logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

BEDA PIRINGER

Geht drum in den Wald...*


Dankbar uns an Christ zu freuen
Für die Gaben gottgebracht,
Lasst uns bildlich sie erneuen
In der heil'gen Mitternacht.

Geht drum in den W a l d,
Ich bin schon zu alt;
Sucht vom frischen Busche drinnen
Mir ein Tannchen zu gewinnen,
Baum und Aeste;
Oder nehmt, wo Balsamfichten
Sich zu grünen Dunkel dichten,
Mir ein Stämmchen zu dem Feste.

Wenn ich so der W i l d n i s denke,
Die einst auf dem Boden lag,
O wie segn' ich die Geschenke
Doppelt am geweihten Tag!

Do lesa jděte tam...


Radost Vánoc je tu znova!
Dary Bůh nám nadělil,
chcem se v duši obnovovat,
Svatá noc nám dává sil.

Do lesa jděte tam,
být mladý, šel bych sám;
najděte jedličku i pro mě,
co z podrostu se zvedá skromně
stromek malý;
či pryskyřičný smrček ten
v zeleném šeru, stačí jen
byste mi dali.

Kde kdysi pustá divočina
bujela zemí do všech stran,
dar Vánoc svátek rozežíná
a požehnání dokořán!

P.S. Úvodní sloky "lyricko-didaktické básně" Der Christbaum z roku 1848 jsou jen pro náš účel nazvány podle jednoho z veršů, aby co možná vynikla tématická vazba spíše bychom řekli teologického uvažování autorova na "rodný" les.

Křesťanské ponaučení novomanželskému páru

Milý bratře!
Dobrá ponaučení a moudré rady, pro křesťanskou domácnost jistě cennější než bohaté věno, dáš bezpochyby nevěstě Ty, maminka i oba rodiče nevěstini stejně, jako jich může dojít od rozumného křesťanského společenství, v kostele i mimo něj. Především však bych chtěl Tvým prostřednictvím mladému páru novomanželů jako kněz a učitel náboženství vzkázat pár následujících vět:
Musejí především mít v úctě ty, kdo jim předali tak krásné a dobré hospodářství a domácnost. Vděčnost je vůbec prvá lidská, natož pak křesťanská povinnost.
Měli by prokazovat dobrodiní chudým: kdo se chudých ujímá, ujímá se Krista. Měli by se držet křesťanské modlitby a práce, měli by se vystříhat svatouškovského farizejství: člověk bez modlitby je jako studna bez vody; dnů těžkých zkoušek a utrpení zvláště za našich časů sotva budou ušetřeni. Měli by své čeledi, aniž by přitom nějak plýtvali, poskytnout náležitou mzdu a chutnou, dobře připravenou stravu, při čemž by neměli trpět v domě žádný nepořádek či dokonce prostopášnost. Blaze hospodářství, jehož čeleď se cítí na statku doma, a je-li opravdovým křesťanem pán domu, nalezne vždy i opravdu křesťanské služebné.
Měli by mít pokoru v sobě: jen křesťanství oceňuje pravou pokoru, která spočívá v tom, že se nečiní rozdíly mezi bohatým a chudým, mezi vznešeným a nepatrným a která hledí jen, co je v kom dobra. Měli by být přátelsky vlídní a vůči rozumným lidem, zejména pak vůči sousedům, přístupní a dychtiví poučení: neboť uvážlivý, nezištný soused je lepším přítelem než omezený a chtivý příbuzný, byť i pokrevní. Měli by svědomitě ctít práva a majetek jiných, jakož i rozumně a po křesťansku opatrovat práva a majetek vlastní: ten nejposvátnější kámen, který Bůh stvořil, je mezník vytyčující soukromé jmění.
Když to všechno dokážou, budou, při svém mládí o to víc, spolu šťastni a vzejde nad nimi bezpochyby Boží požehnání. Kéž nám všem Bůh popřeje křesťanské mysli a uchrání nás zpupnosti i malomyslnosti! Pozdravuj ode mě novomanžele, až přijedu, přinesu něco málo darem. Pozdravuj i všechny příbuzné a sousedy, kteří se sejdou ke Kollerovým, obzvláště ale maminku.


Upřímně Tvůj bratr P. Beda

Dopis adresovaný bratru Michaelovi, který se stal rok nato starostou v příhraničním rakouském Summerau, je datován dnem 29. června 1859 a týká se svatby tehdy sedmnáctileté neteře pisatelovy. Tím pisatelem byl benediktinský řádový kněz P. Beda Piringer, rodák z mühlviertelské vsi Zulissen blízko Rainbachu, kterou ostatně každý, kdo putuje z Dolního Dvořiště dál na jih do Rakous, projíždí brzičko za českou hranicí. Spatřil na rodném statku čp. 2 světlo světa 14. října 1810 a byl pokřtěn jménem dolnorakouského zemského patrona Leopold. Jako sedmiletý chlapec začal chodit do školy v Horním Dvořišti (Oberhaid) v Čechách, poněvadž to bylo nejblíž, a stal se i tak vlastně jedním z nás už proto, že tamním vyučovacím jazykem byla také čeština. V každém případě se z pozdějšího svědectví samotného Piringera dovídáme, že kolem roku 1821 musel hornodvořišťskou školu opustit a byl od té doby posílán do přímo sousedícího Rainbachu, aby u tamějšího kooperátora každodenně absolvoval alespoň hodinu němčiny. Po dvou letech školy u piaristů ve Freistadtu mu farář z Kefermarktu zprostředkoval studium v pověstném klášteře Kremsmünster, který známe tak dobře ze životopisu Stifterova. Otec musel kvůli výdajům na synova studia prodat celou třetinu své usedlosti, zbývající dvě třetiny však prý zajistily při intenzívnějším obhospodařování výnos stejný. Roku 1831 vstoupil mladý Leopold do benediktinského řádu, jemuž Kremsmünster patřil, a přijal řádové jméno Beda. Poté, co ve Vídni dokončil studia filosofie a teologie, složil 1835 i tzv. věčné sliby a rok nato oslavil v Rainbachu svou kněžskou primici. Když vypukla revoluce roku 1848, vyslaly i německy mluvící části podunajské monarchie své zástupce do frankfurtského sněmu (víme, že budějovický rodák Schuselka sem zval i Čechy!), jednoho na každých 50000 obyvatel. Jako jediný ze 14 hornorakouských poslanců pronesl P. Beda ve Frankfurtu nad Mohanem velkou řeč, která vyšla i tiskem. Mne však zajímá mnohem, mnohem více téhož roku 1848 v bavorském Augsburgu vyšlá "lyricko-didaktická báseň" (ein lyrisch-didactisches Gedicht) o 390 stranách (!) prý na způsob Schillerovy Písně o zvonu zveršovaná pod názvem Der Christbaum, z níž je tu přeloženo několik úvodních veršů (ta kniha má jinak plných 41 vysoce významově členěných oddílů!) a jeden jim dává titul. Poněvadž ten muž výrazného sociálního cítění, který 3. května 1876 skonal v Kremsmünsteru a byl tam i pochován k očekávání Posledního soudu nad námi nade všemi, byl i básníkem. Svědčí o tom nejen vavřínový věnec zdobící prý kalich s mešním rouchem na jeho rakvi nesený v den pohřbu, což mělo značit tu odlišnost. Nad jeho jménem od už zmíněného díla, v jehož tolikerých verších se zřejmě nezapře učitel ani poeta, klene provždycky své stále zelené větve posvátný vánoční strom.

- - - - -
* Zulissen (A) / Horní Dvořiště / † † † Kremsmünster

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jako ředitel gymnázia
Jako kněz
Tady v Horním Dvořišti chodil prvých pět let do školy...
... ještě jeden starý záběr Horního Dvořiště

zobrazit všechny přílohy

TOPlist