logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

GEORG PRIEHÄUSSER

Které z obou Javorských jezer je vlastně větší?

Z celkem osmi šumavských jezer jen tři leží při bavorské zemské hranici s Československem (v originále "diesseits der Landesgrenze zur Tschechoslowakei" - pozn. překl.): jde o Velké a Malé Javorské jezero (Großer und Kleiner Arbersee) a Roklanské jezero (Rachelsee). Nejnavštěvovanější a nejznámější ze všech vůbec je stále ještě Velké Javorské jezero. Od doby, kdy bylo celé horské pásmo Javoru až ke Kötztingu vyhlášeno za přírodní park, vzrostl i zájem o Malé Javorské jezero. Jeden článek v "Kötztinger Zeitung" ze 16. října 1969 to dává zřetelně najevo už svým titulkem: "Der Kl. Arbersee größer als der Gr. Arbersee?" Pro Malé Javorské jezero je v textu uváděna rozloha 9 hektarů, pro Velké toliko 4,5 hektaru. Podle údajů, které máme k dispozici z odborné literatury, obnáší však rozměr vodní plochy Malého Javorského jezera 2, 45 hektaru, Velkého pak před rokem 1900 4, 3245 hektaru, v roce 1926 6, 85 hektaru. Také údaje o hloubce obou jezer vykazují velké rozdíly mezi nimi navzájem.
Poněvadž se nejeví pravděpodobným, že by někdejší vědecká zkoumání mohla být do té míry nepřesná, jak by se dalo usuzovat ze zmíněného novinového článku, byly z podnětu redakce čtvrtletníku "Der Bayerwald" podniknuty průzkumy nové, které měly zároveň napomoci objasnění rozporů v údajích o rozloze obou jezer.
Průzkumy se týkaly zejména otázky samotného vzniku šumavských jezer vůbec, dále stavu Velkého i Malého Javorského jezera před lidskými zásahy do něho a právě i změn, ke kterým v jejich stavu došlo poté, co začala být obě jezera používána jako vodní nádrže, zvané také "klauzy" (v originále "Schwellen" /Klausen/ - pozn. překl.) pro plavení dřeva.
Ještě před nějakými sto lety věřili mnozí autoři, že jezera se svými strmými skalními stěnami jsou výsledkem nějakého sesuvu horského masívu či dokonce nějaké jeho dávné sopečné činnosti. Postupně se ovšem prosadil vědecky zdůvodněný poznatek, že totiž jezera vznikla v době ledové během pateré pleistocénní glaciace, jejíž poslední ledový příkrov se podařilo určit v trvání zhruba 8 800 - 8 100 let před Kristem a v nadmořské výšce přibližně 830 metrů počínaje. Ve vysoko položených údolích se severní a východní expozicí, zadržujících po srážkách spousty vody a zejména ovšem sněhu, docházelo k přeměně sněhových mas na firn a posléze ledovec, který poté, co ledový firn do nadmořské výšky 1 000 metrů roztál, razil si cestu do nižších poloh a zanechával po sobě v klidových polohách postranní a koncové morény. Poslední z koncových morén postupujícího, resp. ustupujícího ledovce zahradila pak poslední kus údolí v místech, kde končilo, a zadržela zároveň sněhovou vodu v podobě jezera, které si prorazilo valem morény svůj odtok.


Ostbayerische Schriftsteller und Dichter und ihre Werke(1997), s. 99

P.S. I webové strany NP Šumava docházejí k závěru (došel k němu ovšem i Priehäußer), že zatímco Velké Javorské jezero má dnes plochu 7, 7 hektaru, u celkově značně mělčího Malého Javorského jezera to činí celých 9, 4 hektaru! Poté, co plavení dřeva skončilo, stala se hlavní atrakcí cestovního ruchu (jak liberální je tu oproti české straně Šumavy!) obou jezer plavba na člunech a roku 1961 za tím účelem zbudovaná propust na Malém Javorském jezeře zvětšila jeho vodní plochu z 2,45 hektaru rozlohy na více nežli 9 hektarů.

Významný znalec "bavorské strany" Šumavy Georg Priehäußer se narodil 22. ledna 1894 v Landshutu jako syn strojníka ve službách Říšských drah. Měl pět sourozenců a po vychození "přípravky" (Präparandenschule) v rodném městě odešel do Straubingu na pedagogická studia v "královském" učitelském semináři (kgl. Lehrerseminar), po jehož absolvování nastoupil na své první "štace" ve Staudachu a Zwieselu. Musel sice záhy narukovat do první světové války, ale po jejím skončení ve Zwieselu a Regenhütte učil "mezi válkami" dál. Maminka ho prý už odmala vedla k pozorování přírody. Sbíral rostliny a kameny a jako mladý učitel začal brzy i publikovat samostatné články, týkající se zejména právě otázek spojených s původem šumavských horských jezer. Svými pracemi si postupně získal uznání doma, v Evropě i v USA. Stal se vládním radou ve službách bavorského ministerstva výživy, zemědělství a lesnictví, ale zůstal ve Zwieselu. "Polem mé práce je Bavorský les, co bych dřepěl někde na úřední sesli v Mnichově, musím ven, ven do přírody..." svěřil se příteli. Oborem jeho obzvláštního zájmu byla geologie (zejména pak půdní poměry doby ledové), hydrobiologie, klimatologie, sociologie rostlin a krajinná ekologie, to vše ve vztahu ke specifickým přírodním společenstvím Šumavy a Bavorského lesa. Více než 80 svých prací publikoval tiskem nejen pro odbornou veřejnost, poněvadž měl dar navýsost srozumitelného podání fakt vědecky podložených. Roku 1954 mu univerzita v Erlangen propůjčila čestný titul Dr. h.c., pět let nato byl Svobodným bavorským státem vyznamenán řádem za zásluhy. Stal se i nositelem Spolkového záslužného kříže (Bundesverdienstkreuz), bavorský Waldverein (Bayerische Waldverein) ho jmenoval svým čestným členem a město Zwiesel mu dokonce udělilo čestné občanství. Žil tam v Lichtenthaler Straße, 19. srpna 1974 v tom městě i skonal a je pochován.

- - - - -
* Landshut (BY) / hora Javor / † † † Zwiesel (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Tady mu bavorský ministr vnitra Bruno Merk předává roku 1960 nejvyšší vyznamenání
    Svobodného státu Bavorsko, totiž řád za zásluhy (Verdienstorden)
Obálka (1963) jeho vlastivědy bavorského okresu Wolfstein, který vydalo nakladatelství Morsak v Grafenau
Obálka (1972) sborníku prací o Národním parku Bavorský les, kde je otištěna i jeho stať "Erd- und Landschaftgeschichte des Bayer. Waldes", tj. Geologická a krajinná historie Bavorského lesa

zobrazit všechny přílohy

TOPlist