logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

KARL KLOSTERMANN

Ty nejkrásnější západy slunce...


Ty nejkrásnější západy slunce jsem zažil na Latschenfilz (na území Bavorského lesa, česky by se řeklo Klečová slať - pozn. překl.) a na Modravských slatích (v originále "und im Weitfällerfilz", v České republice jsou jako součást I. zóny "Národního parku Šumava" veřejnosti nepřístupné - pozn. překl.), na Kohlschachten jsou pak zvláště vhodné k fotografování, poněvadž lada jsou klenutá jako lupa a spadají k východu k údolí Javořího potoka (v originále "zum Ahornbachtal" - pozn. překl.). Když za nejčasnějšího Božího rána (v originále "in aller Herrgottsfrühe" - pozn. překl.) leží nad pastvinami (v originále "über den Schachten" - pozn. překl.) lehká vrstva mlhy a rudozlaté slunko se vydá na pouť obzorem, pak je to pro mě opravdu úžasné divadlo a velký obšťastňující zážitek.


Schöner Bayerischer Wald, 2019, č. 4, s. 11

Karl Klostermann, jehož bydlištěm se stal po druhé světové válce a "odsunu" bavorský Zwiesel, se narodil roku 1940 (tedy v témže roce jako překladatel textové ukázky) v šumavském Rejštejně (Unterreichenstein). Jeho otce a jmenovce Karla (Borromäus) Klostermanna (* 13. ledna 1896 v Rejštejně čp. 15 /dům lze na rejštejnském náměstí Svobody dosud najít při ústí Sušické ulice/ zastihuje arch sčítání lidu z roku 1921 jako jediného a dosud svobodného syna s ovdovělým otcem Josefem Klostermannem (*17. února 1859 v Lidlových Dvorech /Liedlhöfen/, jeho žena Juliana, roz. Freytagová /*23. prosince 1865/, jejíž otec byl havířem /Hauer/, pocházela z dolnorakouské obce Obernalb /dnes součást města Retz/, okr. Hollabrunn, tedy blízko hranice s jižní Moravou), svého času i rejštejnským starostou, činným jako on pak ve vlastním obchodě smíšeným zbožím (také překladatelův otec měl na náměstí v jihočeské Soběslavi tzv. "koloniál", kde pracoval ve vlastní režii s manželkou bez jakýchkoli příručích). Matka Helena, roz. Tremlová (brali se s otcem v Rejštejně 15. listopadu 1921, její rodiče Josef a Agnes Tremlovi žili v Rejštejně čp. 29 /i ten dosud stojí na Sušické ulici/), se kupodivu narodila 18. srpna 1899 v Budapešti, což bylo ovšem i tak na území habsburského mocnářství. Ke značně rozvětvenému Klostermannovu rodu stačí pro tento účel citovat z webových stránek Kohoutího kříže pouhý odstavec z textu Heinricha Raaba (ten je v Kohoutím kříži i samostatně zastoupen), který je součástí informačního doprovodu ukázek z díla šumavského klasika:

Jakýmsi vlastním "praotcem" šumavských Klostermannů ze Schlösselwaldu u Rehberka (tak se ještě za Klostermannova života říkalo dnešnímu Srní – pozn. překl.) byl jistý Gregor Klostermann z Rejštejna, po usedlosti řečený "Gregernbauer" (o jeho rozrodu viz webové stránky GEDBAS - pozn. překl.). Od magistrátu města Kašperské Hory koupil v roce 1670 zpustlý statek čp. 15 na Horské Kvildě, aby tam otevřel soumarskou útulnu (v originále "Säumerraststube" - pozn. překl.), pozdější hostinec "Zum Säumerstall" (tj. "U soumarské stáje" - pozn. překl.). Jeho potomek Daniel Klostermann získal v roce 1745 v Horské Kvildě statek čp. 3 zvaný "Müllerhof" (dodnes se tam říká "U Daniela" - pozn. překl.) a odtud se pak Klostermannové rozšířili po celém dalekém okolí.

Po roce 1989, kdy se otevřely hranice, Klostermannův potomek a jmenovec na české straně nejenže proputoval místa popsaná proslulým předkem, nýbrž stal se i platným členem spolku, pečujícího na české i německé, potažmo rakouské straně o Klostermannův odkaz. Pořádá přednášky s promítáním snímků ze svých šumavských putování, konaných ovšem s protézou na stehně pravé nohy, kterou má už od svého zranění před maturitou v březnu roku 1961, i se ženou Ullou a synem Ulim. Jeho samého si v roce 1946 vzala k sobě do Zwieselu jeho teta Miezi, pracující v té době jako tlumočnice při americké vojenské komandatuře, když mu bylo 6 let a začal právě chodit do školy a ve 12 letech končil na zwieselské vyšší reálce. Až do své nehody sloužil tako ministrant v místním kostele, pěstoval lehkou atletiku a kopanou. Zřeknout se fotbalu bylo pro něho podle jeho vlastních slov snad tou největší životní újmou, vášeň pro pohyb mu však zůstala a pěstuje ji i po sedmdesátce s vnuky Sebastianem a Julem. Šumava a Bavorský les mu za to stojí a už svým jménem jim dodává platnou a dlouhodobou pečeť.

- - - - -
* Rejštejn / Zwiesel (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o svatbě děda z otcovy strany v oddací matrice dolnorakouské farní obce Obernalb
Tady se na jedné straně rejštejnské křestní matriky sešly záznamy o narození Agnes Pollakové a Josefa Tremla, pozdějších rodičů Heleny Tremlové, Karlovy matky
Záznam rejštejnské křestní matriky o narození otcově s pozdějším přípisem o jeho svatbě s Helenou Tremlovou v listopadu roku 1921

zobrazit všechny přílohy

TOPlist