logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ALOIS MEISETSCHLÄGER

Böhmerwald-Loblied


In der Ferne weiße Alpenketten,
in der Tiefe Wälder dunkelgrün. -
Wenn alle Menschen solche Heimat hätten,
sie gingen nicht so drüber hin.

Hoch oben in der Lüfte klarer Bläue
zieht kreisend weit der Falke seine Bahn. -
Wer wollte nicht mit eherner Treue
der lieben Heimat hängen an!?

Du Böhmerwald, mit deinen Bergesgipfeln
und deinen dunklen grünen Baumeswipfeln,
sei mir gegrüßt, von nah und fern,
bist meines Lebens hellster Stern.

Chvála Šumavy


Bílé alpské hřebeny tam v dáli,
kolem les jak temný oceán. -
Domove, jak jsme tě milovali...
přesto prchli jsme ti do všech stran.

Sokol v modru nebes krouží lehce,
křídla k návratu vždy hotová.
Věrnosti, jak odcházet se nechce
z dosahu a něhy domova!

Šumavo, se štíty rodných hor,
s lesy tmícími se za obzor,
zdravím tě, má blízká, zdáli zas,
buď mi hvězdou, rozjasni náš čas.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1998, č. 3, 2. str. obálky

Ogfolderhaid


Hoch vom Altberg schau beglückt ich nieder
Auf dunkle Wälder, sonnverwob'ne Au.
Es ruht wie traumverwehte alte Lieder
Der Böhmerwald so weit ich immer schau.

R./: Ogfolderhaid im schönen Böhmerwald
wo das Herdenglöckchen lieblich schallt,
deine Bäume grau und alt
und Ahn und Pflug,
deine Männer kennen keine Lug und Trug:/

Wie der Altbach blitzend dort sich windet,
Wie hängt der Teich im weiten freien Land.
Wenn auch der Blick die blanken Alpen findet,
Sucht er drauf gern der Heimat grün Gewand.

R./: Ogfolderhaid im schönen Böhmerwald
wo das Herdenglöckchen lieblich schallt,
deine Bäume grau und alt
und Ahn und Pflug,
deine Männer kennen keine Lug und Trug:/

Und des Abendglöckchens traute Weise,
tönt herauf im lauen Abendwind,
und die Wipfel raunen immer wieder leise,
Ihr kommt zurück, ich weiß es ganz gewiss.

R./: Ogfolderhaid im schönen Böhmerwald
wo das Herdenglöckchen lieblich schallt,
deine Bäume grau und alt
und Ahn und Pflug,
deine Männer kennen keine Lug und Trug:/

Jablonec


Z hory Kmet zvané šťasten hledím dolů
na lesy, nivy sluncem obetkané.
Sny leží na nich, staré písně spolu,
šumavské nebe do daleka stane.

R./: Jablonec krásný vidím doma rád,
obklopuje jej hlahol zvonců stád,
prastarých hvozdů šerý řad
a předků pluh,
tvých mužů ryzí a nesmlouvavý duch:/

Kde Olšina se vine bez úmoru,
hladina rybníka se třpytí dole v kraji,
bělostné Alpy září na obzoru,
mne lesy domova zeleně obrůstají.

R./: Jablonec krásný vidím doma rád,
obklopuje jej hlahol zvonců stád,
prastarých hvozdů šerý řad
a předků pluh,
tvých mužů ryzí a nesmlouvavý duch:/

O klekání večer tu vlaze dýše,
zní zvonu hlas večerem dumavým,
a stromy šumí vstříc vám zblízka tiše,
vy vrátíte se, najisto to vím.

R./: Jablonec krásný vidím doma rád,
obklopuje jej hlahol zvonců stád,
prastarých hvozdů šerý řad
a předků pluh,
tvých mužů ryzí a nesmlouvavý duch:/

Ogfolderhaid - ein Böhmerwalddorf entsteht und vergeht (2010), s. 113

Die Stifterbuche


Erloschen ist die bildende Schöpferkraft,
die Zweige, Blätter und Blüten getrieben,
Herbst hat ihr das Blätterkleid weggerafft,
das der Herr im Frühling ihr zugeschrieben.

Beraubt ihres Schmuckes, den Sturm so jähling
ihr nahm und sie ließ in Wintersnot,
harrt sie, bis wieder im neuen Frühling
sie grünend stehn wird im Morgenrot.

Stifterův buk


Pohasla síla tvých pevných kořenů,
co kmen do větví i dál do květu žene,
podzim schystal tvé kráse proměnu,
nebem zjara zeleni zaslíbené.

Blesk náhlé bouře ti půl tvé koruny vzal,
teď zima po ní bílé slzy roní
- strom však, který se věky zelenal,
v červáncích jitra novým jarem voní.

Waldheimat, 1927, č. 12, s. 187

Hoch vom Altberg...


Hoch vom Altberg schau beglückt ich nieder
Auf dunkle Wälder, sonnverwob'ne Au.
Es ruht wie traumverwehte alte Lieder
Der Böhmerwald so weit ich immer schau.

Wie hängt der Teich im weiten freien Land.
Wenn auch der Blick die blanken Alpen findet,
Sucht er drauf gern der Heimat grün Gewand.

Z hory Kmet...


Z hory Kmet zvané šťasten hledím dolů
na lesy, nivy sluncem obetkané.
Sny leží na nich, staré písně spolu,
šumavské nebe do daleka stane.

Hladina rybníka se třpytí dole v kraji,
bělostné Alpy září na obzoru,
mne lesy domova zeleně obrůstají.

Rupert Essl: Oberplan : der Geburstort Adalbert Stifters (1993), s. 223

Alois Meisetschläger z Hodňova (Honetschlag) blízko Horní Plané, jak je autor básně Stifterův buk označen (jinak bývá psán s podobou křestního jména Luis a narodil se 14. června roku 1908 ve dnes zcela zaniklém Mladoňově /Plattetschlag/) v českobudějovickém Waldheimatu, zemřel 3. září 1962 ve věku 54 let. Stalo se tak ve Westerheimu/Švábská Alba, kde působil jako řídící učitel. Krajanský měsíčník Hoam! uvádí tytéž verše ve svém ročníku 1971 na s. 202 kupodivu pod názvem Die Stifterkirche, zřejmě omylem. Strom měříval v obvodu 5,70 m, ve Stifterově povídce Žula o něm dědeček říká malému Bertlovi, že je to nejvýznamnější strom v kraji: "Pamatuj si ten strom a vzpomeň si, až zestárneš a já už dávno budu ležet v hrobě, že to byl tvůj dědeček, který ti ho ukázal první." Na nevysoké hoře Alte Berg (Kmet) blízko po válce zcela zaniklého Jablonce (Ogfolderhaid) ve vojenském výcvikovém prostoru, o níž je báseň poslední, stávala kdysi kaple se soškou Milostného Pražského Jezulátka. Dítě, Tys vidělo to všechno. Dnes v údolí vyhrazeném tankové střelnici stojí místo vsi obklopené lukami a vrchy pod Knížecím Stolcem (Fürstensitz) bizarní stožár naváděcí signalizace v podobě kříže, kterým Láska stále slibuje spasit svět.

- - - - -
* Mladoňov / Hodňov / Horní Planá / Jablonec / České Budějovice / † Westerheim (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záběr z dnešního Hodňova (2009) zachycuje bývalou školu
V roce 1997 vztyčili bývalí obyvatelé Hodňova, kteří jej musili opustit po druhé světové válce, při někdejší své domovské obci tento památník pro zamyšlení nám i budoucímV roce 1997 vztyčili bývalí obyvatelé Hodňova, kteří jej musili opustit po druhé světové válce, při někdejší své domovské obci tento památník pro zamyšlení nám i budoucím
Tzv. "Aumüller Kreuz" na úpatí hory Kmet
- snímek poškozeného kříže pochází z léta 1995
Dnes zcela zaniklý Jablonec
Dva pohledy na dnes už rozpadlý Stifterův buk, zvaný také "Machtlbuche", u Horní Plané (viz i Arthur Fischer-Colbrie)...Dva pohledy na dnes už rozpadlý Stifterův buk, zvaný také "Machtlbuche", u Horní Plané (viz i Arthur Fischer-Colbrie)...

zobrazit všechny přílohy

TOPlist