logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

PAUL LEDERHOFER

Jednou na kostelní kruchtě

Skutečný zážitek z dětství ve válečném roce 1944


Tehdy na podzim válečného roku 1944 jsem byl jako sedmiletý hoch zrovna panem učitelem Waldhauserem přeřazen v chrobolské obecné škole do druhé třídy, než musel být ke konci prvého pololetí onoho školního roku pro zmatky a ohrožení rovněž ke svému konci se chýlící druhé světové války provoz školy zastaven. Naše obec zůstala sice dotud ušetřena přímých bojových střetů, obyvatelstvo však už delší dobu obrovsky trpělo na ně uvalenými dodávkami a odříkáním, které bez sem tenkrát ještě nezavedeného elektrického proudu a bez používání motorových vozidel musily být zdolávány za těžkostí dnes sotva i jen představitelných. Proto byl také náš tehdejší farář důstojný pan profesor Josef Dichtl (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) nucen dát rozhoupávat kostelní zvony provazy, resp. silou za ně tahajících chlapeckých paží zdejších ministrantů, varhanní měchy pak ovládat šlapáním nohou kalkantových.
Jako horlivý návštěvník kostela jsem mohl s potěšením přihlížet ministrantům při zvonění, když přitom prováděli na rozhoupaných provazech nejrůznější klukoviny, Rostla přitom ve mně nesplnitelná touha spatřit i šlapače měchů nahoře na kruchtě při jeho konání. Bylo to obtížně uskutečnitelné zejména proto, poněvadž při přísnosti tehdejší výchovy všeobecně platilo, že děti mého věku nemají tam nahoře nic co pohledávat. Nám bylo během bohoslužby vyhrazeno místo toliko v nejpřednějších řadách lavic blízko oltáře. Navíc mi bylo známo, že můj v tom ohledu velmi neúprosný při službách Božích sedává na kruchtě vždycky v řadě lavic přímo vedle hořejšího konce schodiště, tedy tam, kde bych byl při vstupu na kruchtu nebo při odchodu z ní okamžitě spatřen.
Osmělil jsem se proto ve své dětské bujnosti ukojit svou zvídavou tužbu jednoho slunečného nedělního dopoledne v říjnu tak, že jsem se už před otcem a před začátkem mše tajně vkradl na kruchtu a tam se na protější straně varhan postavil při tamní řadě lavic, kam nemohl otcův zrak nijak dohlédnout. Kolem té doby sedělo v lavicích teprve pouhých pár návštěvníků, kteří stejně jako už přítomný varhaník a členové chrámového sboru mou maličkost sotva zaznamenali. Jen rovněž už přítomnému šlapači měchů (v originále "Orgelaufzieher", tj. doslova "natahovač /vzduchu u/ varhan" - pozn. překl.), asi dvakrát tak jako já starému vesnickému chlapci, jsem byl hned povědomý.
Všechno probíhalo správně podle plánu a já mohl od samého začátku mše zvědavě přihlížet tomu, jak tento chlapec opakovaně stoupá na dřevěný pedál, vyvstávající vlevo dole ze zadní stěny varhan, aby načerpal do měchů vzduch. Mě přitom rovněž obzvlášť zajímala malá tyčka, napravo od něho v dobře viditelné výšce čněla ze štěrbiny v zadní stěně. Byla spojena s měchy a pohybovala se při jejich nadouvání v taktu pedálu trhavě asi 50 centimetrů nahoru až k horní značce. Tady byl podle ní měch beze zbytku naplněn a chlapec mohl vysadit do chvíle, kdy souvisle se spotřebou vzduchu při varhanní hře tyčka klesla pomalu dolů ke značce spodní. Ta nesměla být v žádném případě překročena, jinak by varhany prostě oněměly. Mezidobí využil chlapec vždycky k namyšlenému pohledu přes pažení kruchty dolů do prostoru kostela, rutinovaně se ale pokaždé v pravý čas vrátil k šlapání pedálu.
Z čirého okouzlení jsem ovšem, když mše už pokročila téměř ke Gloria, zcela propásl okamžik, kdy by se dala kruchta nepozorovaně opustit, poněvadž teď už se sem tlačil celý zástup návštěvníků. Mezi nimi jsem také zahlédl postavu otcovu, jak zaujímá své obvyklé místo k sezení. Všichni návštěvníci, kteří obsazovali řady lavic na mé straně, mě po řadě zaznamenávali v mém úkrytu a podrobovali svým překvapeným, zkoumavým a vyčítavým pohledům. Zabodávali se jimi bolestně jako nějakými ostrými šípy do mého špatného svědomí, což mě činilo bezmocným.
Naštěstí to byli jen starší či úplně staří muži, které jsem sice podle tváří uměl zařadit podle toho, jak se jim "po domě" říkalo, kteří mě však zřejmě ještě nikdy neuznali za hodna pozornosti. V každém případě mi dali svatý pokoj. Muži mladších ročníků mezi nimi nemohli být už proto, že ti buď padli ve válce, ocitli se v zajetí či byli se svou jednotkou kdesi na frontě.
Čas jako by najednou zůstal stát a já jen zoufale v duchu přivolával konec mše, z níž pro mne nebylo úniku.
Předtím jsem byl ovšem nucen vytrpět nečekaný šok, který mi uštědřil kostelník, když se vynořil u varhan s měšcem se zvonečkem na dlouhé tyči. Zřejmě ohromen blížil se ke mně potřásaje hlavou a srše hněvem ve zraku. Před očekávaným postrkem odtud mě podle všeho zachránila skutečnost, že jsem mu byl znám podle jména jako ten ze selského dvora řečeného "Ondrifeila", jehož majitele krátce předtím při odchodu požádal o milodar. Aniž by mě přímo oslovil, zvedl toliko výrazně své obočí, pokračoval ve své výběrčí práci a k mé úlevě se opět vzdálil.
Od té chvíle ve mně ale hlodala znásobená nejistota, zda se mi podaří bez úhony vyváznout z mého pochybení. Tak jako tak jsem neměl v úmyslu nějak se doma prozradit a dokázal jsem tím trvale zabránit pořádnému hromobití (v originále "ein handfestes Donnerwetter" - pozn. překl.).
Jiná starost se mi však ohlásila následujícího čtvrtka (v originále "am darauf folgenden Donnerstag" - pozn. překl.), když pan farář Dichtl hned při vstupu do třídy na hodinu náboženství vrhl mým směrem sice krátký, o to však pátravější pohled. Můj pokus o spěšný únik z místnosti na konci jeho výuky selhal, neboť mi ostrým tónem přikázal setrvat. Diskrétně ještě posečkal, než všichni žáci opustili třídu a potom mi s výtkou promluvil do svědomí, zda je pravda, co se mu o mně doneslo k sluchu.
Hluboce zahanben a s plačtivými vzlyky jsem se mu teď s vroucnou kajícností vyzpovídal ze svého prohřešku. Poté, co jsem mu slíbil se polepšit, utěšil mě posléze tím, že je-li tomu tak, postará se v přiměřený čas o to, abych si směl šlapání varhan vyzkoušet.
K tomu ovšem nedošlo, poněvadž následovalo brzké vyhnání a v mém novém domově byla role šlapače měchů u varhan, tedy role "kalkantova", už dávno racionalizována instalací elektromotoru. Důstojný pan farář profesor Dichtl zemřel ve věku 75 let a je pochován v Engertshamu (od roku 1972 místní část bavorského městyse Fürstenzell - pozn. překl.), zemský okres Pasov (Passau).


Böhmerwäldler Heimatbrief, 2015, č. 3, s. 15-17

Poněvadž je chrobolská křestní i oddací matrika v novější své části digitálně nepřístupná, vím o autorovi předchozího textu ze stránek krajanského časopisu, kde byl publikován, toliko to, že se narodil v Chrobolech (Chrobold) dne 9. března roku 1937. Farní kostel Narození Panny Marie, kde byl nejspíše pokřtěn, je ve vsi, založené počátkem 14. století klášterem Zlatá Koruna (Goldenkron) připomínán poprvé roku 1360. Po zničení kláštera husity v roce 1420 připadly Chroboly Rožmberkům a poté, co přešly s krumlovským panstvím do vlastnictví rodu schwarzenberského, byl kostel v letech 1754-1758 přestavěn podle plánů knížecího stavitele Josefa Franze Fortina (žil v letech 1727-1762, pocházel z italského stavitelského rodu původním příjmením Fortini). Dřevěná kostelní kruchta, stojící na sloupech s prkenným stropem byla tenkrát odstraněna a nahrazena novou na dvou zděných pilířích - je podle Soupisu památek z roku 1912 "podrákosována" a vedou k ní točité schody vsazené do staré věže. Staré varhany byly v roce 1909 prodány do kostela sv. Maří Magdaleny (Sankt Magdalena) u Volar (Wallern), nové pak pořízeny firmou Franz Schurat (František Šurát, také Franz Surat) z Českých Budějovic (Budweis) za 1400 zlatých. Životopisné údaje o tomto varhanáři na webu Varhany.cz bohužel chybějí, ačkoli časově poslední záznam o jeho díle v římovském kostele sv. Ducha pochází z roku 1947. Ten příběh o touze být na nástroji z jeho dílny kalkantem vydá ovšem za mnohá věcná fakta.

- - - - -
* Chroboly

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Nekrolog jeho učitele v Chrobolech Theodora Waldhausera na stránkách krajanského měsíčníku
Zpráva o úmrtí Waldhauserovy dcery Inge v Oberammergau nedlouho před dívčinou maturitou
Budova bývalé chrobolské školy
Kostel Narození Panny Marie v ChrobolechKostel Narození Panny Marie v Chrobolech
Více o chrobolském kostele a varhanách v něm

zobrazit všechny přílohy

TOPlist