logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

KLEO PLEYER

Wir sind das Heer von Hakenkreuz


Wir sind das Heer vom Hakenkreuz,
Hebt hoch die roten Fahnen!
/: Der deutschen Arbeit wollen wir
Den Weg zur Freiheit bahnen! :/

Wir schließen keinen Bruderpakt
Mit Roten und mit Welschen,
/: Und allen, die den Freiheitsbrief
Des deutschen Volkes fälschen. :/

Wir schließen keinen Bruderpakt
Mit unseren Tyrannen,
/: Und mögen sie uns hundertmal
Ins tiefste Elend bannen. :/

Wir schließen keinen Bruderpakt
Mit bangen, feigen Wichten,
/: Es gilt die große Niedertracht
Des deutschen Volkes fälschen. :/

Wir sind das Heer vom Hakenkreuz,
Hebt hoch die roten Fahnen!
/: Der deutschen Arbeit wollen wir
Den Weg zur Freiheit bahnen! :/

Výš, rudé vlajky


Výš, rudé vlajky, na nich kříž
hákový hrdě vlaje!
/: Německou cestu razit chcem
k cíli, jímž svoboda je! :/

My nebudem se paktovat
s rudými ani s Vlachy,
/: se všemi těmi, kdo náš boj
falšují svými tlachy. :/

My nebudem se paktovat
už s našimi tyrany,
/: ať nastokrát by chtěli nás
uvrhnout do pohany. :/

My nebudem se paktovat
se zbabělými skřety:
/: je třeba už pád Evropy
zastavit mnohaletý. :/

Výš, rudé vlajky, na nich kříž
hákový hrdě vlaje!
/: Německou cestu razit chcem
k cíli, jímž svoboda je! :/

20,000 Volkslieder...

Tento hrůzný text a neméně hrůzný můj český překlad "bojové písně nacionálních socialistů"("Kampflied der Nationalsozialisten") se sem dostal zejména proto, že tvoří v podání pěveckého sboru děvčat a chlapců ve stejnokrojích Hitlerjugend jednu z nejpůsobivějších scén filmu "The Book Thief"/"Die Bücherdiebin" (Zlodějka knih) podle románového bestselleru australského autora Markuse Zusaka z roku 2005. Hudebním podkladem písně Kleo Pleyera se stala melodie Johanna Alberta Gottlieba Methfessela (1785-1869) "Im süßen Traum bei stiller Nacht" na slova Heinricha Heineho (1797-1856) z jeho Knihy písní (Buch der Lieder). Je naprosto bizarní, že ve filmu je verš "mit Roten und mit Welschen" změněn na "Mit Juden und mit Welschen" a píseň slouží jako předehra snímků z křišťálové noci ve Stuttgartu z listopadu roku 1938. Bizarní nikoli s ohledem na autora textu písně (její první sloka roku 1927 dokonce uzavírala stranický program NSDAP), nýbrž s ohledem na jméno Heinrich Heine. Vybavuje se mi vzpomínka na jedno setkání (já byl tenkrát ve vojenském) v šedesátých letech s delegací západoněmeckých učitelů, kdy se mě jedna mladá pedagožka optala, jakého mám nejmilejšího německého básníka. Já vyhrkl Heine a ona nato: ale to přece není Němec, ale Žid! To jsem se snad dost výjimečně tehdy pocítil být vojákem oprávněně. Ovšem Kleo Pleyer, bratr na webových stranách samostatně zastoupeného Wilhelma Pleyera, byl vedle té snad jen naivní mladé ženy na "židovskou otázku" přímo odborníkem. Konstatuje to i nepodepsaná zpráva o jeho úmrtí, která byla otištěna na 1. máje 1942 v listě Budweiser Zeitung a byla vlastně důvodem pro konečné zařazení Kleo Pleyera mezi "šumavské" autory. Jakkoli má jeho rodný Železný Hamr k Šumavě poměrně daleko, nekrolog Budweiser Zeitung hovoří o "Eisenhammer im Böhmerwald". Tam spatřil Kleophas Franz Pleyer, jak byl pokřtěn, 19. listopadu roku 1898 světlo světa jako deváté dítě (tím desátým byl právě bratr Wilhelm) hamerníka Josepha Pleyera (†1930) a jeho ženy Barbary, roz. Löserové (†1928). V první světové válce byl Kleo jako sedmnáctiletý dobrovolník zraněn a dostal stříbrnou medaili za statečnost. Pád habsburského mocnářství zažil v jedné uherské garnizóně a hned roku 1919 se podílel na národnostních bouřích v jazykově německých oblastech nově vzniklé Československé republiky. Navštěvoval chebskou lidovou univerzitu (Egerländer Volkshochschule) v Dolnici (Döllitz, dnes městská část Chebu), kde se připojil k mládežnickému "hnutí" NSDAP. Založil dokonce deník "Sudetendeutsche Tageszeitung". Maturoval v Praze, kde následně na německé univerzitě studoval germanistiku, slavistiku a filosofii. Roku 1923 byl ovšem z univerzity vyloučen pro organizování stávky proti židovskému rektorovi Samuelu Steinherzovi (1857-1942, zahynul v Terezíně) a za antisemitské výpady proti jiným vysokoškolským profesorům. Odešel do bavorského Mnichova, kde se podílel na Hitlerově neúspěšném puči a byl v prosinci 1923 i z Bavorska vypovězen. Promoval roku 1925 na univerzitě ve württemberském Tübingen a téhož roku byl při demonstraci proti matematikovi a pacifistovi Emilu Juliu Gumbelovi (1891-1966, už v srpnu 1933 byl po Hitlerově převzetí moci jako prvá osobnost vůbec zbaven nacisty německého občanství, zemřel v New Yorku) Pleyer zatčen a obžalován z "rušení zemského míru" (Landfriedensbruch). Hned rok nato se ovšem stal vědeckým asistentem Institutu pro hraniční a zahraniční studia (Institut für Grenz- und Auslandsstudien) v Berlíně. V letech 1930-1933 vyučoval jako docent na berlínské Vysoké politické škole (Hochschule für Politik) a roku 1934 se habilitoval na tamní Friedrich-Wilhelms Universität. Od roku 1935 náležel při tzv. Říšském ústavu pro dějiny nového Německa (Reichsinstitut für Geschichte des Neuen Deutschlands) k poradnímu sboru "Forschungsabteilung Judenfrage", tj. k výzkumnému oddělení pro "židovskou otázku". V roce 1937 byl povolán do Königsbergu (česky Královec, dnes ruský Kaliningrad) jako profesor pro středověké a novověké dějiny. Nahradil tam profesora Hanse Rothfelse (1891-1976, jako Žid prchl před nacisty do USA. po roce 1945 se do Německa vrátil, zemřel v Tübingen). Dva roky nato přešel Kleo Pleyer na univerzitu v Innsbrucku, téhož roku 1939 se však dobrovolně přihlásil do armády a byl vyznamenán Železným křížem I. a II. třídy. Během poslední své dovolené z ruské fronty vydal knihu "Volk im Felde", kde ospravedlňoval brutální vedení války na Východě i vůči civilnímu obyvatelstvu a "Ausrottung des Judentums" (tj. "vyhlazení Židovstva"). Padl 26. března 1942 u města Staraja Russa v dnešní Novgorodské oblasti Ruské federace a byl v Královci roku 1944 posmrtně vyznamenán Kantovou cenou. Ten "nazi pure", tj. ryzí nacista, dosvědčující svým příběhem, co všechno značí "být Němcem" (nebo "českým Němcem" z Plzeňska? – vždyť rodné Kožlany Edvarda Beneše neleží od Železného Hamru nijak daleko) a "Nežidem", nemá co do bizarnosti v naší "šumavské" čítance téměř nijakou konkurenci. Vlastně ale nevím…

- - - - -
* Železný Hamr, Žihle / † Staraja Russa (RUS)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Zpráva o jeho úmrtí na stránkách německého listu v protektorátních Českých Budějovicích
Obsáhlý nekrolog mu věnoval zglajchšaltovaný časopis pro dějiny Němců v českých zemích, za války přejmenovaný na dějiny Němců "v sudetských zemích"
Webové stránky, věnované německých písním, nabízejí kromě textu té jeho neuvěřitelné písně i melodii, převzatou ovšem od Alberta Methfessela (1785-1869)g
O budoucnosti své melodie nic netušící Methfessel má na domě v Braunschweigu, kde bydlel, tuto pamětní desku

zobrazit všechny přílohy

TOPlist