logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

RAIMUND JUNGBAUER

Ani nevíte, jak dobré ty brambory ze Šumavy jsou...

"Ihr wisst ja nicht, wie gut die Erdäpfel vom Böhmerwald sind. Die schmecken besser als in Wien die Schnitzel!" (tj. "Ani nevíte, jak dobré ty brambory ze Šumavy jsou. Chutnají líp než ve Vídni řízek!" - pozn. překl.)

Podle Anny Dolzerové, zastoupené i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, použil páter Raimund Jungbauer tenhle obrat v jednom ze svých kázání při stožecké kapli, kam se z Vídně rád na svátek Nanebevzetí Panny Marie vracíval sloužit mši svatou. Vyprávěla jí to prý paní Julie Gabrielová, roz. Spannbauerová ze Šenavy (německy Schönau, dnes Pěkná). Tam v dnešní Pěkné se jako Raimund Spannbauer právě 15. srpna 1876 ve zmíněný mariánský svátek pozdější vídeňský farář a středoškolský profesor náboženství narodil dvacetileté tehdy svobodné matce Hedwig Spannbauerové, dceři šenavského podruha Veita Spannbauera a jeho ženy Johanny, roz. Müllerové z Hodňova (Honetschlag). Teprve o takřka osm let později si ji 13. května 1884 vzal v šenavském kostele sv. Anny za manželku Gratian Jungbauer z dnes zaniklé vsi Grasfurth (po druhé světové válce byla před zánikem přejmenována na Brod a její pozůstatky leží v katastru obce Stožec /německy Tusset/), který tak dítě legitimizoval svým příjmením. Raimundovi rodiče byli cestáři, "Straßeneinräumer" se jim říkalo, jejich synek navštěvoval pak nejprve jednotřídku v rodné vsi (nezapomínejme, že zprvu ještě jako dítě bez otce), poté, když se projevilo jeho výjimečné nadání, prvé čtyři třídy gymnázia v Prachaticích. Absolvoval je s vyznamenáním a dokončil svá gymnazijní studia v Českém Krumlově. Tam v roce 1899 maturoval, a to opět s vyznamenáním Po několika měsících vojenské služby v Českých Budějovicích odchází Jungbauer na alumnát vídeňské arcidiecéze (o významu slova viz Leciklopaedia), aby se stal knězem. Během těch čtyř let studuje mladý alumn i bohosloví na teologické fakultě vídeňské univerzity a dne 25. července 1903 dostává se mu ve svatoštěpánském dómu ve Vídni kněžského svěcení. Už 2. srpna téhož roku slouží v šenavském kostele sv. Anny, kde byl kdysi pokřtěn a kde prožil i své první svaté přijímání, svou primici. Jako téma svého kázání při ní rozváděl prý myšlenku "Kněz, nejlepší přítel lidu a domoviny" ("Der Priester, der beste Freund des Volkes und der Heimat"). Zůstal prý, zván také "Leutepriester", tj. "lidový kněz", pověsti "přítele lidu" věren až do posledních svých let a proslul zejména svými hojnými návštěvami chudých a nemocných. V roce 1910 složil zkoušky učitelské způsobilosti pro střední školy a ujal se výuky náboženství na státní reálce ve 12. vídeňském okrese, rok nato pak na státním reformovaném reálném gymnáziu ve Vídni VIII. Když v prosinci převratného roku 1918 vznikla v metropoli právě zanikajícího mocnářství pro uprchlíky ze Šumavy organizace "Hilfsverenigung für Südböhmen und den Böhmerwaldgau", ustanovil její iniciátor Anton Klement (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) za dva své ručitele Eduarda Bauera (i ten má na webových stranách Kohoutího kříže své vlastní zastoupení) a pátera Raimunda Jungbauera. Tomu je v následujícím roce 1919 svěřena pro budoucnost farnost sv. Jana Evangelisty v 10. vídeňském okrese Favoriten (název má od císařského barokního zámku Favorita, v němž dnes sídlí veřejné gymnázium Tereziánská akademie /Theresianum/). Kněz a brzy proslulý lidový kazatel rodem ze Šumavy si získal velké zásluhy zakládáním katolických mužských spolků, jakož i zvelebením farního kostela, do jehož dvou věží dokázal po válce opatřit nové zvony. Byl pověstný svou jadrnou mluvou a jeho heslem prý bylo:

"Sag,
was Du willst,
kurz und bestimmt,
lass alle schönen Phrasen fehlen;
wer nutzlos unsere Zeit uns nimmt,
bestiehlt uns -
und Du sollst nicht stehlen!"
(tj. "Řekni to,
co chceš říci,
krátce a jasně,
vyvaruj se všech krásných frází;
ten, kdo nás bez užitku připravuje o čas,
je vlastně zloděj -
a krást se přece nemá!" - pozn. překl.)

Za války sloužila jeho lidová kázání horování pro brzký mír. Věděl, kde jeho ovečky bota tlačí, a také proto k nim hovořil. Na rodnou Šumavu nikdy nezapomněl. Každým rokem trávil nějaký čas doma, odkud vzešel. Kázával, jak už zmíněno, na venkovní kazatelně, zřízené při dřevěné kapli u Stožecké skály. Často navštěvoval i své příbuzné v Horní Plané a v roce 1923 se účastnil zlaté svatby rolnických manželů Jandových v Předním Hamru (Vorderhammer), rodičů Anny Dolzerové, z jejíhož svědectví o Jungbauerovi zde bohatě čerpám a které ona zas převzala z publikace, vyšlé ve Vídni 10 k jeho 60. narozeninám, tedy roku 1936, nákladem tamního domu lidové osvěty (Volksbildungshaus). Skutečný konzistoriální rada, městský děkan a farář (děkan je starší kněz, jako farář i předák kněží ve svém regionu - děkanátě) Raimund Jungbauer zemřel 23. ledna 1942 ve válečné Vídni v 66 letech svého věku a ve 39. roce svého kněžství.

- - - - -
* Pěkná / Brod, Stožec / Prachatice / Český Krumlov / České Budějovice / Stožec / Horní Planá / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Zpráva o Ammannově pamětní slavnosti v Hořicích s Jungbauerovým tamním kázáním ve farním kostele
Záznam o jeho narození a křtu v "šenavské" matrice
Svatba Gratiana Jungbauera a Hedwig Spannbauerové, jak ji zaznamenává oddací matrika farní obce Šenava (dnes Pěkná)
Rodná Pěkná dnes (2011 a 2016)Rodná Pěkná dnes (2011 a 2016)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist