logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ANTON REIDINGER

Es wird scho gleih dumper*


1.
Es wird schon gleih dumper,
es wird ja schon Nacht,
Drum kim i zá Dir he,
mein Heiland, áf d'Wacht;
will singer a Liadl,
meinn Liebling dem klainn,
Du magst ja nöt schlafen,
i hör Di nu wainn.
Hei, hei! hei, hei!
schlaf süeß, Du schöns Kind.

2.
Vogiess ietzt, o Kinnerl,
Deinn Kumma, Dein Laid,
dáss D dadá muesst leidn
schon im Stall áf dá Haid.
Es ziern ja dö Engerl
Dei Liegerstatt aus;
möchte schöná nöt sein - drin
ön Kining seinn Haus.
Hei, hei! hei, hei!
schlaf süeß, Du liebs Kind.

3.
Ja, Kinnerl! Du lást halt
ön Kripperl so schön!
Mi ziemt, i kan niemá
da wögg vo Dir gehn.
I wünsch Dá vo Herzen
dö süeßestö Rueh!
Dö Engerl von Himmel
sö döckán Di zue!
Hei, hei! hei, hei!
schlaf süeß, Du guets Kind.

4.
Schließ zue Deinö Aeugerl
ön Rueh und ön Fried,
und gib má zán Abschied
Dein Sögn ná grad mit.
Aft wird á mein Schláferl
á soringloss sein;
aft kan i mi ruehlö
áf s Niedalögn gfreun!
Hei, hei! hei, hei!
schlaf süeß, Du schöns Kind.

Hnedle už se setmí


1.
Hnedle už se setmí,
noc bude už hned.
K Spasiteli chvátám,
na stráž jemu bdět!
Chci mu písničku zpívat,
maličkýmu hrát,
ať přestane plakat,
vždyť nemůže spát.
Hajej, hajej,
sladce, Děťátko, spi.

2.
Zapomeň teď, dítě,
té nouze a běd,
že ve stáji meškáš,
v pláň zahnal Tě svět.
Andělíčci lože
Ti ozdobí k snům,
nemůže být krásnější
ni královský dům.
Hajej, hajej,
sladce, Děťátko, spi.

3.
Děťátko, tak pěkně
v těch jesličkách spíš.
Už nechci nic, jenom
zůstat Tobě blíž.
Ze srdce Ti přeju
ten nejsladší klid.
Od andělů z nebe
máš peřinku mít!
Hajej, hajej,
sladce, Děťátko, spi.

4.
Svý očička zavři
a pokoj už měj,
požehnání svoje
jen ještě mi dej.
I já potom usnu
a bude mně hřát,
že starost nemám,
bez ní líhám rád.
Hajej, hajej,
sladce, Děťátko, spi.

Slovníček: scho gleih = už zrovna, dumper = temno, kim i zá Dir he = přicházím k Tobě sem, Liadl = písnička, i hör Di nu weinn = slyším Tě jen plakat, vogiess ietzt, o Kinnerl = zapomeň teď, ó děťátko, D dadá = Ty tady, dö Engerl = andělíčci, Liegerstatt = lože, lást = ležíš, ön Kining = nějaký král, mi ziemt = zdá se mi, niemá = nikdy, wögg = pryč, Dá = tobě, dö süeßestö Rueh = ten nejsladší klid, sö dökán Di zue = tak přikryjí Tě, Deinö Aeugerl = Tvá očička, Sögn ná = požehnání ještě, aft = potom, Schláferl = pospáníčko, soringloss = bezstarostný, ruehlö = klidně, áf s Niedalögn gfreun = na to poležení těšit.

Teprve když jsem v křestní matrice farní obce Strýčice (Stritschitz) našel záznam o narození otce autora této veleznámé rakouské koledy z dubna roku 1797, mám čím alespoň v obrazové příloze viditelně doložit následující text, zabývající se vnukem dobčického "Kalupnera" (Kaluper, Chalupper) dopodrobna.

Jihočeské kořeny "pěvce Vánoc"

Margarete Knofová


V mnoha zpěvnících lze nalézt tu proslulou a často zpívanou vánoční píseň. Jejím tvůrcem je Anton Reidinger, zvaný, alespoň co vím v Horním Rakousku, přízviskem "Sänger der Weihnacht" (tj. "pěvec Vánoc" - pozn. překl.). Má ale také jihočeské kořeny, sahající do našeho strýčického jazykového ostrova (Stritschitzer Sprachinsel) v Budějovickém (dnes Jihočeském) kraji.
Otec nářečního básníka Antona Reidingera se jmenoval Philipp Reidinger a pocházel z Dobčic (Dobschitz), jedné ze vsí zmíněného strýčického jazykového ostrova, jeho matkou byla Juliane, roz. Priesnerová, z Horních Rakous.
Prarodiči Antona Reidingera z otcovy strany byl dobčický Mathias Reitinger ("po chalupě" Kaluper, hostinec čp. 1) a Agnes, roz. Blohuschová (Schmied, čp. 20). Způsob psaní obou těchto příjmení se v křestních záznamech během 19. století měnil. Z Reitingera se stal Reidinger a z Blohusche Blahusch.
Otec Philipp Reidinger, narozený v roce 1797, strávil asi své dětství v Dobčicích a navštěvoval jednotřídní školu ve Strýčicích. Pravděpodobně odešel za dalším vzděláním do metropole kraje, blízkých Budějovic (Budweis). Je toliko známo, že jako mladý učitel našel po svém příchodu do Horních Rakous místo v Krenglbachu u Welsu. Tehdy patřily Čechy k rakouské císařské říši.
V budově tamní školy spatřil Anton Reidinger dne 29. dubna roku 1839 poprvé světlo světa. Už v útlém věku 4 let začal - pod vedenímsvého otce - hrát na housle. V deseti letech přichází pak jako "zpěváček" (v originále "Sängerknabe" - pozn. překl.) do chlapeckého pěveckého sboru, ve dvanácti letech jako student do Kremsmünsteru (stejně jako kdysi Adalbert Stifter - pozn. překl.), kde v roce 1859 i maturuje. Ve Vídni se věnuje po dva semestry studiu práv, později se zaměřil stále rostoucí měrou na bohosloví a byl roku 1864 vysvěcen na kněze.
Jako kooperátor v Bad Ischlu se seznámil se starou "ischlskou vánoční hrou" ("Ischler Weihnachtsspiel"), jejíž původní provozování se dá sledovat k roku 1654. Tamější farář pověřil mladého slovně nadaného kněze tu hru textově znovu upravit, což i vedlo k jejímu obnovenému uvedení v roce 1864. U obyvatelstva nalezla veliký ohlas. Roku 1870 byla dokonce hrána v létě v rámci slavnostní inscenace u příležitosti narozenin císaře Františka Josefa. Sám císař se dostavil s početným doprovodem a mezi hosty byl přítomen i linecký biskup. Poněvadž ischlský farář ve svých 49 letech zemřel a Anton Reidinger musel nastoupit na nové místo jinde, upadla "Ischler Weihnachtsspiel" nadlouho v zapomenutí a nového uvedení došla až roku 1922.
V letech 1876-1891 působil Anton Reidinger jako farář v Riedau (dnes okres Schärding v Innviertelu - pozn. překl.). Byl blízký lidem a proto i ve farní obci velmi oblíben. Ke kněžskému povolání přistupovala u něho záliba v psaní a veršování. Vedle rozjímavých básní našli bychom v jeho tvorbě, publikované na stránkách různých novin a časopisů, často i humornou notu. V Reidingerově nářeční poezii nehraje ani tak výraznou roli příroda a krajina jako spíše lidé a události kraje.
Narození Páně bylo Antonu Reidingerovi tématem obzvláštního významu od časů, kdy se zabýval "ischlskou vánoční hrou" (nemohu tu nezmínit skvělé "ischlské dortíčky", parádní kus vánočního pečiva mé ženy, které každoročně zdobí vánoční stů nás i našich dětí - pozn. překl.). Během svého kněžského působení na faře v Riedau napsal text písně, zkomponované také jím "na starý lidový nápěv" a počínající slovy: "Es wird scho gleih dumper, es wird scho ja Nacht..." (prapůvodní text). Poprvé vyšla tiskem jako "Krippllied" (Píseň u jesliček) roku 1884 ve svazku "Kripplsangl und Kripplspiel" (tj. "Vánoční koledy a hry u jesliček" - pozn. překl.). Mnozí autoři zveřejnili v něm své práce v hornorakouském nářečí. Poněvadž během let napsal pak Reidinger větší počet básní a písní s vánoční tématikou, nazvali jej vydavatelé "pěvcem Vánoc".
Nakladatelství katolického tiskového sdružení v Linci (Linz) vytisklo v roce 1912 zvláštní svazek nazvaný "Oberösterreicha Bleamöln" (tj. "Hornorakouská kvítka" - pozn. překl.) s Reidingerovými verši.
Ve svazku "Kripplsangl und Kripplspiel" se roku 1885 objevila od Antona Reidingera báseň pod názvem "Da glückli Möttengang" (tj. "Šťastná cesta na půlnoční" - pozn. překl.). Jde v ní o pětadevadesátiletou matičku, která jaktěživa chodila rok co rok o Vánocích na půlnoční mši
a chtěla se na obtížnou cestu vydat i končícího roku tohoto. Naplněna štěstím prožila kostelní obřad a modlila se na kolenou před jeslemi Dítěte. Náhle jí poklesla hlava a tělo se sesulo mrtvo k zemi. V nářečí zní poslední věta té básně:

"Ja, d' Ahnl is gstorn ban Christkindl da,
as kemmant schon d' Engerl vom Himmel danah."
(tj. "Ba, skonala bába tu při Dítěti,
andělé z nebe sem k tomu letí." - pozn. překl.)

Sedmadvacet let poté, co Reidinger ty verše napsal, šel i on jako každého roku v Obernbergu (působil zde od roku 1906 - pozn. překl.) na půlnoční. Pár minut (opravdu prý doslova dvě minuty - pozn. překl.) po začátku bohoslužby klesl k zemi a zemřel. On, který byl označen za "pěvce Vánoc" a jemuž dodnes děkujeme za jednu z nejkrásnějších vánočních písní německého jazyka, zesnul štědrovečerní noci 1912 ve věku 73 let v bezprostřední blízkosti jesliček. Choval snad při psaní výše citované básně v sobě nějakou předtuchu vlastní smrti?
V Obernbergu na Innu nalezl "pěvec Vánoc" i místo svého posledního odpočinku. Jeho pohřeb se stal vyznáním hodnot, k němuž se dostavil počtem nepřehledný smuteční zástup. Oceněním jeho působnosti stala se čestná občanství mnoha míst, v nichž konal své kněžské povolání. Stal se čestným kanovníkem, konzistorním radou, duchovním radou a děkanem.
Ačkoli je Reidinger jednoznačným autorem písně "Es wird scho glei dumpa", upadlo jeho autorství během času v zapomenutí. Už roku 1910 zapsal její text a nápěv kdosi v Brixentalu (známá rakouská lyžařská oblast s obcí Brixen im Thale, nikoli dnes italský Brixen /Bressanone/ - pozn. překl.) a od té doby panoval dlouhou dobu názor, že pochází z Tyrol. Teprve v roce 1984 u příležitosti chystaných oslav tisíciletého jubilea prvé zmínky o Reidingerově rodném Krenglbachu (985) se tehdejší učitel Rudolf Schrempf pustil do bádání o Antonu Reidingerovi. Objevil přitom, že nářeční básník je nejen zdejším rodákem, nýbrž i tvůrcem slavné vánoční písně.
Od té doby pečuje sdružení "Initiative für Krenglbach" o to, aby Reidingerovu odkazu byla věnována náležitou pozornost. Konaly se přednášky o jeho básnické tvorbě, některé další jeho texty byly zhudebněny a předneseny zdejším pěveckým sborem. I jedna místní ulice byla po něm pojmenována. Na Reidingerově rodném domě, někdejší škole, připomíná básníka pamětní deska a na novou školu byl umístěn teprve roku 2008 reliéf s tématem Narození Páně a s daty Reidingerova narození a úmrtí. Školáci z Krieglbachu prokazují už po mnoho let známému rodákovi ústu zvláštním způsobem. V posledních hodinách školy před vánočními prázdninami se shromáždí všechny třídy i se svými učiteli před památníkem "Lichtsäule" (odhalen v roce 2000 před místním hřbitovem, i na něm je jedna ze skleněných tabulí věnována Reidingerově památce - pozn. překl.). Jsou čteny Reidingerovy texty a společným zpěvem přednesena píseň "Es wird scho glei dumpa..."
Po "Stille Nacht, Heilige Nacht..." (tj. Tichá noc, svatá noc... - pozn. překl.) se stala v Horním Rakousku nejoblíbenější vánoční písní vůbec a nechybí dnes při nijaké adventní slavnosti. V Brucknerově domě (Bruckner-Haus) v Linci se taková velká adventní slavnost, jejímž mottem je právě "Es wird scho glei dumpa...", každoročně pořádá.
Tak jsme se i my ze strýčického jazykového ostrova a také všichni ostatní Šumavané (v originále "und auch alle andere Böhmerwäldler" - pozn. překl.) o Vánocích roku 2009 zcela vědomě těšit z toho, když ta známá píseň opět zazněla. Kořeny básníka Antona Reidingera je totiž třeba hledat nejen v Rakousku, nýbrž i v jižních Čechách.

Prameny a doslov:
Prostřednictvím současného regionálního badatele pana Alfreda Herrmüllera z Krenglbachu jsem se teprve roku 2005 dověděla, jak významná osobnost vzešla před téměř dvěma sty lety ze strýčického jazykového ostrova. S panem Herrnmüllerem jsem přišla do styku, když pátral po kořenech nářečního básníka Antona Reidingera právě v Dobčicích, které jsou i mou rodnou vsí.
Následnou korespondencí a telefonními hovory jsem se na jaře 2009 ujistila, jaká nové pole zájmu se přede mnou do budoucna otevírá. Koncem července téhož roku 2009 jsem měla tu možnost poznat pana Herrmüllera osobně a ocenit, co materiálu se mu už podařilo nashromáždit. Chtěla bych mu poděkovat, že mi je ochotně poskytl k dispozici.
Především jsem v této zprávě alespoň zkrácenou formou mohla uvést některé podrobnosti z Reidingerova životopisu, nám krajanům dosud zcela neznámé. O to víc ovšem budeme prožívat vánoční svátky letošního roku.


Glaube und Heimat, 2009, č. 12, s. 10


- - - - -
* Krenglbach (A) / Dobčice, Záboří / České Budějovice / † † † Obernberg am Inn (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na vitráži z kostela v Krenglbachu
Podobenka a krátký životopis na stránkách alba rakouského kléru
Záznam o narození otcově v křestní matrice farní obce Strýčice
Notový záznam "Krippllied", tj. "písně u jesliček"

zobrazit všechny přílohy

TOPlist