logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEPH LANGWEIL

Z deníků


2. května. Pěkný den. Jeli jsme přes Steinbruch, Sankt Peter a Helfenberg, kde jsem kvůli krásným továrním budovám Itala Simonetty /1/ zachytil krajinu /2/ a my pokračovali na Weissenbach. kde nás pan Paul Löfler /3/ přátelsky přijal a ukázal nám všechno, co patří k hospodářství, pivovaru a výrobně pálenky. Zejména mě upoutal pěkný mandl na lněné plátno. V poledne jsme obědvali u jiného pana Löflera /4/, který je zároveň obchodníkem. Na stůl přišla dobrá vína a také šampaňské. Dobře jsme se bavili. Odpoledne jsme jeli do Haslachu a zůstali tam přes noc.
3. května. Pěkně. Šel jsem v Haslachu do kostela, pak jsem kreslil místo, pozoruhodné pro tovární budovy pana Vonwüllera /5/. Podnikli jsme pak pěší výlet podle Mihely /6/ do Langhalsen. Odpoledne jsem se věnoval psaní dopisů.
4. května. Pěkně, ale větrno a chladno. Poté, co jsem odeslal dopisy, jsme odjeli přes Aigen do Želnavy (Salnau). Večer v Želnavě projednáváno s panem lesmistrem /7/ vhazování dřeva /8/.
5. května. V Přední Zvonkové (Vorderglöckelberg) uvedeno do pořádku chybné rozdělení pastvin /9/. Pak se jelo podél kanálu lesem zvaným Německý (Deutscher Wald) až na Růžový Vrch (Rosenhügel) /10/, kde se i nocovalo.
6. května. S panem jízdním myslivcem /11/ jsme probírali vyúčtování 1500 sáhů dřeva, nakoupeného u Haase v Aigenu pro příští rok, pak jsme odjeli přes Haslach zpátky do Langhalsen. Odpoledne věnováno psaní dopisů.
7. května. Neděle. Pěkně, ale chladno. Kolem půl sedmé ráno do kostela, pak jsem ještě pracoval. Odpoledne vypraveny dopisy z Krumlova do Neuhausu /12/. Navečer se šlo podél Mihely do Leuthen. Velká večerní společnost odvodní komise (Rekrutierungskommission).
8. května. Jinovatka. Krásné teplé ráno. Dnes bude po vodě spuštěno 14 tisíc sáhů dřeva. S panem Kaitzlem /13/ bylo na naléhavou žádost převzato, změřeno a v penězích přijato:

Bäck z Neufelden Peter Hagel čp. 10
Jakob Berger, dtto, čp. 28
Josef Hellberger čp. 28 v Unterbergu
Andreas Garber z Langhalsen čp. 7
4 sáhy po 17 zlatých = 68 zlatých
2 sáhy po 17 zlatých = 34 zlatých
2 sáhy po 17 zlatých = 34 zlatých
4 sáhy po 17 zlatých = 68 zlatých
__________________________
Přínos 12 sáhů 204 zlatých

S upřímným dojetím děkovali tito lidé za laskavost, že nyní mají, když se ocitli bez práce ve výrobě šindelů z vlastního dřeva, mají opět zaměstnání a výdělek. V poledne jsme obědvali u pana Paula Löflera, kam přišel i Xaver Löfler /14/ z Weissenbachu. Dobře jsme se bavili. Zpráva z Neuhausu kvůli třídennímu vykládání dřeva pana Prantla. Odvody v Neufelden.


Poznámky (pořadová čísla jen pro tuto pasáž pozměněna a některé informace převzaty odjinud - pozn. překl.):
/1/ Pietro Simonetta († 1849), majitel továrny na zpracování bavlny, ovčí vlny, lnu a hedvábí v Helfenbergu. Jako zaměstnavatel poskytoval v té době ve své firmě co do rozsahu vůbec největší počet pracovních příležitostí v celém Horním Rakousku. V letech 1840-1844 byla továrna nově přebudována.
/2/ Josef Langweil byl opravdu dobrý kreslíř. V českokrumlovském státním archivu nacházejí se tyto jeho kolorované grafiky, mající souvislost s plavbou dřeva na Schwarzenberském plavebním kanále: Der Kanalbau beim Hutschenbach (tj. Stavba kanálu při potoce Hučina) (1821), Der beglückende Besuch bei dem Kanalbau am 5ten September 1821 (tj. Oblažující návštěva na stavbě kanálu 5. září roku 1821) a Ansicht des unterirdischen Kanals (tj. Pohled na tunel plavebního kanálu) (1823).
/3/ Johann Paul Löfler mladší (1792-1868), výrobce plátna ve Vorderweissenbachu, majitel panství Langhalsen, syn Johanna Paula Löflera staršího (1756-1818), tkalce ze šumavského Frymburka, jehož dcera Maria Theresia Löflerová (1783-1862) se v roce 1802 provdala za Mathiase Greipla a stala se matkou Fanny Greiplové, mladé lásky Adalberta Stiftera.
/4/ Jde o jednoho bratra Johanna Paula Löflera mladšího.
/5/ Johann Nicolaus Vonwiller (*1783 v Burgdorfu, kanton Bern, †1854 v Haslachu), majitel tkalcovny lnu v Haslachu.
/6/ Řeka Große Mühl, podle níž nese jméno rakouská oblast Mühlviertel.
/7/ Lesmistr v Želnavě se jmenoval Johann Prantl.
/8/ Rozuměj vhazování dřeva do plavebního kanálu.
/9/ Jde v této souvislosti o vyřizování agendy nájemných pozemků.
/10/ V originále "Rosenhübl".
/11/ Jízdním myslivcem je tu míněn Johann Koidl, tehdy sloužící v Novém Údolí (Neuthal).
/12/ Jde o Neuhaus an der Donau.
/13/ Inženýr Anton Kaizl, také Kaitzl, byl Langweilův spolupracovník při organizaci plavení dřeva a jeho nástupce.
/14/ Franz Xaver Löfler (1796-1865) zdědil po smrti svého otce Johanna Paula Löflera staršího v roce 1818 "Herrenhaus" v Hinterweissenbachu čp. 40.


Historisches Jahrbuch der Stadt Linz, 1979

Těch několik květnových dnů, jak je zachytily deníkové záznamy inženýra Josefa Langweila z roku 1848, jsou jakousi až neskutečnou idylou v bouři tehdy kolem zuřícího "jara národů". Pomysleme jen, že 25. dubna toho roku vydaná "oktrojovaná" ústava se setkala s takovým odporem, že ve Vídni vypukly krátce po sobě (15. a 26. května) hned dvě revoluce za sebou, v Praze se 2. června sešel Slovanský sjezd a v pondělí svatodušní po sbratřovací mši na Koňském trhu došlo k politické bouři i v Praze. Tady na Šumavě zahajuje "vídeňská plavba" na Schwarzenberském kanále a obědvá se u bohatých pláteníků. Löflerovi souvisejí dokonce s osudem a psaním Stifterovým. V Českém Krumlově se nachází v pobočce Státního oblastního archivu hned 25 deníků (jde o zachovaný zlomek z původního počtu celkem 65 svazků) inženýra Josefa Langweila, bratra tvůrce proslulého modelu Prahy Antona Langweila, působícího dočasně rovněž ve schwarzenberských službách. Naše textová ukázka je překladem pasáže z posledního deníkového svazečku, zachycujícího období od 3. dubna do 9. června zmíněného roku 1848. Langweilovy záznamy jsou jedinečným svědectvím o provozu tzv. "Wiener Schwemme", tj. "vídeňského plavení", na šumavském území dodnes uchovávaného v podobě splavných úseků někdejšího Schwarzenberského plavebního kanálu. Josef Langweil byl jako člen knížecí vymezující a mapovací i pozemkové komise (Grenz- und Mappierungskomission und Zinsgründekomission) důvěrně obeznámen se všemi detaily dodnes úžasného technického záměru a jeho uskutečnění. Langweilovi předkové nosili české příjmení Dlouhachvíle a byli mlynáři v Chýnově. Josefův otec Vít se tam jako mládek dal do služeb schwarzenberského pivovarnictví, už jako stárek v Prachaticích se začal psát Langweil, v Českém Krumlově (Böhmisch Krumau) se oženil s Annou Marií Turkowitzerovou, odstěhuje se s ní na severočeskou doménu knížecího rodu a v Toužetíně (Tauschetin) na Lounsku se mu už jako tamnímu sládkovi narodí tři dcery a dva synové, z nich 15. srpna roku 1786 právě syn Josef. Ten se po smrti otcově 4. října 1791 v Postoloprtech (Postelberg) stěhuje s matkou a sourozenci do matčina rodného Krumlova. V roce 1806 tam s výborným prospěchem absolvuje schwarzenberský Hospodářský ústav a ve svých 28 letech si tam už jako knížecí schwarzenberský inženýr, vážený měšťan a vlastník domu čp. 7 na českokrumlovském náměstí, který po smrti bohatého děda Josefa Turkowitzera v roce 1808 a skonu matčině v lednu 1812 zdědil, bere 10. ledna 1814 za ženu slečnu (v oddací matrice "Fräule") Victoire Lebrun, dceru penzionovaného podplukovníka (německy Oberstleutnant) c.k. lotrinského jezdeckého pluku (k.k. Lothringsches Chevaleux Regiment) Isidora Lebruna a jeho ženy Theresie de Werchin. Francouzští exulanti líčili prý tehdy užaslým Krumlovanům hrůzy francouzské revoluce, jejímž jménem hrozil teď (ne už nadlouho) Napoleon Bonaparte celé Evropě. Viktorie se před svatbou už po otcově smrti živila v Krumlově šitím a vyučováním francouzštině. Byla jako nevěsta o čtyři roky starší nežli osmadvacetiletý ženich. Oddával je Anton Goskho von Sachsenthal a svatebními svědky jim byli ředitel zmíněného už Hospodářského ústavu Ernst Mayer (Goskho i Mayer mají na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zatoupení) a českokrumlovský purkmistr Johann Franz Eppinger. Ze šťastného manželství se narodilo šest dětí. Ta šestka je do jisté míry ovšem číslo osudné. Dne 13. července roku 1852 umírá šestašedesátiletý Josef Langweil na českokrumlovském zámku (Schloss N. 1) "sešlostí věkem". Našel místo posledního odpočinku při ohybu řeky, která přinesla tolika lidem tolikerý užitek jistě i zásluhou Langweilovou.

- - - - -
* Toužetín / † † † Český Krumlov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Město Český Krumlov na kresbě Josefa Langweila, kterou jako litografii vytiskl v roce 1819 jeho bratr Anton
Záznam českokrumlovské oddací matriky o jeho zdejší svatbě
Záznam českokrumlovské úmrtní matriky o jeho skonu v 66 letech na stařeckou slabost
Jím signovaná kolorovaná kresba "obšťastňující" knížecí návštěvy
na schwarzenberském kanále v září roku 1821
Langweilovo jméno vidíme i na signatuře kolorované kresby, zachycující další návštěvu
knížete Josefa v roce 1823 (výřez - viz i Ernest Mayer)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist