JANA HRONOVÁ

Schule Uhligsthal

Da sitzt er nun -
Der alte Lehrer dort am Himmelsrand.
Sein Blick verweht die heile Welt,
Die ihm auch einst zur Wiege stand.

Und Bilder zieh'n an ihm vorbei
Umhüllt in Schleier:
- die alte Schule, der Apfelbaum ...
- er winkt ganz leise, der alte Riese,
- treu hält er Wache auf der Wiese.

Doch jetzt -- was für 'ne Melodei?
Hier Kindelieder, dort Spielgesang
ertönen aus dem Märchenland.

Die Melodie, Musik der Axt
besiegt jetzt eine Geige wieder.
Ach, du mein, du verlor'nes Glück
Ach, wonnevolle Weihnachtslieder!

Ein Wind verweht den Traum im Schleier
dem Lehrer senkt das Haupt im Schlaf.
Ihr liebevollen Geigenlieder,
brächtet ihr mir doch
ein Stückchen dieser heilen Welt wieder!

... Die Axt verstummt -
die Lieder werden leiser.
Jedoch der Bach, der rauscht
und singt im Traum
sein Abschiedslied
dem alten Apfelbaum.

Der dankt mit seinen dürren Händen.
denn nur er steht hier als Zeuge
und hatte alles überlebt.

Škola v Uhlíkově

Tak usedl tam
ten starý kantor nebi na pokraj
svět v jasu spatřit,
svou kolébku v něm, dávný dětský ráj.

Obrazy táhnou před ním,
mlžný šlář je halí:
stará škola a jabloň v zahradě ...
Strom tiše šeptá, obr samotář,
na palouku dál věrně drží stráž.

Teď ale -- co jen to je za nápěv?
Písničkou dětí, jejich hrou až sem
doléhá zdávna pohádková zem.

I hudbu seker pak housle přehluší,
slyšet jsou stále, ucho kouzlem mámí.
A pak jak štěstí vejde do duší
zas vůně Vánoc s jejich koledami.

Vítr zas odvál sen i mlžný šlář
a kantor hlavu k spánku sklání.
Jen láskyplná píseň houslí vrací zpět
kus ráje,
kdy byl ještě dobrý svět!

Umlkly sekery
a písně ztichly tu.
Jen potok zpívá,
šumí ozvěnou
jabloni staré
zpěv na rozloučenou.

Strom děkuje černými větvemi,
jak tichý svědek v louce stojí dál.
Jediný všechno přežil -- i náš Uhligsthal.

Nepovím, že tahle báseň vznikla pro Kohoutí kříž - to jako bych řekl, že kvůli němu se stalo to všechno, co nevypoví plně nijaká vzpomínka. Ve vsi Uhlíkov (Uhligsthal), která dnes existuje věru jen ve snech všech těch živých i mrtvých, kdo ji kdysi znali, se 23. září 1930 narodila jako Gerlinde Johanna Königbauer i autorka německých veršů, které jsem si dovolil přeložit s jejím souhlasem. Ona sama píše básně i česky. PhDr. Jana Hronová žije v Českých Budějovicích. Její otec v Uhlíkově opravdu učil. Podle Historie rychty Želnava (1997), zpracované ovšem jen česky Stanislavem Jagrem z německé vlastivědy politického okresu Krumlov od Ruperta Essla, přišel sem z Ondřejova (Andreasberg), kde učíval před rokem 1906 i tehdy ještě mladý Hans Watzlik. Gerlindina maminka Marie, roz. Pudivítrová, pocházela z Brloha (Berlau) a v ondřejovské jednotřídce nejen porodila dceru, ale muži se vším ve škole obětavě pomáhala. Měli spolu čtyři děti, z nichž dvě zemřely, a oni putovali spolu po šumavských štacích, aby se nakonec obrátili právě do Brloha, kde jsou dnes oba pochováni a kde po zrušení německých škol nadaná dcerka absolvovala přípravný ročník pro gymnázium v Českém Krumlově a tam pak v roce 1950 maturovala. Odtud se znala i s hudebním skladatelem Petrem Ebenem, jehož otec Vilém působil před válkou v Krumlově jako okresní školní inspektor. Učila pak od šedesátých let minulého už století v Českých Budějovicích, naposledy na Jazykové škole. Absolvovala v tom městě i Pedagogickou fakultu, pak i Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor germanistika - muzikologie, z něhož má také svůj doktorát na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Šest let hrála v orchestru Jihočeského divadla, tehdy pod taktovkou Karla Noska. Po manželově smrti v roce 2002 bydlila sama se synem, Ing. Janem Hronem, který se nakrátko vrátil z americké Floridy a údajně nyní žije ve Washingtonu. Do USA se vrátil po matčině skonu dne 18. dubna roku 2009 v Českých Budějovicích. Jana Hronová je pochována v rodinném hrobě Königbauerových na hřbitově obce Brloh, trvalého bydliště její sestry Vojtěšky Königbauerové. Verše mohou být české a německé, život je jen jeden.

- - - - -
* Uhlíkov / Brloh / Český Krumlov / † České Budějovice / † † Brloh