logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF HOLUB

Červený Nepomuk

Nepomuk je román. Nechce být zprávou o tom, jak se věci měly. Skutečnost a fantazie se v něm spojily, přičemž skutečnost nabyla větší váhy. Téměř všechny postavy jsou autentické, i jejich jména se v Nýrsku (Neuern) opravdu vyskytovala. Poněvadž někteří ti lidé nebo jejich potomci žijí, jsou ta jména důkladně promíchána, takže událost a jméno nenáleží k sobě navzájem... Jako příklad lze uvést postavu Waltera Steinera. Jméno jsem pozměnil jen docela nepatrně, aby ho staří obyvatelé Nýrska mohli i přesto poznat. Jde v tomto případě o jistého W.S. (není těžké uhodnout, že Holub má na mysli Waltera Staina, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), který se po připojení Sudet k Říši stal vzorným nacionálně socialistickým vůdcem mládeže v Prachaticích v hodnosti Jungbannführer, tj. v nejvyšší možné funkci mládežnického vedení na okrese, po válce pak byl v Bavorsku ministrem... Svýma vlastníma rukama také vyvěsil vlajku s hákovým křížem, i když nikoli na budově četnické stanice, jak je tomu v knize, nýbrž na zřícenině hradu Bayrek. Tam to bylo spojeno s menším nebezpečím. Příhodu s vlajkou na budově četnické stanice mi vyprávěla moje žena, která pochází z Krnova (Jägerndorf). Tam se ten příběh prý takto nebo nějak podobně odehrál.

Když mne kdysi Gerhard Trapp upozornil na román Červený Nepomuk, k němuž se váže i toto autorské vyznání na téma jeho vzniku (ve své recenzi téhož románu - odkazujeme na ni - pojaté v roce 1995 do sborníku Znovuobjevená Šumava neopomněl ve své přátelské sympatii uvést i mé jméno), netušil jsem, že roku 1998 vydá knihu v českém překladu bibliofilské nakladatelství Albis international v Ústí nad Labem. Ta próza má charakter lyrické vzpomínky a proto řadíme Josefa Holuba mezi šumavské básníky. Rodina Holubova byla i s tím ryze českým jménem prokazatelně jako německá usazena v Hojsově Stráži (Eisenstraß) od konce 18. století. Z české strany pocházely přivdané manželky, Josef Holub však uvádí, že matčini předkové byli němečtí. On sám se narodil 7. září roku 1926 v Nýrsku (Neuern), což ho spojuje i s tamními spisovatelskými sousedy Hansem Watzlikem a Josefem Blauem, vystudoval na učitelském ústavu v Prachaticích a po válce a odsunu získal v SRN kvalifikaci správního úředníka. Prošel řadou jiných povolání - jak sám uvádí, byl i šmelinářem, uměleckým řemeslníkem, cihlářem, listonošem, přednostou jednoho úřadu a vrchním poštovním radou. Měl tři děti a jako "úředník na odpočinku" zastával místo obecního archiváře v Großerlachu kus na sever od Stuttgartu ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Zemřel začátkem července roku 2010 v místní části Grab, někdejší samostatné obci s Großerlachem od roku 1974 spojené. Stal se roku 1992 nositelem Ceny Petera Härtlinga a rok nato i Oldenburger Kinder- und Jugendbuchpreis za román Červený Nepomuk, v roce 1998 získal v USA cenu za další svou knihu Bonifaz und der Räuber Knapp a hned dvakrát mu bylo ve švýcarském Curychu uděleno ocenění zvané "La vache qui lit" (tj. "Kráva, která čte"). Nekrolog Irmgard Duschekové (je i samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže) v Glaube und Heimat připomíná kritickou odezvu, jakou vyvolalo u mnoha krajanů Holubovo rozhodnutí, psát o svém dětství v Nýrsku s uvedením skutečných jmen románových postav. Jenže on píše i o sobě pravdu: třeba jak stál roku 1939 coby "Hitlerjunge Pepi" naštván v kilometrovém špalíru při udělování Goetheovy medaile Hansi Watzlikovi, jehož některé knihy už jako dospělý musel uznat za "wunderschöne", tj. překrásné. V dnes zaniklých Zadních Chalupách je pamětní tabulí připomenuto jméno jiného šumavského autora Antona Schotta, také zastoupeného v Kohoutím kříži, jehož byl Josef Holub, autor románu Červený Nepomuk, jak se v českém textu tabule dále uvádí, prasynovcem. To každý z nás je potomkem a dědicem všeho, co se stalo a nedá odestát.

- - - - -
* Nýrsko / Prachatice / † † † Grab, Großerlach (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Rodný dům v Chodské ulici v Nýrsku
Učitelský ústav v Prachaticích, kde studoval
Nýrsko na snímku z meziválečných let, který zachycuje most přes Úhlavu a v pozadí židovskou synagogu, zbořenou až za komunistické éry v roce 1958
Socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí v Dolním Nýrsku (v pozadí radnice)
Vyhlídková věž v nýrském areálu "Natur- und Vogelschutzwarte"

zobrazit všechny přílohy

TOPlist