logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF JOHANN VON LITTROW

O životním pojištění


V naší době, tak přebohaté na nové úkazy všeho druhu, vznikl zejména v jižním Německu velký počet nových zaopatřovacích ústavů; mnohé z nich však, jak ukázala už prvá léta po jejich vzniku, nebyly provázeny šťastnými výsledky, které lze zaznamenávat už dlouhou řadu let v podobných starších zařízeních toho druhu zejména v Anglii. Významná příčina tohoto rychlého pádu oněch ústavů v našem sousedství zdá se spočívat v neznalosti, kterou mají zakladatelé ohledně propočtů, s nimiž pracují, jakož celého jejich vnitřního uspořádání. Mnozí z nich se propočty vlastně vůbec nezatěžovali, spokojili se jen takříkajíc s odhady nazdařbůh nebo na štěstí a všechno ostatní ponechali slepé náhodě. Bezpochyby se i oni dali vést city lidskosti a soucitu se skutečně nešťastnou částí lidské společnosti při uskutečňování svých záměrů. Tyto úmysly, jakkoli ušlechtilé a chvályhodné mohou být samy o sobě, nestačí ovšem k tomu, aby na jejich základě mohl vzniknout obecně prospěšný zaopatřovací ústav. Jeho zakladatel, tj. člověk schopný spočítat jeho možnosti a užitek, nemůže stavět na nejasné snaze prospět nějaké části společnosti na úkor, resp. na náklady nějaké její části jiné, nýbrž musí být proniknut niternou znalostí svého předmětu a zřetelně projevovanou zásadou spravedlnosti měřící všem stejně, pokud chce opravdu dosáhnout svého krásného cíle a pokud nechce naopak namísto zmírnění starých utrpení způsobit zase jen nové ještě bolestnější.
K tomu přistupuje ta skutečnost, že se, v našich končinách alespoň, pod různými druhy zaopatření rozumí jen takzvaná vdovská a sirotčí zařízení, zatímco s ostatními životními pojištěními, která v Anglii charakterizuje všeobecně užívaný pojem Life Assurances, se u nás nelze vůbec setkat, ačkoli mají opravdu velké a podstatné přednosti.
Jeví se mi tedy účelným a přímo nezbytným blíže seznámit své německé krajany s těmito záležitostmi, zejména pak s tou posledně jmenovanou, aby tak mohly ovlivnit štěstí a blahobyt, populaci a výchovu, tím pak následně i morální stav země, aby už nemohly být opomenuty žádným lidským společenstvím, které si chce činit nárok na opravdové vzdělání. Bylo by mi vroucím potěšením, kdybych tomu účelu nějak přispěl tímto svým spisem.
(...)

Vídeň, dne 13. března 1832


www stránky Max Planck Institut für europäische Rechtsgeschichte - Digitale Bibliothek

Encyklopedický slovník Böhmerwald Lexikon, jak jej vydalo nakladatelství Hoam! v bavorském Waldkirchenu roku 2004, uvádí Littrowa jako astronoma a spisovatele mezi významnými šumavskými osobnostmi jistě nikoli neprávem už proto, že jeho Wunder des Himmels (Nebeský div) byl od chvíle, co se 1834 objevil poprvé na knižním trhu, snad vůbec nejznámějším německým populárním poučením o vesmíru téměř po celé jedno století. Autor toho věhlasného spisu spatřil světlo světa 13. března 1781 v Horšovském Týně a zemřel 30. listopadu 1840 ve Vídni, kde byl po mnohaletém působení v ruské Kazani ředitelem tehdejší vídeňské hvězdárny (Wiener Sternwarte) a zároveň profesorem astronomie na vídeňské univerzitě. Ve stejném roce 1832, kdy vyšel Littrowův průkopnický spis Über den gefürchteten Kometen und über Kometen überhaupt, nelze nezaznamenat jiný zajímavý titul z jeho pera, který nás vrací veskrze na zem mezi potřebné. V univerzitním knihkupectví Beck vychází totiž titul Über Lebensversicherungen und andere Versorgungsanstalten - Von J. J. Littrow, Director der k.k. Sternwarte in Wien, Ritter des k. russ. St. Annen-Ordens der zweiten Classe, Mitglied mehreren gelehrten Gesellschaften in London, Petersburg, Palermo, Casan etc., věnovaný s doprovodem praktických výpočtů problematice tehdy nové. I dnes je možno si ho v originále celý přečíst na internetu podle adresy, provázející můj překlad úvodní pasáže knihy. Není vůbec bez půvabu sledovat, jak tu o sociální otázce uvažuje vlastně matematik a astronom. Společenská rovnováha se týká Šumavy asi tak jako nebe nad námi všemi, ale to přece není vůbec málo, pomyslíme-li, co se stane jinak při katastrofách a dopuštěních všeho druhu, není-liž pravda?

Apollo 17 a Josef Johann Littrow ze Šumavy

Alfred Zerlik


Šestý měsíčný let vesmírné lodi Apollo 17 (velitelem osádky byl v prosinci 1972 Eugene Cernan, který se podílel už na lunární misi lodi Apollo 10 v roce 1969 a zapsal se do historie následujících desetiletí nejen jako člověk, jehož stopy na Měsíci zůstaly nadlouho poslední -zanechal tam však kromě nich vedle americké i československou vlajku na znamení svého vztahu k předkům, přišlým kdysi za Atlantik z Čech a ze Slovenska - pozn. překl.) určil si za cíl svého přistání kráter Littrow v pohoří Taurus, poněvadž právě tam očekával nahromadění nejrůznějších původních lunárních hornin. Oblast Taurus-Littrow leží na jihovýchodním okraji Moře jasu (Mare serenitatis), které podle nejnovějších zkoumání vykazuje největší hmotné koncentrace, jejichž relativně vysoká hustota se zakládá nejspíš ve velkém obsahu kovů. Pohoří bylo nazváno po pozemské maloasijské horské skupině v Turecku, hlavní kráter pak nese jméno významného rakouského a matematika Josefa Johanna Littrowa, který spatřil světlo světa v městečku Horšovský Týn na severní Šumavě.
Rod Littrowů pochází z pobaltského Livonska (dnešní Lotyšsko a Estonsko - pozn. překl.), odkud připutoval už v 17. století po velkém ničivém požáru, který postihl tamní jejich majetky, k příbuzným sem do Horšovského Týna, kde asi sto let nato mladý Littrow učinil první kroky svého vzdělání v místní škole. Na radu jednoho kněze byl z ní poslán na latinskou školu do Prahy, kde započal roku 1798 svá filosofická studia, zejména pak v oboru matematiky a řecké fililogie. Už ve svých 19 letech vydával spolu s několika přáteli časopis "Propyläen". Rok nato vstoupil do osobního batalionu arcivévévody Karla, který utvořili pražští studenti a který vytáhl do boje proti Napoleonovi. Po míru v Luneville roku 1801 se Littrow vrací na vysokou školu a přebírá v roce následujícícm místo vychovatele v šlechtickém domě Colonna. Ve svém volném čase se zabývá matematikou a astronomií, stejně jako krásnou literaturou. Roku 1807 je jmenován profesorem univerzity v Krakově, než byla po příchodu francouzských a polských vojsk zrušena. Následovalo povolání k profesuře astronomie na univerzitu v ruské Kazani při řece Volze. O sedm let později 1816 přichází odtud na hvězdárnu v uherském Budíně (Buda, německy Ofen, dnešní Budapešť - pozn. překl.), než je konečně 1819 jmenován ředitelem vídeňské c.k. "Sternwarte" a zároveň profesorem astronomie na univerzitě metropole starého mocnářství. Pod jeho vedením byla vídeňská hvězdárna přebudována, jakož i vybavena novými přístroji a knihami; zároveň při ní založil periodikum "Annalen der k. u. k. Sternwarte in Wien". V německy mluvících zemích konal populárně vědecké přednášky o astronomii.
Dne 30. listopadu 1840 podlehl v 59 letech věku těžké nemoci. Kolem 35 knižně vydaných spisů se stalo plodem jeho vědecké práce, z nich tím asi nejznámějším je ten pod názvem "Wunder des Himmels". Roku 1836 byl Littrow císařem povýšen dědičně do šlechtického stavu. Četné vědecké akademie mu udělily svá ocenění. Z jeho manželství s Karolinou von Ulrichsthal, dcerou jednoho krajského hejtmana v tehdy rakouské Haliči (Galizien), vzešlo 13 synů, z nichž otce přežilo jen pět a jen jediný, nejstarší Karl Ludwig, narozený 1811 v Kazani a zesnulý 1877 v Benátkách, se upsal jako otec astronomii. Po otcově smrti se i on stal ředitelem vídeňské "Sternwarte" a profesorem astronomie na vídeňské univerzitě, vydal rovněž mnoho vědeckých děl ze svého oboru a 5. vydání otcova spisu "Wunder des Himmels" doplnil v roce 1865 podle nejnovějších vědeckých výzkumů a výsledků. Tento Littrowův titul patří ostatně přes rozsah plných 1100 stran počtem svých vydání k "bestsellerům" nejen své doby. Syn Karla Ludwiga Otto, který se měl už ve třetí generaci stát pokračovatelem astronomické "dynastie", zemřel předčasně v pouhých 21 lech svého věku.
Na paměť Josefa Johanna Littrowa byla v "čestné hale" (Ehrenhalle) arkádového nádvoří (Arkadenhof) vídeňské univerzity vsazena pamětní deska. Jedna z ulic 18. okrsku rakouské metropole nese jeho jméno a úspěšný let lodi Apollo 17 ho místem svého přistání připomněl jistě znovu i do budoucna (Eugene Cernan tenkrát přímo odtud řekl doslova: "Když nyní činím poslední kroky na Měsíci, doufám, že nebudou na dlouhou dobu poslední a že budoucnost ukáže, nakolik dnešní výboj ukoval další osud lidstva. My opouštíme Taurus-Littrow v míru tak, jak jsme sem přišli. Ať ti, kdo se sem navrátí, přijdou v míru a v pokoji pro celé lidstvo. Ať má Apollo 17 s celou svou posádkou šťastnou cestu domů!" - pozn. překl.).


Böhmerwäldler Heimatbrief, 1973, s. 51-52


- - - - -
* Horšovský Týn / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jeho portrét doprovází vydání
Physische Astronomie z roku 1836
Podobizna s licousy doprovází článek v časopise "Waldheimat"
ke 150. výročí jeho narození a 100. jubileu knihy"Wunder des Himmels"Repro Waldheimat, 1931, č. 3, s. 43
Latinský záznam v křestní matrice arciděkanského chrámu sv. Apolináře, biskupa a mučedníka, v Horšově (dnes Horšovském) Týně (Ecclesia archi-diaconali Tynhorssoviensi sub patrocinio sancti Apollinaris episc. & m.) o jeho zdejším narození 13. března roku 1781 na Malém předměstí (Suburbis minore) čp. 22 v rodině Antonia Littrowa (psaného zde Lyttroff), titulovaného zde jako "Civis et Tinctor Tynensis", tj. "měšťan a barvíř týnský", a jeho ženy Anny

zobrazit všechny přílohy

TOPlist