logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ KÖLBL

O stožecké německé škole

Mnozí z našich praprarodičů neuměli ani číst, ani psát. Teprve později učil děti čtení, psaní a jednoduchým počtům někdo znalý ze vsi. Pro ty nadanější existovala sotva nějaká možnost, jak dosáhnout vyššího školního vzdělání. Nebylo tenkrát ani železniční, ani autobusové spojení, ba i jízdní kolo bylo po chalupách vzácností. Do okolních obcí bylo daleko, cesty spíše špatné a na nějaké putování do světa nebyly peníze. Ti, co vychodili obecnou školu, museli hned na práci do lesa, aby si něco vydělali.
Kolem roku 1800 se u nás ve Stožci (Tusset) poprvé učilo na obecné škole, jejíž stará budova byla pak až v roce 1932 stržena a výuka se konala nějaký čas v hostinci u Salzerů.
Roku 1934 byla dokončena stavba nové obecné školy, která ve vsi stojí až dodnes. Ve stejné době byl zbudován i kamenný most přes Vltavu (Moldau) směrem na České Žleby (Böhmisch Röhren).
Pro náklady, jež si tyto počiny vyžádaly, upadla obec do vysokých dluhů, takže k vyrovnání posledních splátek došlo až v roce 1943. Prvními skutečnými učiteli ve Stožci byli Josef Schefczik (otec Hermanna Schefczika, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), Johann Moser, Adolf Lackinger, J. Becher, Anton Tschanerl, Franz Bauer a Maria Fischerová.
Do Stožce chodili i školáci z Černého Kříže (Schwarzes Kreuz). Ti z Pechofen (osada zanikla pod jménem Smolná Pec - pozn. překl.) a Grasfurth (osada zanikla pod jménem Brod - pozn. překl.) náleželi ke škole v Šenavě (dnes Pěkná - pozn. překl.). V Novém Údolí (německy Neuthal, osada rovněž dnes zaniklá - pozn. překl.) fungovala jednotřídní obecná škola.


Böhmerwäldler Heimatbrief, 2012, č. 11, s. 3-4

Franz Kölbl se narodil v Tusetu či v Tusetech, jak se také "česky" říkalo dnešnímu Stožci, dne 7. září roku 1929. Vždycky se mi vybaví vzpomínka na to, jak mi kdysi Zdeněk Kalista vyprávěl o své mladistvé tajné výpravě do Bavor "přes Tusety" někdy v roce 1919 za účelem navázání revolučních kontaktů s jihoněmeckou "republikou rad" a uvědomím si, že Šumava není a nebyla nikdy nějakou snad jen přírodní idylou. Tam v rodné obci navštěvoval malý Franz obecnou školu a ve 14 letech se začal učit zámečníkem ve strakonické zbrojovce. To už se ovšem psal rok 1943. Na konci druhé světové války se Kölbl vydal s přáteli do bavorské obce Haidmühle, která se měla brzy nato stát opět německým pomezím na čáře "železné opony" a kde měl příbuzné, jež se ho šestnáctiletého ujali. Tam také v zámečnictví Nigl dokončil po válce své vyučení. Další zastávkou jeho životní cesty se stal Traunstein, kde našel místo v autoopravně, pak následoval Mnichov a ještě později Stuttgart a tamní americká nemocnice, v níž pracoval předtím, než skončil v jako posledním svém působišti u firmy Porsche (ta má ve Stuttgartu dokonce automobilové muzeum - zakladatel firmy ostatně pocházel jak známo z Vratislavic nad Nisou /Maffersdorf/ a sudetští Němci považují Ferdinanda Porscheho /1879-1951/, ve Stuttgartu zesnulého, za svou chloubu). Ve Stuttgartu žil Franz Kölbl se svou ženou Veronikou (brali se v roce 1955) po téměř čtvrt století. Jako penzista se však vrátil do Haidmühle, kde si už předtím postavil vlastní dům, k šumavské hranici. Šumavě věnoval jako rodácký "pověřenec" či "důvěrník" (Heimatbetreuer) i sklonek svého života. Dvanáct let byl členem pracovního společenství České Žleby (Arbeitsgemeinschaft Böhmisch-Röhren) a také správcem domovské jizby (Heimatstube) v Haidmühle, o jejíž vznik se podstatnou měrou zasloužil. V srpnu se tu jeho zásluhou konávala v hostinci u Ederů v blízkém Auersbergsreuth ("bei der ,Wojta Hilde´", tj. "u Hilde Wojtové") konávala každoroční rodácká setkání. Pamětníci dosud vzpomínají na Kölblovy "uličnické historky" ("Lausbubengeschichte") ze Stožce. Zemřel třiasedmdesátiletý dne 2. ledna 2003 po těžké nemoci, když ho mladší bratr předešel ve smrti už v roce 1980. V Esslingen a ve Vídni přežily ho pak dvě sestry, roz. Kölblovy, v Haidmühle truchlící vdova Veronika. Nu a ve Stožci ta německá škola z roku 1934, čerstvě jakoby přímo pro něho kdysi postavená.

- - - - -
* Stožec / † † † Haidmühle (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

"Nová" škola ve Stožci stále slouží svému účelu (2014, viz i Theresia Wirtzová)
Dnešní podoba (2015) stožeckého mostu přes Vltavu
Seidelova kolorovaná pohlednice z roku 1912 zachycuje Stožec vlevo se schwarzenberskou továrnou na rezonanční dřevo
Nová lávka nedaleko Černého Kříže na Stožecku, postavená na místě bývalého kamenného mostu přes Vltavu, který byl po druhé světové válce strženNová lávka nedaleko Černého Kříže na Stožecku, postavená na místě bývalého kamenného mostu přes Vltavu, který byl po druhé světové válce stržen
Takový pohled se naskýtal obyvatelům Haidmühle do Československa za časů železné opony

zobrazit všechny přílohy

TOPlist