logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MARY DE SALES THERESIA ANNA KUCHLEROVÁ

Čím jsem starší...

Čím jsem starší, tím většího významu nabývá v mém životě jeho kontemplativní stránka.

Im fernen, fernen Lande
lausch ich zum Herzen hin:
Mir rauschen alle Buchen
des Böhmerwaldes drin.
Dálka snad hlasy tlumí,
já ale pod srdcem
slyším tvé buky, jak šumí,
má Šumavo, tam v něm.

Glaube und Heimat, 2003, č. 1, s. 6

Vánoční dopis z africké Fatimy*

Milí přátelé misií, milý pane a paní Irsiglerovi, milí krajané!

Africká letní vedra se zdají v těchto dnech dosahovat svého vrcholu, právě když se blížíme milostiplným svátkům vánočním. Matka Církev k nám volá: "Připravte cestu Páně! Otevřete svá srdce, neboť je blízko!" (evangelista Lukáš vkládá podobná slova proroka Izaiáše v Novém zákoně do úst Janu Křtiteli - pozn. překl.) S pevnou vírou a v hlubokém odevzdání jdeme vstříc Vánocím míru a lásky.
Ten, kdo je zasažen Boží láskou, nemůže jinak, nežli předávat ji dále, lidem, kteří nám stojí nablízku. Naše misijní dílo sílila po celý rok podpora, plynoucí z velkorysé dobroty Vašich srdcí, z Vašeho zájmu o nás, ze síly tolikera Vašich modliteb.
Píšeme Vám tento dopis se srdečnou vděčností jménem celého společenství sester, našich dělníků, našich žaček i jejich učitelů. Zejména však bychom Vám chtěli vyslovit dík jménem našich chudých, nemocných, poškozených, slepých a trpících, kteří za námi každodenně přicházejí ve své mnohostranné nouzi. Jakkoli jim rády podáme pomocnou ruku, snažíme se ukázat těm, kdo se na nás s důvěrou obrátili, i cestu a způsob, jak si mohou pomoci sami. Lze vlastní pílí vybudovat si na zemi, kterou nám dal sám Bůh, své prosté živobytí. Zásluhou četných Vašich zásilek hmotné pomoci a darů, zejména co se týče ošacení, můžeme vnést do života těch nejnuznějších alespoň světlo naděje.
Kde lidé následují Kristova volání a usilují o to, aby nejrůznějšími způsoby stáli po boku lidem, trpícím nouzí, tam vládne opravdový duch Vánoc (v originále "da weihnachtet es sehr" - pozn. překl.); tu opravdu přichází Kristus sám, tady se rozprostře Svatá noc v samém srdci Afriky, v naší Fatimě.
Labilní hospodářská situace nás nutí k vlastní produkci základních potravin. Stali jsme se jejím prostřednictvím ve velké míře samozásobiteli. Denně máme u stolu 530 mladých lidí a 40 dělníků. Rovná se zázraku, že přitom dokážeme nasytit i hladovějící, kteří nás každodenně vyhledávají.
Společenství sester sestává nyní z dvanácti řeholnic. Jsou to sr. Dominica, sr. Christine, sr. Maureen, sr. Astridah, sr. Addis, sr. Illumina, sr. de Angelis, sr. Pieta, sr. Clemens a sr. de Sales (posledně jmenovaná je i autorkou dopisu - pozn. překl.). Prvých pět ze jmenovaných jsou mladé zambijské sestry. Pracujeme jako jeden tým. Každá ze sester nabízí svou angažovanou účast na díle Páně pro Říši Boží tady v Zambii. Opětovně je nám dáno zakusit přemáhající Boží lásku a pomoc v našich nesnázích. Všechny se radujeme z toho, že s Vámi tvoříme jednotu v úsilí o Říši Boží.
Kéž Syn Boží, který se stal člověkem, je stále s námi, kéž Vám i nám propůjčuje sílu a odvahu. Kéž osvítí Vaše srdce, kéž je obdaruje radostí a mírem, kéž požehná všechno Vaše konání, kéž v něm najde své lože jako v jesličkách.
To je naše nejvroucnější přání Vám všem. Se spolehnutím na Vaši pomoc můžeme s důvěrou vstoupit i do Nového roku a dalších, budoucích let.
V lásce Božského Dítěte přijměte naše srdečné pozdravy

Vaše komunita Fatima

Mary de Sales Kuchlerová
P.O. Box 71724, Ndola, Zambie.


Glaube und Heimat, 1991, č. 11, s. 5-6

Úvodní citace z dopisu řeholní sestry Mary de Sales Kuchlerové obsahuje čtyřverší, figurující na webových stranách Kohoutího kříže při jméně Hanse Watzlika. Jde o poslední sloku jeho básně "An die Heimat" (Domov) a dopis byl poslán ze Ndoly v africké Zambii, kde od roku 1952 existuje dívčí škola jménem "Fatima High School", založená sestrami řádu sv. Dominika (dominikánkami - mají při jméně zkratku "Kazatelského řádu", tj. O.P. ). Tam sestra Mary de Sales totiž léta působila jako učitelka. Narodila se jako Theresia Kuchlerová 14. července 1927 v Zadních Chalupách (Hinterhäuser) u Nýrska (Neuern), osadě dnes zcela zaniklé, ležící kdysi těsně při česko-bavorské hranici. Studovala v Českých Budějovicích (Budweis) a 18. ledna 2003 oslavila v srdci černého světadílu i v srdcích svých žáků padesátileté jubileum řeholních slibů. Zemřela ve Ndole 4. března 2003 a dva dny nato tam byla daleko od domova i pochována. V teplém srdci Vánoc i nás však už předtím oslovila kdekoli na tomto světě.

Za sestrou Mary de Sales

Fráter Michael Igoe SMA (Společnost misionářů Afriky - Bílí otcové)

Milé sestry sv. Dominika, sestry jiných kongregací, ctihodní patres, žákyně Fatima School, farníci ze St. Francis Valley (Franziskustal)!

Sešli jsme se tu dnešního rána s těžkým srdcem všichni pospolu, abychom přinesli oběť mše svaté za věčný klid duše sestry Mary de Sales a Vám, sestrám její dominikánské kongregace, projevili soustrast a solidaritu při příležitosti jejího nečekaného odchodu. Kéž odpočívá v pokoji.
Když před několika týdny odjížděla do Německa k lékařskému zákroku, očekávali jsme, že by se mohla za několik měsíců vrátit, aby tu ve Fatimě pokračovala ve své práci. Její odchod byl šokem pro nás všechny. Ona sama věřila, že práci, kterou tak milovala, bude moci konat i nadále. Nemělo se tak stát. Smrt měla poslední slovo. Smrt těch, jež máme rádi, poznamenává i naše vlastní životy. Nejen snad proto, že nás zasahuje ničivě v osobní rovině, nýbrž daleko více ve všeobecném smyslu, poněvadž svět, který má zdánlivě jakoby na všechno odpověď, nad smrtí nechápavě mlčí. Smrt nás ničí. Vyvádí nás z rovnováhy. Ruší naše životní plány a záměry. Dokáže rázem přervat denní obvyklost, v níž je naše existence vnořena a utvářena. Cítíme vždy jakousi opuštěnost a žal: ba, co by se mohlo ještě vykonat věcí! A přece, kdyby v nás byla víra ve vzkříšení a v milosrdenství Boží, mohli bychom naši starost vložit do důvěřivé naděje, že smrt není konec, nýbrž naopak začátek, brána, vstup do života věčného. My všichni, co jsme se tu dnes ráno sešli, jsme sestru Mary de Sales znali a vážili si jí, byli jsme dojati jejím prostým odevzdáním se Bohu a svým povinnostem. Jejím jediným cílem bylo, přivést k poznání Boha a lásce k Němu nejen studenty Fatimy, ale i lidi mimo školu. Každou neděli vyslovujeme v Credu: "Očekáváme vzkříšení mrtvých a život budoucího věku..." nastokrát ve Zdrávas Maria oslovujeme Matku Boží: "...pros za nás hříšné", často však nepřemýšlíme vůbec o tom, co ta slova znamenají. Sestra de Sales, kterou dnes oplakáváme, modlila se Zdrávas tisíckráte, možná milionkráte. Růženec byl součástí její duchovní potravy. A když Bůh seslal svého anděla, aby ji povolal z tohoto života, nalezl ji ten Boží posel spící, prsty ovinuté růžencem. Každou neděli po naší společné bohoslužbě vedla růžencové procesí k soše Naší Milé Paní a během měsíce května a října vedla předříkávajíc růženec své žačky procesím k farnímu kostelu v St. Francis Valley.
Minulého měsíce vytrpěla sestra de Sales mnoho bolesti, způsobené osteoporézou - řídnutím kostí -, chorobou, při níž se kosti stávají natolik řídkými, že nejsou schopny unést váhu těla. Léky proti bolestem pomáhají jen málo a ona snášela své utrpení, aniž by si na cokoli naříkala. Obětovala se Kristu na kříži: "Ne má vůle, Tvá vůle staň se..."
Byl jsem ohromen její velkou statečností. A pak mne napadlo, jak tu spočívala slabá a křehká na loži nemocných, že to byla táž odvaha a statečnost, která ji nesla, když uprchla přes šumavské hory ze vsi, v níž žila a která se (rozuměj na konci války - pozn. překl.) ocitla v obklíčení ruských a českých vojáků.
Vyprávěla mi, že ji otec ve tmě strčil do domu a poručil jí: "Rychle, Thereso," tak znělo její křestní jméno, "sbal si ruksak, seber svoje lyže a uteč ke strýci do Bavor." A ona vyšla ven do noci, překonala na lyžích zasněžené pohoří a dosáhla potoka, který dělil Německo od Československa. Byl na něm dosud led. Krátce se ukrývala při potočním břehu a naslouchala, zda stráže bdějí. Když uviděla svítat, přešla zamrzlou hladinu na svobodu do válkou zničeného Německa.
To si žádalo odvahu! Vy děvčata znáte sestru de Sales jen jako starou paní. Ve vašem věku byla krásná, svižná a nebojácná! Byla v ní stejná odvaha, se kterou vzdorovala své nemoci.
Nám všem zanechala poselství, jak žít. Vydávat svědectví Boží lásky a péče o bližní bylo jejím hlavním přáním. Kdybych se někoho z Vás měl zeptat, jak byste její život shrnuli v několika slovech, museli byste bez váhání říci: byla přátelská a byla fér. Ano, prozradila nám něco o Bohu, poněvadž s Ním byla v úzkém spojení a zrcadlila se v ní, v tom, jak žila, Boží dobrota.
Budu ji také postrádat. Bude mi chybět její svědomitost při přípravě kandidátů svátosti křtu, přijímání Těla Páně a biřmování. Dávala jistotu, že ti, kdo přijímají svátost, také vědí, co svátost pro jejich život skutečně znamená. Mělo se jim v té přípravě stát veskrze zřejmým, že jde o Boží dílo a to musí být vykonáno dobře.
Její místo je nyní prázdné. Její cela je prázdná. Její místo v kostelní lavici a u jídelního stolu je prázdné. Bytuje už na věčnosti. V bolestech došla k loži, usnula a v noci jejího skonu, kdy celý konvent byl ponořen ve spánek, probudil jen ji hlas Kristův a zavolal na ni: Dobrá a věrná služebnice, přijmi místo, které jsem tobě uchystal, neboť jsi vydala svým životem svědectví o mně příkladem i slovem.


- - - - -
* Zadní Chalupy / České Budějovice / † † † Ndola (ZAM)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Takto vyhlížela obecná škola v jejích rodných Zadních Chalupách u Nýrska, po nichž dnes nezůstala téměř jediná stopa
Ndola
Ndola

zobrazit všechny přílohy

TOPlist