logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ ILG

Z úvodu kroniky obce Brentenberg


Boží požehnání kéž milostivě vládne nad luhy a háji končiny (v originále "über den Fluren des Gebietes" - pozn. překl.), jejíž děje mají zprostředkovat stránky této knihy v důvěře, že jsou radostné budoucnosti potomstva k užitku a ku prospěchu!
Katastrální obec (od 1. ledna 1928 se užívá pojmu katastrální území - pozn. překl.) Brentenberg (v originále německy "Brenntenberg", vyhláškou a prováděcím předpisem ministerstva vnitra z ledna 1949 bylo české místní jméno Brentenberg změněno na Spálenec - pozn. překl.) má rozlohu 473 hektarů, 22 arů a 94 m2 (tj. 822 jiter a 550 sáhů) a hraničí se sousedními obcemi Volary (Wallern), Zbytiny (Oberhaid), Křišťanov (Christianberg) a Sněžná (Schneedorf). Vlastní "Brenntat" je místní část kolem zvonice (v originále "um den Glockenturm" - pozn. překl.). Nejstarší osídlenou částí by mohl být tak řečený "mlýnský kout" (v originále "der ,Mühlwinkel'" - pozn. překl.) v údolí řeky Blanice (Flanitz). Na 920 metrů vysoký vrch zvaný tu "Gstuineret" (na staré mapě "Stein Berg", na novějších českých mapách beze jména - pozn. překl.) přiléhá od severu místní část Sedmidomí (Siebenhäuser) a od školy směrem k Horní Sněžné (Oberschneedorf) leží Čtyřdomí (Vierhäuser). Zdá se, že tato místně odloučená sídla byla i založena v různých časových obdobích a mnohé z jejich stavení by mohlo být staršího původu než ta, související s prvou oficielní zmínkou o osadě Brentenberg. To společné jméno dostaly ony části teprve později.
V pražském zemském archivu se nachází prvá zmínka o něm teprve k roku 1713 v podobě "Prentenberg oder Newhäusl".
Vzájemná vzdálenost mezi staveními nejodlehlejšími k severu a k jihu činí přibližně 3 kilometry, podobně od východu na západ 2 kilometry. Celý ten prostor je poset (v originále "übersät" - pozn. překl.) staveními, jen vzácně proniknut lesní parcelou, téměř všude však ohraničen lesem, který je dnes vlastnictvím schwarzenberského velkostatku (v originále "Eigentum des Großgrundbesitzers Schwarzenberg" - pozn. překl.). Zbudována společně jsou jen v Sedmidomí uzavřenou osadou. Celé zdejší osídlení se zčásti sklání do hlubokého údolí, vytvořeného řekou Blanicí, větším svým dílem se ale přimyká ke svahu k západu se zvedajícímu, který se od Dlouhého hřbetu (v originále "vom ,langen Berg' /1083 m/", na novějších mapách se udává výška 1089 m - pozn. překl.) přes Křemennou (v originále "über den Steinschicht-Berg /1084/", na novějších mapách se udává výška 1085 m - pozn. překl.) a Doupnou horu (v originále "und den Schuster-Berg /1045 m/", na novějších mapách se udává výška 1052 m - pozn. překl.) táhne ke Svaté Magdaleně (Sankt Magdalena), kde dosahuje při vodním předělu svého nejhlubšího zářezu. Zářezy přes tak řečený "Pumpermann-Berg", přes "Dvojdomí" ("Zweihäuser") a Horní Sněžnou, všechny v poloze nad 900 m, tvoří příchody do Volar (Wallern). Kolem dokola je krajina uzavřena výšinami, jen směrem ke Zbytinám je podél toku Blanice je kotlina, ve které leží Brentenberg, Dolní Sněžná (Unterschneedorf) a Arnoštov (Ernstbrunn), otevřená.
Půda je, jak to odpovídá hornině, jíž je tvořena, hlinitá či písčitohlinitá. Skály a kameny jsou většinou pokročile zvětralé druhy rul, většinou tmavě zbarvené. Rašelinná půda je tu spíše vzácná, leží zejména podél toku Blanice.
Svah, na němž leží Brentenberg, je velice vodonosný (v originále "wasserreich" - pozn. překl.) a tři potůčky vodu na něm shromážděnou odvádějí do Blanice. Je to dobrá pramenitá voda, velice příhodná k zavlažování luk, s výjimkou té, jež přichází z bažinatých niv při Dolní Sněžné.
Končina, v níž Brentenberg leží, byla, zdá se, dlouho pralesem; ve starých listinách není tu nijaká stopa místního jména. Ve 14. století náleželo asi toto území k majetku kláštera Zlatá Koruna (Goldenkron), poněvadž listina (v originále "Begehungsurkunde", tj. doklad o obchůzce či inspekci - pozn. překl.) z roku 1395 k urovnání hraničního sporu s vyšehradskou kapitulou uvádí mnoho míst v okolí, např. Skříněřov, Zbytiny, Vyšný, Pěkná (v originále "Schreinetschlag, Oberhaid, Miesau, Schönau", ani novější česká, ani starší německá místní jména tu ovšem neodpovídají jejich znění v listině - pozn. překl.) atd.. Na Müllerově mapě z roku 1622 jsou tato místa vyznačena a kromě nich i Horní Sněžná, Dolní Sněžná a Svatá Magdalena, Brentenberg ale nikoli.
Nyní bychom mohli přejít k vysvětlení místního jména, jehož úřední německá podoba Brenntenberg, jakož i její (jen nepatrně jiná - pozn. překl.) česká obdoba Brentenberg může být sotva podložena nějakým výkladem, poněvadž místo je široko daleko známo jen pod označením "Brenntat". Dr. Johann Matthäus Klimesch (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) odvozuje to jméno od středohornoněmeckého výrazu "brenta", tj. "koryto, žleb" a domnívá se, že tu na vrchu bylo snad nějaké napajedlo. Ve zdejší školní kronice, kterou založil pan řídící učitel Vinzenz Thuma (působil v té funkci v letech 1887-1915 - pozn. překl.), se píše s odvoláním na řídícího učitele Johanna Andraschko, brentenberského rodáka (narodil se zde 18. února 1843 a zemřel v Prachaticích 5. října 1932 - pozn. překl.) toto (v originále ovšem německy - pozn. překl.): "Kolem roku 1870 mělo od prvého osídlení dnes 100 domů čítající obce Brentenberg (ve Spálenci jich zbylo 19, trvale zde žijí 3 občané ve 2 z nich - pozn. překl.) až do konce sedmdesátých let devatenáctého století uplynout něco přes 200 let a těm měl předcházet velký lesní požár. Od tohoto lesního požáru pochází údajně jméno Brentenberg (sloveso ,brennen' má v němčině mj. významy ,hořet, pálit, žhnout' - pozn. překl.)." Podle mého mínění výrazu "Brenntat" odpovídá v nářečí slovo "Gramat", tj. "něco vyklizeného", rozuměj záměrně, úmyslně vyklizeného. Domnívám se totiž, že šlo o záměrné vypálení lesa za účelem jeho klučení nebo výroby potaše pro okolní sklárny, poněvadž ve starých záznamech z míst zdejšího okolí je častěji udáno jako povolání někoho z obyvatel "Flußsieder" (tj. česky "flusař" či draslař" - pozn. překl.), tak např. 1713 Dolní Sněžná - "Philipp Bleichinger - ein Flußsieder" a téhož roku 1713 Křišťanov - "Mathias Mader - ein Flußsieder".
V Brentenbergu samém v té době nijaký "flusař" zaznamenán není. Do doby vzniku Brentenbergu někdy v letech 1648-1700 (tj. mezi koncem války třicetileté a koncem 17. století - pozn. překl.) spadá druhá doba rozkvětu "mísavské huti" (v originále "Miesauer Hütte", přičemž "Mísavou" rozuměj dnes zcela zaniklý Vyšný blízko Arnoštova - pozn. překl.), což mj. dokládají 2 listiny volarského katastru z doby kolem roku 1700, jimiž se rozdělují rozsáhlé lesní majetky mezi tři majitele skláren z "Mísavy", Volar a Horní Plané (Oberplan). Naše území náleželo k využití lesních porostů pro sklářskou potřebu "mísavskému" majiteli a jeho rozloha sahala podle tohoto určení až k tzv. "šenavské cestě" (v originále "Schönauer Weg" - pozn. překl.), která vedla ze Šenavy (dnešní Pěkná - pozn. překl.) přes Horní a Dolní Sněžnou na Svatou Magdalenu a dál.
Po zlatokorunském klášteře byli majiteli našeho území Rožmberkové, snad nejmocnější panský rod středověkých Čech vůbec, a to až do jejich vymření osobou Petra Voka roku 1611. V tomto roce připadlo nazpět České koruně. Když se pak Habsburkové po bitvě na Bílé hoře 1620 stali znovu pány Čech, daroval císař Ferdinand II. v roce 1622 rozsáhlou rožmberskou državu, tedy i náš domov, svému oblíbenci knížeti Eggenbergovi. Když zemřel roku 1717 poslední mužský potomek eggenberského rodu v Čechách (byl to bezdětný Johann Chistian - pozn. překl.), odkázala vdova po něm (Maria Ernestine zu Eggenberg je i samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) majetek české rodové větve svému synovci z rodu "von und zu Schwarzenberg", z něhož sama pocházela (v originále mylně uvedeno, že byla naopak provdána za jednoho příslušníka schwarzenberského rodu, a to prý v roce 1710 - pozn. překl.). Od té doby (tj. od roku 1719 - pozn. překl.) náleží daleko největší část zdejšího území knížatům schwarzenberským a muselo dojít k mnoha těžkým bojům, střetům a převratům (tady má pisatel na mysli zřejmě i pád habsburského mocnářství a vznik Československa - pozn. překl.), aby alespoň obdělávaná půda přešla do majetku těch, kdo ji na přírodě vydobyli a kdo ji užívají na základě své práce.


Gemeinde - Gedenkbuch Brenntenberg 1922-1931

Následuje soupis obyvatel osady "Prentenberg oder Newhäusl" z roku 1713, jak si jej opsal v Praze prý "anlässlich einer Waffenübung", tj. u příležitosti jednoho vojenského cvičení sám "der Chronist", tj. brentenberský kronikář. Byl jím Franz Ilg "mladší", syn z prvního manželství svého na webových stranách Kohoutího kříže samostatně zastoupeného otce a jmenovce. Narodil se majiteli hostince v Kunžvartu (Kuschwarda), což je dnešní Strážný, Franzi Ilgovi a jeho první ženě Theresii, roz. Spannbauerové, dne 11. února roku 1894 a byl den nato ve zdejším kostele Nejsvětější Trojice kooperátorem Johannem Foltinem i pokřtěn. V roce 1912 absolvoval německý učitelský ústav v Českých Budějovicích, působil na německé chlapecké měšťanské škole ve Vimperku a po návratu z první světové války a ruského zajetí byl v letech 1919-1939 řídícím učitelem v Brentenbergu (tehdy tam žilo kolem 550 obyvatel, dnešní Spálenec registruje 3 obyvatele se stálým pobytem), poté až do konce války ve Zbytinách. Dlouhá léta předsedal prachatické okresní organizaci německého učitelského sdružení jihozápadních Čech. Po roce 1945 byl v Československu odsouzen k 5 letům káznice, které si odseděl na Borech a kvůli jejichž následkům musel po vysídlení do Německa odejít předčasně na penzi poté, co v Bayreuthu ještě mohl 4 roky učit. Smrt ho zastihla v nedožitých 65 letech dne 8. května roku 1958, přesně na den 13 let poté, co skončila druhá světová válka. Hrst rodné země za ním hodili do čerstvého hrobu 10. května na bayreuthském městském hřbitově. Na konci pasáže o první světové válce a zdejších padlých (tvořili téměř čtvrtinu z těch, kdo do ní odešli) najdeme v brentenberské kronice, psané jeho rukou, i zvolání: Nie wieder Krieg! Když se píše o tom, že v roce 1812 začaly odtud z Brentenbergu poutě do Mariazell, dokládá se jako příčina překonání velkých obětí s cestou tam spojených touha, aby válka (tehdy napoleonská) a bída "ein Ende nehme", tj. "vzaly konec". Pochopilo to potomstvo? A pochopí to někdy? Utkvěla mi v mysli ta kronikářova slova: Brenntat = Gramat = záměrně vyklizeno...

- - - - -
* Strážný / České Budějovice /Vimperk / Spálenec, Zbytiny / † † † Bayreuth (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam kunžvartské křestní matriky o jeho narození v rodině Franze Ilga a jeho první ženy Theresie
Arch sčítání lidu z roku 1910 pro stavení čp. 38 v Kunžvartu ho zaznamenává jako nejstaršího syna Franze Ilga, který tu bydlí se svou druhou ženou Filomenou a dvěma syny Franzem (*1894) a Aloisem (*1903) a dcerou Theresií (*1897) z prvého manželství a se syny Friedrichem (*1903), Wilhelmem (*1904), Bernhardem (*1909), jakož i dcerami Marií (*1901), Aloisií (*1905) a Annou (*1907) z manželství druhého
V zajateckém táboře v Rusku v roce 1916 (F. Ilg druhý zleva, za ním Adolf Webinger)
Na snímku z roku 1921 je zachycen stojící vlevo se sedící při něm manželkou a školními dětmi z tehdejšího Brenntenbergu (i v češtině zvaného Brentenberg), až v roce 1949 přejmenovaného na Spálenec
Arch sčítání lidu z roku 1921 pro školu v brenntenberské místní části Vierhäuser, tj. Čtyři Domy, zaznamenávána čp. 34 (škola) vedle manželů Franze a Marie Ilgových ještě Franzovu sestru  Aloisii (*1905), syny Berharda (*1913) a Aloise (*1915), jakož i dveru gertu (*1920)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist