logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

BETTY PAOLI (vl.jm. BARBARA ELISABETH /BABETTE/ GLÜCKOVÁ)

An Adalbert Stifter


Vertief ich mich in deine Blätter
Da wehts um mich wie Frühlingsduft!
Der Lerche jubelndes Geschmetter
Durchtönt die frische Morgenluft,
Die jungen Halme keimen, sprießen,
Vom Himmel strömt ein Meer von Licht
Und in die Menschenbrust ergießen
Sich Hoffnung, Ruh und Zuversicht.

Die falschen Freuden, nicht'gen Schmerzen,
Der Erde Wust und ihren Tand
Nimmst du hinweg von unserm Herzen
Mit leiser, liebevoller Hand.
Von vielverschlungnen Irrewegen
Zurück auf ewig lichte Spur
Führt mild uns deines Wortes Segen
Du treuer Dolmetsch der Natur.

Ob Kampf und Zwiespalt dich umringe
Und wirren Scheines Truggewalt,
Dein heller Blick erschaut die Dinge
In ihrer heil'gen Urgestalt.
Dein Geist durchbricht die engen Schranken
Von eitler Satzung aufgestellt,
Und führt den reinen Gottgedanken
Als heitern Sieger durch die Welt.

Drum winken deiner Dichtung Strahlen
Uns wie der Stern der Weisen zu,
Drum finden tausend bittre Qualen
Am Saume deines Mantels Ruh.
Drum bist du als Prophet zu ehren,
Den tröstend die Natur gesandt,
Und den, das Wunder noch zu mehren,
Die Menschen freudig anerkannt.

Kein Blitz, kein Schlag kann den erreichen
Der über den Gewittern steht!
So stehst du in des Geistes Reichen
In still erhabner Majestät.
Zu tiefem, ahnungsvollem Schweigen
Verklingt der Erdenstimmen Chor
Und nur der Liebe Düfte steigen
Wie Opferhauch zu dir empor.

Adalbertu Stifterovi


Zahloubám-li se ve Tvé listy,
vane kolem mne jara dech!
Skřivánčí písně hlahol čistý
proniká jasem jiter všech.
Mladičké osení když raší,
z nebe se moře světla lít
zřím a v hruď člověka se snáší
důvěra, naděje a klid.

Co falešného, nicotného
je v spoušti světské na obtíž
našemu srdci, tiše z něho
laskavou rukou vyprostíš.
Ze všech bludných cest věčně znova
nás vracíš světlé stezce zas
a vlídným požehnáním slova
přírodu tlumočí Tvůj hlas.

Ať boj a rozpolcenost všude
tě obkličuje, blud a klam,
Tvůj pohled jasu nepozbude,
podstatu věcí jeví nám.
Tvůj duch proráží těsné meze
i paragrafům na protest
a Boží mysl v pestré něze
vítězně světem umí vést.

Jak hvězda mudrců se sklání
Tvé umění k nám dolů sem,
nachází tisíc uzoufání
mír, kde zřím pláště Tvého lem.
Jak proroka kéž Tebe ctíme,
jímž příroda věstí svůj řád,
divy kéž zmnožit uvidíme,
jež jen Ty lidem umíš dát.

Ni blesk, ni hrom Tě nedosahá,
kterýs nad bouří stanout znal!
Tam, kde dlí říše ducha blahá,
svůj majestát si neseš dál.
Až k tušivému tichu zhloubi
umlká zemských hlasů sbor,
jen dech lásky se v letu snoubí
výš v obětní dým nad obzor.

Z dopisu Stifterovi

"Kněžna Vás co nejpěkněji prosí, abyste jí poslal 4 čísla "Gegenwart", která obsahují Váš kouzelně líbezný "Štědrý večer" (v originále "ihr wunderlieblicher 'Christabend'" - pozn. překl.); ráda by ho dala i baronce Prokeschové (jde zřejmě o Irene, roz. Kiesewetterovou von Wiesenbrunn, uměnímilovnou dceru vídeňského dvorního rady a muzikologa Raphaela Georga Kiesewettera, rodáka z moravského Holešova, kterou si štýrský baron Anton Prokesch von Osten, rakouský vyslanec u Vysoké Porty /v roce 1616 byl na sultánově dvoře v téže funkci ustaven Heřman Černín z Chudenic/, vzal roku 1832 a která jej, od roku 1863 už hraběte, předešla svou smrtí roku 1872 na věčnost o 4 roky - pozn. překl.), na kterou učiní jistě týž hluboký a blahý dojem, jaký zanechal v nás. Nechte mi říci ještě jediné: jste někým Záviděníhodným (v originále "Sie sind ein Beneidenswerther." - pozn. překl.). Nejen snad proto, že máte talent, který Vám zajišťuje provždy úspěch a slávu, ale proto, že tento talent nevyplývá z nějakého křečovitě vystupujícího bohatství ducha, nýbrž z hlubokého nejvnitřnějšího zdraví."


A.R. Hein, Adalbert Stifter - Sein Leben und seine Werke (1904), s. 335

Ty opravdu obdivně krásné verše ze strany 45-48 druhého vydání sbírky Neue Gedichte, vyšlého v Pešti (dnes Budapešť) roku 1856 u Stifterova nakladatele Gustava Heckenasta, stejně jako dopis z roku 1845, kdy jeho Bergkristall (Christabend) poprvé časopisecky vyšel pod titulem "Der heilige Abend" v časopise "Gegenwart", obrážejí přátelskou blízkost autorčinu k šumavskému a rakouskému klasikovi. Měl o ní říci: "Ta žena je veskrze geniální, chybí jí jen ještě na klidu a rozvaze." Barbara Elisabeth (Babette je kombinací obou jmen) Glücková, jak zní vlastní jméno té, která se skrývá za pseudonymem Betty Paoli, se narodila jako nemanželská dcera uherského šlechtice a belgické Židovky (viz Jewish Virtual Library, i ÖBL, tj. Rakouský biografický lexikon ji označuje jako nemanželskou dceru uherského šlechtice, ctihodný Wurzbach, přístupný nyní na Austrian Literature Online /ALO/, píše pak v 5. svazku pod heslem "Glück, Barbara" o dívčině otci jako o "uherském Israelitovi" a matce Belgičance, posléze již bohužel nefukční webové stránky Betty Paoli uvádí jasně, že nemanželskou dceru belgické "Hausdame" a uherského šlechtice brzy po narození adoptoval jeden vídeňský lékař jako svou nevlastní dceru /Stieftochter/) ve Vídni dne 30. prosince roku 1814. Po časné smrti otčímově (byl jím židovský vojenský lékař Anton Glück) a ztrátě rodinného jmění bankrotem obchodníka, jemuž je matka svěřila, byla nucena už v 16 letech starat se o obživu vlastními silami, nejprve jako vychovatelka v Rusku a v Polsku. V letech 1843-1848 působila jako společnice kněžny Marie Anny Schwarzenbergové, vdovy po Karlu Schwarzenbergovi (1771-1820), vítězi nad Napoleonem od Lipska. Zpočátku publikovala pod jménem Betti Glück. Po kněžnině smrti (znala dobře jejího syna Fritze, tj. pozdějšího "lancknechta" Bedřicha, zastoupeného samostatně i na webových stranách Kohoutího kříže) pracovala jako novinářka (v Rakousku byla v tom oboru jako profesionálka prvou ženou vůbec) a od roku 1855 žila jako svobodná spisovatelka v domě své přítelkyně Idy Fleischl-Marxowové ve Vídni. Pod pseudonymem Barbara Grund Branitz překládala pro vídeňský Burgtheater francouzské salonní hry, tlumočila i z ruštiny díla Turgeněvova a Puškinova. Přátelila se s Grillparzerem, Lenauem, Bauernfeldem, Stifterem, jak už řečeno, spolu s Fleischl-Marxovovou byla později uměleckokritickou poradkyní Marie von Ebner-Eschenbachové (i ta je samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže). Franz Grillparzer ji nazval "erster Lyriker Österreichs", proslula však vedle nádherných milostných básní i jako vynikající esejistka. Pochována je na vídeňském (katolickém) ústředním hřbitově (skupina O, řada 1, číslo 15) a roku 1930 byla po ní ve vídeňském Hietzingu pojmenována ulice Paoliweg.

- - - - -
* Vídeň (A) / † Baden (A) / † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Fotomontáž s její fotografií ve stáří
Při partii taroků sedí první zleva s Marií von Ebner-Eschenbachovou
    a Idou Fleischl-Marxow někdy kolem roku 1890
Její čestný hrob a na Ústředním hřbitově ve Vídni
Stifterova pečeť na dopise, jehož adresátkou byla Betty Paoli

zobrazit všechny přílohy

TOPlist