logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

VIKTOR KRUMMAUER

Der Türmer bläst

Eine Betrachtung unter dem Krummauer Schlossturm


Der Türmer bläst. Die Turmuhr schlug,
Eine Stunde verging in Laufe der Zeiten. -
Des Glockenschlages Welle trug
Sie in das Meer der Ewigkeiten.
Der Türmer bläst ...

Die Mutter ringt
Dem Schoße ab des Kindes Leben
Und da sein erster Schrei erklingt,
Die Schicksalschwestern wählend weben.
Der Türmer bläst ...

Die Welt so schön
Geschmückt im jungen Lenzgetriebe,
Darinnen zwei umschlungen stehn:
Das alte Lied von junger Liebe.
Der Türmer bläst ...

Der Sommer blüht,
Gesänge tönen, Farben prangen.
Die junge Frau traumtrunken glüht
Von ihres Trauten Arm umfangen.
Der Türmer bläst ...

Der Himmel schwer
Von nassen Nebeln dicht bekrochen.
Der Treubund bricht, das Bette leer,
Ein liebesheischend Herz gebrochen.
Der Türmer bläst ...

Der Winter starrt
In Eis, wo jüngst noch Blüten lohten,
Im Zug ein Leichenwagen knarrt,
Schwer von der Schmerzenlast des Toten.
Der Türmer bläst ...

Ob 's lustig geht,
Ob Tränen euer Auge füllen,
Ob Sturmwind saust, ob 's linde weht,
Ob Wolken euch den Tag verhüllen.
Der Türmer bläst ...

Heut gilt es dir
Und morgen mir, so in der Runde.
Ein jeder horcht zum Luftrevier
Und jeder harret seiner Stunde.
Der Türmer bläst ...

A trubka zní...

Rozjímání pod zámeckou věží v Krumlově


A trubka zní. Tu na věži
hodina míjí v moře času.
To srdce lité ve spěži
nese ji v zvonu mnohohlasu.
A trubka zní ...

Jak matčin klín
rodí do světa nové dítě,
v tom křiku dcera ať či syn
sborem sudiček osloví tě.
A trubka zní ...

Zas přiletí
jaro, co sama krása spřádá,
dva v něm, stanoucí v objetí
jak dávná píseň věčně mladá.
A trubka zní ...

Pak léto zrá ...
Těch tónů! Jako barvy planou!
Mladá žena snem opilá
chce sevřít paži milovanou.
A trubka zní ...

Pod nebesy,
jež těžknou jako plodem stromy,
on jinou dívku najde si
a té své věrné srdce zlomí.
A trubka zní ...

Než zima zlá
uková všecko živé v ledy,
umrlčí kára zavrzá
ulicí těžce naposledy.
A trubka zní ...

Ať veselo,
ať slzy jiskří ve tvých očích,
jas ať plá či se setmělo,
ať celý den se v mračnech smočí,
ta trubka zní ...

To tobě dnes
a zítra mně to kolo přeje.
Každému bije čas a věz,
že nebe všechněm jediné je.
A trubka zní ...
Vídeň 1921

Gruss aus Krummau - Alte Ansichtskarten erzählen, s. 77

V obrazové publikaci Reinholda Finka se starými pohlednicemi Krumlova figuruje u Seidelova snímku s popěvkem o zdejším věžném (podrobněji o obojím viz na těchto internetových stránkách Erna Putschöglová!) i tato báseň jinak neznámého autora, u něhož tu navíc jde nejspíše o pseudonym na způsob Ich bin eine Berliner Johna Fitzgeralda Kennedyho. Nejsme opravdu všichni srdcem tak trochu Krumlované (Krummauer), kdo jsme jednou to město spatřili?

- - - - -
Český Krumlov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Datovaná pohlednice Josefa Seidela s říkankou o věžném a jeho fanfáře
Jiný záběr krumlovského věžného na pohlednici firmy Wolf z časů druhé světové války
Tady Josef Seidel zachytil i příbytek "Turmernazlův" v zámecké věži
Ze zprávy říjnového čísla krajanského měsíčníku v roce 1953 vysvítá, že toho roku věžný ještě od 9 do 16 hodin vytruboval každou denní hodinu
Ze záznamu v databázi regionálních osobností Městské knihovny v Českém Krumlově se jménem Eduarda Antona (1812-1894)
    je patrno, že se povolání schwarzenberského hudebníka dědilo z otce na syna

zobrazit všechny přílohy

TOPlist