logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

EMIL MAGERL

O Land, mein Land!


O Land, mein Land, wann wirst du wieder grünen
für mich und Keime tragen, Saat und Frucht?
Wann wird das Schicksal seine Schulden sühnen,
die mich gejagt in heimatlose Flucht?

Die Scholle schläft und träumt von hellen Tagen,
da noch mein Pflug sie wendete und schnitt,
da sie zur Ernte volles Korn getragen,
die Fuhre, reich an Garben, heimwärts glitt.

Sie schläft, und Heide wächst in ihrer Krume,
und Föhren sprossen auf und Haselbaum,
und Arnika, die gelbe Wunderblume,
spannt einen Teppich im verlass'nen Raum.

Die Lerche singt, der Häher schreit im Grunde,
der Ziegenmelker lacht im Erlenried.
Mein Land, ich denk an dich in weher Stunde
und preise dich mit meinem schönsten Lied!

Ach, ty má zemi


Ach, ty má zemi, kdy se zase znova
zelenat budeš, setbu nést i plod?
Kdy začne osud jizvy zacelovat
vyhnání z domova, jež postihlo můj rod?

Ornice spí a sen probouzí časy,
kdy pluh v ní ještě brázdu obracel,
kdy ke žním těžkly v polích zralé klasy,
vůz s úrodou kdy ke vsi domů jel.

Teď spí tam úhor plný suchopáru,
sosna a líska zvedá se, kde dřív
bývala ves, voní tam vprostřed zmaru
koberec arniky jak zlatozlatý div.

Slyším křik sojky, skřivan tobě zpívá,
lelek se ozve z olší, kde je břeh.
Má zemi, v čase, kdy se steskem stmívá,
mou písní chvály oslavit se nech!

11.12.1958

Mein Heimatdorf


Wo sich die Wasserscheide wendet,
die Bayernland von Böhmen trennt,
da liegt, was Glück und Trost gespendet,
als heil'ge Flamme in mir brennt, -
mein Heimatdorf, mein trautes Nest,
Wusleben, liebes, treu und fest.

Vielhundert Jahre sind vergangen,
da dich der Väter Fleiß erbaut,
seit sie ihr erstes Liedlein sangen
in meiner Muttersprache Laut
Von ihrer Art zeugt Fels und Stein,
der aufgetürmt um Feld und Rain.

Was Krieg und Brand mir noch gelassen,
ist mir das schönste auf der Welt,
die stillen Fluren und die Gassen.
wenn auch der Zwang mich ferne hält.
Ich grüße dich vieltausendmal,
Mein Heimatdorf, mit Berg und Tal!

Moje rodná ves


Rozvodí pevniny tu vede,
od Čech dělí bavorskou zem
při vsi, co je mi štěstí sledem
a v srdci hoří plamenem.
Mé rodné hnízdo, drahý kout!
Lásce stačí jen zaslechnout

to jméno, jemuž sílu dali
staletou pílí otcové.
Tady jsme prvně zazpívali
ti rodnou řečí, domove.
Bohuslav, slyším odtud dál
z kamení, co jsem v mezi bral.

Po válce sotvaco mně zbylo,
a přece nad tě nezná svět
místo, kam paměti tak milo
z vyhnanství lze se navracet.
Zdravím tě nastotisíckrát,
rodná vsi, všechno, co mám rád!

Hohlweiler 23.12.1958

Am Pfraambargh


Wöi oft bin e gstandn am Schluass i da Häih,
ho(b aigschaut aaf d Hoimat, aaf Hosn u Räih,
aaf Wold u aaf Darfer, aaf Fel(d)a u Schliagh,
druck e zou meina Augn, allas heint e nuh siach.

Aaf Nordn zou dau is ma(n Darfl glegn,
u Tauchn, Mariabood u Ploa(n danebm.
Da Kaisawold u Tiapl am Horizont
san dringlegn mittn in Eghaland.

Aaf Ostn zou woar s üabm u grod,
hinta Kornfel(d)an u Wiesn die Haida Stoodt,
da Wolfsbargh haut vatraule gschaut
u Mies u Klodra san in Dunst vagraut.

Aaf Südn zou dau haut ma gseahgn
near Bargh u Wold aaf weita Ear(d)n,
da Osser, da Arwer u da Dreisesslbergh
habm se glegt wöi a Wulkn üwazwergh.

Da Wenzlweiha im Westn haut voar Roßhapt blitzt,
dahinta Wai(d)haus u Pleystoa(n sitzt,
va Grafmwöahr hear haut ab u zou
a Gschützdonna kracht i d haalighe Rouh.

U ich ho(b me wöi a Larchn gfühlt,
Ho(b a Liedl pfiffm u mit Stoinlan gspült,
U heint i da Frem(d, dös waiß e gwieß,
Dau druabma is gwest ma(n Paradies!

Na Přimdě


Jak často jsem stál na tvym temeni,
domov vídal, zvěř v lesní zeleni,
paseky, pole, luka, každou ves,
měl sem na vočích a vidim eště dnes.

Moje rodný hnízdo kus na sever,
Tachov, Mariánky a Planá jeden směr.
Slavkovskej les a Teplá při něm hned
k vobzoru s Chebskem pěkně veprostřed.

Východně kousek byste zvočili
město Bor v lukách, v polích vobilí,
Vlčí horu za nim víc z dálavy,
Kladruby, Stříbro v mlze šedavý.

A na jih zplna šíra kolkolem,
nic než jen vrchy, les, co vidět zem,
Třístoličník a Javor, Vostrý dál,
jak mrak by se v nich mraku dotejkal.

K západu blyskne Václavskej rybník před Rozvadovem
a za nim vidět rozloženy Waidhaus s Pleysteinem,
vod Grafenwöhru vobčas nad Falcí
dělová palba jak hrom burácí.

Jak skřivánek sem si snad tenkrát připadal,
pískal si písničku a s kamínky si hrál,
i dneska po letech vim, jak se věci maj',
tam vonehdá najisto bejval ráj!

1962

Vertriebener Bauer


Schreit ich über fremde Äcker,
über die Fluren hinaus,
denk ich an meine Heimat,
an ein Vaterhaus.

Alles dies hab ich besessen,
mitten im Acker der Welt
wurde mir alles genommen,
blieb nur das Sternenzelt

Euch, ihr nächtigen Sterne,
klage ich mein Weh,
sprecht, ob ich meine Heimat
einmal wiederseh!

Tausend funkelnde Sternlein
wissen um meinen Schmerz;
will mich die Welt nicht verstehn,
hat doch der Himmel ein Herz!

Vyhnaný sedlák


Chodím tu po cizím lánu,
lukami sem a tam,
hledím však v naši stranu,
k nám, tam domů k nám.

Všecko, co bývalo moje,
pole, zem dokořán,
vzali mi, cizí to je.
Nade mnou hvězdný stan

jenom mé stesky slýchá,
jenom nebe se ptám,
zda místa, kde rodná je lícha
ještě kdy uhlídám!

Tisíce hvězd se třpytí
nad srdcem, co bolest má.
To, co svět nepoví ti,
to srdci řekne ta tma.

(1946)

Dokonce datum vzniku provází ty vroucí verše básníka, jehož osud je jímavý nad jiné. Emil Magerl se narodil 9. března 1912 v Bohuslavi (Wusleben), poslední pošta Přimda (Pfraumberg). Právě to české jméno vsi připomíná prý jednoho z přimdských purkrabí někdy na počátku 14. století, totiž Bohuslava z Krasíkova, podobně jako blízká obec i rybník Labuť (Labant), které na rozdíl od zcela zaniklé Bohuslavi lze na mapách dosud najít, uchovávají vzpomínku na pány ze Švamberka, jejichž okřídlenec (nomen omen!) zůstal i v městském znaku blízkého Boru u Tachova (Haid). Gerald Deistler, který mě upozornil na autorovu tvorbu a poslal mi i jeho fotografii, ho znal osobně jako významného člena společnosti Arbeitskreis Egerländer Kulturschaffender (AEK). Významná část Magerlovy tvorby je totiž psána v tachovském dialektu na samém pomezí Šumavy a Chebska. Během druhé světové války byl básník dvakrát zraněn. Ztratil pravé oko a částečně oslepl i na levé, v lebce mu uvízly střepiny kovu, takže byl roku 1943 ze služby ve wehrmachtu už natrvalo propuštěn. Za svou básnickou tvorbu se stal mimo jiné i nositelem medaile Adalberta Stiftera a nelze jistě pominout ani skutečnost, že na šedesát jeho básní bylo zhudebněno. V dubnu roku 1986 odjel z Hohlweiler, kde žil a odkud jsou datovány roku 1958 dvě z našich ukázek, s manželkou na léčení do sanatoria pro válečné slepce v dolnosaských lázních Bad Pyrmont. Týden před svým návratem odtud 8. května toho roku zemřel. Po jeho smrti bylo v pozůstalosti nalezeno ještě asi kolem pěti set dosud nezveřejněných básní člověka, píšícího o domově doslova svým vnitřním zrakem.

- - - - -
* Bohuslav / Přimda/ † Bad Pyrmont (NS)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Škola a kostel svatého Martina v rodné Bohuslavi,
který se stal obětí demolice v roce 1963
Rodná ves Bohuslav na leteckých snímcích z let 1958 a 2008Rodná ves Bohuslav na leteckých snímcích z let 1958 a 2008
Obálka (1969) jeho knihy veršů
Hrad Přimda

zobrazit všechny přílohy

TOPlist