logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ONDŘEJ KLATOVSKÝ Z DALMANHORSTU

Wer Deutsch wil reden fein subtil...


Wer Deutsch wil reden fein subtil
Auch Behmisch was er selber wil.
Der suchs in diesem Buechelein
Wirds finden laß kein zweifl sein.
Der Jugent ist zu gut gemacht
Ir nutz und frumhierin betracht.
Geh wegk du thadler aller ding
Was du hie findest ist gering.

Kdož žádá řeči Německé...


Kdož žádá řeči Německé
Buďto Němec také Cžeské.
W těchto Knijžkách o tom nagde
Kdož toho žádostiw bude,
Mládencům k vžitku psaná
K gich poctiwosti wydaná.
Záwistiwý odegdi pryč
Ty zde sobě ne nagdess nic.

Tento nijak oslnivě veršovaný úvod (přetiskujeme ho se všemi dobovými jazykovými i tiskovými zvláštnostmi) zdobí knihu ve své době velmi oblíbenou a rozšířenou, jejíž český název zní "Knížka v českém a německém jazyku složená, kterak by Čech německy a Němec česky čísti, psáti i mluviti učiti se měl" a která se od svého prvého vydání v roce 1540 dočkala celkem deseti dalších (náš text je přejat z toho, který 1577 vytiskl "v Starém Městě Pražském" Jiří Melantrich z Aventinu). Zajímá nás její autor a také že se nám vzápětí v následném věnování nejprve česky a pak německy (i předchozí verše jsou tištěny v tom pořadí) představuje jako Ondřej Klatovský, respektive Andreas von Glataw. Vlastním jménem Šimek, podepisovaný i "Šimkovic", pocházel prý z rodiny klatovského pekaře, v níž se narodil asi v roce 1504. Po absolvování latinské školy v Klatovech studoval na pražské univerzitě, kde roku 1524 získal hodnost bakaláře. Působil pak jako správce na městských (partikulárních) školách. Stal se pražským měšťanem a v roce 1545 mu byl dokonce udělen erb a šlechtický přídomek "z Dalmanhorstu" (věnování přetiskované z prvního vydání jeho knihy, tedy z roku 1540, ho tedy ještě nemá). Za šmalkaldské války 1546-1547 staroměstský purkmistr, byl po jejím skončení z Prahy vypovězen a žil na Moravě, posléze 1551 jako vychovatel v olomouckých šlechtických rodinách, podle Vopravilova Slovníku pseudonymů rok nato 1552 v Prostějově zemřel. Vedle své proslulé "Knížky" je Klatovský autorem další jazykové učebnice "Naučení krátké obojí řeči (1531 a 1548) a také nejstarší známé vůbec české učebnice aritmetiky s názvem "Nové knížky vo počtech na cifry a na liny (Norimberk 1530, Praha 1558). Masarykův slovník naučný o něm tvrdí, že byl i členem básnické družiny Jana Hodějovického z Hodějova. To, že Klatovský ze Šumavy nejen pocházel, ale dobře ji i znal, svědčí popis cesty z Prahy do Norimberka v jeho učebnici němčiny, z níž jsme citovali onen veršovaný úvod. Před stranou s římskou číslicí CXXXIII. tam stojí mj. psáno česky (a ovšem i německy hned nato): "Z Kladrub na Přindu tři míle, a to puol cesty od Prahy jest do Normberka. Na veliké a vysoké hoře zámek. A velmi daleko uhlídá z něho do Čech i do Němec." Svým dílem k tomu pohledu do obou stran horstva, které nás od věků dělí a spojuje zároveň, Klatovský bezesporu už v půli století šestnáctého významně přispěl.

- - - - -
* Klatovy

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Titulní list (1578) jeho knihy a její český a německý úvod s autorským věnováním
Odstavec o něm v monografii města Klatovy (2010)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist