logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

GÜNTHER HRABĚ DE ANGELIS

Úvod ke knize Winterberg im Böhmerwald

(1990)

Předkládaná studie se zabývá mnohostranným fenoménem života lidí v pohraničním městě Vimperku (Winterberg). Zkoumá především sociální strukturu jeho převážně německých obyvatel (v roce 1930 3639 z celkového počtu 4824) a jejich život před vyhnáním z dosavadního jejich domova, v následných kapitolách pak samotným aktem "odsunu" a integrace vyhnanců ve Spolkové republice Německo.
Vývoji tohoto malého města lze hlouběji porozumět jen na historickém pozadí stálého střetávání zájmů dvou jazykových skupin obyvatelstva. Zkoumáním sociálních struktur a každodenního života lze dosáhnout pochopení vzájemné spojitosti lidí ve společenském bytí v rámci obce.
Vývoj bádání v této oblasti lze na základě prací dosud zveřejněných popsat zhruba až do současnosti takto:
Dne 26. prosince roku 1886 měl učitel měšťanské školy Josef Walter na shromáždění spolku německých řemeslníků (Deutscher Handwerkerverein) ve Vimperku přednášku na téma Dějiny hradu a města Vimperka (v originále Geschichte der Burg und Stadt Winterberg), k níž ovšem připojil výmluvný podtitul "mit besonderer Rücksicht auf die jeweilige Lage des Deutschtums in Winterberg" (tj. "se zvláštním ohledem na současné postavení vimperského německého živlu"). Text přednášky vyšel následujícího roku tiskem a byl prvou publikací obírající se dějinami tohoto města vůbec. O deset let později, tedy roku 1897, pojal August Sedláček do svého mnohasvazkového souboru s názvem Hrady, zámky a tvrze Království českého také příspěvek k historii vimperského hradu. V roce 1926 to byl schwarzenberský hajný Josef Puhani, který svou prací Chronologische Notizen zur Geschichte von Winterberg und Umgebung 1195 bis 1926 předložil přehledný výčet historických dat. Roku 1929 se v knize Besiedlung des Böhmerwaldes věnoval Hans Muggenthaler jednou její kapitolou rovněž Vimperku. U příležitosti vimperské výstavy nazvané Böhmerwaldheimatschau se zastoupením "obchodu a řemesel, zemědělství, lesnictví, průmyslu a kultury v jižních Čechách" (1934) vydal Franz Eduard Hrabě (otec autora originálu tohoto úvodního textu ke své knize - pozn. překl.) brožuru s titulem Winterberg im Böhmerwald (syn ho tedy převzal a připojil k němu pro vlastní daleko obsažnější dílo ještě podtitul Sozialstruktur und Volksleben - Tradition und neue Wege - pozn. překl.).
Roku 1935 sepsal Fritz Pimmer poměrně zásadní práci o Vimperku, která ovšem nebyla zveřejněna a jejíž text se nedochoval. Podle údajů jejího autora sestávala z textové, mapové a obrazové části. Česká úřední místa na dotaz sdělila, že ke ztrátě písemnosti musilo dojít pravděpodobně už ve válečných letech (viz dopis Archívu Univerzity Karlovy autorovi ze 13. srpna 1984, čj. 374/84). Zásluhou autorovy matky se v roce 1946 při odsunu podařilo zachránit a vzít do Německa s sebou jen několik nesouvisejících stránek původního textu, uložených dnes v pamětní síni vimperských rodáků v bavorském Freyungu. Roku 1940 vyšla česká publikace Františka Teplého Z dějin boubínského Podlesí, která se obírá v jedné své části i minulostí města Vimperka. Po roce 1946 vzniklo v Německu už několik menších prací na toto téma: jejich autory byli Friedrich Stumpfi (Winterberg - 1953), Josef Jankowsky (Das Winterberger Heimatbüchlein - 1962) a už zmíněný Fritz Pimmer (Winterberg im Böhmerwald (1977). Odvolávají se vesměs na stav bádání před vyhnáním, poněvadž jim československé archívy byly v té době údajně nedostupné. Také články v krajanských časopisech vycházejí ze závěrů starších prací s výjimkou dvou příspěvků Paula Praxla Zur ältesten Geschichte von Winterberg (1960) a Winterberger Stadtrechtsurkunde von 1479 (1979), které čerpají z vlastních jeho zkoumání v československých archívech.
Roku 1979 (tj. k 500. jubileu Vimperka jako města - pozn. překl.) vydali Antonín Beneš, Václav Starý a Jan Solar v Jihočeském nakladatelství knihu s titulem Vimperk - město pod Boubínem. Těžiště práce, opírající se o archívní prameny, leží v jejích historických pasážích, zahrnujících i období po roce 1945. Podrobně se věnuje zvláště tzv. "socialistickému rozvoji" města a životu jeho nyní bez výjimky vlastně česky hovořících obyvatel.
Krajanský spolek "Heimatsammlung Stadt Winterberg in Freyung e.V." plánuje vydání rodácké čítanky (vyšla péčí Hanse Harwalika a Fritze Pimmera pod titulem Böhmwind roku 1989 - pozn. překl.), která má v textové i obrazové části vycházet zejména z prací autorů, publikujících v krajanských časopisech.
Celkově shrnuto jeví se dnešní stav bádání takto: odborná diskuse a názory vyslovené autory publikovaných prací se rozcházejí především co do hodnocení období kolem vzniku vimperského hradu. Tady stojí proti sobě zastánci pozic opírajících se o německá, resp. česká hlediska a názory, vyostřující se vzájemně ve staletém národnostním sporu, týkajícím se v podstatě otázky kolonizace daného území ve 12. a 13. století. Obě strany zřejmě vážně věří, že odtud lze vyvozovat i určité právní nároky. Takto viděná problematika se ovšem námi předkládané práce dotýká pouzr okrajově. Historické pasáže ohledně národnostního soužití např. během husitských válek v prvé půli 15. století či v období následně po bitvě na Bílé hoře (1620) musí zatím nutně vykazovat odlišné interpretace. Vyhnání (1946) je českými autory připomínáno takřka jako vedlejší moment (vlastně jako pouhý výsledek Postupimské dohody - pozn. překl.), zatímco němečtí, zejména pak krajanští autoři jej nahlížejí jako událost středobodovou. Na druhé straně nejsou pisateli tohoto úvodního textu známa žádná pojednání ohledně vimperských Židů, a to ani v jednom ze tří krajanských měsíčníků, věnujících se zdejší problematice (míněny jsou zřejmě Böhmerwäldler Heimatbrief, Glaube und Heimat a Hoam! - pozn. překl.) a pravidelně vydávaných po roce 1948. Na obou stranách sporu lze tak zaznamenat jisté podvědomě pudové myšlenkové procesy - na jedné straně vyhnání, na straně druhé utrpení nejen Židů, které tu předcházelo. Čas k objektivnímu pohledu tak snad ještě opravdu nedozrál.
V rámci příprav mé práce byl však shromážděn obsáhlý materiál na zmíněné téma a prostřednictvím velvyslanectví Státu Izrael navázáno spojení se dvěma dosud žijícími vimperskými židovskými pamětníky. Publikace má pracovní titul "Die jüdischen Bürger und die katholische Kirche in Winterberg" a má v dohledné době vyjít.
Metodický postup a trpělivost překonaly někdy i jinak nesnadný přístup k archívním pramenům v odlehlých archívech v zahraničí, zejména při dobře vytyčeném cíli jednání.
Ukázalo se také možným zachytit při návštěvě českých archívů po prostudování jednotlivých akt jakýsi filmový dokument o nejvýznamnějších archiváliích, který mohl pak být podkladem vyhodnocení v klidu doma ve Spolkové republice. Pro spíše vlastivědné části studie byly dobrou pomůckou doplnění už zmíněné tři krajanské měsíčníky, k nimž připočtěme i starý dobrý Waldheimat (vycházel v letech 1924-1933 v Českých Budějovicích - pozn. překl.). Cenným příspěvkem se ukázaly záznamy skupinových i osobních rozhovorů se starými krajanskými pamětníky z Vimperka, pořizované při jejich každoročních setkáních ve Freyungu během posledních tří let. Tak mohli být dotázáni např. posled¨ní ještě žijící vimperský brusič skla, mezitím v Röhrnbachu zesnulý Franz Rankl, učitel Josef Sewera (i on je zastoupen v souboru Kohoutí kříž - pozn. překl.), po odsunu žijící v Bavorské Železné Rudě (Bayerisch-Eisenstein) a Josefine Langová v Erlensee, s nimiž byly natočeny zvláště pozoruhodné magnetofonové nahrávky. Všem bylo při nich už kolem osmdesátky let věku. Při dotazníkové akci o vimperském krajanském setkání v roce 1985 vznikly pak podobné záznamy se 47 skupinami v oblasti výzkumu někdejší sociální struktury města a se 44 jinými o průběhu roku ve zvycích a obyčejích města a přilehlého okolí.
Archivální a empirické metody se navzájem doplňují, aby zachycení sociální struktury a každodenního života zapadalo pevně do historicky věrného rámce.

Roku 1995 se dožil šedesátky vimperský rodák, limburský "ordinariátní rada" pro vzdělávání dospělých Dr.phil. Dipl.-Ing. Günther Hrabě de Angelis, žijící v letech 1964-1974 v hesenském Seibelsdorfu. Byl v té obci nejen ředitelem školy Mittelpunktschule Katzenberg a zakladatelem "lidové univerzity" (Volkshochschule), ale i zástupcem starosty a prosadil tam i pojmenování jednoho z veřejných prostranství jménem svého otce, jímž nebyl nikdo jiný než šumavský autor Franz Eduard Hrabě (Hrabe). Ten zemřel tři roky po synově narození a dva roky po něm i jeho paní Charlotte roz. Pocková, matka malého Günthera, který se tak stal ve svých pěti letech úplným sirotkem. Byl poté vychováván v rodině otcova bratra, vyučil se už po odsunu ve Spolkové republice strojním zámečníkem a složil externě maturitní zkoušku, aby se stal nejen inženýrem hloubkových staveb, ale ve svých 53 letech na univerzitě v Bambergu i doktorem filosofie v oborech etnologie, pedagogiky a sociologie. Doktorskou disertační práci o 580 stranách tiskového formátu, z níž otiskujeme v překladu alespoň úvod, věnoval rodnému městu a byl za ni nadací Východoněmecké kulturní rady roku 1991 vyznamenán na bonnské univerzitě vědeckou cenou. Svou studii, napsanou už před historickým obratem roku 1989 a vydanou knižně až rok po něm, věnoval myšlence pokojného soužití Západu a Východu, jakož i smíření Čechů a Němců, za něž se trvale zasazuje. Snad je výrazem této skutečnosti i to, že se píše ve svém příjmení zásadně s háčkem, jakkoli opravdu, ale opravdu nejde o český šlechtický titul!

- - - - -
* Vimperk

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na dvou kresbách z jeho knihy o Vimperku je zachyceno osídlení okolí do roku 1400 a na druhé z mapek pak jen sídla, vzniklá od 15. do 19. století - u všech míst je uveden i letopočet vzniku (první zmínky)
Popis jednoho z domů na někdejším vimperském Waldekově náměstí zachycuje s odvoláním na informaci Josefa Bradatsche pro Šumavské muzeum  v Pasově osud Adolfa Wedelese, syna představitele zdejší židovské obce Simona Wedelese (viz i Josef Rammel)
Vimperk na dvou pohlednicích Josefa SeidelaVimperk na dvou pohlednicích Josefa Seidela
I to patřilo k Vimperku jeho raného dětství: židovská synagoga, vysvěcená 3. ledna 1926, jak to zachycuje snímek, byla v listopadu 1938 (to mu byly tři roky) vypálena a trosky ve válečném roce 1941 srovnány se zemí

zobrazit všechny přílohy

TOPlist