logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF MESSNER

Elegické distichon na prachatické radnici


Ve středním poli druhého patra (rozuměj patra staré prachatické radnice, ta nová byla dostavěna až v roce 1904 a v době publikace tohoto textu ještě vůbec neexistovala - pozn. překl.) je zobrazena postava bradatého muže, rozsévajícího kolem sebe zlaťáky (v pravici drží měšec a levou z něj rozhazuje - pozn. překl.). Z jeho úst vyčnívá meč a lilie. Na prsou má lví hlavu, pravou nohu má lidskou, ta levá je medvědí tlapa. Pod tím čteme dvojverší:

Utere me vives, et si petis otia veris
Disce frui; et si vis vivere, vive diu.

(tj. Užij mne a žít máš, a toužíš-li po múze jara,
užít se uč; žít chceš-li, pak konej tak dlouho.
- pozn. překl.)

Ačkoli jsou postava i nápis pod ní trochu záhadné, chce obojí nejspíše doporučit přiměřené užívání darů života a dobré užití případného bohatství hmotných statků.

P.S.Obraz nad dvojverším má pravděpodobně znázorňovat alegorickou dobrotu a štědrost rožmberského rodu (tomu nasvědčuje i medvědí tlapa coby odkaz na Ursiny /ursus = latinsky medvěd/ jako údajné prapředky Rožmberků). Naučení o dlouhém životě ovšem vyznívá s ohledem na časné úmrtí autora textu, převzatého z jeho průvodce po Prachaticích, jehož předmluvu uvádíme hned následně, s hořkou ironií.

Předmluva k prvnímu vydání z roku 1885


Tato drobná práce (má titul "Prachatitz - ein Städtebild" - pozn. překl.), předávaná tu veřejnosti k vlídnému přijetí, má především ten účel, aby poučila obyvatele Prachatic co možno sevřenou formou o historii tohoto ctihodného hraničního města (v originále "über die Geschichte dieser Grenzstadt" - pozn. překl.) a tím nepřímo přispěla k uchování vzácných stavebních památek, fresek a jiných četných připomínek lesku zašlé epochy (v originále "Erinnerungen einer entschwundenen Glanzepoche" - pozn. překl.). Měla by dále při stále rostoucím cizineckém ruchu sloužit za průvodce těm, kdo se zájmem sledují dějinné proměny jednoho z nejstarších měst v Čechách (v originále "die geschichtliche Vorgänge Exner der ältesten böhmischen Städte" - pozn. překl.).
Ačkoli není koncipována po způsobu městské kroniky, má být kniha svým obsahem co možno věrným obrazem historického a kulturního vývoje Prachatic a je-li pravda, že svědomitě zpracované monografie měst často dodávají potřebný materiál ke vzniku větších historických děl, může snad i tato drobná práce posloužit jednou jako stavební kámen k takovému dílu.
Jako použitý pramenný materiál ke své historické drobnosti chci uvést:

co do rukopisů:

  1. prachatický městský archiv,
  2. listinné sbírky ve Volarech (Wallern) a v Záblatí (Sablat),
  3. pamětní kniha Literátského bratrstva v Prachaticích,
  4. pokladny různých prachatických řemeslnických cechů,
  5. Zápisky Zikmunda Turnovského z Turnšteina a jeho zetě Tobiáše Rumpála z Kunratic v Prachaticích, počaté roku 1666 (uchovávané v Národním muzeu v Praze).

z tištěných prací:

  1. Palacký, Geschichte Böhmens,
  2. Schlesinger, Geschichte Böhmens,
  3. Krones, Handbuch zur Geschichte Österreichs,
  4. Erben, Regesta bohemiae,
  5. Helfert, Mistr Jan Hus,
  6. Trajer, Geschichte der Diözese Budweis,
  7. Sláma, Obraz minulosti starožitného města Prachatic,
  8. Wenzig-Krejčí, Der Böhmerwald (oba autoři knihy jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.),
  9. Gindely, Geschichte des 30jährigen Krieges,
  10. Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách,
  11. Schaller, Topographie des Prachiner Kreises,
  12. Brandl, Glossarium illistrae bohemico moravicae historiae fontes,
  13. Sanders, Wörterbuch der deutschen Sprache.

