logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

CARL ADAM KALTENBRUNNER

Lied auf der Eisenbahn


Von dannen, von dannen
Zur fröhlichen Fahrt!
Wie weh'n die Winde
So schmeichelnd und linde
Den Fluren entlang!

Durch die Bahn
Weich und linde
Schnell wie die Winde
Rollen die Wagen
Rasch den geflügelten
Nimmer gezügelten
Flüchtigen Lauf.

Von dannen, von dannen
Zur fröhlichen Fahrt!

*

Von dannen, von dannen
Zur fröhlichen Fahrt!
Des Himmels Bläue
Sie ladet ins Freye
Hinaus in die Flur!

Wechselnd flieh'n
Trift und Bäume
Andere Räume
Schauet das Auge,
Rastlos verschwebende
Neu sich belebende
Weiden umher!

Von dannen, von dannen
Zur fröhlichen Fahrt!

*

Von dannen, von dannen
Zur fröhlichen Fahrt!
Am Hügel oben
So sanft hingehoben
Winket das Ziel
Weit hinaus.

In den Blicken
Lust und Entzücken
Schauen wir selig
Rings in die blühende
Abendlich glühende
Bräutliche Welt!
Dann geht es von dannen
Heim wieder die Bahn!

Von dannen, von dannen
Zur fröhlichen Fahrt!

Píseň o koněspřežce


Na cestu, na cestu
se vesele dej!
Větřík jak věje,
jak lehounce mně je,
když ubíhá zem!

Dál drahou
mírně a měkce,
co vítr křepce
vozy se valí,
viz okřídlený,
viz nezkrocený,
letmý jich běh!

Na cestu, na cestu
se vesele dej!

*

Na cestu, na cestu
se vesele dej!
I modré nebe
zve k volnosti tebe
tam do kraje dál!

Letíš kol
lesa, luhu,
prostor všech druhů,
tvé oko vidí
vždy se vznášející,
vždy ožívající
kolkolem pláň!

Na cestu, na cestu
se vesele dej!

*

Na cestu, na cestu
se vesele dej!
Tam na výšině
tvůj cíl tobě kyne,
vlídně shlíží
zdáli k nám.

Ze všech očí
radost se zračí,
hledíme šťastni
na všechnu tu krásu
v červánkovém jasu,
panenský svět!
Koněspřežka zpátky
než vydá se zas!

Na cestu, na cestu
se vesele dej!

Dá se ovšem sotva napodobit opakovaný tón oněch slabik "von dannen, von dannen", které jako by napodobovaly pohyb po "železné dráze" nesrovnatelně lépe nežli české "na cestu, na cestu", byť jakkoli veselou. Text básně se objevil v lineckém listě "Österreichisches Bürgerblatt für Verstand, Herz und gute Laune" (tj. "Rakouský občanský list pro rozum, srdce a dobrou míru /rozuměj náladu/") dne 17. srpna 1832, doprovázen poznámkou, že se týká projížďky (v originále "die Spazierfahrt") do obce Sankt Magdalena (opravdu nejde o českou "Majdalenu" u Třeboně!), poskytující (rozuměj projížďka cestujícím) po požitku z líbezné krajiny u svého cíle působivý výhled na Linec a dál do jeho malebného, nádherného, horami věnčeného okolí. Ta koněspřežná dráha ovšem spojovala Linec zejména s Budějovicemi "na Šumavě", jak kdysi nazval své rodiště jeden německy píšící "šumavský" spisovatel (byl to Karl Franz Leppa). Autorem veršů o ní je Carl Adam Kaltenbrunner, přítel a vrstevník hornoplánského klasika Adalberta Stiftera, o pouhý rok předbíhající vročeními svého narození i úmrtí ta Stifterova (1805-1868). Kaltenbrunnerovými předky byli kováři kos na sečení (Sensenschmiede) v hornorakouském údolí řeky Kremže (Krems), ve kterém leží i proslulý klášter Kremsmünster, místo studií mladého Stiftera. Carl Adam, jak se s tím C na počátku za života psával (dnes se to prvé křestní jméno píše většinou Karl), přišel na svět 30. prosince roku 1804 v hornorakouském městě Enns na stejnojmenné řece, česky se jí říkalo Enže, tvořící tu zemskou hranici s Dolními Rakousy (Horním a Dolním Rakousům podle té řeky náleželo i rozlišení "nad Enží" pro ty Horní a "pod Enží" pro Dolní). Dnes ho rodné město uctívá coby svého čestného občana. Chodil tam do obecné školy, na gymnáziu už ale studoval v benediktinském klášteře Admont rovněž na řece Enži, před branami dnešního alpského národního parku Gesäuse (česky je ta horská skupina nazývána postaru i Enžské Alpy, německy Ennstaler Alpen). Lyceum poté už v Linci, kde roku 1823 vstoupil jako úředník do státních služeb a měl za sebou i prvé literární pokusy. Ve státních službách procestoval Horní Rakousko křížem krážem až do nejmenších míst, kde ho zajímala kupodivu obzvláště rozlišná místní nářečí jejich obyvatel. Když byl roku 1842 povolán do Vídně, kde pak čtvrt století působil v c.k. Dvorní a státní tiskárně (k.k. Hof- und Staatsdruckerei) a stal se posléze i jejím "vicedirektorem", neopomněl vydat počet z toho, co mu léta předtím poskytla. Svou prvou a hned nářeční sbírku veršů pod názvem "Oberösterreichische Lieder" (1845) věnoval "Mein'n lieben Ennsern in eahn'n kloan Stadt beinander, und was zu dera Pfarr ghert(tj. "mým milým spolurodákům z malého města Enže a k němu náležející farnosti" - pozn. překl.). Ve Vídni se Kaltenbrunner živě podílel na společenském životě a navázal přátelské vztahy s takovými osobnostmi své doby, jakými byli Stifter, Grillparzer, Lenau, von Feuchtersleben aj., byl oblíbeným hostem literárních uskupení jako "Die grüne Insel", "Aurora", "Hesperus", "Eintracht" atd. Když posledně jmenované sdružení "Eintracht" uspořádalo roku 1857 slavnost na rozloučenou s Josephem Sellenym, který se jako malíř krajin vydával na cestu kolem světa na císařské fregatě "Novara", napsal a zveřejnil Kaltenbrunner báseň na rozloučenou příteli. Na webových stranách Kohoutího kříže se setkáváme jak se jménem fregaty "Novara" v souvislosti s osobou Ferdinanda von Hofstettera, tak se jménem Josepha Sellenyho v textu jeho prasynovce Emericha Rudolfa Boyera von Berghof. Především svou obhajobou a užitím hornorakouského dialektu se Carl Adam Kaltenbrunner zasloužil o to, že ho Pruská akademie věd (Preußische Akademie der Wissenschaften) ještě roku 2003, tedy málem 200 let po jubileu jeho narození, zařadila do svého výzkumu coby jednoho z nejvýznamnějších autorů německého jazyka vůbec. Když 6. ledna na Tři krále 1867 ve Vídni skonal, provázely ho na dnes zrušený katolický hřbitov v Matzleinsdorfu zástupy obyvatel. Kaltenbrunnerův náhrobek najdeme dnes ve vídeňském Waldmüllerově parku mezi jinými umělecky cennými exempláři toho druhu ze hřbitovů už neexistujících. I koněspřežka i koně i Šumava kolem trati, po níž se dávní oři hnali mírným rakouským krokem, patří mezi takové relikty téměř archeologické.

- - - - -
* Enns (A) / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

... ve kterém byla v dubnu 2014 otevřena nová expozice Jihočeského muzea...
... jejímž autorem je historik Ivo Hajn
Obálka (2014) knihy Ivo Hajna, kterou vydalo v češtině a němčině Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích

zobrazit všechny přílohy

TOPlist