logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

GEORG RAUSCHER

Šumavští medvědi

Když jsme jako studenti z Budějovic (Budweis) navštěvovali lovecké muzeum knížete Schwarzenberga (jde ovšem o muzeum na loveckém zámku Ohrada /Wohrad/ - pozn. překl.) blízko Hluboké nad Vltavou (Frauenberg), udělal na nás největší dojem vycpaný medvěd v tamních sbírkách. Mělo jít o posledního medvěda na Šumavě (a také v Čechách - pozn. překl.) složeného (dne 14. listopadu 1856 u Želnavy /Salnau/ na Českokrumlovsku - pozn. překl.).
V jednom protokole, pořízeném "beim Amte Böhmisch Eisenstein am 19. Feber 1821 mit dem Deferniker Revierjäger Paul Rausch" (tj. "při úřadě Železná Ruda v Čechách dne 19. února 1821 s debrnickým revírníkem Paulem Rauschem" - pozn. překl.) stěžuje si jmenovaný na lesního ve Waldhausu (dnešní bavorský Zwieslerwaldhaus - pozn. překl.) Georga Förstera, který ho nazval taškářem (v originále "der ihn einen Spitzbuben genannt" - pozn. překl.) a odstřelil srnu.
Förster v protokolu (v originále "in einem Gegenprotokoll" - pozn. překl.) ze dne 6. března 1821 onoho "taškáře" sice připouští, obviňuje však zároveň Rausche rovněž z odstřelu srny a že Rausch navíc kromě jiného asi před dvanácti lety měl dokonce "na této straně" (v originále "auf diesseitigen Teritorium" - pozn. překl.) složit a odcizit jednoho medvěda, což se dá dokázat mnoha svědky, jmenovitě pak Johannem a Georgem Drächslerovými "aus Böhmisch Eisenstein", kteří mu musili pomáhat složeného medvěda nést.
Dne 13. března hlásí "Amt der Güther Eisenstein und Defernik" (tj. "Úřad statků Železná Ruda a Debrník" - pozn. překl.) královskému zemskému soudu v Regen tento lovecký spor a poznamenává, že "jeden medvěd byl zdejším debrnickým myslivcem loven, střelen a několik set kroků 'přes čáru' (v originále 'über der Linie' - pozn. překl.) i docela složen, což se stalo z té příčiny, poněvadž v té době byl zesnulý lesní z Waldhausu ještě revírníkem, s nímž byl Paul Rausch v tak dobrém vztahu (v originále 'mit welchem Paul Rausch das gute Einverständniß hatte' - pozn. překl.), že každý kus lovený ve vlastním revíru bylo možno pronásledovat i 'přes čáru' (v originále 'auch über der Linie' - pozn. překl.), což mohl dělat jeden jako druhý a k čemuž, poněvadž mnoho skotu medvědi roztrhali, byl vydán pokyn, škodnou stíhat pokud možno co nejdůsledněji (v originále 'diese Thiere bestens zu verfolgen' - pozn. překl.)."
Je tedy prokázáno, že někdy kolem roku 1807 v lesích mezi Železnou Rudou a Zwieselem byli dosud medvědi.


Hoam!, 1953, č. 2, s. 26-27

P.S. Na skutečnosti, která se tu staršími doklady prezentuje, mi nepřipadá nic až tak podivného už proto, že jsme brzy po otevření hranic sešli od Debrníka do Medvědích jam (Bärenloch) mezi Polomem (Fallbaum) a Falkensteinem a poměrně dlouho tam ve spleti stezek bloudili s pocitem, že bychom tu mohli potkat i dnes po více než dvou stech letech jakékoli zvíře.

Georg Rauscher se narodil 18. listopadu roku 1879 v Nýrsku (Neuern) jako syn sklářského mistra Josefa Rauschera. Po vychození obecné školy v rodném městě navštěvoval měšťanskou školu v Dobřanech (Dobrzan) a studoval poté na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích (Budweis), kde 1899 už dvacetiletý také maturoval. Ještě téhož roku učil krátce v rodném Nýrsku, pak v letech 1899-1907 v Hamrech, odkud pocházela i jeho žena Barbara, dcera Josefa Starka, se kterou se vzali 3. září 1903. Měli spolu dceru Friedu a dba syny, Josefa a Friedricha. Nejdéle (1907-1942) působil Georg Rauscher v Dešenicích (Deschenitz), kde od roku 1910 učil a pak i řediteloval na zdejší živnostenské učňovské škole (Gewerbliche Berufsschule). Vojákem první světové války byl v c.k. uniformě od 17. července 1914 až do 1. listopadu 1918. Po celých dvacet let byl v mírových dobách předsedou Německého učitelského sdružení (Deutscher Lehrerverein) v okrese Nýrsko, stal se předsedou nýrského Okresního osvětového sboru (Bezirksbildungausschuss), zakladatelem a přednostou raiffeisenky v Hamrech, zástupcem učitelstva německých obecných škol v disciplinární komisi při Zemské školní radě v Praze, členem výboru Německého učitelského svazu (Deutscher Lehrerbund). Počínaje 1. prosincem 1942 bydlil v Domažlicích (Taus), kde působil od roku 1943 až do 5. května 1945, tj. do příchodu Američanů, jako vedoucí tzv. Správy z pověření Říše (Reichsauftragsverwaltung). Od 5. května 1945 do 19. července 1946 byl vzat československými úřady do vězeňské vazby. Po odsunu inicioval založení Sudetoněmeckého krajanského sdružení a Svazu vyhnanců z domova a občanů zbavených práva (Bund der Heimatvertriebenen und Entrechteten /BHE) v Isenu, od 15. listopadu 1952 žil pak v hornobavorské obci Maitenbeth, kde 22. dubna roku 1957 také zemřel. Působil i jako "Betreuer des Heimatkreises (tj. 'pověřenec domovského kraje') Eisenstein-Neuern-Taus". Právě z té doby je i text o šumavských medvědech. To každého zajímá, kdy a jak vlastně na Šumavě skončili. S lidmi je to však ještě daleko podivnější.

- - - - -
* Nýrsko / Dobřany / České Budějovice / Hluboká nad Vltavou / Hamry / Dešenice / Debrník, Železná Ruda / † † † Maitenbeth (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Blahopřání k jeho zlaté svatbě na stránkách krajanského časopisu
Tady připomíná nepodepsaný příspěvek krajanského měsíčníku jeho pětasedmdesátiny
Jeho text pod titulem "Z Královácka"
Autorem nekrologu na stránkách krajanského měsíčníku byl Ernst Tragl

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist