logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN FRANZ LÖW VON ERLSFELD

Hydriatia nova


HYDRIATRIA
NOVA,
To gest:
Krátké wypsánj
O w nowě nalezené
Hlubocké Lázni /
od Starodáwna
Smradlawá Woda
nazwané /
Gegižto začátek a přjležitost /
Starodáwnost vzdrawugjcj pregsstěniný / aučin-
liwost / vžitek a vžíwanj w této Knjžce
se wypisugj /
Skrze
Vrozeného / Statečného / a Wysoce
Včeného Pána Jana / Frantisska Löwa /
Swaté Ržjmské Ržjsse / tež w Geho Cýsař-
ské a Králowské Milosti Dědičných Zemých
Rytjře z Erlsfeldu Pána na Logowicých a Modle-
ticých Philosophiae, obogjch Práw a Medicinae
Doctora / Geho Cýsařské a Králowské Milosti Rad-
du při Wysokých Prazských Sskolách Facultatis Medi-
cae Professora, Seniora a na ten čas Děkana / předně
Wysoce Knjžetcýho Schwartzenberského / nynj pak
Cýsařského Dworského Ljkaře a Practica w Praze

Ten předlouhý barokní název knihy (tady má dokonce grafický tvar jakési zazátkované karafy) z roku 1721 doprovází pod čarou údaj:

Wytissteno w Starém Městě Pražském w Ympressy
Univ. Carolo Ferd. w Kollegi S. J. v S. Klymenta

Není třeba jiného českého překladu z němčiny, poněvadž německá verze díla vyšla současně s českou pod týmž hlavním latinským titulem (odvolávajícím se na spis Wenzela Hilligera o Karlových Varech "Hydriatria Carolina"), a to jistě i zásluhou Adama Franze zu Schwarzenberg (1680-1732), jemuž je kniha dedikována a který měl zřejmě zájem o rozšíření povědomosti o lázních v Libníči (neboť to jejich existencí se kniha o "hlubocké lázni" /tady se ozývá i místní jméno Hluboká nad Vltavou/ obírá) i mezi jen česky hovořícími čtenáři. "Smradlavá voda", výrazný podtitul práce, je v předmluvě doprovozen úvahou obecnější povahy:
"Jest sice pravda, že smradlavé věci obyčejně potupné a opovržlivé se býti zdají, zvlášť nedůtklivým aneb vlastněji mluvě rozmazaným lidem; ale spolu také jistá pravda jest, že smradlavé věci mnohé a veliké oučinky provozují..."
a kus dále trochu sarkastickou poznámkou "do vlastních řad":
"Dále (což jistě přepodivné jest) jest také voda tato výborný prostředek proti oné právě nelítostivé a všecky beze všeho ohledu a rozdílnosti stavův, mladé i staré, mužské i ženské, urozené i neurozené, duchovní i světské osoby, ano i samé líkaře v léčení a hojení nanejvýš sužující trápitelkyni a mučitelkyni, totižto proti neústupné Hypochondrii..."

Johann Franz Löw rytíř von Erlsfeld nebyl ovšem jen lékařem schwarzenberským, nýbrž i vídeňským dvorním lékařem nejprve císaře Leopolda (ten žil v letech 1640-17050 a pak osobním lékařem císaře Karla VI. (žil v letech 1685-1740 a Adam Franz zu Schwarzenberg byl jeho nejvyšším podkoním: roku 1732 ovšem podlehl císařově /Karl VI. byl krátkozraký/ střele při lovu na jeleny). To už byl ovšem Löw několik let po smrti - zemřel v Praze dne 25. března 1725. Byl rodem v širším smyslu "ze Šumavy", přesněji snad z podhůří Českého lesa, poněvadž spatřil světlo světa v Plané u Mariánských Lázní (Plan bei Marienbad) na Tachovsku. Jeho otec Wolfgang Löw byl v Plané do roku 1656 městským sudím (Stadtrichter), následně městským písařem (Stadtschreiber) a vedle postavení radního byl i správcem panství hrabat Šliků (Schlicků) a mohl tedy synovi zajistit kvalitní vzdělání. Ten nejprve absolvoval latinské jezuitské gymnázium v Chebu (Eger), roku 1664 pak odešel do Prahy, kde studoval po filosofii zejména medicinu a už za svých studií byl i vychovatelem ve šlechtických rodinách. Dne 16. ledna 1672 nabyl titulu doktora mediciny. Podnikl v letech 1674-1675 i rozsáhlé studijní cesty po Evropě a v Římě nabyl titulu doktora práv. Roku 1676 se v Praze oženil s Annou Markétou Cassiniovou, sestrou několikanásobného děkana lékařské fakulty pražské univerzity. Před morovou ranou v Praze uprchl Löw do Lince, kde bytoval na útěku i vídeňský dvůr s císařem Leopoldem, díky jehož přízni získal Löw titul "Hofmedicus". Po návratu do Prahy zahájil velkou lékařskou kariéru, zakoupil na Malé Straně dva měšťanské domy, stal se děkanem lékařské fakulty, roku 1698 univerzitním rektorem (byl jím celkem čtyřikrát) a pět let nato byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem "von Erlsfeld". Když v letech 1713 a 1714 prošly Prahou další vlny morové nákazy, Löw už město neopustil. Zemřel v 77 letech poté, co vykonával po 53 let lékařskou praxi, 43 let učil, 28 let byl seniorem medicinské fakulty, jejímž děkanem byl dvacetkrát. Až po jeho smrti v roce 1725 vyšla v Norimberku latinsky jeho práce zásadní povahy pro další vývoj forenzní mediciny, totiž titul "Theatrum medico-juridicum" o 20 kapitolách, věnující se třeba trestným činům spojeným s porodem, legitimitou a ilegitimitou dětí, sexuálním a fyzickým abnormalitám, magii, čarodějnictví, duševním nemocem, jedům a travičství, předstíraným nemocem, infanticidiu a mnoha dalším oblastem, kde se potkává trestní právo s medicinou. Löw von Erlsfeld (česky bychom řekli "lev z olšiny" a jistě bychom ten strom třeba v plánském zámeckém parku našli) je pochován u Panny Marie Vítězné na Malé Straně (na tamním náhrobku zní ten místní údaj latinsky "MICRO PRAGAE"), v rodné Plané připomíná však jeho jméno i rodinná tumba na východní straně kněžiště farního kostela Nanebevzetí Panny Marie (viz např. webové stránky Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska), tedy chrámu, kde byl v březnu 1648 pokřtěn.

- - - - -
* Planá u Mariánských Lázní / Hluboká nad Vltavou / Libníč / † † † Praha

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Titulní list jeho balneologické práce (po r. 1721)
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Plané, kde byl pokřtěn a v němž je i rodiná hrobka...
... on sám byl ale pohřben v katakombách pod kostelem Panny Marie Vítězné v Praze
O jeho výzanmu svědčí rozsáhlé heslo v lexikonu rakouských osobností

zobrazit všechny přílohy

TOPlist