logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ HESKE

K využití státních lesů na Podkarpatské Rusi

Mým původním záměrem bylo publikovat tento článek, tvořící integrální součást popisu jedné loňské studijní cesty Švédskem a Finskem, teprve ve spojitosti s touto cestovní zprávou (v originále "mit dieser Reisebeschreibung" - pozn. překl.). Mezitím se mi zdá významná otázka, co se má stát s našimi podkarpatoruskými lesy, otázka, která právem nedává klid lesnickému svědomí republiky a která si žádá jakéhokoli příspěvku ke svému objasnění, ospravedlňovat publikaci následujících řádek v časovém předstihu.
(...)
Úkoly finské státní lesní správy jsou jak patrno nesrovnatelně těžší a přírodní podmínky nesrovnatelně nepříznivější než by tomu v dané otázce bylo u nás. Přesto se právě ona podrobuje zákonité nutnosti činů, sloužících blahu státu a jeho lidu (v originále "das wahre Staats- und Volkswohl" - pozn. překl.). Vydat se podobnou cestou za podmínek mnohem snadnějších a výhodnějších je neoddiskutovatelnou povinností naší státní lesní správy, zejména když na tom v daném případě závisí nejen podstatné a trvalé zvýšení příjmů státu, nýbrž i celý hospodářský a kulturní život jedné jeho provincie (v originále "das ganze Wirtschafts- und Kulturleben einer Provinz" - pozn. překl.). Nelze ani na okamžik pochybovat o tom, že pro takové v národohospodářském i kulturním ohledu eminentně důežité úkoly při téměř úplné absenci jakéhokoli rizika musí být po ruce nezbytný investiční kapitál. Kéž by proto také naše státní lesní správa neotálela ani na okamžik a majetku, který jí připadl, se teprve skutečně chopila tím, že ho bude ve vlastní režii obhospodařovat a předvídat všechny ony investice, jichž si převedení odlehlých pralesů do režimu moderní stálé těžby žádá. Neboť majetek sám je cosi mrtvého, prázdného. Je nutno denně jej dobývat, aby vám patřil!

P.S. Předchozí text je úvodní a závěrečnou pasáží brožury pod názvem "Industrialisierung und Kommerzialisierung in den Finnischen Staatsforsten (Als Beitrag zur Frage der Exploitationen der Karpathorussischen Staatsforste)", vydané vlastním nákladem autorovým v Prachaticích roku 1924 jako separátní otisk z periodika "Sudetendeutsche Forst- und Jagdzeitung" (vycházelo v letech 1924-1930 dvakrát měsíčně, v letech 1931-1937 pak jednou za měsíc v Teplicích /Teplitz-Schönau/).

Český záznam hlubocké křestní matriky vypovídá o jeho zdejším narození na adrese "Hluboká - Podhradí čp. 23" dne 3. července roku 1892 a křtu, vykonaném dva dny nato kooperátorem Antonínem Trčkou v kostele sv. Jana Nepomuckého, při němž bylo novorozenému chlapci dáno jméno František Maria Rudolf Ludvík Hubert Heske - otec dítěte František Heske, knížecí schwarzenberský lesní geometr v Hluboké - Podhradí čp. 23, byl podle tohoto záznamu "manželským synem Františka Heske, hospodáře a obchodníka z Velké Polomy čp. 76, okres Opavský ve Slezsku a manželky Ludoviky, rozené Liebischerové z Klantendorfu ve Slezsku", chlapcova matka Marie, "narozená na Hluboké", byla dcerou Rudolfa Wáchy, "knížecího Schwarzenberského zahradního inspektora v Hluboké" čp. 57 a manželky Marie, rozené Peschlové "z Hluboké 55". Kmotry byli matčin otec Rudolf Wácha, zastupovaný hlubockým zahradnickým učněm Aloisem Wáchou, a Ludovika Lachmit, majitelka hospodářství ve Velké Polomě. Přípis hovoří i o Františkově českobudějovické svatbě s Marií Terezií Krásnou, datované zde mylně dnem 29. října 1920, ačkoli se podle oddací matriky katedrály sv. Mikuláše konala už 14. září téhož roku. Webová encyklopedie Wikipedia v životopise Heskeho "mladšího" na své německé jazykové verzi uvádí, že "vyrostl na Šumavě"("aufgewachsen im Böhmerwald"), čímž se nejspíš rozumí, že jeho otec jako lesnický taxátor a od roku 1897 vedoucí celé schwarzenberské úpravy lesů dal i synovi nahlédnout do největšího bohatství knížecí domény, jímž právě šumavské lesy bezesporu byly. Lesnickou vědu vystudoval mladý Heske na vídeňské Vysoké škole zemědělské (Hochschule für Bodenkultur) a v roce 1928 by povolán k profesuře v oboru a na místo ředitele Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (Institut für Forsteinrichtung) v saském Tharandtu, kde tři léta nato založil Institut pro zahraniční a koloniální lesnictví (Institut für ausländische und koloniale Forstwirtschaft), který byl roku 1937 prohlášen "říšským" a 1940 na pokyn "říšského lesmistra" Hermanna Göringa přeložen do zámku v Reinbeku u Hamburku. Už v roce 1933 se ostatně Heske připojil k Provolání ke vzdělancům světa (Ruf an die Gebildeten der Welt), tj. vyjádření věrnosti německých univerzitních a vysokoškolských profesorů Adolfu Hitlerovi a národně socialistickému státu (viz podrobněji i s výčtem mnoha jmen na Wikipedii) a za války vedl v okupované Paříži na tamním Německém institutu oddělení lesnictví a půdní kultury a byl i členem poradního sboru Společnosti pro evropské hospodářské plánování a velkoprostorovou ekonomiku (Gesellschaft für europäische Wirtschaftsplanung und Großraumwirtschaft), kde se počítalo s německým vítězstvím ve válce. I po ní až do odchodu na penzi v roce 1956 zůstal však v čele ústavu a ještě poté působil do roku 1961 jako "generální lesmistr" v tehdy císařské Etiopii. Zemřel nečekaně 7. března roku 1963 v Hamburku na srdeční selhání. Za svého života dospěl až k filosofii globálního lesního hospodářství, která pod označením "Organik" předznamenala dnes takřka samozřejmou teorii "udržitelného rozvoje". Osudy Šumavy a jejího lesního bohatství by k ní i s ohledem na "státní rámec" celého problému mohly být věru působivou ilustrací.

- - - - -
* Hluboká nad Vltavou / České Budějovice / Prachatice / † † † Hamburk (HA)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození v hlubocké křestní matrice
Titulní list separátního otisku jeho textu (1924) z fondu Národní knihovny v Praze
Rodná Hluboká nad Vltavou
Adolf Webinger tu na stránkách krajanského měsíčníku podává zprávu o jmenování Heskeho generálním lesmistrem etiopského císařství
Znak etiopského (habešského) císařství

zobrazit všechny přílohy

TOPlist