logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

PAUL PISINGER

O šumavských "Gstanzln"

Zhudebnění šumavských "Gstanzln" Herbertem Wilhelmem (na slova Ernestine Tutzingerové /ta má i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl./) lze označit za podařené v každém ohledu. Svěží a původní co do melodické invence, s oporou v prostých harmonických prostředcích, postihují tyto nápěvy opravdovou lidovou notu a zasluhují si hojného rozšíření.


Budweiser Zeitung, 1937, č. 56, s. 6

Toto je vyjádření "proslulého Vimperčana" na otázku ankety (odpovědi byly podány ústní i písemnou formou) o šumavských "popěvcích" (jinak zvaných i "Schnaderhüpfln", přičemž ono "Schnader" či "Schnadder" by mohlo spisovně znít "Schnitter", tj. "žnec" a "ein Hupferl machen" je v němčině sice totéž co "konat koitus", tj. "souložit", ale "Hüpferl" se vykládá jako "píseň k tanci" /zu hupfen tanzen/, takže by to mohl být někdy i bujnější popěvek ženců při /dožínkové/ taneční zábavě či, jak uvádí Wikipedia, podle původu i dvaceti odlišnými jmény označovaných), zveřejněné u příležitosti odhalení památníku Andrease Hartauera a jeho šumavské hymy (ta slavnost měla německý titul Böhmerwaldlied-Feier), konané v Lenoře (Eleonorenhain) koncem července roku 1937. Tím proslulým mužem z Vimperka, který se prý na stejné téma vyjádřil podobně či skoro stejně jako shora Theodor Müller, byl v téže anketě "Inhaber der Musikschule in Winterberg", tj. "majitel hudební školy ve Vimperku" Paul Pisinger. V řadě tazatelů a jejich odpovědí je uveden jako poslední, ale to prý jen proto ("nur deshalb, weil man zum Schluß etwas besonders Erfreuliches präsentiert"), jinými slovy "to nejlepší nakonec". Paul Pisinger si to označení zřejmě zasloužil. Přišel na svět ve Vimperku dne 26. května roku 1910. Otec Josef Pisinger, sazeč vimperské vydavatelské firmy Steinbrener, byl rodem z Kaplice a záznam o jeho narození 18. února 1881 v tamní matrice je mezi mnoha německými kupodivu psán česky. Josef Albert Pisinger, pokřtěný den po svém narození kaplanem Františkem Hrubešem, byl synem soudního sluhy Josefa Pisingera, bytem v Kaplici čp. 70, manželského syna mistra krejčovského Jana Pisingera ze Všemyslic (v matrice Šemeslic) čp. 19 a Kateřiny, roz. Kalcové z Údraže (v matrice Oudraž) čp. 27, obojí dnešní okres České Budějovice. Matkou Josefa Alberta Pisingera byla Amalie, dcera "krajského dragona" v Klatovech a Františky, roz. Riedlové z Veselí nad Úhlavou. Paulův otec (viz web Denkmalprojekt.org se seznamem padlých na vimperské zvonici) se ovšem z první světové války už nevrátil, datem jeho úmrtí je 4. srpen 1918 a místem "kaprála" (tj. desátníka) Pisingera "uherský" Debrecín. Jeho syn vychodil ve Vimperku obecnou a měšťanskou školu a studoval poté u profesora Leopolda Kramera na pražské konzervatoři, kterou absolvoval roku 1923 se skvělým úspěchem. Prvé místo nastoupil v orchestru Nového německého divadla v Praze a po dvou letech tamního působení převzal vedení hudební školy v rodném Vimperku. V roce 1938 vstoupil jako houslista do "Německé filharmonie" (Deutsche Philharmonie) v Liberci (Reichenberg), který se stal metropolí tzv. Sudetské říšské župy (Reichsgau Sudetenland), po přeložení tohoto orchestru do Prahy přešel z houslí na violu a jako "Bratschist" v něm působil až do roku 1945. Tehdy měl ovšem "doma" i v zahraničí pověst úspěšného houslového virtuóza. Podle životopisného medailonu Friedricha C. Stumpfiho na stránkách vimperské pamětní knihy "Winterberg im Böhmerwald" (1995) zůstal však i na zenitu své proslulosti skromným Šumavanem. V roce 1945 se mu podařilo v poslední chvíli prchnout z Prahy v přenosovém voze pražského německého rozhlasu do Norimberka (v originále "im Aufnahmewagen des Prager Rundfunk nach Nürnberg"). Když se dověděl, že se v Bambergu chystá založení nového orchestru, přihlásil se tam z pražských filharmoniků jako prvý (v originále "als erster Mitglied im Aufnahmewagen des Prager Rundfunk"), aby sem přivedl i jiné někdejší své kolegy. Přispěl podstatně k výjimečnému jménu orchestru Bamberger Symphoniker (od září roku 2016 je jeho novým šéfdirigentem mladý Čech Jakub Hrůša). Jako sólový hráč na violu ("Solobratschist") projel s tím orchestrem půl světa, většinu evropských států od Španělska po Finsko, od Jugoslávie po Irsko a v zámoří po USA i Mexiko a Kubu. Nesčíslné koncerty nalezly i mnohé trvalejší zachycení v rozhlasových pořadech a na gramofonových deskách. Když 31. října roku 1961 Bamberští symfonikové pod taktovkou Eugena Jochuma zahájili svůj druhý abonentský koncert sezóny, byla židle vedle dirigenta prázdná, píše Stumpfi. "Solobratscher" Paul Pisinger totiž téhož dne brzy ráno zcela nečekaně ve stáří pouhých 51 let, podlehl srdečnímu infarktu. Vimperští a s nimi i "šumavská" hudba (jaký to pojem!) ztratily umělce Bohem nadaného, který i své původní domovině získával svými výkony mezinárodní uznání.

- - - - -
* Vimperk / † † † Bamberg

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jako čerstvý absolvent pražské konzervatoře účinkoval roku 1932 v rodném městě na večeru místní skupiny sdužení Bund der Deutschen in Böhmen i s přednesem tanga "Buď ke mně přece jen trochu milá", k němuž složil hudbu - zazněl tu i Fibichův "Poem"
Zpráva o založení hudební školy ve Vimperku pod jeho vedením
Zpráva o založení S.S.O. (Südböhmischer-Orchester) v Německém domě v Českých Budějovicích 2. června 1935 také za jeho vedení
Je tu jmenován vedle Watzlika, Multerera, Stögbauera, a Witzanyho jako účinkující na velkém recitačním a koncertním večeru spolku německých Šumavanů v Praze 6. listopadu 1937
Na nádvoří vimperského zámku se za hudebního doprovodu, který řídil, konalo ve vypjatých srpnových dnech roku 1938 ochotnické představení místních turnerů pod širým nebem, nazvané "Die Bürger von Calais", tj. "občané z Calais"

zobrazit všechny přílohy

TOPlist