logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN JUNGBAUER

Moji předkové byli jedněmi z prvních osídlenců Huťského Dvora

Jako jeden z prvních osídlenců přišel sem do Huťského Dvora (v originále "Hüttenhof" - pozn. překl.) i se svou rodinou z Radslavi (v originále "aus Rathschlag" - pozn. překl.) Kasper Teufel, syn Martina Teufela a jeho ženy Marie. Kasper se narodil v Radslavi dne 31. prosince roku 1765 a oženil se 1. října 1786 v Dolní Vltavici s Agnes, roz. Watzlovou (*27. ledna 1757) z Pestřice (v originále "aus Stögenwald" - pozn. překl.) čp. 25. Ta porodila ještě v roce 1788 v Pestřici svého prvního syna Mathiase.
Tato rodina s dvouletým už synem Mathiasem se v roce 1790 přistěhovala do Huťského Dvora, kde získala z 15 zdejších domů ten s čp. 10. V něm spatřily světlo světa 3 další děti. Catharina dne 24. dubna 1792, Simon dne 29. října 1794 a Wenzl dne 7. září roku 1797. Deset let nato v roce 1800 si Kasper Teufel zbudoval v Huťském Dvoře svůj vlastní dům čp. 36, v němž zkompletovalo rodinu narození pátého dítěte, dcery Marianne. Potomstvo těch 5 dětí se během let rozrostlo na 24 vnoučat a 42 pravnoučat. Kasper zemřel ve věku 67 let dne 5. května 1833 v Huťském Dvoře čp. 36 a Agnes tamtéž dne 28. ledna roku 1837 ve věku 80 let. To byli moji praprarodiče, kteří přišli sem do Huťského Dvora z obce Dolní Vltavice (v originále "aus der Gemeinde Untermoldau" - pozn. překl.).
Kolik potomků "praotce rodu" (v originále "Nachkommen von dem Stammvater" - pozn. překl.) dnes ještě může žít, nedovede říci nikdo. Jisto však je, že jsou velice početní a jsou rozeseti po celé zeměkouli. Kasperův syn Wenzel, který se narodil, jak už zmíněno, v Huťském Dvoře dne 7. září 1797, byl mým pradědečkem. Oženil se 25. října 1819 v Glöckelbergu s Theresií, roz. Springerovou. Ta přišla na svět v roce 1805 v Huťském Dvoře čp. 35 a zemřela ve věku 83 let 10. ledna 1888 v Huťském Dvoře čp. 36. Wenzel skonal na téže adrese 22. března roku 1868 ve věku 70 let. Tento manželský pár měl spolu 11 dětí a 24 vnoučat.
Jedním z těch 11 dětí byl můj dědeček Jakob Jungbauer, narozený ještě jako Jakob Teufel dne 22. května 1843 v Huťském Dvoře čp. 36, který se 31. května roku 1870 v Glöckelbergu oženil s Aloisií, roz. Osenovou. Ta přišla na svět 9. listopadu 1852 v Huťském Dvoře čp. 17 a zemřela na téže adrese 6. prosince roku 1939 ve věku 87 let. Jakob zemřel ve věku 86 let 14. června 1929 v Huťském Dvoře čp. 17, stavení "po chalupě" řečeném "Korla". Z 11 narozených dětí zemřely 3 už v dětském věku. Těm 8, které se dožily dospělosti, bylo dopřáno dohromady 44 dětí.
Poznámka: "Rodině Teufelově se nařízením okresní správy (v originále "eine Kreisregierungsverordnung" - pozn. překl.) z 24. II. 1851 v důsledku výnosu ministerstva vnitra z 10. II. 1851 povoluje změna příjmení na Jungbauer." Tím příjmení Teufel v Huťském Dvoře od roku 1851 zcela vymizelo a veškeré mužské potomstvo neslo příjmení Jungbauer.
Synem Jakoba Jungbauera byl můj otec křestním jménem Josef, narozený dne 10. února roku 1887 v Huťském Dvoře čp. 17, tedy ve stavení řečeném, jak už zmíněno, "Korla". Oženil se 10. listopadu 1919 v Glöckelbergu s Theresií, roz. Wimmerovou z Huťského Dvora čp. 42. Koupili si v Huťském Dvoře stavení čp. 53, usedlostem jménem "Fechter", resp. "Korl Sepp", takže jsem od té doby "po chalupě" řečený "Fechter Johann".
Moje maminka Theresia se narodila dne 18. února 1898 v Huťském Dvoře čp. 42 a zemřela ve věku 71 let 23. listopadu roku 1968 v Geislingen am Ries (od roku 1974 část obce Unterschneidheim ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko - pozn. překl.). Můj otec Josef zemřel ve věku 74 let dne 27. července 1961 ve vsi Pfahlheim (od roku 1973 část města Ellwangen v zemském okrese Ostalbkreis ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko - pozn. překl.). Z manželství mých rodičů vzešlo 8 dětí, z nichž 4 zemřely už v dětském věku. Z těch 4 zbylých jsem já jediným udržovatelem rodu (rozuměj "po meči" - pozn. překl.). Mám sice 5 dětí, ale ze 3 mužských potomků nebyl žádnému dopřán nějaký mužský pokračovatel rodové linie. Také v příbuzenstvu s příjmením Jungbauer to vyhlíží s mužským potomstvem velmi bledě, takže se tak či onak ocitá příjmení Jungbauer z rodu "Teufelů" na vymírající větvi našeho rodokmenu. Tolik k mé rodině a rodové linii (v originále "zu meiner Familie und Sippe" - pozn. překl.).


"Zwischen Hochficht und Moldau : zwei Geschichten aus Hüttenhof vom 'Heuraffl Puitl': 'Der Schroat vom Plöckenstein' und 'Bei's Fechter Olah / Wos zohlst' (2011)

Smutná zpráva mne přiměla...

Smutná zpráva mne přiměla ještě jednou se vrátit k referencím o obci Glöckelberg, resp. o Huťském Dvoře jako její části (Johann Jungbauer se s rolí zdejšího rodáckého zpravodaje rozloučil v posledním 12. čísle ročníku 2015 obou krajanských časopisů - pozn. překl.). Jak jsem se dozvěděl, zemřel už dne 8. září 2015 v Ebersbachu pan Emil Jungbauer ("Heiraffl Emil" - pozn. překl.) ve věku 91 let. Jeho bratr Leopold ("Heiraffl Puitl", tj. asi jako "Poldík Heirafflů" - pozn. překl.) zemřel dne 19. prosince 2015 v Kirchheim/Teck ve věku 94 let. Sestra obou mužů, paní Rosa Grundová, roz. Jungbauerová, následovala své bratry ůmrtím v Gruibingen dne 23. prosince 2015 ve věku 89 let. Rodina Jungbauerova, "po chalupě" čp. 30 v Huťském Dvoře řečená "Heuraffl" (nářečně "Heiraffl" - pozn. překl., patří do ní ovšem i "Heiraffl-Korl", samostatně jinak zastoupený pod svým pseudonymem na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), se v roce 1946 s dědečkem Pachnerem, rodiči Wenzlem a Marií Jungbauerovými a osmi sourozenci ocitla (rozuměj následkem "odsunu" - pozn. překl.) ve Wellingen (od roku 1934 jde o místní část obce Notzingen v dnešní spolkové zemi Bádensko-Württembersko - pozn. překl.). Ze všech celkem jedenácti osob zbyly dnes pouhé dvě. Stejně to po 70 letech od vyhnání ovšem vyhlíží u mnoha rodin z naší někdejší obce. Počet mně sdělených úmrtí v obci činí toho času kolem 850 osob, ačkoli jsem se jistě ani zdaleka o všech úmrtích nedozvěděl. Podle mého odhadu spí v cizí zemi přibližně 70% někdejších obyvatel naší obce Glöckelberg. Jim všem dej Bůh lehké odpočinutí a světlo věčné ať jim svítí. Všem blízkým platí naše nejupřímnější soustrast a Všemohoucí kéž jim dá útěchu a sílu snést jejich bolest a smutek.
V domovském sepětí (v originále "in heimatlicher Verbundenheit" - pozn. přel.) Vás z Ellwangen zdraví Váš Johann Jungbauer.


Glaube und Heimat, 2016, č. 2, s. 48
Hoam!, 2016, č. 2, s. 53

Narodil se 22. června roku 1934 v zaniklém dnes zcela Huťském Dvoře a v Ellwangen by se měl dožít v roce 2024 požehnané devadesátky. Jinak o sobě řekl až dost, pomineme-li dlouholeté zpravodajství o rodné obci Glöckelberg na stránkách krajanských časopisů a pěknou řádku samostatných publikací, ze kterých ta prvá z textových ukázek pochází z oné pod titulem "Zwischen Hochficht und Moldau : zwei Geschichten aus Hüttenhof vom 'Heuraffl Puitl': 'Der Schroat vom Plöckenstein' und 'Bei's Fechter Olah / Wos zohlst'" (2011), což je do spisovné němčiny převedené vyprávění Leopolda Jungbauera, řečeného "Heiraffl Puitl" (*9. listopadu 1901 v Huťském Dvoře čp. 30, †19. prosince 2015 v Kirchheim unter Teck), který s bratrem Karlem (Heiraffl-Korl) publikoval kdysi v příloze pro mládež krajanského časopisu "Hoam!", zvané "Der Wanderstecken" (tj. "Poutnická hůl") řadu příspěvků pod společným titulem "Wos die Heuraffl Buam dazühn" (tj. "Co vyprávějí hoši Heurafflovi"). Ještě dodejme, že onen "Schroat vom Plöckenstein" je někdo jako Rýbrcoul či Krakonoš zdejších končin pod Plechým. Poněvadž Šumava, to není toliko pravda, nýbrž i báje.

- - - - -
* Huťský Dvůr / Zvonková / Radslov / Dolní Vltavice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

U Huťského Dvora dnes
V Muzeu Johannese Urzidila ve Zvonkové najdou návštěvníci v češtině i němčině jeho vzpomínku na Engelmara UnzeitigaV Muzeu Johannese Urzidila ve Zvonkové najdou návštěvníci v češtině i němčině jeho vzpomínku na Engelmara Unzeitiga
Dva z řady jeho nekrologů na stránkách krajanských časopisů, z nichž jeden je věnován Paule Kiewegové, roz. Stifterové, jejíž příjmení "za svobodna" je v zaniklé Zvonkové to jediné a podle svědectví Antonína Nikendeye, použitého i ve stati Gerharda Trappa k dílu Johannese Urzidila na stránkách Kohoutího kříže a poznámce k ní, u Antona Stiftera, podle Trappa jejího otce, Urzidil bydlel a mohl podle Stifterovy dcery vytvořit postavu Otti Stifterové ze své povídky "Grenzland" (v českém překladu "U hranic")
Paula Kiewegová, roz. Stifterová, na snímku "od Seidelů", pořízeném poté, co její muž Franz Kieweg padl v prosinci roku 1942 u Stalingradu...

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist