logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

INGEBORG JORDANOVÁ

Předmluva ke knize "Photographie im Böhmerwald 1880-1940"

Kniha, která představuje fotografie z určitého časového úseku, plní rozličné úlohy. Stává se knihou vzpomínek, knihou nabytí vědomostí a také ovšem knihou prezentace fotografů tehdy činných. Předkládá nám k vidění, jak právě oni ve své době spatřovali zem a lid a jaká že to proměna se udála ve způsobu fotografování v průběhu 60 let.
K uchopení něčeho takového bylo ovšem třeba obsáhlých a časově náročných přípravných prací.
Samotný výběr fotografií nebyl ostatně o nic méně těžký. Usnadněno to bylo mnoha až dosud nepublikovanými snímky, které soubor naštěstí mohl pojmout. Výběr naopak znesnadňovalo nezbytné kvantitativní omezení.
Obecně vzato mají staré fotografie zvláštní půvab; je nasnadě, že jim je dána přednost. Navíc se jako dokumenty doby událostmi po druhé světové válce, kdy Šumava německým Šumavanům už nesměla být domovem (v originále "als der Böhmerwald den Böhmerwäldlern nicht mehr Heimat sein durfte" - pozn. překl.), staly opravdu vzácnými.
Je pochopitelné, že u fotografií starých 80, 90 a více let, stejně jako u diapozitivů, které vznikly před přelomem devatenáctého a dvacátého století a kolem něj, je obrazová kvalita mnohdy překonána hodnotou dokumentární. V zájmu ucelení obrazu Šumavy, země a jejího lidu, není ovšem tato okolnost směrodatná (v originále "ist jedoch dieser Umstand unmaßgeblich" - pozn. překl.).
Je mi potřebou vyslovit svůj dík všem těm, kdo poskytli podporu mé práci na této knize. V prvé řadě míří tento dík všem dárcům snímků: ať už jsou to Verein Böhmerwaldmuseum Passau, Böhmerwaldmuseum Wien, Heimatsammlung der Stadt Winterberg, Fotoarchiv des Heimatkreises Budweis, příbuzní, přátelé a - mně osobně neznámí krajané, kteří mi na mé písemné prosby dali k dispozici své pamětnické fotografie.
Dále děkuji všem těm institucím a osobám, které mi byly nápomocny při hledání určitých snímků, jejichž úsilí ovšem nedosáhlo nijakého úspěchu.
V neposlední řadě chci poděkovat onomu množství krajanů, kteří mi poskytli podporu při tvorbě textu. Jejich odkazy, zápůjčky knih, brožur a článků, písemná a zejména ústní sdělení přispěly ke zdaru textové části.
Ráda bych poznamenala, že mnohá data, výškové údaje atd. jsou v různých podkladech navzájem odlišného znění a z tohoto důvodu snad mnohé vzpomínce nemohou být zcela po právu (v originále "vielleicht mancher Erinnerung nicht gerecht werden können" - pozn. překl.).
Budiž mi odpuštěno, že je mi jako Krumlovance (v originále "mir als Krummauerin" - pozn. překl.) na jižní Šumavě zdomácnělý způsob vyjadřování bližší než ten ze Šumavy severní (v originále "untere Böhmerwald" a "obere Böhmerwald", tj. Šumava "dolní" a "horní" - pozn. překl.).

Ingeborg Jordanová

Musím dodat, že by z té knihy stálo za citaci mnohem více, jenže to by muselo být téměř všechno. Těch znalostí o Šumavě je v ní totiž nasbíráno tolik, že nabývají encyklopedické kvality. Přesto rozhodně nepředčí účinek fotografií v nezvykle velkém formátu, jejichž výběr je místy až geniální, jak já s rádoby vtipnou "genderovou" feministickou narážkou říkám "ženiální". Přitom podle několika svědectví pamětníků nebylo s paní Inge právě snadné vyjít. Nenarodila se na "jižní" ani na "severní" Šumavě, přišla na svět 16. dubna roku 1921 v Drahovicích (německy Drahowitz, dnes jedna z patnácti částí města Karlovy Vary /německy Karlsbad/) v rodině chebského gymnaziálního profesora Vinzenze Springera a jeho ženy Marthy, roz. Tschunko. Otec i matka pocházeli z Českého Krumlova. Vinzenz Jakob Springer se tu narodil 10. března roku 1886 v Kájovské ulici (Gojaugasse) čp. 64, kde měl jeho otec Johann Springer "Droguen- und Specereihandlung", tj. drogerii a obchod smíšeným zbožím. Děd z otcovy strany Vinzenz Springer byl ředitelem přádelny lnu a konopí "Adolfshain" (pojmenované tak roku 1845 po knížeti Janu Adolfu Schwarzenbergovi), jeho žena Anna byla roz. Bayerová z Českého Krumlova. Manželka Johanna Springera a matka jeho syna Vinzenze Anna byla dcerou Jakoba Watzla, českokrumlovského mistra řeznického na adrese Horní brána (v matrice "Oberthor") čp. 101, a jeho ženy Johanny, roz. Lorenzové z Českého Krumlova čp. 94. Martha Tschunko, která si Vinzenze Jakoba Springera brala u českokrumlovského sv. Víta dne 27. února válečného roku 1916, kdy byl suplentem na c.k. námořní akademii v Braunau am Inn (městě neblaze proslulém jako rodiště Adolfa Hitlera), přišla na svět 28. října 1888 jako dcera českokrumlovského obchodníka střižním zbožím na adrese Masná ulice (Fleischgasse) čp. 128 Franze Tschunko (syna Johanna Tschunko působícího v téže obchodní branži, a Kathariny, roz. Proschko rovněž z Českého Krumlova) a Josefy, dcery správce schwarzenberského knížecího pivovaru v Třeboni (Wittingau) Josefa Langweila a jeho choti Kathariny, roz. Anderlové z Českého Krumlova. Dne 20. prosince roku 1916 zemřelo Vinzenzi a Marthě Springerovým v Braunau am Inn jejich prvorozené dítě, dcera Anna, pokud však lze soudit ze snímku, pořízeného v roce 1925 českokrumlovským fotografem Josefem Wolfem (zastoupeným i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) a reprodukovaného na straně 17 knihy, jejíž úvod citujeme v českém překladu, měla Ingeborg, která knihu sestavila a sepsala a kterou na fotografii s popiskem "Krummauer Bürgerfamilie 1925" vidíme jako čtyřletou, zřejmě ještě mladší sestřičku. Na záznamu oddací matriky o svatbě rodičů nacházím i zajímavý přípis z časů druhé už světové války, že na chebském stavovském úřadě (StA Eger) dne 15. ledna 1943 toto manželství uzavřeno znovu "civilně" (či spíše "národně socialisticky"). Abych se přiznal, nerozumím tolik manželskému právu, nevím však vlastně nic ani o dalších osudech Ingeborg Jordanové kromě data jejího úmrtí 30. října 1983 v městysi Ruhmannsfelden (dolnobavorský zemský okres Regen), jednom z nejstarších historicky připomínaných míst Bavorského lesa, a to podle přídomků dvou služebníků hrabat z Bogenu, zmiňovaných v roce 1165 a 1184. Asi bych měl dodat, že přesnější data narození a úmrtí jsem získal díky paní Zdeně Mrázkové z Českokrumlovského rozvojového fondu a té je našel pan Manfred Pronghofer, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže. A ještě dodám, že Jihočeská vědecká knihovna má ve svém regionálním fondu i posmrtně vydanou práci Inge (takto zkráceně je tu křestní jméno uvedeno) Jordanové "Die Auswanderung aus dem künischen Böhmerwald" (nakladatelství Morsak Verlag Grafenau 1995), kterou jako by chtěla splatit dluh "horní" Šumavě a jejímu historickému osudu. Na záložce knihy "Photographie im Böhmerwald" je to vyjádřeno slovy, že je tu zachycen osud země, které byla upřena budoucnost v čase ("der keine Zukunft folgen konnte").

Něco o knize fotografií a o její autorce

Reinhard Pozorny

Tato velká obrazová publikace zaujímá (v originále "Großbildband" - pozn. překl.) v prezentaci rozličných německých krajin (v originále "in der Darstellung der verschiedene deutschen Landschaften" - pozn. překl.) zvláštní postavení (v originále "eine besondere Rolle" - pozn. překl.), neboť to území je představeno fotografiemi z let 1880-1940 a nabízí tedy vizuelně sice nikoli to nejnovější a nejpokročilejší, ale noří se naopak do minulosti. Tajuplná země Adalberta Stiftera a Hanse Watzlika (oba mají na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení - pozn. překl.) se svými nekonečnými lesy a idylickými údolími, se svými samotami a milíři, vesnicemi a starobylými městy, jakož i s oněmi se svou půdou srostlými německými lidmi je tu představena v celém koloběhu roku.
Zvykosloví a rozvoj, lidové bytí, osudy nejrůznějšího druhu, kulturní pozoruhodnosti a hospodářské výkony se střídají v té prezentaci navzájem a přesvědčují stejně působivě jako otřesně toho, kdo ví, co přišlo potom.
Autorka, tj. Ingeborg Jordanová, věnovala doslova své poslední životní síly tomuto obsáhlému dílu. Zemřela brzy po dohotovení knihy. To, co tato jemnocitná a vysoce vzdělaná žena měla co říci o kraji a lidu, o národě a o domově, jak dovedla vyložit historii a co všechno uměla rozluštit ze záhad této tajemsvím opředené země, je výkon obzvláštní ceny, který si zaslouží i obzvláštního uznání.
Obsáhlé pramenné studium se tady opravdu vyplatilo, a láska k detailu je stejně patrná jako přísná věcnost, s níž autorka líčí široce rozpjatý oblouk historického vývoje. Snímky, staré někdy i více než 80 let, probouzejí úsilí průkopníků fotografie a nabývají hodnoty dějinného dokumentu. Už to je smysluplné obohacení kulturní historie této hraniční oblasti. Životní okruh hluboce nábožensky založeného Šumavana, jeho niterná láska k jeho sice krásné, ale chudé zemi stejně jako pracovní rytmus těchto lidí v průběhu ročních dob a v rozsahu jejich pracovních možností, všechno to ožívá v dalších kapitolách knihy. Textová část, kterou autorka podává s maximální znalostí tématu, je stejně pregnantní jako zásadní vystavuje krajině trvalé svědectví její krásy a toho všeho, co její obyvatelé dokázali.

P.S. Sudetoněmecký krajanský publicista a brněnský rodák Reinhard Pozorny (1908-1993) má na Wikipedii heslo. Tam se lze dočíst opravdu leccos velice zajímavého.

- - - - -
* Drahovice, Karlovy Vary / Český Krumlov / † † † Ruhmannsfelden (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jako čtyřletá s rodiči a mladší sestrou na snímku Josefa Wolfa
Rodné Drahovice na pohlednici z roku 1931, tedy 10 let po jejím narození
Obálka její knihy (1984) vydané v nakladatelstvím Ennsthaler ve Steyru

zobrazit všechny přílohy

TOPlist