logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MAXIMILIAN KAISER

Wer sagt denn da...


Wer sagt denn da: Es geht zu Ende,
Zeugen der Zeit, sie sterben aus.
Und bald schon wird es zu Legende,
das Böhmerwäld'sche Vaterhaus?

Ihr seht: wir tun etwas dagegen
und jedes Kind ist gern bereit,
zu wandern auf den stein'gen Wegen
aus Vaters, Opas Kinderzeit.

Die kehrt zwar niemals mehr zurück,
auch wenn es einst zu wünschen war.
Heut findet er sein größtes Glück
inmitten seiner Enkel Schar.

"O, einmal noch… lass mich die Heimat sehn",
heißt es im Lied, 'dann ruf' ich freudig aus..."
und so ist es nun auch gescheh'n
Nicht traurig sein, er ist zu Haus.

Steh'n meine Enkel dann einmal alleine hier,
sind tief im Innern sie erfüllt von dir und mir.
So lebst du, Böhmerwald, und auch mein Heimatort
in Ihnen und in Ihren Kindern fort.

Es war im Böhmerwald,
wo meine Wiege stand...

Kdopak říká...


Kdopak říká: Je konec všemu,
se svědky i čas skonává,
je konec domu otcovskému,
jen legendou je Šumava?

Co proti tomu uděláme?
Děti jsme s sebou pozvali
na místo, jen nám zdávna známé,
kde my jsme malí bývali.

Není tam už jak dřív ves k žití,
i kdybys ji snad spatřit chtěl.
Kdo mezi vnuky štěstí cítí,
nemá, proč čas by navracel.

Jak se to v staré písni zpívá,
každý by domov uzřel rád,
ale že vzpomínka je živá,
vidím v duchu ten dům v ní stát.

Až jednou tam vnuci stanou jenom sami,
už nebude v citech rozdíl mezi námi.
Ty, Šumavo, budeš žít tatáž v nich,
jak živá bylas v domovských snech mých.

Vždyť tam na Šumavě
kolébka má stála...

Glaube und Heimat, 2017, č. 11, s. 23

Není rozhodně náhodou, že předchozí verše končí citací refrénu šumavské hymny Andrease Hartauera, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže. Už předtím se "stará píseň" v německém originále krátce cituje a činí tak rodák ze dnes zcela zaniklé farní obce Rychnůvek, německým jménem Deutsch Reichenau bei Friedberg, po připojení ke "třetí říši" Deutsch Reichenau bei Haslach. V tamním stavení čp. 27, usedlostním jménem "Mesner" (tj. "Kostelník"), se ještě za "první republiky" Maxi Kaiserovi a jeho ženě Josefě, roz. Koblmüllerové, dne 13. listopadu roku 1936 narodil syn, v pořadí čtvrté z jejich celkem deseti dětí. Kostelníka Maxe Kaisera připomíná na stránkách Kohoutího kříže i text děkana Jana Ungera, podle něhož měli Kaiserovi malé hospodářství vedle hostince Matthiase Anzingera. V devíti letech se 1. června roku 1946 malý školák Maximilian s rodiči a devíti sourozenci stal obětí násilného vysídlení z domova. Nalezli po odsunu útočiště v bádensko-württemberské vsi Asbach, která je od roku 1973 jen součástí obce Obrigheim. Po vychození obecné školy v Asbachu navštěvoval obrigheimské gymnázium s internátem a roku 1957 na něm i maturoval. Následoval vstup do bundeswehru. V Aschaffenburgu poznal svou budoucí ženu Ute Marii Mayerovou, se kterou se v roce 1963 ve městě Walldürn oženil. Z manželství vzešly tři děti: dvě dcery a jeden syn. Po zmíněné už maturitě absolvoval Maximilian Kaiser armádní školení na dělostřeleckého důstojníka a kurz generálního štábu v Hamburku. Důstojnické povolání vedlo ovšem k mnoha změnám jeho místních pobytů. Roku 1991 byl dokonce jmenován německým vojenským atašé v turecké Ankaře. Tři roky nato však odešel do důchodu a vrátil se na starou adresu Sommerbergring ve vsi Rippberg, od roku 1972 části města Walldürn. Dne 18. května 1996 vstoupil ve švýcarském poutním místě Einsiedeln do řádu ochránců svatého Božího hrobu Jeruzalémského a absolvoval studium teologie ve Würzburgu, které ukončil s diplomem. V roce 2010 byl za své zásluhy promován na komtura toho rytířského řádu, plukovník bundeswehru v záloze, syn rychnůveckého kostelníka (ten kostel v Rychnůvku, vyhozený do povětří, byl, nezapomínejme, zasvěcen svatému Václavu, patronu české země) Maxe Kaisera "staršího". Jako ten, kdo při mši čte z evangelia, jako pomocník při svatém přijímání a především jako zpěvák na kůru byl ve společenství věřících rád činný. Jako věrný a pečující manžel, příkladný otec a kouzelný dědeček, snášející vnukům modré z nebe, zůstane v paměti i toho početného zástupu, který se při jeho pohřbu sešel 7. září 2017 na horském hřbitově v Rippbergu, kde byl uložen do země, ležící tak na půl cesty mezi rodnou Šumavou a Lucemburskem.

- - - - -
* Rychnůvek / † † † Rippberg, Walldürn (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Rodný Rychnůvek kdysi
Tady stával RychnůvekTady stával Rychnůvek

zobrazit všechny přílohy

TOPlist