logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ MEISINGER

Albert Leo Schlageter a Adalbert Stifter


Tak jako Schlageter sloužil své domovině nasazením vlastního života, sloužil jí Adalbert Stifter svým básnickým uměním. Tomu, že o ní psal, vděčíme my za to, že je Šumava tak známá.


Budweiser Zeitung, 1941, č. 50, s. 17

P.S. Tato slova pronesl ředitel šumavské školy ve Frantolech (Frauenthal) Franz Meisinger před Stifterovým obeliskem nad Plešným jezerem při společném výletu škol z Frantol a Leptače (Rohn) v červnu válečného roku 1941 na horu Třístoličník se zdejším památníkem "předbojovníka" nacizmu Alberta Leo Schlagetera (to s jeho jménem je mj. spojena citace ze hry Hannse Johsta "Schlageter" /1933/, kde jedna z postav pronáší hned v prvním jednání větu: "Wenn ich Kultur höre... entsichere meinen Browning!" /tj. "Slyším-li slovo kultura, odjišťuji svůj revolover!"/, jinak o ikoně národního socialismu i současného neonacizmu, blíže viz Wikipedia, kde se ovšem mylně v anglické verzi uvádí, že šumavský horský památník byl odhalen v roce 1933, ačkoli o pravém datu svědčí např. článek "Budweiser Zeitung" o této události už z 8. září 1923, tedy jen několik měsíců po Schlageterově popravě 26. května téhož roku) a přes Trojmezí k Plešnému jezeru. Schlageterovým jménem byla za druhé světové války přejmenována i Nová ulice (Neugasse) v Prachaticích, která tehdy nesla označení "Schlageter-Weg" (dnes vede kolem obchodního domu německého jména "Kaufland").

Kdybych měl posuzovat osobnost Franze Meisingera podle nekrologu Josefa Dichtla (ten má na webových stranách i své samostatné zastoupení) v pátém čísle měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief z roku 1985 (k Meisingerovu úmrtí 12. března 1985 v Diedorf-Hausen), musel bych přijmout Dichtlovo tvrzení o křesťanském základu Meisingerova charakteru. Existují však novinové články, dokládající horlivé "nekřesťanské" aktivity pana řídícího učitele i jeho ženy Heleny (*15. září 1908 v Adlerhütte /dnes zaniklá osada Samoty/ jako dcera učitele Josefa Jakoba Fastnera, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, nelze však nezmínit, že Franz Meisinger už jednou ženat byl: vzal si totiž 26. srpna roku 1919 v Českých Budějovicích Idu Schachnerovou /*26. listopadu ve Vejprtech, německy Weipert/, dceru českobudějovického rodáka Mathiase Schachnera a Barbary, roz. Hacklové z Dobčic, německy Dobschitz, na strýčickém jazykovém ostrově), obou titulovaných stranickými předznamenáními Pg. i Pgn. (tj. "/stranický/ soudruh" a "/stranická/ soudružka") Franz a Helena Meisingerovi, na různých akcích NSDAP, případně NS-Frauenschaft i s jejich citacemi slov a projevů Vůdce Adolfa Hitlera či ministra propagandy Goebbelse. Přiznám se, že nemám chuť hájit poklesky dobrovolných příznivců nacizmu, natož v roli vychovatelů mládeže, a přenechám proto tu nezáviděníhodnou roli svědectví člověka blízkého Meisingerovi původem ze šumavských Chrobol (dokonce z téhož domu čp. 8 /někdejší hostinec Meisinger/, který vprostřed obce při silnici na Leptač dosud stojí), jakož ponechám budoucím i těm, kdo ještě v českých zemích pamatují i poválečný komunistický Fučíkův odznak či Gottwaldovu "jiráskovskou" akci z nejzločinnějších let zdejší, tj. československé komunistické moci, aby posoudili, co dokáže totalita učinit se školou, učiteli a literaturou či kulturou vůbec. Zánik německého živlu na Šumavě je jen zdánlivě "konečným řešením", jen článkem vlekoucího se řetězu, který bohužel, vidím-li T-shirts se Schlageterovým jménem na mladých neonacistických hrudích, nemá dosud konce. Vyřeší to "křesťanský základ" evropského charakteru, charakteru, prošlého tolika pády?

K devadesátinám Franze Meisingera

Heinrich Meisinger


Franz Meisinger, někdejší ředitel německé obecné školy ve Frantolech, slaví 21. září tohoto roku (rozuměj rok 1982 - pozn. překl.) své 90. narozeniny. Je milostí Boží smět tak vysoké životní jubileum trávit zdráv a duševně čilý. Jubilant se ohlíží na obsahem bohatý život, který vykazuje své výšiny i propasti. Franz Meisinger se narodil 21. září 1892 a vyrůstal v hostinci zvaném "Bäcker-Wirtshaus" v Chrobolech (Chrobold). V užším domovském kruhu a mezi svými známými byl právě s ohledem na svůj rodičovský dům zván "Bäcker-Franzl" a později "Bäcker-Lehrer". Německá obecná škola v Chrobolech, německé gymnázium v Prachaticích (Prachatitz) a posléze německý učitelský ústav v Českých Budějovicích (Budweis) byly místy, poskytujícímu tehdejšímu žákovi a pozdějšímu studentovi vzdělání pro budoucí kariéru a život. Dne 10. července 1908 nastal po maturitě na učitelském ústavu na štace opravdu bohatá profesní dráha, značená těmito daty a postupnými působišti: nejprve ústav pro výchovu slepců ve Vídni, od 4. ledna roku 1913 škola v šumavském Záblatí (Sablat), 1914-1915 obecná škola ve Vimperku (Winterberg), 1916 ve Spálenci (Brenntenberg), 1917 ve Zbytinách (Oberhaid), 1917-1918 nově zřízená škola v Milešicích (Oberschlag) a 1918-1919 škola v rodných Chrobolech. Po tolika přeloženích, kladoucích značné nároky na mladého učitele, který se v nich dobře osvědčil a nabyl opravdu cenných zkušeností, měl teď konečně nárok na místo trvalejší. V červnu 1919 nastoupil na nověji zbudovanou školu ve Frantolech, na níž učil po 26 let až do roku 1945 a stal se jejím ředitelem. Plně se integroval do místních poměrů a zdejšího veřejného života, takže i mimo školu byl bohatě činný třeba v chrámovém sboru téměř po celou dobu svého místního působení.
Konec druhé světové války a změněný politický svět znamenal ovšem i násilné přerušení Meisingerovy sedmatřicetileté učitelské kariéry, které se upsal duší i tělem. Zcela nevinný a čestný muž byl bezdůvodně (tiskové zprávy však dokládají jeho nacistické stranické aktivity docela hojně - pozn. překl.) zatčen i vězněn, podroben ponižování a zvůli lidí, zbavených svědomí a úcty před zákonem (tady jde zřejmě o hodnocení značně ovlivněné příbuzenskou blízkostí autora těchto řádek v německém originále Heinricha Meisingera, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže vůči jubilantovi - pozn. překl.).
Vyhnání z domova zavedlo posléze Franze Meisingera do švábského města Bissingen a následně do Augsburgu. Tady mohl od 1. září 1949 znovu učit a po osmiletém pedagogickém působení odejít na zaslouženou penzi.
Nyní žije letitý důchodce se svou manželkou Helenou, roz. Fastnerovou, spolu s rodinou dcery Inge v nově zbudovaném domě ve vsi Hausen (dnes část městyse Diedorf - pozn. překl.) u Augsburgu, kde by si rád ještě dlouho ve zdraví užíval sklonku života. Všichni jeho žáci, které vedl a vychovával a kteří ho znají a ctí, se připojují k tomuto přání.


Böhmerwäldler Heimtbrief, 1982, s. 439-440


- - - - -
* Winzigův Hamr, Chroboly / Chroboly / Prachatice / České Budějovice / Záblatí / Vimperk / Spálenec / Zbytiny /Milešice / Frantoly / Leptač / hora Třístoličník / Plešné jezero / † † † Hausen, Diedorf (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Novinové zprávy vypovídají o jeho i manželčině zapojení do nacistického hnutí
Parte
Školní budovy v Chrobolech (nahoře) a FrantolechŠkolní budovy v Chrobolech (nahoře) a Frantolech

zobrazit všechny přílohy

TOPlist