logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WENZEL KOLÁŘ

Z převratných dob

Dne 28. října 1918 prohlásili Češi (v originále "die Čechen" - pozn. překl.) pod vedením poslance Klofáče (v originále "unter der Führung des Abgeordneten Klofáč", v den vyhlášení samostatného československého státu ovšem nebyl dotyčný přítomen v Praze, nýbrž ve švýcarské Ženevě /rok předtím po ortelu smrti za velezradu propuštěn z vězení císařskou amnestií/, kde se mezitím dojednávalo složení první československé vlády, jejímž členem se Klofáč měl stát, takže jeho roli "doma" zastoupil spolustraník Jiří Stříbrný - pozn. překl.) místodržícího Coudenhoveho za jeho úřadu zbaveného, obsadili generální a vojenské velitelství a prohlásili císaře Karla I. za pozbyvšího trůnu (v originále "als des Thrones verlustig" - pozn. překl.). Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko byly vyhlášeny Československou republikou v rozsahu historických hranic zmíněných zemí. Němci Čech a Moravy usilovali o připojení k Německu (v originále "strebten Anschluß an Deutschland an", od roku 1996 se výraz i v češtině přebíraný v hanlivém smyslu jako "anšlus" píše "Anschluss" - pozn. překl.). Mírová konference v Paříži rozhodla ve prospěch republiky (v originále "zu Gunsten der Republik" - pozn. překl.). Prvním prezidentem republiky je Tomáš G. Masaryk (v originále "Thomas G. Massaryk" /!/, to asi aby se to nečetlo "Mazaryk" - pozn. překl.), dříve profesor filosofie na české univerzitě v Praze. Předsedou vlády pak dřívější c.k. rakousko-uherskou vládou k smrti odsouzený Dr. Kramář. Celý převrat se uskutečnil bez prolití krve.
Drahota je ještě větší než za válečných časů.

Žito
pšenice
ječmen a oves
brambory
seno
sláma
hovězí maso
telecí maso
vepřové maso
1 vejce
1 kg másla
1 litr mléka

100 kg
"
"
"
"
"
ÿkg㰐ԧ "
"
 
 
 

72 korun,
72 korun.
60 korun,
30 korun,
40 korun,
18 korun,
10 korun,
14 korun,
40 korun,
80 haléřů,
50 korun,
60 haléřů.

(za 11–12 tisíc korun se tehdy prodával automobil - pozn. překl.)
Panuje všeobecná nouze a nedostatek veškerého zboží. Pracovní síly jsou velice drahé, 2 koruny za hodinu v osmihodinové pracovní době.


Kronika fary Dubec 1871-1938

Sám dosti špatně čitelný, dalo by se říci horečný rukopis německého originálu svědčí o překotnosti historického vývoje, za nímž dubecká farní kronika pokulhává, byť má nenahraditelnou cenu autentického svědectví. Nás ovšem zajímá především osobnost pisatele kněžských záznamů. Narodil se 28. srpna 1858 jako Vácslav Kolář v jihočeských Stožicích na strakonickém okrese. Otec Tomáš Kolář hospodařil na stožickém gruntu čp. 10 (dosud stojí na svém místě, hned naproti přes cestu s ním navíc sousedí rodné stavení čp. 7 spisovatele desetidílného románového eposu "Naši" Josefa Holečka s pamětní deskou) s manželkou Annou, dcerou Václava Buchtele (tak příjmení skloňováno v matrice), sedláka z Chvaletic čp. 24, a Anny, roz. Ceplechové z Myšence (v matrice Mišence, dnes je Myšenec místní částí města Protivína) čp. 12 stejně jako předtím Vácslavův děd František Kolář se svou ženou Alžbětou, roz. Sedláčkovou z Blska (dnes Bílsko). Vácslav byl vysvěcen na kněze v Českých Budějovicích 26. srpna roku 1883. Následovala duchovenská kariéra výhradně v jazykově německých šumavských farnostech. Jakže to píše Holeček v úvodu své dekalogie "Naši"? "Šumava jest víla a čarodějka, její družka u nás je pouze dcera pozemská." Takže kaplanem v Mutěníně (Muttersdorf) byl nyní už Wenzel Kolář od 8. září 1883, v Hostouni (Hostau) od 1. března 1884, v Bělé nad Radbuzou (Weißensulz) od 25. října 1884, už administrátorem v Mělnici (Melmitz) od 1. března 1885, v Srbech (Sirb) od 22. července 1885, v Železné (Eisendorf) od 14. prosince 1885, v Dubci (Tutz) od 13. dubna 1886, kaplanem ve Všerubech (Neumark) od 16. listopadu 1887, farářem zpátky v Dubci od 21. září 1894, osobním děkanem tamtéž od 28. června 1913, na odpočinek ("in otio") od 1. května 1920 do Chudenína (Chudiwa), okres Nýrsko (Neuern), kde se na archu sčítání lidu z roku 1921 pro dům čp. 30 (dodnes tam stojící Horní mlýn), náležející družstvu Elektrizitäts- und Mühlgenossenschaft dočítáme, že uvedl v rubrice "Národnost (mateřský jazyk)" stejně jako hospodyně, služebná síla i mlynářský učeň s ním tam pobývající výraz "deutsch". Vždyť už v roce 1918 píše, že převrat provedli "die Čechen"... Skonal 26. února 1930 ve farní obci Svatá Kateřina (Sankt Katharina) a byl tam i pochován blízko "lidovou" armádou za komunistického režimu odstřeleného kostela, zasvěceného světici, po níž dostala osada, patřící dnes k Chudenínu, své jméno. Svatá Kateřina s atributem kola, na němž byla umučena, je mimo jiné, nelze to tu nezmínit, i patronkou kolářů.

- - - - -
* Stožice / České Budějovice / Mutěnín / Hostouň / Bělá nad Radbuzou / Mělnice / Srby / Železná / Všeruby / Dubec, Třemešné na Šumavě / Chudenín / † † † Svatá Kateřina

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Do dubecké farní kroniky je vložen jím podepsaný dopis
Kostel svatého Michaela archanděla v Dubci před obnovou
Dubecká fara na výřezu pohlednice z počátku 20. století (viz i Franz Hennek)
Arch sčítání lidu z roku 1921 pro dům čp. 30 v Chudeníně, kde figuruje už jako penzista na prvním místě jako majitel

zobrazit všechny přílohy

TOPlist