logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ LANGAUER

O řezu ovocných zákrsků


V průběhu časů zůstávají cíle lidského života sice stejné, avšak prostředky k jejich dosažení se všelijak mění. Naším ovocnářským cílem, zejména pak v případě tvarování ovocných stromů (v originále "speciell im Formobstbaue" - pozn. překl.), je získat velké a krásné stolní ovoce. Prostředky k tomu jsou:
1) krásné a bohaté zakořenění (v originále "feines, reiches Wurzelvermögen" - pozn. překl.) stromového individua - to zajistíme půdním podložím;
2) bohaté hnojení dobře ošetřené půdy a
3) řez.
Ačkoli bylo o tomto posledním bodě, totiž řezu ovocných stromů, napsáno mnoho svazků, panuje ještě dnes v jeho použití jistá libovůle, která vede na jedné straně přímo k vandalismu, na straně druhé k přemíře povrchního šlendriánství (v originále "andererseits die grösste Schlamperei bekundet" - pozn. překl.).


Wiener illustrirte Garten-Zeitung, 1899

P.S. Jde o úvod autorova článku ve Wiener Illustrirte Garten-Zeitung (XXIV. ročník 1899).

Líbí se mi ten odpor ke "Schlamperei", k povrchnímu šlendriánství, jakého jsme jistě až dodnes svědky v tolika oborech a které tedy jistě není jen nějakou c.k. specialitou. Franz Langauer, který spatřil světlo světa dne 27. března roku 1850 v Nových Hradech (Gratzen) jako syn buquoyského hraběcího kočího téhož jména, věnoval boji proti němu nejen jako ovocnář hodně sil. V pražské Národní knihovně najdeme výtisk českého překladu jedné z Langauerových prací (autor je označen jako František Langauer) pod názvem O tvarech, řezu a přištipování ovocných zákrsků, vyšlého jako třetí svazek edice Knihovna Milotického hospodáře v Miloticích nad Bečvou roku 1905. Už v roce 1889 vydalo v tehdy rakouském Lvově (německy Lemberg, polsky Lwów, dnes ukrajinský Lviv) tamní Towarzystwo Pedagogiczne polský překlad Langauerova spisku o školní zahradě pod titulem Ogród szkolny: wskazówki do zakładania, pielęgnowania i pedagogicznego zuźytkowania ogródu szkolnego. Než dám o autorovi textové ukázky slovo Franzi Xaveru Lenzovi, zastoupenému i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, nahlédněme ještě do záznamu novohradské křestní matriky o Langauerově narození. Farář Joseph Ledetzky zapsal křest chlapce jménem Franz, provedený téhož dne, kdy přišel na svět, kooperátorem Johannem Poppem s těmito podrobnostmi: rodný dům dítěte čp. 3 naproti novohradskému kostelu a klášteru obývali rodiče matky Kathariny, roz. Schmidové, tj. mistr řemenářský Ferdinand Schmid a jeho choť Elisabeth, roz. Gollnerová z téhož domu, otec novorozencův Franz Langauer byl synem Antona Langauera, majitele gruntu čp. 10 ve Smilově (Smilau), dnes okres Havlíčkův (dříve Německý) Brod a jeho choti Kathariny, roz. Krczalové ze Štoků (Stöcken), dnes rovněž okres Havlíčkův Brod.

