logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WENZL KRIPPNER

Der Heimat Bild


1.Wo die Berge voller Frieden,
hoch die Furt der Moldau war,
dort in Böhmens Süden
ist das Tal, das mich gebar.

2. An des Flusses klaren Wellen,
wo der Kelch der Rose sprang,
sind der Ahnen traute Stellen,
wo mein Lied oft freudig klang.

3. In dem Wald bei Wittinghausen,
hoch beim See am Plöckenstein
sog ich bei der Lüfte Sausen
treue Lieb zur Heimat ein.

4. Wo der Plansker ragt zum Himmel,
krumm die Au besäumt den Strand,
sah ich fern vom Weltgetümmel
stets entzückt hinein ins Land.

5. Wo ein Bach wie Blätter rauschet
und ein deutsches Kreuz im Schild
Rotenhof im Parke lauschet,
Dort ist Kalschings lieb Gefild.

6. Wo des Hochwalds bunte Steine
schimmern nach dem Obern Plan,
Dort im duftig grünen Haine
wehte Stifter Geist mich an.

7. Wo die Strobnitz sanft sich windet,
weithin prangt das neue Grätz,
und ein Heilbrunn Trost verkündet,
fand mein Herz auch Labung stets.

8. Wo einst Kindermann der Schule
hohen Geistes Stütze gab,
in der Haid sich dreht die Spule,
lernte Tugend ich als Knab.

9. Wo sich Maltsch und Moldau einen,
Budivoj die Altstadt schuf,
Ottokar den Ring, den schönen,
Dorthin tönt mein Lobesruf.

10. Drum, wo ich auch immer säume,
ob ich dort bin oder hier,
ob ich wache oder träume,
steht der Heimat Bild vor mir.

Tvář domova


1. Kde ční vrchy míru plny,
kde Vltavin Vyšší Brod
obtékají její vlny,
na jihu Čech: tu můj rod.

2. Kde té řeky proud jde čistý,
kde se rozvil Růže květ,
chodívám svých předků místy,
zpívám, jak je krásný svět.

3. V trávě pod Vítkovým hrádkem,
u jezera pod Plechým,
sedal jsem ve vánku sladkém,
lásku k zemi vdechl s ním.

4. Kde Blanský les k nebi hledí,
"křivá niva" vroubí břeh,
dál od světa přípovědí
okouzlen jsem dlíval v snech.

5. Potoky šumí a lesy,
v polích co štít stává kříž,
Červený Dvůr pod nebesy
u Chvalšin rád uvidíš.

6. Kde "pestrých kamenů" třpyty
při "vesničce na pláni"
"hvozd" zdobí i palouk sytý,
Stiftera zřím usmání.

7. Kde tok Stropnice se vine,
Nové Hrady výš se skví,
Hojná Voda zdravím slyne,
i mé srdce občerství.

8. Kde Kindermann měl svou školu,
duchu dobrý základ dal,
v ní jsme učili se spolu,
i já ctností nabýval.

9. Kde Malše s Vltavou v páru
Budivoji vnukly zdar,
tam Přemyslu Otakaru
chválím rynk co božský dar.

10. Proto ať se kam chci ději,
ať jsem tu anebo tam,
aťsi bdím či do snu spěji,
domova tvář v sobě mám.

Glaube und Heimat, 1988, č. 1, s. 24

P.S. Ve Frymburku se prý přidávala ještě jedna sloka:

Wo im schönen Moldautale
Friedberg sanft am Hügel ruht,
ist die Heimat für uns alle
unser bestes Erdengut.
Tam, kde ve vltavském dolu
Frymburk na kopečku zříš,
máme domov všichni spolu,
nejdražší nám zeměříš.

Jinak je v každé téměř ze slok německého originálu (český překlad je v tomto případě bezmocný) nějaká slovní hříčka s místním jménem či s titulem některého ze Stifterových děl. V 1. sloce jde o "Friedberg" a "Hohenfurth", ve 2. sloce o "Rosenberg", ve 4. sloce o "Krummau" ("krumme Au"), v 5. sloce o "Blätterbach bei Kalsching" (jak uvádí vysvětlivky přímo v Glaube und Heimat za otištěnou básní), v 6. sloce o Stifterova díla "Hochwald" (Hvozd) a "Bunte Steine" (Pestré kameny) a o jeho rodiště "Oberplan", v 8. sloce o "Kaplitz" s někdejší Kindermannovou školou a "Unterhaid", tj. nedaleké Dolní Dvořiště, posléze v 9. sloce o "Budweis", resp. "staré město" Budivojovo (Budivojovice) a nové město Přemysla Otakara II. s "jeho" náměstím..

Narodil se v domě čp. 16 při Horní bráně města Český Krumlov (Böhmisch Krumau) dne 9. září roku 1831 pivovarskému pomocníkovi (Bräuhausgehilf) Christophu Krippnerovi a jeho ženě Theresii, dceři pivovarského pomocníka Paula Stropeka (hned vedle je coby novorozencův kmotříček podepsán ovšem s příjmením "Strobek", kmotřičkou spolupsanou je pak Rosalia Sittauerová, vdova po pivovarském pomocníkovi). Křestní jméno Wenzl znělo po zemském patronovi. V jednadvaceti letech se stal na necelé tři roky (tj. v letech 1852-1854) asistentem při schwarzenberském hospodářském ředitelství ve Vimperku (Winterberg) a od roku 1854 pak nadlouho, vlastně až do své smrti, schwarzenberským archivářem, nejprve v Třeboni (Wittingau) v letech 1854-1867 jako archivní asistent a archivní adjunkt, posléze ve knížecím ústředním archivu vídeňském v letech 1867-1879 jako archivní adjunkt a registrátor. U příležitosti světové výstavy ve Vídni 1873 se podílel na sestavení reprezentativní publikace o schwarzenberském archivnictví, v níž mu připadlo vedle Adolfa Bergera (hlavní penzum) a Matthiase Pangerla (historie knížecích archivů v Čechách), obou i samostatně zastoupených na webových stranách Kohoutího kříže, zpracování statistického přehledu. Biografický slovník archivářů českých zemí (2000) poznamenává v jeho hesle, že byl i literárně činný. Trvalým dokladem o tom zůstává i po letech právě píseň "Wo die Berge voller Frieden", kde se stal autorem hudby k jeho slovům tehdejší krumlovský regenschori Franz Schimeczek. Uznání si prý Wenzl Krippner vydobyl i jako zdatný kreslíř. Zemřel ve Vídni 6. listopadu 1879 a je pochován na ústředním hřbitově dunajské metropole (hrob Erwina Schönthonera, skupina 18, řada 4, číslo 17). Ob ich wache oder träume, steht der Heimat Bild vor mir... Kde domov můj? Čí domov můj?

- - - - -
* Český Krumlov / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození 9. září roku 1831 v Českém Krumlově, Horní brána čp. 16, Christophu Krippnerovi a jeho ženě Theresii, dceři Paula Stropeka (podepsán vedle je ovšem příjmením Strobek) a Margarethy, roz. Schwarzové
Heraldicky modrá obálka (1873) knihy o schwarzenberských knížecích archivech,
jejíž statistické přílohy jsou jeho dílem
V otištění na stránkách 1. ročníku časopisu Waldheimat vidíme některá slova jeho zhudebněné básně, kratší tu o dvě sloky, zvýrazněna - jde o narážky na místní (zvláště pěkná je slovní hříčka jen v této verzi použitá, totiž "Blitze gab" jako "Kaplice") a osobní jména
Takto vzpomněl Hans Hölzl 90. výročí Krippnerova úmrtí na stránkách krajanského měsíčníku
Jeho profil v Biografickém slovníku archivářů českých zemí

zobrazit všechny přílohy

TOPlist