logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF HOFFMANN

My všichni neseme Tvou tvář, Ty milovaná stará země domovská...


Schüttwa : unsere Heimat (1990), s. 213-214

"Wir alle tragen Dein Gesicht, Du liebes altes Heimatland..." znělo v originále motto, kterým sdružení Ackermanngemeinde zvalo k primici novokněze Josefa Hoffmanna v dubnu roku 1952 ve farním kostele sv. Gangolfa v bádensko-württemberské vsi Schlierstadt (dnes je to místní část města Osterburken). Tenkrát ještě mnozí přítomní z vyhnanců věřili, že nejde o konec dějin. Jinými slovy stále doufali ve svůj návrat. Události jako smrt mladého, ani ne dvaatřicetiletého kněze (nedosáhl ani "Kristových let") však se staly jistým symbolem nedosažitelnosti a nezvratnosti Božího úradku ohledně domoviny vyznavačů křesťanské víry, církve "putující po této zemi" s domovem věrných na věčnosti v nebeském Jeruzalémě. Při primici dostal přitom Josef Hoffmann kufříkový psací stroj (Reiseschraibmaschine), tehdy jistě předmět luxusní, což svědčí o nesporných služebních prioritách kněžského úvazku, po jehož nositelích se očekává písemná pozůstalost. Jak rád bych si v ní početl! Krátký život Hoffmannův je ovšem sám románovým takřka svědectvím. Narodil se 17. října roku 1922 ve dnes zcela zaniklé osadě Skláře (Glaserau), farnost Pivoň (Stockau), odkud se s ním jeho rodiče, tj. jeho otec a jmenovec Josef Hoffmann (*13. dubna 1893 ve Sklářích, †2. září 1973 v Sinsheimu) a matka Anna, roz. Kispertová (*18. srpna 1890 ve Sklářích, †1. listopadu 1967 v Sinsheimu) v roce 1937 přestěhovali do Šitboře (Schüttwa), kde bydlili v tamním čp. 41 ("po chalupě" zvaném Willard), kde byl i hostinec a obchod smíšeným (koloniálním) zbožím. Syn navštěvoval po vychození obecné školy (zřejmě šlo zprvu o jednotřídku v rovněž dnes zcela zaniklém Valtířově /Waldersgrün/, k němuž Skláře jako osada náležely) měšťanku v Ronšperku (dnes Poběžovice) a pak řádová gymnázia misijního řeholního společenství oblátů ve vsi Teplá (Teplei) u severočeského města Třebenice (Trebnitz) v okrese Litoměřice a ve slezském, k Německu tehdy náležejícím městě Striegau (dnes polské město Strzegom, česky Střihom z dob, kdy téměř čtyři století /1392-1742/ náležela k zemím Koruny české). Poté, co musel obléknout v letech 1939-1945 uniformu wehrmachtu, mohl teprve v roce 1946 zahájit noviciát v oblátském klášteře Maria Engelport (také Maria "porta angelica", tj. "brána andělská") na území spolkové země Porýní-Falc (Rheinland-Pfalz) v tehdejší francouzské okupační zóně Německa. Svá vyšší studia konal v městě Hünfeld ve východním Hesensku, kde byl 20. dubna 1952 vysvěcen na kněze. Po už zmíněné primici týden nato byl v létě následujícího roku 1953 vyslán do mladé rakouské provincie oblátů. Smrt ho dostihla 1. března 1954 ve Vídni ještě před započetím vlastního působení "lidového misionáře". I ona však jako by tu misii zdůraznila. A ta "Stará země"? Přesně týž název nese básnická sbírka Jana Zahradníčka z roku 1946, jako by její autor, domácí oběť poválečného komunistického šílenství, tušil, že k něčemu už vlastně není a nebude návratu.

- - - - -
* Skláře / Šitboř / Poběžovice / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Dva snímky z jeho primice svědčí i o tom, jak živé bylo ještě tehdy vyhnanecké společenstvíDva snímky z jeho primice svědčí i o tom, jak živé bylo ještě tehdy vyhnanecké společenství
Zpráva o jeho úmrtí v krajanském časopise
Dům čp. 41 v Šitboři rovněž s výčtem rodiny podnájemníků, tedy také Hoffmanových
Dům čp. 41 na současném snímku (2016)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist