logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

KÄTHE LIEBISCHOVÁ

Gedanken nach
der Vertreibung - Flucht 1946


Im Böhmerwald bin ich geboren,
d'rum sei mir nicht verloren.
Wo ich deine Wälder Atemzug entnahm,
bis das Unrecht über uns Deutsche kam.
Verlassen mussten wir dich heimlich
bei der Nacht
und trotzdem hielt 's du
über uns die Wacht -
bis fern der Heimat wir ein Obdach fanden
und dies neue Heimat nannten.
Mag die Zeit auch lang und hart vergehn,
Desto schöner wir mit dir das Wiedersehn.
Denn, o Böhmerwald mein -
wir wollen ewig deine Kinder sein.

Po útěku a vyhnání 1946


Šumavo, kde jsem se narodila,
jsi se mnou dál, tak jako dřív jsi byla.
To v tvých lesích jsem nabírala dech,
než bezpráví se dotklo zle nás všech.
Za tmy jsme opouštěli tajně
domov náš
a tys nad námi
držela svou stráž --
než stalo se nám jinde novým domovem
přístřeší, odkud daleko je sem.
Ať jak chce dlouhý má být nelítostný čas
našeho rozchodu, my šťastně vrátíme se zas.
Šumavo, jsi i nadále má zem,
navěky tvými dětmi zůstanem.

Glaube und Heimat, 1999, č. 5, s. 52

Tehdy dvacetiletá Käthe Liebischová, roz. Witzanyová z Hartunkova (Hardetschlag) napsala tyto prosté verše jako bezprostřední ohlas svého útěku před "odsunem". Do květnového čísla krajanského měsíčníku Glaube und Heimat je v roce 1999 zaslala Rosa Ederová, původem z nedalekého Klení (Gollnetschlag), samostatně rovněž figurující na internetových stranách Kohoutího kříže, jejichž v pořadí 800. autorkou se tímto stává i autorka toho textu sama.

- - - - -
* Hartunkov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Pohled od hartunkovského hřbitova k Novohradským horámPohled od hartunkovského hřbitova k Novohradským horám
Vnitřek kaple Svaté Rodiny v Hartunkově
Hartunkovské děti zachycuje snímek při uvedení hry "Vlk a sedm kůzlátek" v roce 1935

zobrazit všechny přílohy

TOPlist