logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ANTON NEUBAUER

Im Wold draußt is schein


Im Wold singan Vougerln
Fost kaunst is vasteihn
wannst gounz richti uflust -
Im Wold draußt is schein.

Im Wold stengan Bama,
Und ullwein werdns stein,
Sou grean und groußmächtig -
Im Wold draußt is schein.

Im Wold springan Rehlein,
Nur gounz stad muasst sein,
Oft segst ihre Äugerln -
Im Wold draußt is schein.

Im Wold rinnan Wasserl
Sou liacht und sou rein,
Sou frisch und springmunter -
Im Wold draußt is schein.

Im Wold draußt, i woaß,
Tuat der Herrgout umgeihn,
Drum is jo im Wold draußt,
Im Wold draußt sou schein.

Co v lese je krás


Les je ptáčků plnej,
zpívaj zas a zas,
chtěji říct svym hlasem,
co v lese je krás.

A stromy v něm stojej
snad pro všecken čas
zelený a mocný -
co v lese je krás!

Laně vidíš v skoku,
dyž ztišíš jen hlas,
a voči jim blejsknou -
co v lese je krás!

Znám pramen tam u nás,
voda samej jas,
čistá a tak čerstvá -
co v lese je krás!

Sám Pánbůh tam bejvá
a vobchází nás,
já vim, právě proto,
co v lese je krás.

Hoam!,1969, č. 6, s. 168

Brünnlein im Walde


Wenn ich einmal recht Heimweh hab,
Nach Traurigkeit, Herzweh, nach Tod und Grab,
Dann geh ich recht gläubig zu meinem Stein
Tief drinnen im Walde, am Brünnelein.

Zum Brünnlein, von einer Mauer bewacht,
Aus Farnen und Fichten und Felsen gemacht,
Wird einer nur immer zugelassen,
Der alle Wunder der Quelle will fassen.

Dort sitz ich. - Gleich wie des Wassers Schaum
Vergehet das Leben, es kommt der Traum.
Gestalten von Geistern erheben sich,
Verwinden, verwehen, entschleiern sich.

Jetzt tanzen herum sie im Kreise dicht
Um mich und das Brünnlein und eine spricht:
"Seh her da, ein Mensch verträumt sich hier bald!
Was hat ihm geführt so tief in den Wald?

Menschen sind Träumer, sind Träumer, seht zu,
Gebet dem Träumer, dem Träumer die Ruh!"
Ein Vöglein wird dann noch eingeladen,
Im frischen Wasser des Brünnleins zu baden.

Lesní pramínek


Zachvátí-li mě někdy znova stesk,
smutek a strach, vím ještě, že je les,
jdu ve víře, že na smrt dá mi lék,
hluboko v hvozdu najít pramínek.

Pramínek chrání balvanitý val,
kapradí vroubí v lůně temných skal.
Jenom ten člověk najde cestu tam,
kdo věří divům, kouzlům, samotám.

Sedím tu. - Jako ten vodní proud
mine i život, nezná spočinout.
Zástupy duchů se z šera zvedají,
jak van jdou, mizí v rosném závoji.

Teď tančí v kruhu kolem blíž a blíž,
jednoho z nich promluvit uslyšíš:
"Hleďme, ten člověk sní tu zase dnes!
Co ho vábí, kde nejhlubší je les?

Snít se chce lidem, snem se opojit
snílkovi přejme, ať má k snění klid!"
A pak mě pozval pták, můj lesní brach,
ve vodě pramínku smýt stesk i strach.

Hoam!, 1968, č. 6, 2. str. obálky

Anton Neubauer se narodil 25. července 1900 v Přídolí (Priethal) a když 15. července 1970 v bavorském Freyungu zemřel na následky operace žlučníku, bylo mu sedmdesát let stejně jako jeho a našemu století. Byl učitelem a sběratelem lidových pověstí. Vydání souboru Waldlersagen aus dem Land zwischen Lusen und Dreisessel v nakladatelství Morsak v Grafenau, na kterém se podílel i jeho přítel archivář Paul Praxl, se už nedožil. Praxl ve své předmluvě ke knize píše o tom, že za mladých učitelských let zesnulého bývalo ještě samozřejmostí, že se pedagog vedle školy zabýval i vlastivědou a národopisným bohatstvím kraje, kde působil. Na Krumlovsku, odkud pocházel, učil Neubauer i ve Vitěšovicích (Kriebaum), dnes zcela zaniklé vsi, neblaze proslavené odstřelem kostela pro film Poslušně hlásím deset let po stejně neblahém aktu tzv. odsunu. Těsně před vyhnáním byl Anton Neubauer ředitelem školy v Nové Bystřici (Neu-Bistritz) a po něm se stal v novém poválečném domově nakonec ředitelem freyungské reálky, kterou vlastně i vybudoval. Spoluzaložil Vlastivědný pracovní kruh Wolfstein, muzeum ve stejnojmenném hradě, autorsky se výrazně podílel na sborníku o historii a přítomnosti okresu. Jeho knihu šumavských pověstí s nepřekonatelnými ilustracemi také už zesnulého Josefa Frutha mám zrovna před očima. V autorském úvodu, psaném doslova na smrtelném loži, vyjadřuje Neubauer přání, aby dědictví jeho domova našlo cestu k srdcím čtenářů a připravilo jim hodiny poučení i tichého zasnění. Sám totiž hluboce věřil, že je v těch příbězích jako v lidové poezii vůbec skryto jisté poselství. Stačil je předat. Anton Neubauer je pochován v bavorském Deggendorfu při Dunaji.

- - - - -
* Přídolí / Vitěšovice / Nová Bystřice / † Freyung (BY) / † † Deggendorf (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Parte otcovo, z něhož je patrno rovněž
učitelské putování Šumavou
Se žáky 3. třídy měšťanské školy ve Chvalšinách, školní rok 1933/1934, sedí vpředu druhý zleva, druhý zprava v téže řadě je s kolárkem zachycen
Ottomar Rausch
Se školáky ve Vitěšovicích v roce 1936 sedí ve druhé řadě pátý zleva
Rodné Přídolí

zobrazit všechny přílohy

TOPlist