logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN BAPTIST REGNER

So, Deandl!


Bist öitza firtö?
Nacha göi hea und lus,
wos a da d'sogn hon:
Du wiast öitza zom eastn Mol
ön d' Welt aussö wandern,
ö d' Fremd zo frömdöLeut.
Do wünsch a da holt,
dass da rächt guat göit.
Sauwa bist beinand,
dös mou ma da loussn!
A Gwandl host o,
dass grod a Freud is.
Do wean d' Leut schau!
No ja, mia hama owa a tho,
wos ma hama thou kinna.
Wönst eitza aussö kimmst ö d' Fremd,
und kimmst zo oan,
dea dö könnt,
dea vo deina Hoamat is,
nacha sagst holt an schöin Gruß
vo mia und vo uns allö.
Wiast as segn, du wiast nacha
gut afgnumma.
Und wönst zo oan kimmst,
dea dö nöt kennt, owa gean wissn mächt,
weas wast, nacha sagst, holt:
"I bins Waldvögerl,
dös dö Leutn vozöhlt
wöis zougöit bo uns
ön boyrischn Wold drin,
und wöis zouganga hot,
und wöi dö Leut do drinn hampan,
wöis Blöimal blöit
und s' Vögal singt
und 's Bachal rinnt
und 's Glöckal klingt."

Und wiast as segn,
du findst a unta dö frömdn Leut wieda oi,
dö dö mign und holtn wois oign Kind.
Und kimmst nach zo oan,
dea vo dia nix wissn wöll,
so göihst holt wieda;
sagst "Pföit God!"
und schaust um a Häusl weida. -
So, und eitza is Zeit,
dass dö af d' Föiß mochst
Gheat host, wos i gsagst hon!
Eitza pföit döGod und bleib gsund
und lou da koa Traurökeit gschpürn.
Dass allas guat aussö göit
und allö Leut mit dia a Freud ham,
dös wünscht da vom Herzn dei Vata
Joh. Bapt. Regner.

Tož, děvče!


Jsi teď hotovo?
Pak sem pojď a poslyš,
co Ti povím:
Budeš teď poprvně
putovat ven do světa,
do ciziny k cizím lidem.
Tedy Ti přeju,
ať se Ti vopravdu dobře jde.
Seš celý švarný,
to se muší nechat!
Šatičky máš,
že je to zrovna jedna radost.
To budou lidi koukat!
Inu ba, dělali sme,
co sme mohli.
Když tedy deš teď ven do ciziny,
a přídeš k někomu,
kerej Tě zná,
kerej je z Tvý domoviny,
potom mu tedy vyřiď pěkný pozdravení
vode mě a vod nás všech.
Uvidíš, budeš potom
dobře přijatá.
A když přídeš k někomu,
kerej Tě nezná, ale rád by se dověděl,
kdo seš, potom teda pověz:
"Já sem ptáček z lesa,
kerej lidem vypráví,
cože se děje u nás
tam v Bavorskym lese
i cože se už událo,
jak tam lidi poskakujou,
jak kvítí kvete
a ptáček zpívá
a potůček se roní
a zvoneček zvoní."

A budeš vidět,
vpravíš se zas mezi ty cizí lidi,
že Tě budou mít rádi a držet Tě za vlastní dítě.
A přídeš-li potom k někomu,
kerej vod Tebe nic vedět nechce,
teda zase pudeš;
řekneš "Pozdrav Bůh!"
a podíváš se vo nějakej dům dál. -
Tak, a teď je čas,
aby ses vydala na cestu.
Slyšelas, co jsem řekl!
Teď buď s Bohem a zvostaň zdráva,
a kýž Ti není zakusit nijakej smutek.
Ať venku všecko dobře vyjde
a všickni lidi mají z Tebe radost,
to Ti přeje za srdce Tvůj táta
Joh. Bapt. Regner.

Der Bayerwald, 1903, č. 1, s. 1

Slovníček: Deandl = děvče, öitza, eitza = teď, nyní, firtö = hotova, nacha göi hea und lus, wos a da d'sogn hon = potom pojď sem a poslyš, co já ti povím, sauwa bist beinand, dös mou ma da loussn = švarná jsi celá, to se ti musí nechat, Gwandl = šatečky, do wean d' Leut schau! = to budou lidi koukat! mia hama owa a tho, wos ma hama thou kinna = dělali jsme, co jsme mohli, vo uns allö = od nás všech, gut afgnumma = dobře přijata, vozöhlt = vypráví, wöis zugöit = co se děje, wöis zouganga = co se dělo, drinn hampan = tam tajtrlíkují (české příjmení Hampl je zřejmě něčím příbuzné s německým výrazem Hampelmann = tajtrlík), mign = mít rád, "Pföit God!" = "Pozdrav Bůh!", um a Häusl weida = o dům dál, af d'Föiss mochst= vydáš na cestu, zvedneš k cestě, gheat host = slyšelas, Vata = otec.

Osloveno je tu svým zakladatelem tak důvěrně blízce nové periodikum (proto v překladu ten střední rod děvče), což ovšem v němčině, resp. v tom půvabném jejím dialektu, znamená oslovit ženským rodem "die neue Zeitschrift", zde "Vereinzeitschrift", tj. "spolkový časopis" sdružení Bayerwald, pod jehož jménem vychází v poklidném bavorském duchu jako čtvrtletník až dodnes. Bylo to 1. ledna roku 1903. K sedmdesátému výročí pamětihodné události a muže, který byl literárním "otcem" nové písemnosti, přineslo prvé číslo ročníku 1973 následující text Mathilde Baumannové (je i samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže):

Připomínka jednoho jména

Mathilde Baumannová


Rok 1973 přináší našemu Waldvereinu (k historii sdružení a jeho časopisu viz i text Antonína Nikendeye, samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) významná jubilejní data: před 90 lety (1883) došlo k založení našeho sdružení (rozuměj Bayerischer Waldverein, zkratkou BWV - pozn. překl.), o 20 let později vyvolal Johann Baptist Regner v život časopis Der Bayerwald poté, co dva roky předtím založil ve Straubingu spolek pod názvem "Waldlerverein", který se po rozšíření přezval na "Verein Bayerwald". Regner měl na podobě Waldvereinu, jak ho známe dnes, rozhodující spolupodíl. Šlo přece o to, aby co nejlepším stanovením cílů a forem došlo nakonec ke splynutí obou sdružení vjedno (stalo se tak roku 1928 - pozn. překl.)!
Co se časopisu týče, byla nezbytnost spolkového časopisu pociťována dlouho. Regner přikročil k činu s pravým idealismem. Drže se zásady "Allen Gewalten zum Trutz" (tj. "Všem mocnostem navzdory" - pozn. překl.), nedal svému periodiku stát se zmatenou všehochutí, dávající za pravdu měnícímu se rozmarům doby a jejích osobností. Životný výtvor ctí provždy ducha svého zakladatele.
Zvěčněny se staly zásluhy Regnerovy i v jiné podobě: totiž jeho jménem nazvané nové obecné školy v Rittsteigu na samé zemské hranici, kde kdysi prožil své dětství. Tam visí i jeho obraz, vytvořený malířem Georgem Achtelstetterem (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a darovaný sem Regnerovým synem, inženýrem v Singelfingen. - Abychom předeslali: sám Regnerův hrob ve Straubingu (zemřelý byl do něho pochován poté, co 17. března 1928 skonal v nemocnici milosrdných bratří v Řezně /Regensburg/ - pozn. překl.) byl zničen za jednoho bombardování Straubingu koncem druhé světové války, tři Regnerovy děti zůstaly bez potomstva.
Osud Waldvereinu a jeho časopisu vyvolává nemálo otázek - nejvíce snad spojených právě se vznikem druhého, podobného spolku. Krátce řečeno: muselo k němu dojít. Chvályhodné cíle prvního staršího sdružení se projevily natrvalo příliš úzce pojatými. Širší a hlubší dosah činnosti bez nějaké výpovědi v oblasti kultury nebylo lze očekávat. Martin Primbs (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) představil svého času různorodé žádoucí cíle a úspěchy věrně v jedné své šprýmovné nářeční básni. A tak i mnohé jiné osobnosti se bezprostředně přimlouvaly za jednotné kulturní úsilí obou spolkových útvarů.
Zatímco se Waldverein snažil pečovat zejména o vytvoření předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu, o údržbu cest a stezek, o turistické značení, o výstavbu a provoz horských chat, o zkrášlování obcí a míst a o jiné záležitosti, které spadají pod pojem "zdokonalení infrastruktury", formuloval "Verein Bayerwald" v paragrafu 1 svých stanov vlastní záměry takto:
Verein Bayerwald sleduje kulturněhistorické cíle. Oblast jeho činnosti se omezuje na Bavorský les. Bližší účel spolku je možno rozvést v následujícíh bodech:

