logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

GEORG RAUSCHER

Šumavští medvědi


Když jsme jako studenti z Budějovic (Budweis) navštěvovali lovecké muzeum knížete Schwarzenberga (jde ovšem o muzeum na loveckém zámku Ohrada /Wohrad/ - pozn. překl.) blízko Hluboké nad Vltavou (Frauenberg), udělal na nás největší dojem vycpaný medvěd v tamních sbírkách. Mělo jít o posledního medvěda na Šumavě (a také v Čechách - pozn. překl.) složeného (dne 14. listopadu 1856 u Želnavy /Salnau/ na Českokrumlovsku - pozn. překl.).
V jednom protokole, pořízeném "beim Amte Böhmisch Eisenstein am 19. Feber 1821 mit dem Deferniker Revierjäger Paul Rausch" (tj. "při úřadě Železná Ruda v Čechách dne 19. února 1821 s debrnickým revírníkem Paulem Rauschem" - pozn. překl.) stěžuje si jmenovaný na lesního ve Waldhausu (dnešní bavorský Zwieslerwaldhaus - pozn. překl.) Georga Förstera, který ho nazval taškářem (v originále "der ihn einen Spitzbuben genannt" - pozn. překl.) a odstřelil srnu.
Förster v protokolu (v originále "in einem Gegenprotokoll" - pozn. překl.) ze dne 6. března 1821 onoho "taškáře" sice připouští, obviňuje však zároveň Rausche rovněž z odstřelu srny a že Rausch navíc kromě jiného asi před dvanácti lety měl dokonce "na této straně" (v originále "auf diesseitigen Teritorium" - pozn. překl.) složit a odcizit jednoho medvěda, což se dá dokázat mnoha svědky, jmenovitě pak Johannem a Georgem Drächslerovými "aus Böhmisch Eisenstein", kteří mu musili pomáhat složeného medvěda nést.
Dne 13. března hlásí "Amt der Güther Eisenstein und Defernik" (tj. "Úřad statků Železná Ruda a Debrník" - pozn. překl.) královskému zemskému soudu v Regen tento lovecký spor a poznamenává, že "jeden medvěd byl zdejším debrnickým myslivcem loven, střelen a několik set kroků ,přes čáru' (v originále ,über der Linie' - pozn. překl.) i docela složen, což se stalo z té příčiny, poněvadž v té době byl zesnulý lesní z Waldhausu ještě revírníkem, s nímž byl Paul Rausch v tak dobrém vztahu (v originále ,mit welchem Paul Rausch das gute Einverständniß hatte' - pozn. překl.), že každý kus lovený ve vlastním revíru bylo možno pronásledovat i ,přes čáru' (v originále ,auch über der Linie' - pozn. překl.), což mohl dělat jeden jako druhý a k čemuž, poněvadž mnoho skotu medvědi roztrhali, byl vydán pokyn, škodnou stíhat pokud možno co nejdůsledněji (v originále ,diese Thiere bestens zu verfolgen' - pozn. překl.)."
Je tedy prokázáno, že někdy kolem roku 1807 v lesích mezi Železnou Rudou a Zwieselem byli dosud medvědi.


Hoam!, 1953, č. 2, s. 26-27

P.S. Na skutečnosti, která se tu staršími doklady prezentuje, mi nepřipadá nic až tak podivného už proto, že jsme brzy po otevření hranic sešli od Debrníka do Medvědích jam (Bärenloch) mezi Polomem (Fallbaum) a Falkensteinem a poměrně dlouho tam ve spleti stezek bloudili s pocitem, že bychom tu mohli potkat i dnes po více než dvou stech letech jakékoli zvíře.

Georg Rauscher se narodil 18. listopadu roku 1879 v Nýrsku (Neuern) jako syn sklářského mistra Josefa Rauschera. Po vychození obecné školy v rodném městě navštěvoval měšťanskou školu v Dobřanech (Dobrzan) a studoval poté na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích (Budweis), kde 1899 už dvacetiletý také maturoval. Ještě téhož roku učil krátce v rodném Nýrsku, pak v letech 1899-1907 v Hamrech, odkud pocházela i jeho žena Barbara, dcera Josefa Starka, se kterou se vzali 3. září 1903. Měli spolu dceru Friedu a dba syny, Josefa a Friedricha. Nejdéle (1907-1942) působil Georg Rauscher v Dešenicích (Deschenitz), kde od roku 1910 učil a pak i řediteloval na zdejší živnostenské učňovské škole (Gewerbliche Berufsschule). Vojákem první světové války byl v c.k. uniformě od 17. července 1914 až do 1. listopadu 1918. Po celých dvacet let byl v mírových dobách předsedou Německého učitelského sdružení (Deutscher Lehrerverein) v okrese Nýrsko, stal se předsedou nýrského Okresního osvětového sboru (Bezirksbildungausschuss), zakladatelem a přednostou raiffeisenky v Hamrech, zástupcem učitelstva německých obecných škol v disciplinární komisi při Zemské školní radě v Praze, členem výboru Německého učitelského svazu (Deutscher Lehrerbund). Počínaje 1. prosincem 1942 bydlil v Domažlicích (Taus), kde působil od roku 1943 až do 5. května 1945, tj. do příchodu Američanů, jako vedoucí tzv. Správy z pověření Říše (Reichsauftragsverwaltung). Od 5. května 1945 do 19. července 1946 byl vzat československými úřady do vězeňské vazby. Po odsunu inicioval založení Sudetoněmeckého krajanského sdružení a Svazu vyhnanců z domova a občanů zbavených práva (Bund der Heimatvertriebenen und Entrechteten /BHE) v Isenu, od 15. listopadu 1952 žil pak v hornobavorské obci Maitenbeth, kde 22. dubna roku 1957 také zemřel. Působil i jako "Betreuer des Heimatkreises (tj. ,pověřenec domovského kraje') Eisenstein-Neuern-Taus". Právě z té doby je i text o šumavských medvědech. To každého zajímá, kdy a jak vlastně na Šumavě skončili. S lidmi je to však ještě daleko podivnější.

- - - - -
* Nýrsko / Dobřany / České Budějovice / Hluboká nad Vltavou / Hamry / Dešenice / Debrník, Železná Ruda / † † † Maitenbeth (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Tady připomíná nepodepsaný příspěvek krajanského měsíčníku jeho pětasedmdesátiny
Jeho text pod titulem "Z Královácka" na stránkách krajanského měsíčníku
Autorem nekrologu na stránkách krajanského měsíčníku byl Ernst Tragl
Dodatečná zpráva o jeho pohřbu na stránkách krajanského měsíčníku
Jeho medailon na stránkách krajanského časopisu v rámci cyklu "Kulturní průkopníci domova"

zobrazit všechny přílohy

TOPlist