Učitel měšťanské školy a zemědělský spisovatel Franz Langauer

Franz Xaver Lenz


Franz Langauer se narodil dne 27. března 1850 v Nových Hradech v domě čp. 3. Jeho otec Franz Langauer byl buquoyským hraběcím kočím. Matka Katharina byla dcerou Ferdinanda Schmida, mistra řemenářského v Nových Hradech čp. 3 a Elisabeth, roz. Gollnerové (v originále mylně "geb. Koller" - pozn. překl.). Franz Langauer měl deset dětí, z nichž dva synové padli jako důstojníci za první světové války v rozpětí pouhých 18 dnů, na jejím konci padl pak i jeho zeť. Z dětí jsou dosud naživu (psáno roku 1966 - pozn. překl.) paní Maria Höglová, vdova po vrchním školním radovi v Sankt Pölten, a paní Käthe Richterová ve Vídni. Franz Langauer měl tři bratry: Hanse, pokladníka při vídeňské "Presse", zesnulého v 92 letech, Ferdinanda, strojvedoucího lokomotivy, který s ní neměl nikdy jedinou nehodu a dožil se rovněž 92 let, a Adolfa, revírního lesního v Soběnově (Ömau) u Kaplice (Kaplitz), zesnulého v 65 letech svého věku. Podle parte, které si až na data úmrtí sám napsal, byl Franz Langauer ředitelem měšťanské služby v.v., vdovcem, bývalým c.k. lajtnantem (poručíkem) u pěchotního regimentu č. 11, učitelem na c.k. kadetní škole v Praze, učitelem na knihtiskařské škole Grémia knihtiskařů ve Vídni, spisovatelem, autorem mnoha povídek zemědělsky naučného obsahu, povídek historických, pomologem a autorem četných článků o zahradnictví a zemědělství. Byl také učitelem na rolnické zimní škole v dolnorakouském městě Tulln an der Donau, přibližně v letech 1906-1909. Zemřel dne 17. září roku 1919 v Langenlebarn, Unter Aigen 59, Dolní Rakousko, a byl tam 20. září i pochován na místním hřbitově. Na parte byli mj. jako pozůstalí uvedeni zmínění už tři bratři Franze Langauera a čtyři jeho dcery.
Vedle svého učitelského povolání na měšťanské škole se Langauer prosadil především jako zemědělský spisovatel. S obzvláštním zaujetím se zabýval tématem školní zahrady. Říšský zákon o obecné škole (z května 1869 - pozn. překl.) prohlásil školní zahradu za nezbytný vyučovací prostředek každé školy a místní školní rady dostaly pokyn přiřknout každé škole kus pozemku pro zahradu vhodný. Langauer tu mohl vyhovět obecné společenské poptávce. Především nutno jmenovat spisek "Der Schulgarten, Anleitung zur Errichtung, Pflege und pädagogischen Verwertung desselben" (Vídeň 1885). V předmluvě autor píše, že v knížce není ani jediná poučka, kterou by nejprve sám nevyzkoušel a neprovedl. Langauer se pak stal i vedoucím redaktorem časopisu "Der Schulgarten - Illustrierte Zeitschrift für das gesamte Schulgartenswesen", který vycházel nejprve samostatně (Vídeň 1886), později jako příloha vídeňského listu "Landwirtschaftliche Correspondenz". Z pověření městské a zemské školní rady podnikl Langauer cestu po Německu, která ho tam ve větších městech vedla ke studiu školních zahrad. Na pokyn dolnorakouského ovocnářského sdružení Landesobstbauverein vydal v roce 1885 podle dat poskytnutých mu c.k. dolnorakouskou zemskou školní radou zprávu o stavu školních zahrad v Dolním Rakousku, jak se jevil ke konci roku 1884.
Otto Pfeiffer, vydavatel a redaktor časopisu "Illustrierte Flora", nazval Langauer jedním z nejpilnějších spolupracovníků svého periodika a horlivým příznivcem pokojového pěstování rostlin. Ve zmíněném časopise se na to téma objevil např. Langauerův článek "Anzucht und Cultur der Palmen im Zimmer".
Pro své odborné znalosti byl Langauer povolán do Vösendorfu u Vídně, kde mu bylo svěřena realizace a správa rozsáhlé ovocné zahrady. Bydlel tu v zámku, který náležel baronu Brennerovi a dodnes ještě stojí. Tady se narodily Langauerovým tři jejich děti, mezi nimi zmíněná už nynější paní Richterová.
Od Langauera dále pochází cenný spisek "Der Hausgarten auf dem Lande" (tj. "Domácí zahrada na venkově", vyznamenaná cenou shora zmíněného časopisu "Illustrierte Flora".
V Maria Lanzendorf nacházíme Langauera jako vedoucího zákrskové ovocné školky (Zwergobstbaumschule) Kanzelhof. Byla to velká ovocná školka, která však už dnes neexistuje. Tady bydlil Langauer po čtyři roky a připravil publikaci "Katechismus der Zwergobstbaues", vydanou opět Otto Pfeifferem. Byla všem čtenářům časopisu "Illustrierte Flora" a mnoha milovníkům zahradničení, učitelům atd. v nákladu 7000 výtisků rozdělena zdarma.
V edici Archiv für Land- und Forstwirtschaft, vydávané bratry Robertem a Hugo Hitschmannem, kteří byli i vydavateli týdeníku "Wiener Landwirtschaftliche Zeitung" a jiných periodik, se objevila od Langauera povídka ze života jednoho zemědělského kasina "Der Stiftungspreis", 1. vydání Langenlebarn, květen 1902, 2. vydání Langenlebarn, březen 1913.
Franz Langauer se jako učitel obíral i bezprizornou mládeží a chtěl jí pomoci. Napsal za tím účelem program výchovného zařízení pro ni, datovaný ve Zwettlu 29. května 1883. Vydal také delší historickou povídku pod názvem "Die Kuenringer vor Dürnstein" (tj. Kuenringové před Dürnsteinem" - pozn. překl.).
Tak působil Franz Langauer pro veřejný prospěch. To, co bylo vytvořeno pilnou a usilovnou prací, nemělo by ležet bez užitku na regálech knihoven, nýbrž mělo by sloužit obecnému dobru. Všem příslušným kruhům, zejména zemědělskému a obecnému školství je adresována tato má výzva, aby poklady v minulosti vytvořené objevily a dokázaly vytěžit. Franz Langauer si nezaslouží být zapomenut, ale naopak by měl i do budoucna dál žít v čestné a vděčné paměti nejen rakouského lidu (v originále "im ehrenden und dankbaren Angedenken des österreichischen Volkes und darüber hinaus bis in fernste Zeiten" - pozn. překl.).

P.S. Tuto v originále ovšem německou přednášku proslovil úřední rada (Amtsrat) Franz Xaver Lenz dne 9. ledna roku 1966 pro šumavské krajanské sdružení "Hochwald" (tj. Hvozd) ve Vídni.

- - - - -
* Nové Hrady / † † † Unteraigen, Langenlebarn (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Rodný dům čp. 3 v Nových Hradech na snímku z roku 2016
Záznam o jeho narození a křtu v novohradské matrice
Záznam Google Books o polském překladu jeho knihy o školní zahradě z roku 1889...
... a záznam jiné jeho knihy z roku 1905 "ze života jednoho zemědělského kasina"

zobrazit všechny přílohy

TOPlist