logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ REICHENAUER

Krátká historie Žumberka


K osídlení žumberského zboží (v originále "Gut Sonnberg" - pozn. překl.) došlo už někdy v půli 13. století. V roce 1279 jsou jako jeho majitelé uváděni bratři Engelschalk, Smil, Pardus a Johann "ze Žumberka" (na listině o donaci Alberta a Petronelly ze Stropnice klášteru v rakouském Zwettlu jsou v doslovné citaci svědky "Engelschalk von Sonnberg cum Zniylone et Parduschone et Johanne fratribus suis" - pozn. překl.). V roce 1360 je doložen jako majitel zdejší tvrze Pešík z Hrádku (v německém originále textové ukázky "Peter von Hradek" - pozn. překl.), který byl i patronem zdejšího kostela (v letech 1370-1412 je doloženo převzetí patronátního práva Rožmberky - pozn. překl.). Jindřich Pouzar z Michnice (v originále "Heinrich Pausar von Michnitz" - pozn. překl.), o němž v sakristii svědčí starý a vzácný, na lipovém dřevě malovaný epitaf (česky psaný - pozn. překl.), odkázal v roce 1597 Žumberk svému švagru Častolárovi Dlouhoveskému, který celé dědictví roku 1602 prodal Petru Vokovi z Rožmberka. Ten před svou smrtí postoupil Žumberk bratřím Höckovým "von Zweibrück (do šlechtického stavu povýšeným v roce 1605, Theobald Höck je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.).
Na časy těchto majitelů upomíná až dosud erb nad vchodem tak řečeného "pekařského domu" (čp. 43, v originále "über dem Eingang des Bäckerhauses", viz snímek v obrazové příloze zmíněných webových stran Theobalda Höcka - pozn. překl.). Roku 1618 byl Žumberk soudně zabaven (nejspíše z náboženských důvodů) a připojen k novohradskému panství (věc byla složitější o to, že bratři Höckové byli odsouzeni už rok předtím ke ztrátě majetku a k trestu smrti, Žumberk připadl /1618/ stavovskému předákovi Petru ze Švamberka, Höckovi byli po stavovském povstání propuštěni z vazby /1619/, porážka stavů však vedla /1620/ k darování Žumberka a celého novohradského panství Buquoyovi - pozn. překl.).
Kdysi tak mocné opevnění obklopovalo kromě tvrze i kostel s hospodářským dvorem a sestávalo z příkopů a hradeb, opatřených šesti kulatými věžemi. Z nich se pět zachovalo dodnes, šestá byla stržena v roce 1832. Na severozápadní věži se dosud skví erb s pětilistou rožmberskou růží. Tvrz byla zbudována koncem 15. století a renovována ve století následujícím. Roku 1817 byla prodána místním obyvatelům.
Farní kostel, zasvěcený Umučení sv. Jana Křtitele, je jako takový zmiňován už v roce 1332. V letech 1370-1412 bylo kněžiště na náklady Rožmberků, tehdejších patronů kostela, nově zaklenuto. Roku 1423 byl kostel husity obrácen v popel. Na tento truchlivý čas upomínají železem pobité dubové dveře do sakristie, vykazující stopy tehdejších událostí. V roce 1455 byla znovu zbudována kostelní loď s věží. Roku 1837 byla požárem zničena střecha kostela. V letech 1875-1881 bylo nově instalováno vnitřní zařízení kostela, bohužel přitom ale došlo k odstranění krásných starých barokních oltářů a k jejich náhradě profánním truhlářským dílem. V gotickém slohu zbudovaný kostel byl jednou z mála chrámových staveb, které se na tak malém prostoru mohou vykázat síňovým čtyřlodím s nádhernou síťovou klenbou.
Budova fary vznikala současně s kostelem a spolu s ním byla vypálena husity. V té době směl mít farář své bydlení (zvané "widum", dodnes se vyskytující pod tím označením v alpských zemích) mimo farní osadu. Později se z něho vyvinula ves Chudějov (v originále "aus demselben entwickelte sich später der Ort Wieden" - pozn. překl.). Poněvadž k faře náležela i samota jménem Paris, v lidovém podání už nemohlo být fary větší, když stačí pojmout i Vídeň a Paříž (v originále "umfaßt sie ja Wien und Paris" - pozn. překl.). V letech 1455 a 1654 byla fara se svým dvorem nově přebudována a rozšířena.
Opomenuta by neměla být naše poutní kaple Maria Hasenbrunn (na novějších českých mapách lze najít české označení "Zaječí pramen" - pozn. překl.), ležící vprostřed lesa na hranici farností Rychnov u Nových Hradů a Žumberk (v originále "an der Pfarrgrenze Reichenau-Sonnberg" - pozn. překl.), oblíbený cíl poutníků z celého vikariátu. Stále tu ještě zurčí pramen čisté vody jako odkaz na zdroj milosti shůry, jímž je Maria, jak to nad vchodem vyjadřuje německý nápis slovy:
Quelle aller Freuden,
o Maria hilf,
Trösterin in Leiden,
o Maria hilf!

(dnes jen česky první půle nápisu: Prameni všech radostí, o Maria pomoz, ta druhá by zněla
Těšitelko v bolesti, o Maria pomoz! - pozn. překl.)
Ano, milí moji farníci (v originále "liebe Pfarrkinder" - pozn. překl.), právě nyní nikdy nezapomínejme na naši milou, vzácnou matku žumberské farnosti Pannu Marii!


Förderverein Pfarrkirche Sonnberg/Žumberk

P.S. Na shora uvedené webové adrese najdeme za textem Franz Reichenauera poznámku, že původně vyšel roku 1951 v krajanském periodiku Glaube und Heimat a že jeho autor byl posledním německým farářem v Žumberku.

Sonnberger Strophe
des Böhmerwaldliedes


Am Rand des Böhmerwald's
da liegt auf luft'gen Höh'n
die Pfarre Sonnenberg,
am Sohorsteich geleg'n.
Dort wo von Hasnbrunn
bis hin zum Waldkirei
uns grot die schöne Pfarr,
sie grüßt von weit'n..
Es war im Böhmerwald...

Žumberská sloka
šumavské hymny


Na kraji Šumavy
na vzdušné planince
žumberskou farnost znám
při Žárském rybníce.
Tam pramen Zaječí
s kaplí v lese čeká,
ta pěkná farnost nás
zdraví už zdaleka.
Na krásné Šumavě...

Sudetenpost, 1988, č. 17, s. 6

Narodil se posledního lednového dne roku 1911 v Německém Rychnově u Nových Hradů (Deutsch-Reichenau bei Gratzen), farní obci, která po druhé světové válce ztratila přívlastek "Německý" v místním jméně, kupodivu je však stejně jako Žumberk nadále sídlem jedné ze 44 farností vikariátu České Budějovice-venkov. Po chalupě se u Reichenauerů říkalo "Hiasein im Oberort". Franz měl bratra Hanse, který se ujal otcovského statku, on sám pak se po návštěvě gymnázia věnoval studiu bohosloví. Dne 27. června roku 1937 přijal v Českých Budějovicích kněžské svěcení a působil na více místech jako kooperátor a provisor, jako farář dva roky v Žumberku, později v letech 1965-1969 v hornorakouském Moosdorfu (okres Braunau am Inn) a od roku 1969 až do roku 1980 ve Freinbergu (okres Schärding), od roku 1980 v lázních Bad Mühllacken (okres Urfahr-Umgebung), příslušných k městysi Feldkirchen an der Donau. Po politickém obratu v Československu opožděně oslavil v srpnu 1992 padesáté jubileum svého kněžství v rychnovském kostele sv. Jiljí, slavnostní bohoslužbou, kterou celebroval spolu s páterem Schuhmeierem, farářem Lilákem z Benešova nad Černou a páterem Bonfiliem Wagnerem z Nových Hradů, i samostatně zastoupeným na webových stranách Kohoutího kříže. Konsistorní rada Franz Reichenauer zemřel ve čtvrtek 25. června roku 1998 a byl na hřbitově ve Feldkirchen an der Donau pochován v pátek 3. července. Je to církevně vzato tak jako tak děkanát Gallneukirchen linecké diecéze, k níž Žumberk za války "z nouze" dočasně patřil. Už 31. ledna 1946 vrátili němečtí biskupové ještě před odsunem německých obyvatel "jihočeské" farnosti českobudějovické diecézi. Bůh to jistě všechno viděl a vidí.

- - - - -
* Rychnov u Nových Hradů / České Budějovice / Žumberk / † † † Feldkirchen an der Donau (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o narození jeho otce Wenzla Reichenauera dne 14. září 1861 v Rychnově u Nových Hradů čp. 63, kde hospodařil jeho otce Laurenz Reichenauer se svou ženou Agnes, roz. Prinzovou z rychnovského stavení čp. 27, a kde na výměnku bydlili i děd Thomas Reichenauer a jeho žena Maria, roz. Trillsamová z Kondrače (Neudorf) čp. 28 - pozdější přípis uvádí datum skonu Wenzla Reichenauera dne 13. listopadu roku 1937
Křestní matrika farní obce Rychnov u Nových Hradů takto ztotožňuje datum narození a udělení svátosti křtu (kaplan Alois Brunner, pozdější farář ve dnes zcela zaniklých Kapličkách /Kapellen/, tak učinil u všech záznamů na této stránce) Walburgy Trillsamové, manželské dcery Franze Trillsama, rolníka na rychnovském stavení čp. 96 (hospodařil tam i jeho otec Anton Trillsam se svou ženou Rosou, roz. Wagnerovou ze zdejší usedlosti čp. 57), a jeho manželky Marie, dcery Urbana Sperkera, majitele rychnovské usedlosti čp. 16, zvané Tomandlhof, a Theresie, roz. Hammerové z téhož stavení
Arch sčítání lidu z roku 1921 pro statek čp. 63 v Rychnově u Nových Hradů, kde bydlili manželé Wenzl (*1861) a Walburga (*1874) se syny Johannem (*1906) a Franzem (*1911), jakož i se služebnou Josefinou Mrázovou (zde příjmení psáno Mrassova) z trhových Svinů (Schweinitz)
Rodový statek čp. 63 v Rychnově u Nových HradůRodový statek čp. 63 v Rychnově u Nových Hradů
Plánek Rychnova u Nových Hradů vyhotovil v roce 1989 Hans Heilbrunner

zobrazit všechny přílohy

TOPlist