logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ JOSEF PAAR

Z kroniky obce Hodňov

Situační plán obce Hodňov (v originále "Lageplan der Gemeinde Honetschlag" - pozn.překl.)
Politická obec Hodňov sestává ze sedmi vesnic, a to z farní vsi Hodňov, kolem níž v kruhu leží vesnice Stará Huť (v originále "Althütten", osada dnes zaniklá - pozn. překl.), Česká Maňava (v originále "Böhmischhaidl", dnes zcela zaniklá Maňávka - pozn. překl.), Jelm (v originále "Melm", česky dříve "Jelma", dnes téměř zaniklý Jelm - pozn. překl.), Žlábek se samotami Ořechovka a Lužní závod (v originále "Riendles mit der Rotte Nußdorf und Auwerk", osada dnes včetně samot zaniklá - pozn. překl.), pak Dlouhé Mosty se samotami Myslivecké Údolí a Otice (v originále "Langenbruck mit der Rotte Jägerthal und Ottetstift", dnes Olšina a zaniklé samoty - pozn. překl.) v uvedeném pořadí.
Farní ves Hodňov leží 22,7 km na jihozápad od Českého Krumlova (v originále "Krummau" - pozn. překl.) na okresní silnici do Horní Plané (Oberplan) v 800 metrech nad hladinou mořskou na jihovýchodním svahu Špičáku, jednoho z vrcholů želnavsko-ondřejovského horského pásma (v originále "am Südostabhang des Spitzwaldes, eines Gipfels des Salnau-Andreasberger Gebirgszuges" - pozn. překl.).
(...)
Pohoří
Pohoří, které se táhne okolím, náleží k Šumavě (Böhmerwald), kterou tak nádherně a nadšeně vylíčil nezapomenutelný básník Adalbert Stifter a jejíž krásy teprve v novější době dojdou ocenění a budou vábit stále více přátel přírody.
Naše hory jsou součástí vnitřní šumavské hornatiny (v originále "ein Teil des inneren Berglandes des Böhmerwaldes" - pozn. překl.), a to želnavsko-ondřejovského pohoří. Na severozápadě území politické obce se nad vsí Stará Huť zvedá masív Špičáku s nejvyšším vrcholem 1216 metrů a trigonometrickým bodem, vztyčeným tu v roce 1826. Vrchol totiž sám je bezlesý a holý, jen na jižních svazích (v originále "auf seinen südlichen Boschungen" je zalesněn a náleží knížecímu schwarzenberskému revíru "Oberwald" (tj. "Horní les" - pozn. překl.).
Připojen k tomuto masívu zvedá se pouhých asi tisíc kroků od Hodňova do výše 835 metrů vrch zvaný tu Bürgerberg (také Hochstein či Tomaniberg). Na jihu území obce se tyčí současně vedle sebe jako předsunuté hlídky Houbový vrch (v originále "Schwammberg" - pozn. překl.) vysoký 917 metrů, Bleiberg (tj. "Olověný vrch", na dnešních mapách česky neoznačen - pozn. překl.) 816 metrů a Kühberg (tj. "Kraví hora, na dnešních mapách česky neoznačena - pozn. překl.) 820 metrů, všechny pokryty lesem.
Na jihovýchod od rybníka Dlouhé Mosty (v originále "Langenbrucker Teich", dříve česky i Hodňovský rybník, dnes Olšina - pozn. překl.) se zvedá do výše 835 metrů vrch Dürrberg (tj. "Suchý vrch", na dnešních mapách česky neoznačen - pozn. překl.), celý pokryt lesem.
Vodstvo
Největší potok, zvaný tu Olsch (dnes na mapách Olšina - pozn. překl.), který vytéká z terénní úžiny při Ondřejově (v originále "aus der Talenge bei Andreasberg" - pozn. překl.) a u Jablonce (Ogfolderhaid) vstupuje do širší údolní pánve, obrací se u Otic jižním směrem a tvoří odtud až po své ústí do rybníka Dlouhé Mosty hranice obce. Rybník jím tvořený (zvaný, jak už zmíněno, dříve i Hodňovský - pozn. překl.) o rozloze asi 132 hektarů je největším rybníkem celé Šumavy (a také nejvýše položeným rybníkem v Čechách vůbec - pozn. překl.).
Když potok na jižní straně rybník opuští, je už podstatně silnější a ubírá se nyní směrem jihojihovýchodním. Území obce Hodňov opouští pak nedaleko Mořicovy šachty (v originále "unweit des Moritzschchtes" - pozn. překl.) u knížecího schwarzenberského Lužního závodu (hornická osada asi s pěti obytnými domy je dnes zatopena Lipenskou přehradou - pozn. překl.).
Na západním svahu vrchu zvaného Bürger- či Tomaniberg vyvěrá Loutecký či Jelmský potok (v originále "Reith- oder Melmerbach" - pozn. překl.), sleduje vcelku jižní směr, protéká mezi Houbovým vrchem a vrchem Bleiberg a na západním svahu vrchu Kühberg překračuje tu ve směru na Hůrku (Stuben) obecní hranice.
U Skelné Huti (Glashütten), resp. u České Maňavy, pramení potok zvaný tu Schütterbach (dnes na mapách Slatinka - pozn. překl.), který nejprve tvoří otevřený oblouk západním směrem a později se stáčí směrem k jihozápadu, protéká Pihlovem (Pichlern), aby se později spojil jako dva potoky předchozí s řekou Vltavou (Moldau). Poněvadž všechny tyto potoky tekou do údolních kotlin (v originále "in Talmulden oder Talbecken" - pozn. překl.)

