JOSEF MUGRAUER

Heimatwald

Unten rauscht der dunkle Fluss.
Luna sendet leise wieder
Ihren sanften Strahlengruß
Auf ein nächtlich Schweigen nieder.
Und der Wälder dunkle Wogen
Ernster Felsen graue Pracht
Starren, magisch angezogen,
In die Märchenmondesnacht.

Silbergrauer Nebelflor
Schwebt gespenstig über Triften.
Schweigen... nur der Nixenchor
Tönt empor aus feuchten Grüften.
Geisterhaft rauschts aus den Wellen,
Süßer Luft und Wehmut gleich,
Weltenfremde Töne quellen
Wettergrolend... liebeweich.

Und mein Ohr, es lauscht mit Lust
Wie ich steh gebannt am Hange;
Tiefes Sehnen füllt die Brust
Und mir Word so wohl... so bange.
Lang schon seh' ich fließen,
Moldaufluss, durch Krumme Au!
Jahre ward ich Dir entrissen,
Freudig heute ich Dich schau!

Schon als Knabe stand ich hier,
Lauschte Deiner Wunderklänge,
Watete und schwamm in Dir
Liebte Deine steilen Hänge.
Und Du, holder Waldesfrieden,
Warst mein bester Jugendfreund!
Was mir immer ward beschieden,
Trug ich aus in Dir vereint.

Aus der Tiefe grüßts zurück
Und verträumt hör ich ein Singen:
Freue Dich, es ward Dein Glück!
Wie so manchen, die hier gingen.
Ernst und freudig, wie das Leben,
Ließ ich Dir es lauschen hier.
Wollte Dir die Welt nichts geben,
Schuf ich eine Welt in Dir.

Zum Geleite nimm die Mahnung:
Fühl im Herzen nimmer alt!
Ewig bleibst Du, glaub der Ahnung,
Die Dir ward im Heimatwald!
Edler Bäume Häupter ragen
Zur umstürmten Höh' mit Mut.
Willst Du Deins wie diese tragen
Wird auch alles recht und gut.

Domovský les

Dole ze tmy řeky šum.
Luna dává shůry tiše
něžný pozdrav oblakům
do mlčení noční říše.
Vlní se v něm černé chlumy,
vážná krása šedých skal
ztrnule, magicky strmí,
jak sen, pohádkový val.

Stříbrošedý závoj mlh
jak duch plyne nad lukami.
Mlčky... než ti padne v sluch
zpěv, jímž víly z rovů mámí.
Z vln to šumí zrovna jimi,
šíří stesk svůj sladký dech,
nad prameny zásvětními
bouře s něhou hladí břeh.

A mé ucho, buď jak buď,
tu nad srázem okouzleno
touhou zhloubi plní hruď,
blahé tísni dává jméno.
Tak jsem vás chtěl vidět znova,
Vltavo, můj Krumlove!
Léta vzdálen od domova,
vrátil jsem se v město své!

Už co chlapec jsem tu stál,
ty čarovné tóny slyše,
vlnami se brouzdával,
ploval, hleděl na ně z výše.
I ty, vlídný lesní míre,
byls mi v mládí přítelem!
V tvé náruči široširé
vše, co vlastním, našel jsem.

Zhloubi mne to zdraví zas
zasněn vnímám zpěv, jenž sílí:
Štěstím obdaruji vás
všechny, kdo jste tu kdy byli.
Radostný i vážný spolu
jak své všechno chtěj to mět,
když tě svět chce srazit dolů,
v sobě měj svůj mít vlastní svět.

Vezmi k cestě poučení:
v srdci nebuď nikdy stár!
Věčně zůstaň při tušení,
jež ti domova je dar!
Vršky stromů viz tam k nebi
v bouřnou výš se upínat.
I Tobě je zapotřebí
odvážně vždy v dobrém stát.

Waldheimat, 1924, s. 22

Už v prvém ročníku proslulého českobudějovického měsíčníku Waldheimat nacházíme verše autora, který se pak v dalších letech objevuje vícekrát, napočítal jsem tam těch jeho básní na stránkách šesti počátečních ročníků (1924-1930, desátým ročníkem 1933 časopis zanikl) celkem čtrnáct, tj. v každém roce více nežli dvě. U několika je dokonce při autorově příjmení místo, odkud texty do redakce zaslal. Jednou je to v roce 1928 Neudorf, což nám mnoho neprozradilo, ve dvou případech roku následujícího Liebshausen, což by měla být severočeská obec Libčeves 11 kilometrů severovýchodně od Loun v Českém Středohoří. V básni Domovský les se však hlásí k Českému Krumlovu a k Šumavě tak nepochybně, že stálo za to zkusit pátrat v tamní křestní matrice. Je tu jeden chlapec toho jména z roku 1872, v křestní matrice zaznamenaný ke dni 11. února tr. (datum narození i křtu) na adrese Stadt N1. (město čp. 1) jako syn městského policejního strážmistra Karla Mugrauera a jeho ženy Elisabeth, jejímž otcem byl českokrumlovský soukeník Ignaz Hrdlička, matkou Elisabeth Hrdlička, roz. Reischl ze Želnavy (Salnau). To byl ale pouze první krok. Ve výročních zprávách českokrumlovského gymnázia se v letech 1912 a 1913 mezi dárci, kteří finančně ústav podpořili, objevuje "Mugrauer Josef, f. Schw. Verwalter, Neudorf". Expert na zaměstnance schwarzenberských panství Raimund Palezcek ovšem ve svých záznamech správce toho jména nenašel. Napadlo ho ale, že mohl pracovat na jiném knížecím hodpodářství. A skutečně, v dnes zaniklé obci (padla za oběť těžbě uhlí) Nové Sedlo nad Bílinou (Neudorf an der Biela, ale také Neundorf) ho nacházíme v záznamech sčítání lidu roku 1921 i s rodinou na lobkovickém statku. Můžeme ho tedy skutečně ztotožnit s českokrumlovským novorozencem a dohledat i rodinné příslušníky. Oženil se 28. února 1905 v Doupově s Kamillou Hammerschiedovou (*7. července 1871 ve Všechlapech, fara Libčeves). Dcera Odila se jím narodila 26. ledna 1907 v Ervěnicích (Seestadtl), kde byl kolem roku 1907 Mugrauer také správcem. Měli ještě syna Josefa, který zemřel v Novém Sedle 10. února 1919 v pouhých devatenácti letech. Neznámé zůstává datum a místo úmrtí. V digitálně dostupných matrikách do let 1943-45 ho nenacházíme ani v severočeských obcích, kde působil pracovně, ani v rodném Českém Krumlově.

- - - - -
Český Krumlov