logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEFA PANGERLOVÁ

Erinnerung an unsere


I kenn a kloans Dörferl im Böhmerwald drinn,
Wenn i net schlofa kann,
kimmt mir des Dörferl in Sinn,
es wor unsere Hoamat und is längst verlorn,
weil ma alle vertrieben san worn!
Wenn af der gonzen Welt
de Menschen friedlich warn,
des war so wunderschüj,
do lebat ma heitno dahoam in da Grüj!

Mir hom müi'ssen Abschied nehma
Von unsern schüjn Fleck,
a wenn mas net versteht, is doch alles längst weg.
De Zeit verrint so schnell, mir werden alt,
Drum denk ma oft an Grüj im Böhmerwald.
Wenn af der gonzen Welt
de Menschen friedlich warn,
des war so wunderschüj,
do kannt ma a alt wern, dahoam in da Grüj!

Und schlagt uns de letzt Stund in unsern Leben,
donn wars scho angebracht,
daß ma der Hoamat an Gedank'n no gebm,
viel Erinnerung is zruck blib'm,
ob guat oder schlecht,
hoff ma ja alle, der Herrgott machts recht.
Wenn af der gonzen Welt
de Menschen friedlich warn,
des war so wunderschüj,
do fand ma a unser letzte Ruah,
dahoam in da Grüj!

Upomínka na krásu pro nás


Znám malou vesničku až na Šumavě tam,
dyž usnout nemůžu,
porád jí v mysli mám,
byl to náš domov, dávno ale není,
byli sme všickni vodtad vysídlení!
Kdyby na celym světě
mír lidi jenom chtěli,
krása - jak v snu se to má -
my žili eště bysme v Grünu dneska doma!

Takhle nás donutili
jít z našich drahejch míst.
Je všecko to tak dávno, člověk je sotva jist,
že vůbec bylo to, jak stáří nastává,
to místo ménem Grün a vůkol Šumava.
Kdyby na celym světě
mír lidi jenom chtěli,
krása - jak v snu se to má -
zestárli bysme v Grünu dneska doma!

A vodbije i nám hodinka poslední,
mně i tak v mysli zbude
domov do konce veškerejch mejch dní,
ať vohlídnu se nazpátek
v dobrym anebo zlym,
že Pán Bůh dobře udělal, jak i vy teďka vim.
Kdyby na celym světě
mír lidi jenom chtěli,
krása - jak v snu se to má -
v zemi spali bysme nakonec,
tam v Grünu dneska doma!

Glaube und Heimat, 2000, č. 3, s. 89

P.S. Přiznám se, že mi vytanul při volbě názvu pro překlad těch veršů "Heimatpoetin" Pepi Pangerlové Brechtův text "Jitřní promluva ke stromu jménem Green" z českého výboru z jeho lyriky "Sto básní" (1959). BB se přiznává, že nemohl spát: "nemohl jsem spát, protože hučel vítr" - vlastně jako naše PP ze Zelené Lhoty. Zcela bez legrace však - domov ztratili dávno v minulém století oba dva.

Dne 19. března roku 2000 zemřela v nemocnici bavorského města Landshut ve stáří 76 let Josefa Pangerlová ze Zelené Lhoty (Grün), jak praví nekrolog: "unsere Poetin Pepi Pangerl". Se svým mužem Josefem Pangerlem, který byl původem z Oldřichovic (Olchowitz), od Zelené Lhoty nijak vzdálených, postavili si po vyhnání v Hofhamu blízko Landshutu pěkný vlastní dům a se svými čtyřmi dětmi, dcerami Inge a Angelikou, jakož i syny Hermannem a Helmutem, požívali všeobecné vážnosti. Pepi spatřila v rodné obci světlo světa poprvé 18. července 1923 a odnesla si z domova nezdolný společenský smysl, který dávala i v novém prostředí najevo až do stáří živou účastí na krajanských aktivitách. Nejenže byla literárně činná na stránkách "Glaube und Heimat" i "Landshuter Zeitung" a své výtvory na každoročních setkáních v patronátním bavorském Lamu i přednášela, nýbrž podnítila i založení "svátečního stolu" ("die Grüner Feierabendrunde") rodáků z Grünu a okolí, z nichž se mnozí jistě sešli také nad otevřeným hrobem 22. března 2000 v Echingen, kde spočinula po manželově boku a 2. září téhož roku už podvanácté ve zmíněném přátelském kruhu, aby při obou těch příležitostech kyticí vyjádřili své city. Ano, krása - tak nejen ve snu se to má.

- - - - -
* Zelená Lhota / † Landshut (BY) / † † Echingen (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Pepi Pangerlová uprostřed spolurodáků ze Zelené Lhoty v roce 2000 v bavorském Echingu
Zelená Lhota na meziválečné pohlednici Josefa Seidela
Dvě pohlednice Zelené Lhoty, jejichž autory jsou Josef  a Franz Seidel (té spodní "od jihu")Dvě pohlednice Zelené Lhoty, jejichž autory jsou Josef  a Franz Seidel (té spodní "od jihu")
Kostel a fara v Zelené Lhotě na další staré pohlednici

zobrazit všechny přílohy

TOPlist