Jde o úvodní pasáž obecní kroniky, krasopisně vedené hodňovským učitelem Franzem Paarem a v originále přístupné v Digitálním archivu SOA Třeboň. Její český překlad, který tu místy i v textovém úryvku revidujeme, pořídil v roce 1997 zesnulý už pan Stanislav Jagr a soukromě jej pro okruh přátel vydal v roce 2011 pan Jiří Novotný. Vynechána je část úvodního textu s popisem domů, obyvatel a představenstva obce. To všechno zmizelo do nenávratna. Jen ty hory, lesy a vody mnoha jmen stojí, šumí a tekou dál. Zůstala citovaná kronika a její pisatel, o jehož konečném osudu vlastně ovšem po letech také nic nevíme. Z kroniky hodňovské školy zjišťujeme toliko, že se narodil dne 28. října roku 1874 v Rudolfově (Rudolfstadt), byl pokřtěn pěkným "starorakouským" jménem Franz Josef Paar (z rudolfovské matriky se dovídáme, že jeho otcem byl c.k. penzionovaný nadporučík Franz Paar, syn Marie, dcery invalidy Wenzela Paara a Kathariny, roz. Kučerové, matkou pak Viktoria Žišková, dcera rudolfovského měšťana Andrease Žišky a jeho ženy Rosalie, roz. Kamenové), vychodil tam obecnou školu a po čtyřech třídách reálky a absolvování německého učitelského ústavu v Českých Budějovicích, kde v roce 1895 maturoval, působil na šumavských školách v Perneku, Černé v Pošumaví (Schwarzbach), Hořicích na Šumavě (Höritz), Glöckelbergu (tj. ve dnes zaniklé Zvonkové) a v Hodňově, kde začal v roce 1922 psát obecní kroniku. Vedl ji až do roku 1925 a k 1. září 1926 nastupuje jako "definitivní" ředitel školy v Dolní Vltavici (Untermoldau), jejíž osud se po třiceti letech od jeho příchodu sem opravdu definitivně naplnil po druhé světové válce odchodem původních obyvatel a napuštěním lipenské přehradní nádrže. Snad na jejím dně skončila i dokumentace Paarova dalšího učitelského či kronikářského působení.

- - - - -
* Rudolfov / České Budějovice / Pernek / Černá v Pošumaví / Hořice na Šumavě / Zvonková / Hodňov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na snímku z fotoateliéru Seidel, datovaném 12. dubna roku 1917 a vyhotoveném zřejmě pro cestovní pas
Dva snímky z téhož ateliéru, psané na učitele Paara v Hodňově a datované oba rokem 1917Dva snímky z téhož ateliéru, psané na učitele Paara v Hodňově a datované oba rokem 1917
Záznam o jeho narození v rudolfovské křestní matrice c.k. penzionovanému nadporučíkovi Franzi Paarovi, synu Marie, dcery invalidy Wenzela Paara a Kathariny, roz. Kučerové, a jeho ženě Viktorii, dceři rudolfovského měšťana Andrease Žišky a Rosalie, roz. Kamenové, z Dobré Vody u Českých Budějovic
Kostel sv. Víta v Rudolfově, kde byl pokřtěnKostel sv. Víta v Rudolfově, kde byl pokřtěn
Stará kolorovaná pohlednice zachycuje zámek v jeho rodném Rudolfově

zobrazit všechny přílohy

TOPlist