  1. vědecký popis zvyků a obyčejů obyvatel Bavorského lesa
  2. péče o regionální výzkum (v originále "Ortskunde" - pozn. překl.), vedení místních kronik, rodinných kronik, sdělení o usedlostních jménech (jménech "po domě") a podobně
  3. evidence historicky památných nápisů v kostelích, kaplích, na náhrobcích, na soukromých a veřejných budovách atd. nářeční studia
  4. sběr starých lidových písní (s melodiemi), pověstí, pohádek, dětských her
  5. sběr všech písemností, týkajících se Bavorského lesa a jeho obyvatel (články, brožury, knihy, mapy apod.)

Založení spolkového časopisu bylo přirozeným a bezpodmínečným vyústěním shora uvedeného výčtu cílů. Fúze byla dílem následných sil. Osudové zápletky, které byly časopisu souzeny, jsou z větší části tytéž, které určovaly životní příběh Regnerův.

Kdo byl Johann Baptist Regner
Pátrání po všech osobních souvislostech jeho osudu by mohlo přinést výsledky jen za příznivých podmínek takového pokusu. Regner se ovšem narodil už před 111 lety (psáno v roce 1973 - pozn. překl.), a to 7. července roku 1862 v Neukirchen beim Heiligen Blut. To, že byl skutečným "Waldlerem", dá se z rodinných vztahů doložit poměrně snadno. Už příjmení Regner odkazuje ke jménu města Regen (nad řekou téhož jména, česky zvané Řezná, pramenící na "české straně" při jižním svahu Pancíře - pozn. překl.) v samém srdci lesního kraje. Jako vlastnictví rodiny přichází roku 1626 v úvahu dům ve městě zvaný Pfundtner-Haus, později jiný, řečený Glaserbäckerhaus (Oberhofer). Už dříve však se setkáváme s jistým Regnerem jako majitelem statku Wieshof u Regenu (podle Dr. Bundscherera). V souvislosti se jménem Paula Regnera lze připomenout obraz "Černé Madony", který byl zachráněn ze sutin vyhořelého "Bäckerhausu" a jejž bodří měšťané nedokázali ochránit před ženou správce na Fürstenecku a to podivuhodným způsobem založilo tradici poutí na Maria Plain (blízko Salcburku - pozn. překl.). Mozartova Korunovační mše (Krönungsmesse) je věnována této Madoně z Regen!
Už ve středověku nacházíme příjmení Regner v "prostředním" Bavorském lese v originále "im mittleren Wald" - pozn. překl.), na Dunaji (Donau) a Isaře (Isar), na Natternbergu (historická část Deggendorfu - pozn. překl.) například jako juristy, jistý důchodní Peter Regner pečetí v roce 1455 jednu listinu ve Straubingu - to jen jako náznak: jde o starobavorský rod s erbem (viz Siebmacher 123). Co do povolání byli mnozí z Regnerů řemeslníky, obchodníky, rolníky, také majitelé statků a duchovní jsou mezi nimi zastoupeni. Ve starém pohraničním městysi Neukirchen beim Heiligen Blut (v originále "im alten 'Granitzmarkt' Neukirchen" - pozn. překl.) jsou doložitelné po více než 300 let většinou jako řezníci a hostinští (v originále "hauptsächlich Metzger - Wirte" - pozn. překl.). Vlastnili nějaká ze čtyř jatek "dole při potoce" (v originále "eine der vier Fleischbänke 'unten am Bach'" - pozn. překl.). Rodiče našeho Johanna Baptista Regnera vedli krám (v originále "eine Fragnerrei /Krämerei/" - pozn. překl.) s roční daní 30 krejcarů, poslední zápis 1866. Tehdy došlo k přestěhování do Rittsteigu. Příbuzní, kteří tam vlastnili hostinec, ale měli jen jednu na lůžko upoutanou dceru (v originále "nur eine 'liegerhafte' Tochter" - pozn. překl.), nabídli usedlost za výhodnou cenu. Vedle malého Hanse vyrůstalo tam v bezstarostném dětství jedenáct jeho sester. Roku 1874 přichází do biskupského semináře v Metten (benediktinské opatství blízko Deggendorfu dodnes provozuje gymnázium a internát - pozn. překl.), absolvuje ho po čtyřech letech v roce 1882, aniž by se ovšem odvážil povolání duchovního. Své církvi zůstal tak jako tak po celý život věrný. Regnerovo muzikální nadání, které nalezlo v Metten významné podněty, se dokázalo prosadit i v Řezně (Regensburg), kde navštěvoval lyceum. Muzicírování, skládání hudebních drobností a divadelní ochotničení bylo Regnerovi potřebou i o prázdninách, trávených v Rittsteigu. Když se obrátil ke studiu práv, nastal mu hořký čas odříkání. Dávat hodiny pomocného vyučování se tehdy málo vyplácelo. Studentské sdruženíRhaetia, k němuž patřil, mu projevilo doživotní dík za blahovolnou pomoc. Nakonec se uchýlil z dávné náklonnosti k žurnalistice. Působil v listě Bayerischer Kurier (vycházel v letech 1856-1934 a patřil katolické a partikularistické Bayerische Patriotenpartei, později umírněné Zentrumpartei a s nástupem nacistické totality musel nutně zaniknout - pozn. překl.), pak v Augsburger Postzeitung, přijímal však i nabídky v Mannheimu, Karlsruhe a Kildesheimu, aniž by se ovšem mimo Bavorsko chtěl někdy natrvalo vázat. Roku 1901 se stal redktorem deníku Straubinger Tagblatt, už sedm let předtím se však v Augsburgu oženil s Margaretou Haidovou z Neresheimu. Během svého mnichovského působení bydlil v Kaiserstraße, kde se mu 30. října 1898 narodila dcera Christa, která v letech první světové války byla u otce takříkajíc v učení žurnalistickému řemeslu. Žije nyní jako novinářka ve Starnbergu, druhá dcera je provdána v USA.
Jeden landshutský redaktor psal svého času příteli Regnerovi, proč že na novinařině není zrovna nic tolik růžového, ale, jak pokračuje: "Jeder thut ein gutes Werk, der nach seinen Kräften die Verschacherung des gesundes Sinnes des Volkes zu verhindern sucht." (tj. "Každý, kdo se snaží zabránit čachrování se zdravým lidovým rozumem, koná dobré dílo." - pozn. překl.) Po 23 let působil Regner s přestávkami ve Straubinger Tagblatt, až do 1. ledna 1928. O tomto plodném údobí se vyjádřil Karl Spengler u příležitosti vysvěcení školy v Rittsteigu v listu Münchner Merkur těmito slovy: "Nur wenige wissen heute noch, wieviel an eigenständiger Arbeit, fundiertem Wissen und unermüdlichem Einsatz aufgeboten werden mußte an einer Landzeitung die damals noch nicht mit vorgefertigtem Material und von Nachrichtendiensten bedient worden ist!" (tj. "Jen nemnozí dnes ještě vědí, kolik samostatné práce, fundovaného vědění a neúnavného nasazení muselo být vynaloženo na venkovský list, který si ještě nemohl posloužit předem připraveným materiálem a zpravodajskou službou!" - pozn. překl.) Když označuje Regnera jako "domovského průkopníka první chvíle" (v originále "Heimatpionier der ersten Stunde" - pozn. překl.), toho, kdo "sledoval stopy a také je neomylně nacházel" (v originále "als Spurensucher und Fährtenfinder" - pozn. překl.), dovolává se nejen zakladatele spolku "Bayerwald", nýbrž především otce časopisu "Der Bayerische Wald".

Jak došlo k založení spolku
Dlouhý pobyt jinde zaostřuje pohled na požadavky domova, jeho úkoly, jeho nevyužité hodnoty. Osvěty je třeba, rozšíření obzorů! Už v září roku 1901 získává Regner krajany k činnému bližšímu spojení ve "Waldlervereinu". Z 20 pozvaných se objevuje v cechovní místnosti pivovaru Neumayer (v Neukirchen beim Heiligen Blut - pozn. překl.) nejprve jen 7, v pivovaru Sturm dva týdny nato 9, znovu o dva týdny později u Geitnera ml.to mělo být už 14 osob. V čase, který následoval, byly spolkové večery vylepšeny pánským hudebním kvartetem. V lednu 1902 oslavilo prvé výročí založení už 24 členů. Také "přespolní" krajané oznámili svůj vstup, jako dvorní rada Maximilian Schmidt (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) z Mnichova (München), jehož narozeniny dne 24. února oslavil Waldlerverein v koncertním sále pivovaru Neumayer skvělým způsobem, který vzbudil obecný rozruch. Teď už rostl počet členů týden co týden. Velkou oblibu si získaly spolkové výlety. Na valné hromadě dne 29. listopadu 1902 došlo ke změně stanov i jména spolku na "Verein Bayerwald". Pokladní zpráva vykazuje přebytek aktiv 141 marek. Spolková knihovna obnášela už tenkrát sedmdesát svazků. Počet členů obnášel 123, dne 25. ledna 1903 už 186 členů!
Představenstvo: 1. předseda Johann Baptist Regner, 2. předseda Bonifaz Nagler, beneficiát (tj. obročník - pozn. překl.), nar. v Seugenhofu, 1. zapisovatel Ludwig Hofbauer, královský poštovní adjunkt, nar. v Kötztingu, 2. zapisovatel Peter Fenzl, kurát, pokladník Theodor Hafeneder, Přísedící Franz Xaver Baier, Martin Biendl, Karl Burger, Johann Hirtreiter. S dobrou myslí (v originále "hochgemut" - pozn. překl.) hleděli všichni Novému roku vstříc, ve kterém touha po spolkovém orgánu měla být uvedena ve skutek.


Der Bayerwald, 1973, č. 1, s. 51-54


- - - - -
* Neukirchen beim Heiligen Blut (BY) / Rittsteig (BY) / † Řezno (BY) / † Straubing (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jeho rodný dům v Neukirchen beim Heiligen Blut
Příhraniční ves Rittsteig, kde vyrůstal
Dům Regnerových v Rittsteigu, jehož současní majitelé, rodina Lembergerova, byli v roce 1991 vyznamenáni za "s krajinou spjatý vzhled stavby"
Umrlčí prkna při "vysoké cestě" do Eschlkamu, z nichž jedno je věnováno památce Regnerově, to vpravo vedle pak památce básnířky Mathilde Baumannové

zobrazit všechny přílohy

TOPlist