Kromě toho menší brožury nejrůznějšího obsahu.
Výtahy z třeboňského archivu získal autor díky vstřícnosti a ochotě jeho ředitele Theodora Wagnera (i on má na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení - pozn. překl.), stejně přátelsky vlídně se projevil i pan Jaroslav Vrťátko, prvý knihovník pražského Národního muzea, který mi zprostředkoval nejen zápůjčku Turnovského pamětí, nýbrž poskytl mi i výtah veškerých Prachatic se týkajících v muzeu uchovávaných listin, knih, rukopisů atd..
Oběma pánům budiž na tomto místě vysloven obzvláštní dík (v originále "der beste Dank" - pozn. překl.).
Prachatice, červenec 1885.

Autor.

O autorovi pár slov: Josef Messner, synovec slavnějšího jmenovce (1822-1862), i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, jehož sice o 34 let přežil, dožil se však svým skonem 16. července 1896 v Prachaticích věku jen o čtyři roky delšího než jeho ve čtyřicítce zesnulý předchůdce. V Prachaticích se i narodil dne 5. března roku 1852 a téhož dne byl tu pokřtěn ve staroslavném kostele sv. Jakuba Většího z rukou kaplana Johanna Čížka. Otec Alois Meßner byl zdejším řezníkem v chlapcově rodném domě čp. 39 na Velkém náměstí (i děd novorozencův z otcovy strany Josef Meßner v Prachaticích řezničil na čp. 15 se svou ženou Susannou, roz. Dreyerovou z Prahy), matka Karolina byla pak dcerou Antona Lidela, správce ve Vatěticích (Watetitz) u Klatov (Klattau) a Barbary, roz. Meßnerové. Děd a bába z otcovy strany jsou při křtu zapsáni jako novorozencovi kmotři. Chlapec Josef byl podle prachatického rodopisce Jana Antonína Magera čtvrtým ze dvanácti dětí řezníka Aloise Meßnera a druhorozeným dítětem jeho druhé už manželky Karoliny. Po otci podle téhož pramene, skvělé práce Prachatice - obrazy z paměti města (2012) převzal později hostinskou živnost v domě čp. 43, kde dnes sídlí muzeum české loutky a cirkusu (pobočka Národního muzea v Praze, o němž je v jedné z textových ukázek opakovaně řeč), a tak jeho sepisování prachatické historie mělo jistě za cíl i profit z návštěvnosti vlastní firmy. Dne 29. dubna roku 1890 oddal prachatický děkan Johann Šwéda, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, v už zmíněném prachatickém chrámu sv. Jakuba osmatřicetiletého tehdy Josefa Messnera s mladší o osm let Theresií Stifterovou, dcerou v té době již zemřelého pekařského mistra Karla Stiftera z Prachatic čp. 29 a Johanny, roz. Zaunmüllerové z Prachatic čp. 106. Manželství zůstalo bezdětné. Stejně jako jeho strýc a jmenovec trpěl ženich souchotěmi, které byly i příčinou jeho časné smrti. Zemřel v také už zmíněném domě čp. 43 na prachatickém náměstí a byl pochován u sv. Petra ve Starých Prachaticích. Kniha, z níž jsou obě naše textové ukázky, vyšla roku 1899 ve druhém vydání (to první vydal autor nákladem vlastním v Českých Budějovicích) v Plzni (nakladatelství a knihkupectví Carl Maasch's Buchhandlung A.H. Bayer mělo v Prachaticích svou pobočku) s kvalitními ilustracemi a v příloze s průvodcem po prachatickém okolí od Edmunda Kaltofena (1855-1917), rovněž samostatně zastoupeného na webových stránkách Kohoutího kříže.

- - - - -
* Prachatice / † † † Prachatice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození v prachatické křestní matrice
Dům čp. 39 na Velkém náměstí, kde se v Prachaticích narodil
Dům čp. 43 (dnes Muzeum české loutky a cirkusu) na prachatickém Velkém náměstí: tady vedl po otci hostinskou živnost
Inzerát "zdávna renomovaného" hostince a hotelu Messner, kam od nádraží jezdíval omnibus
Záznam o jeho skonu v prachatické úmrtní matrice

zobrazit všechny přílohy

TOPlist