logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HEINRICH MAURHARD

Předmluva k průvodci po Českém Krumlově a okolí z roku 1923


Město Č. Krumlov (i v originále jen zkratka přívlastku: "B.-Krummau" - pozn. překl.) s převážně nemeckým obyvatelstvem nemá nijaký vlastní tištěný průvodce, neboť ten, co vyšel před lety (bylo to v roce 1893 - pozn. překl.) ve würzburském nakladatelství Woehrl (Leo Woehrl /1843-1918/ byl ve Würzburgu a od roku 1897 v Lipsku /Leipzig/ katolickým vydavatelem cestovních průvodců - pozn. překl.), neodpovídá už dnešním poměrům a je také v Krumlově od nedávna zcela rozebrán. Rozhodl jsem se proto vydat německého průvodce, který by vyhovoval dnešním poměrům a který by byl zpracován podle praktických hledisek.
Ve svém úsilí nabídnout dobrou pomůcku pro přátele přírody, milovníky turistiky (v originále "Wanderlustige" - pozn. překl.) a cizince jsem se setkal s laskavou podporou z mnoha stran.
Všem, kdo mě podpořili, náleží můj nejsrdečnější dík. Zejména na tomto místě děkuji panu prof.Dr. Gustavu Stadlerovi (je zastouen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), panu Dr. Adalbertu Mayerovi a panu učiteli Jordanu Thürovi (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), dále sdružení Deutscher Böhmerwaldbund a zdejšímu panu fotografovi Josefu Seidelovi (je rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) za poskytnutí početných klišé (v originále "Klischees", rozuměj štočky /tiskařské formy/ - pozn. překl.)
Ať tento německý průvodce nalezne v našich kruzích vlídné přijetí a podporu, zejména pak ať vyplní vlastní svůj účel nebýt snad jen pouhým průvodcem, nýbrž také podporou německého národního živlu (v originále "auch als Förderer deutschen Volkstums - pozn. překl.).
Závěrem bych rád ctěným čtenářům adresoval prosbu, aby mi doručili případná přání co do podoby průvodce či návrhy případných oprav v něm, jež v dalším vydání rádi zohledníme.

Z dějin města Krumlova


Převrat z roku 1918 zpřetrhal stanovením ostré hraniční čáry na jihu Čech prastaré hospodářské a kulturní vazby s mateřskou německou zemí (v originále "mit dem deutschen Mutterland" - pozn. překl.). Pomysleme jen na kvetoucí obchod, provozovaný kdysi na Zlaté stezce a teprve merkantilním systémem (jde v podstatě o ekonomický státní nacionalismus - pozn. překl.) odsouzený k zániku. Pomysleme jen na významný obchod se solí, který byl počátkem 18. století přesměrován z Prachatic do Krumlova, poněvadž nyní měla být sůl získávána z rakouské Solné komory (Salzkammergut). Pomysleme nakonec i na to, že první železnice monarchie vedla z Budějovic do Lince.
Ten vývoj byl náhle přerušen, jako vůbec nebyl jihočeským městům vlastně nikdy dopřán delší čas klidného vývoje. Proto také navzdory pěkným začátkům tu nikdy nemohla dozrát nějaká vlastní osobitá kultura, jednou pro opakované náhlé zásahy všeobecných historických událostí a potom asi i proto, že se tu odedávna odehrával boj o život mezi dvěma národy. Tyto příčiny to asi také mohly způsobit, že tak bohaté dějiny Krumlova nežijí v nějaké souvislé tradici (v originále "nicht in lebendiger Ueberlieferung lebt" - pozn. překl.). S vyhlazením jakékoli vzpomínky na čas zápasů o víru si dali jezuité důkladnou práci. Sociální ráz města v novější době byl v posledních desetiletích určován vzestupem průmyslu, úřednictvem moderního státu, jakož i moderní mobilitou řemesel a živností, poměry, které vyvolaly čilou proměnu složení obyvatel.
Osudy města Krumlova jsou bohaté na dobré dny a ještě bohatší na dny zlé. Adalbert Stifter (má také své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) nazval město a zámek "šedou vdovou Rožmberků" (v originále "die graue Witwe der Rosenberger", v němčině je ovšem město, tj. "die Stadt", rodu ženského - pozn. překl.). Od vymření rodu pánů z Růže zlých dnů jen přibývalo. Historie města je ze značné části (v originále "zum guten Teil" - pozn. překl.) historií německou, a že je tomu tak do dneška, o tom nás poučuje historie nejnovějších dnů v čase německé nouze.

P.S. Úvod a závěr jedné z kapitol německého průvodce po Českém Krumlově a okolí spojuje názvuk stesku na německý osud. V roce 1923, kdy titul vyšel tiskem, se do funkce starosty města vrací Dr. Karl Tannich, jehož odstoupení tři roky předtím věnoval Heinrich Maurhard ve 34. čísle listu Deutsche Böhmerwaldzeitung, který řídil, text "Zum Rücktritt des Bürgermeisters dr. Tannich"(tj. "K odstoupení starosty Dr. Tannicha"). Tehdy nastoupil na Tannichovo místo sociální demokrat Ernst Hirschl (oba jsou zastoupeni i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), který se stal po rozkolu ve své straně komunistou (jako město s německým komunistickým starostou byl Český Krumlov do jisté míry unikátem svého druhu) a po vyloučení z KSČ roku 1926 přívržencem nacismu, jako nacista pak po válce i odsouzen v obnoveném Československu k trestu smrti oběšením. "Německá nouze" doložená jednotlivým "českokrumlovským" osudem.

Mateřská německá zem byla vídeňskému rodákovi, které se dovolává v úryvku jedné z kapitol svého německého průvodce po Českém Krumlově, pojmem asi zcela samozřejmým. Jeho první dcera Elsa přitom spatřila světlo světa roku 1896 až v dnešním rumunském městě Sibiu (maďarsky Nagyszoben, německy Hermannstadt) na území kdysi uherského Sedmihradska (v samotném Hermannstadtu ovšem měli Němci téměř dvoutřetinovou většinu), on sám zasvětil značnou část života právě Českému Krumlovu (město mělo v roce 1910 z 8662 obyvatel 7367 německé národnosti). Přiznám se, že se jménem Heinrich Maurhard jsem se poprvé setkal v pozoruhodném Soupise vlastivědné literatury okresu Český Krumlov od archiváře Františka Navrátila (1970), titulu vydaném tehdejším Jihočeským muzeem a Krajskou knihovnou v Českých Budějovicích. Kromě anotace jeho průvodce z roku 1923 jsou tu zaznamenány tituly tří článků z listu Deutsche Böhmerwald Zeitung, který právě on řídil (roku 1919 do něho napsal i článek ke čtyřicetiletému jubileu periodika). Ve městě Český Krumlov bydlil podle archu sčítání lidu z roku 1921 od 21. srpna 1914, tedy už po vypuknutí první světové války. Na jejím počátku mu bylo 44 let, víme-li ze zmíněného sčítacího archu, že se narodil ve Vídni 9. května roku 1870. Jeho o dva roky ještě starší žena Marie, narozená 4. července 1868 v Šatově (Schattau) jižně od Znojma (Znaim), ho sem do Krumlova následovala v dubnu 1915 se dvěma dcerami, Elsou (*7. března 1896 v Hermannstadtu, jak už zmíněno) a Fanny (*17. července 1898 v dolnorakouském Korneuburgu), jejichž rodiště samy dosvědčují, jak otec měnil místa svého působení. Z anotace jeho článku "Etwas über das Schulwesen in B. Krummau" (tj. "Něco o českokrumlovském školství") v 1. čísle Deutsche Böhmerwald Zeitung z roku 1938 víme, že alespoň na počátku onoho osudového roku působil ještě na území Československé republiky. Toho data však pro nás jeho stopa mizí. Vedle průvodce po Českém Krumlově a okolí vydal někdy kolem roku 1935 v nakladatelství Ottilie Wiltschko, vdovy po Josefu Wiltschkovi (1844-1913), zastoupeném i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, zajímavý knižní titul "Die Handschrift des gesunden und des kranken Menschen. Die Bestimmung der Lebensdauer des Menschen aus seiner Handschrift. Gesammelte Erfahrungen auf Grund des Studiums von mehr als 1800 Handschriften" (tj. "Rukopis zdravého a nemocného člověka. Určení délky života nějakého člověka podle jeho rukopisu. Sebrané zkušenosti na základě studia více než 1800 rukopisů" - pozn. překl.). Snad chtěl potomstvu, je-li nám jeho podpis na sčítacím archu k dispozici, tou knihou cosi říci i o sobě a o tajemném městě Krumlově.

- - - - -
* Vídeň (A) / Český Krumlov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

S rodinou na snímku ze Seidelova ateliéru z 20. prosince 1916
Dcera Elsa na snímku fotoateliéru Seidel z ledna roku 2017
Tato podobenka "od Seidelů" je psána na příjmení Maurhard a zachycuje nejspíš jeho mladší dceru Fanny
Arch sčítání lidu z roku 1921 pro dům čp. 54 na tehdejším náměstí Dr. Nitscheho (říká se tam Na Louži) s rodinou Maurhardových
Dům čp. 54, kde žil, je dnes přičleněn do Kájovské ulice

zobrazit všechny přílohy

TOPlist