logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ HEROLD

Länger als ein tiefes Buch...


Länger als ein tiefes Buch
Lebt ein Lied oft, lebt ein Spruch,
Schwebt mit lichten Falterflügel
Über der Berühmten Hügel.

Déle než hluboká kniha...


Déle než hluboká kniha
žije píseň, verš se míhá
v letu motýlů, víc slovy
se jas vrchů nevypoví.

P.S. Toto čtyřverší cituje z Herolda Josef Mühlberger ve svých Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen 1900-1939.

Wald und Volk


In ein Kirchlein trat ich ein,
Hört in deutscher Zunge singen
Die Gemeinde im Verein
Ihrer Andacht Opfer bringen.

War ein alter Kirchensang
Noch aus früher Väter Tagen
Himmelan ein Sehnsuchtklang
Und ein mutig irdisch Wagen.

Männerstimmen, dunkel, schwer,
Frauenstimmen, hoch und helle,
Aus der Herzen Tiefe her
Brauste Welle hin um Welle.

Wie der Wurzeln dicht Geflecht
In der Erde dunklen Räumen
Ein naturgeeint Geschlecht
Treibt empor in tausend Bäumen.

Die im Kampf um Luft und Licht
Einsam in die Höhe steigen,
Fühlen sich verschlungen dicht
In den Wipfeln und den Zweigen.

Deutsches Volk, das fremd sich schied
Krankend an der Zwietracht Wurme,
Braustest du in einem Lied
Wie der Wald erbraust im Sturme!

Les a lid


V kostelík kdys vstoupil jsem,
celá obec rodnou řečí
modlit se a zpívat sem
přišla k Boha slávě větší.

Věru starý zpěv to byl,
jak ho už praotci pěli,
k nebi stoupal ze všech sil
toužný i pozemsky smělý.

Ženské hlasy jeden jas,
mužské hlasy basů plných,
z hloubi srdce kolem nás
šuměly po vlnách vlny.

Jak hustá spleť kořenů
pevně tkvících v temné zemi,
silný les výš do kmenů
svorně žene kmeny všemi.

V boji o světlo a vzduch
strom se rve i osaměle,
ale korun, větví kruh
citem pospolně lne v celek.

Lide můj, cos rozdělen
červem sváru, kéž tě spojí
šum těch lesů, přijde den,
jak on v bouři zpívat k boji!

Der Waldbrunnen, 1924, s. 154

Es hilft dir keiner...


Es hilft dir keiner, wie er heißt,
Es hilft dir nur der eig'ne Geist,
Zu retten dich vom Bösen,
Du musst dich selbst erlösen,
Musst selbst mit deinem Kreuze gehn,
Musst sterben und musst auferstehn.

Nikdo tě nespasí...


Nikdo tě nespasí, ví Bůh,
jenom tvůj vlastní pevný duch.
Od všeho zla to on tě brání,
vykoupí ze jha umírání.
Každému je s křížem se brát,
zemřít a opět zmrtvýchvstát.

Budweiser Zeitung, 1922, č. 42, s. 3

Die Kraft, wohl ballt die Faust sie auch...


Die Kraft, wohl ballt die Faust sie auch
Mit festgeschloss'nen Munde,
Dann brennt ihr Feuer ohne Rauch,
Aber im tiefsten Grunde,
Wie ohne Zorn, so ohne Schuld
Als stille Flamme der Geduld.

Síla, jež ruku sevře v pěst...


Síla, jež ruku sevře v pěst
a semkne i tvá ústa,
hoří jak chladný plamen hvězd
hluboko v tebe vrůstá.
Bez hněvu, bez viny plá v nás
jak tichý, trpělivý jas.

Budweiser Zeitung, 1922, č. 19, s. 2

Když se 15. února 1924 dožil autor těchto veršů, které dosti věrně zachycují osudovou tíži situace Němců v nové republice "národa československého", totiž básník a středoškolský profesor Dr. Franz Herold své sedmdesátky, nepozdravil ho, ostatně rovněž v Budweiser Zeitung, šumavskou nářeční básní nikdo jiný než Zephyrin Zettl. Zde její text a můj pokus o překlad:

Da Wetabam


Bon Grenzstoa' steht a' Wetabam,
schaut weithi' übern Wold.
Wenns sturmt und kracht, der rührt sih kam:
Da B o d n gibt eahm sein Holt!

Zun eahm hi' schmuckt sih d jung Schoar,
wöi um a' Gluckhenn d Bruat.
Er lernt eah's Stoarksa' in da Gfoahr
und holts in treua Huat.

Wenn wild ah s Weta niedageht,
mir fürchtma net sein Gwolt,
solong a' Wetabam noh steht -
wöi D u - in deutschn Wold!

Ošlehaný strom


Při hranici stojí ten strom,
co jen je klidu v něm!
Nechví se, hledí do pohrom,
tkví d o m a kořenem!

Mladý zástup má kolkolem,
učí ho nezbýt sil.
Co synci tíhnou za otcem,
z očí je nespustil,

když nečas zuří, nedá spát
a strachem moří dnes -
T y s ten strom! Zřím ho odolat
a s ním i rodný les!

Byl rodákem z České Lípy (Böhmisch-Leipa) jako třeba Hugo Salus, ale za učitelského působení v Budějovicích (Budweis) nezůstal jistě bez vlivu ani na své šumavské žáky. Učil němčinu, zeměpis a dějepis, od roku 1883 v Praze, pak ve Vídni, kde 12. srpna 1943 i zemřel. Urna s jeho popelem je uložena na vídeňském Centrálním hřbitově. Byl jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších básníků z Čech, jak to o něm alespoň píše Josef Mühlberger ve svých nedocenitelných Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen 1900-1939. Patřil ke generaci Friedricha Adlera, přítele a překladatele Jaroslava Vrchlického. Poslední z Heroldových básnických sbírek, vydaná deset let před smrtí svého autora, nese příznačný název Stimmen und Gestalten des Waldes. Kdyby věděl, co se s tím německočeským či českoněmeckým lesem má všechno poté stát!

- - - - -
* Česká Lípa / České Budějovice/ † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o době jeho působení na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích v letech 1875-1880
Jedna z jeho pražských policejních přihlášek
Připomínka jeho pětaosmdesátin na stránkách vídeňského deníku z února roku 1939
Zpráva o úmrtí ve vídeňských novinách

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist