "und Aussteuerwäsche" - pozn. překl.). Při pohledu nazpět se dá říci, že právě tato výuka se ukázala velmi cennou pro mnoho žen naší obce v těžkých poválečných letech ve Spolkové republice Německo. Jako dobré zařízení se prokázalo ve třicátých letech poskytování školní polévky. V úvahu pro její konzumaci přicházely děti mající dalekou cestu domů. Organizátory akce byli paní Berta Tanzerová jako předsdkyně sdružení Katholischer Frauenbun a Johann Habenberger jako její pomocník a kontaktní osoba vůči hnutí kvakerů.
Redakce: Bylo by zajímavé vědět, jak se na Vaší škole projevili připojení k Německé říši v roce 1938?
Reininger: Zrovna tak málo jako 1918, poněvadž v Křišťanově nikdy neexistovala nějaká česká škola nebo aspoň nějaká česká třída. Až do 31. ledna 1944 probíhal školní provoz bez zádrhelů, poté však musela být škola pro blížící se konec druhé světové války uzavřena. Dne 9. května 1945 do naší obce přišla tak řečená česká "Revoluční garda", sestávající z 1 komisaře a 10 mužů a zabrala místnost tehdejší 2. třídy. Tím skončila historie křišťanoveké školy.
Redakce: Pane Reiningere, děkujeme Vám za Vaši podrobnou referenci. Na závěr bychom se ještě chtěli zeptat, zda jste pomyslel na svůj slib, sestavit pro naši knihu seznam všech někdejších učitelů a učitelek naší školy.
Reininger: Vaši myšlenku jsem v předběžném dohovoru považoval za dobrou a snažil jsem se sehnat přesná data našich učitelů. Narazil jsem na několik snímků, zachycujících je s jejich školními třídami. Smíte je ve Vaší knize použít.
Redakce: Upřímný dík, pane Reiningere, za Vaše úsilí. Samozřejmě Váš seznam i vzpomínkové fotografie poskytneme našim čtenářům (viz obrazová příloha těchto stran - pozn. překl.).


300 Jahre Christianberg "tief drin im Böhmerwald" 1694-1994, s. 132-136

Seznam učitelů na německé obecné škole v Křišťanově

Andraschko, Johann
Schober, Benedikt
Panzy, Kaspar
Schöberle, Lukas
Liebl, Josef
Hofhansl, Johann Werner
Sechter, Laurenz
Tosch, Josef
Gutwirth, Ignaz
Veith, Johann
Heim, Alois
Fuchsová, Anna
Reininger, Adalbert
Camba
Reininger, Adalbert
Reininger, Adolf
Wallischová, Maria
Loidolt, Georg
Matulka, Ignaz
Löb
před rokem 1794
od 1. června 1794
od roku 1839
od roku 1863
1863-1873
od roku 1862
?
?
1873-1890
od 19. října 1875
od 1. září 1879
od 2. ledna 1880
od roku 1890
kolem roku 1907
1914-1945
1914
kolem roku 1900
kolem roku 1914
1914-1917
kolem roku 1917
("meziválečný" diecézní časopis "Glaube und Heimat" ve svém čísle 5 z roku 1929 na straně 7 uvádí informaci o svatbě v Jablonci /Ogfolderhaid/ ze dne 6. února téhož roku 1929, z níž vzešel i dar 40,- Kčs, adresovaný sdružení "Deutscher Kulturverband" /viz list "Budweiser Zeitung" z 8. června 1929, strana 8/, kde byl ženichem křišťanovský učitel Karl Uhl /v tomto seznamu kupodivu nefiguruje!/, nevěstou pak jablonecká asi také učitelka Gisela Löbová, což je zřejmě osoba totožná s tou v Reiningerově německém originále uvedenou samozřejmě bez přechylovací koncovky, v českém překladu přidávanou jen v případě jistoty - pozn. překl.)
Groh, Rudolf
Meisinger
kolem roku 1925
kolem roku 1925
(téhož roku podle listu "Budweiser Zeitung" z 15. srpna 1925, strana 9, přesídlil učitel Johann Meisinger ze Spálence /Brentenberg/ na své nové působiště v Polce /Elendbachl/ - pozn. překl.)
Ilg kolem roku 1925
i Franz Ilg podle "Budweiser Zeitung" ze 14. července 1934, str. 9 byl jako volený účetní místní Raiffeisenky bytem v blízkém Spálenci - pozn. překl.)
Fischerová, Luise
Andraschko, Anna
Fimbergerová, Hedwig
Fremuth, Josef
Fremuthová, Herta
Stupski
Pollak
Kral
Wondra
do roku 1927
opd 23. března 1927-1945
?
1. září 1933-1943
1. března 1934-1945
1935-1938
kolem roku 1936
1938-1939
od roku 1939
(ani jedno z předchozích 4 příjmení se nepodařilo dohledat v dobovém tisku na učitelském postu - pozn. překl.)
Maiová, Ilse 1944-1945

300 Jahre Christianberg "tief drin im Böhmerwald" 1694-1994, s. 136-137

Karl Reininger měl německy psanou křišťanovskou školní kroniku zřejmě opravdu "po ruce" (jakkoli seznam učitelů to spíše popírá), poněvadž třeboňský archiv ji digitálně nezpřístupňuje. Měl jsem zato obrovské štěstí v tom smyslu, že Tomáš Sterneck, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, jehož matka Gisela, roz. Reiningerová (*23. listopadu 1903 v Křišťanově. provdaná 8. října 1932 v Českých Budějovicích s Friedrichem Doublebským-Sterneckem, †14. května 1985 v Českých Budějovicích), byla Karlovou rodnou sestrou, vede o osobách s ní příbuzensky spjatých spolehlivé záznamy ohledně jejich životopisných dat. Podle želnavské křestní matriky se Karl Reininger narodil dne 5. ledna roku 1880 v Perneku čp. 25 (dům s tím označením tam dosud stojí) jako nemanželský syn Marie Baierové (*12. prosince 1860 v Perneku, †20. ledna 1937 v Klavíkově ulici čp. 807 v Českých Budějovicích /příčina smrti "třaslavá obrna"/ jako "vdova po †Vojtěchu řídícím učiteli", českobudějovickým okresním úřadem musil být povolen převoz ostatků do Křišťanova!), dcery obecního kováře ("Gemeindeschmied") Raimunda Baiera a jeho ženy Marie, roz. Reischlové z Perneku čp. 1, legitimizován teprve svatbou matky s tělesným otcem dítěte s výpomocným učitelem v Ondřejově Adalbertem ("Vojtěch" je psán teprve v úmrtním záznamu ženině v českobudějovické úmrtní matrice) Reiningerem 29. května 1883 v Želnavě (Salnau). Adalbert Reininger přišel na svět 6. října 1852 v Horní Plané (Oberplan) jako nemanželský syn Kathariny Reiningerové, nemanželské dcery Franzisky Reiningerové, která byla manželskou dcerou Franze Reiningera z Horní Plané čp. 51 a Elisabeth, roz. Friepesové z Horní Plané čp. 77. Byl poté, co působil ještě v roce 1891 jako podučitel v Ondřejově (to je v rozporu s datem v synově seznamu) učitelem v Křišťanově, kde také 8. května 1911 skonal. Na synově křestním záznamu v želnavské matrice čteme i přípis o jeho svatbě 25. listopadu 1913 v Křišťanově s Marií Polak, jak je tu nevěsta psána příjmením. Maria Polaková se narodila ve dnes téměř zcela zaniklé osadě Hory (Spitzenberg) čp. 16 (místní označení "Stallschmiede", česky "Kovárna") mistru kovářskému, jehož otec Laurenz Polak kovářoval tamtéž, matka Anna byla roz. Luchsová z Dlouhého Boru (Langhaid, dnes jen místní část obce Nová Pec) čp. 3. Dne 7. února roku 1893 se konala v Křišťanově svatba Marie Polakové s Eduardem Macho, majitelem usedlosti a hostinským v Křišťanově čp. 19, vdovcem po Theresii, roz. Rubenzerové z téhož stavení čp. 19, synem Johanna Macho ze zaniklého Vyšného (Miesau) čp. 3 a Johanny, roz Iro (Ihro) z rověž dnes zcela zaniklých Vražic (Proßnitz) čp. 15. Z tohoto manželství vzešly tři dcery (Anna *8. března 1893, Theresia *25. července 1898, Maria 26. února 1899, všechny 3 v Křišťanově) které jsou na archu sčítání lidu z roku 1921 psány pod jménem matky Marie Reiningerové už i s její dcerou z manželství s Karlem Reiningerem Hildou (*13. května 1914 v Křišťanově, podle Tomáše Sternecka zemřela snad v roce 1996 v Esslingen). Žádná z těch 4 dívek se prý neprovdala a Karlu Reiningerovi byly v jeho stáří nápomocny. A pak je tu ještě jeden pozdější přípis u želnavského křestního záznamu Karla Reiningera: dne 20. května 1942 "defecit /má být 'deficit'/ a fide" se zřekl víry. O návratu k církvi svaté nic nevím, jen to, že zemřel 3. září 1966 v Esslingen a časopis vyhnaných diecézanů Glaube und Heimat (tj. "víra a domov"!) mu věnoval v č. 21 z 1. listopadu na straně 885 kratší vzpomínku s díkem za jeho vedení kostelního sboru, nastudování mnoha divadelních her a zejména za to, že měl stále na mysli, jak "aus uns Hinterwäldlern gescheite Leute zu machen", tj. "z nás 'zálesáků' udělat moudré lidi". Daleko předaleko k tomu všichni bez rozdílu máme.


- - - - -
* Pernek / České Budějovice / Křišťanov / † † † Esslingen (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Snímek ze Seidelova fotoateliéru z 30. června 1940 je psán na jméno a adresu "Reininger O.L., Christianberg", pod zkratkou se pravděpodobně skrývá "Oberlehrer"
Se žáky křišťanovské obecné školy a učitelkou Marií Ilgovou
Pan řídící Reininger s pomocníky při stavbě svého domu v roce 1935
Jím podepsané vysvědčení

zobrazit všechny přílohy

TOPlist