logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

CHRISTIAN OPDENHOFF

Budějovický proslov

Máme zvláštní důvod slavit tento den: zaprvé proto, že tu otevíráme kulturní stánek válečným událostem navzdory, zadruhé proto, že tu po dvaceti letech bude poprvé znovu v provozu jako německé městské divadlo. Stánek, který bude propříště skýtat německé umění, neboť jsme se od Vůdce naučili, že umění není nijaká mezinárodní záležitost, nýbrž bude námi správně pochopeno teprve pak, když žije v nás a s námi. A jen německé umění žije s námi.
A že k vám nyní přijíždí linecké zemské divadlo, nejen snad pro dnešek, nýbrž i v budoucnu, jak jen často to bude možné, aby vám toto německé umění zprostředkovalo, to zavazuje. Není totiž nijakou malou obětí, kterou vám umělci přinášejí. Jedou sem dvě až tři hodiny v přeplněném autobuse, aby vám pak poskytli to, co vám má být zábavou a výzbrojí (v originále "was Ihnen Erholung und Rüstzeug sein soll" - pozn. překl.).
Linecké divadlo je scénou, na níž Vůdce poprvé poznal německé múzické umění (v originále "zum ersten Male deutsche darstellende Kunst kennen lernte" - pozn. překl.) a sice jako to první z představení právě hru "Wilhelm Tell" (německé drama Friedricha Schillera z roku 1804 o švýcarském národním hrdinovi - pozn. překl.), zážitek, jehož vliv Vůdce na jeho životní dráze neopustil už nikdy.
Chci vyjádřit naději, že německé umění, které tu bude poskytováno, přinese budějovickému Němectvu (v originále "dem Budweiser Deutschtum" - pozn. překl.), které může být z Lince opatrováno nejen snad stranicky, tj. národně socialisticky, právě to, co dnes musí cítit každý Němec: trvalou pevnost a pýchu (v originále "Haltung und Stolz" - pozn. překl.). Mělo by a musí být dnes na každém Němci už zdaleka vidět, jakému že kmeni náleží (v originále "wes Stammes er ist" - pozn. překl.). Se vztyčenou hlavou chceme a můžeme kráčet životem a zdravit muže, který je naší ze všeho největší pýchou. Vůdci Sieg Heil!


Budweiser Zeitung, 1940, č. 76, s. 8

Ta ne snad úplně přesně zaznamenaná řeč ke slavnostnímu otevření německého městského divadla v protektorátních Českých Budějovicích (úředně bylo město přívlastku "České" zbaveno až 1. října roku 1942) nenechává nikoho na pochybách, jak kovaný nacista ji musel pronést a s jakou arogancí měla být úvodem k jakémusi věčnému němectví pro všechny časy. Německy se přitom ve městě hrálo po celou dobu "první" republiky a roku 1763 založené a 1817 přestavěné původně opravdu toliko "německé" divadlo nijaké dvacetileté přerušení, na které řečník naráží, nezažilo (právě německá divadelní činnost v těch letech by stála za podrobné zmapování). Svědčí o tom kritiky divadelních inscenací spolku Deutscher Theaterverein (revue Jihočeský přehled dává v roce 1927 jeho organizaci "německé divadelní sezóny" ve městě Čechům za vzor) v meziválečných letech právě v listě, který na svátek sv. Václava roku 1940 (necelý měsíc nato jsem se v Protektorátu Čechy a Morava měl narodit) zveřejnil nacistický proslov, který tu podávám v českém překladu. Pronesl jej 25. září roku 1940 (to už ovšem nacisté veškeré spolky tam, kam přišli, zrušili) "zastupující župní vedoucí" ("der stellvertretende Gauleiter") Pg. (tj. "Parteigenosse", "příslušník strany", "soudruh") Opdenhoff. Stojí za to blíže určit, komu že to mj. bylo budějovické Němectvo z Lince "stranicky, tj. národně socialisticky" svěřeno, a to zřejmě i v oblasti kultury. Christian Opdenhoff se narodil dne 2. října roku 1902 ve městě německy zvaném Stanislau (dnes západoukrajinské město Ivano-Frankivsk). Po vychození obecné školy a návštěvě gymnázia se vyučil zámečníkem. Působil jako zemědělský elév a pak správce někde v dnešním Sasko-Anhaltsku a pak až do podzimu roku 1932 jako zemědělský znalec ve službách berlínské Domänenbank. Byl sice členem NSDAP už od roku 1925, ale ve třicátých letech už byl funkcionářem a řečníkem SA a následně už jen stoupal po nacistickém žebříčku až do štábu "zástupce Vůdcova" Rudolfa Hesse. Od roku 1936 až do pádu nacizmu zasedal jako poslanec Říšského sněmu za "Wahlkreis 10" (Magdeburg). V SS nabyl roku 1941 titulu Oberführer a od 1. května, nacistického Svátku práce byl oním zastupujícím lineckým gauleiterem pro říšskou župu Oberdonau, kam připadla jižní Šumava. Aspoň teď víme, kam to divadlo vedlo. Po válce, nechce se mi ani dodat, byl Christian Opdenhoff činný v automobilní branži (jeho nadřízený, Gauleiter Eigruber, prý jeden z mála lidí, který směl Adolfu Hitlerovi tykat, byl Američany v květnu 1947 popraven) a zemřel třiasedmdesátiletý 26. října roku 1975. Po válce obnovené Rakousko slavilo ten den státní svátek jako výročí 20 let státní smlouvy a vyhlášení neutrality v roce 1955. Přece jen něco i dopadlo dobře, řekl bych také pro Šumavu.

- - - - -
* Ivano-Frankivsk (U) / České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Text jeho proslovu k německému divadlu doprovázela v českobudějovickém německém listu tato fotografie z představení Viléma Tella
Byl mj. i nositelem čestného prstenu SS, zvaného "Totenkopfring", tj. "prsten s umrlčí hlavou"
Podrobný životopis (bez data úmrtí) je ukázkovým dokladem jeho mnohostranné služby nacizmu (mj. prý se svým bratrem navštívil koncentrační tábor v Mauthausenu, aby mu ukázal, že pomluvy o něm neodpovídají pravdě)
Datum jeho úmrtí na genealogickém webu
Znak města Stanislau, dnes Ivano-Frankivsk, kde se v říjnu roku 1902 Opdenhoff narodil

zobrazit všechny přílohy

TOPlist