logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

PAULUS JOSEF HEINRICH

Úvod k vydání textu Hořických pašijových her z roků 1923 a 1933

Šumavské městečko Hořice, jehož výhradním majetkem se konečně od počátku tohoto roku 1923 stávají místní pašijové hry, podává současně nejširší veřejnosti vlastně poprvé jejich text v podobě, v jaké jsou nyní předváděny. Je to čtvrté nezměněné vydání, schválené 11. května 1894 biskupskou konsistoří českobudějovickou slovy:
"Poněvadž opravený text Hořických pašijových her, předložených sem přípisem z 30. dubna 1894, je pojat v souhlasu s Písmem, neváháme udělit mu církevní schválení v naději, že tato posvátná lidová hra přispěje k obecnému poučení a bude sloužit podpoře křesťanské zbožnosti."
Tato kniha uvádí podobu textu, jak byl tehdy v letech 1893 a 1894 přepracován a doplněn Karlem Landsteinerem, dnes už zesnulým děkanem v moravském Mikulově (Nikolsburg), ze starších domácích tradic, na počátku 19. století sebraných a scénicky upravených zdejším tkalcem Paulem Gröllheslem. Zatímco písně textu a výklad jednotlivých obrazů jsou zpracovány nově, staré podání je věrně uchováno jak v rajské a pastýřské hře, tak ve vlastní hře pašijové.
Hořické pašijové hry bývaly místními obyvateli v dřívější době předváděny na různých místech pouze v nedělním ustrojení jednajících osob. Od roku 1880 hráli je už členové tehdy ustaveného zdejšího ochotnického spolku v jednoduchých divadelních kostýmech.
Na skvělém účinu představení z roku 1893 podíleli se nejen účinkující, kteří je připravili za podpory obce, nýbrž i další nadšení spolupracovníci (zvláště je třeba jmenovat profesora J. J. Ammanna, který svého času pořídil vlastní text pro pašijové hry, a také P. Valentina Schmidta), zejména pak i spolek Deutscher Böhmerwaldbund, který se tenkrát z iniciativy svého předsedy Josefa Tascheka rozhodl podporovat provozování Hořických pašijových her hmotně i duchovně. Spolek se zavázal opatřit potřebný obnos víc než 120 000 korun, práce na pořízení textu svěřil nejprve vedení profesora Ammanna, později pak probošta Landsteinera, získal kapelníka budějovického dómu Jaroslava Jungmanna, aby zkomponoval hudbu k jednotlivým sborům celé hry a od léta 1892 řídil inscenaci včetně pořízení historicky co nejvěrnějších kostýmů a nastudování rolí za účasti 300 účinkujících, kteří sestávali a i dnes sestávají výhradně z obyvatel městečka Hořic na Šumavě.
Už v prvých měsících roku 1893 bylo pak započato se stavbou nynější prostorné divadelní budovy, na jejíž zbudování přispěli finančně obec včetně osad k ní přifařených, jednotlivci i spolky. Tak se zrodilo a rozrostlo krásné dílo v podobě už světoznámých a slavných Hořických pašijových her, konaných od roku 1893 obvykle každým pátým rokem, naposledy v roce 1912. Začátek první světové války v roce 1914 nejenže přerušil provozování her, ale znamenal i ztrátu mnohých představitelů jednotlivých jejich rolí, kteří v těch letech padli na válečném poli či jinak skonali. Bylo nutno vynaložit mnoho peněz, času i námahy, nežli se po dlouhém přeryvu podařilo hry znovu předvést.
O našich pašijových hrách v jejich dnešní podobě bylo už po prvých představeních z roku 1893 a od té doby až podnes zveřejněno veliké množství vesměs uznale pochvalných referátů v novinách a časopisech beletristických i naučných, v knihách domácích i zahraničních, které - k naší cti budiž řečeno - v mnoha významných ohledech musely upřednostnit Hořické pašijové hry i před hrami v bavorském Oberammergau a výmluvně tak dát opakovaně najevo své nejhlubší uznání. Hořické pašijové hry dojímají každého ze svých návštěvníků a kladné posudky a uznání o nádheře a kráse našich představení jednohlasně vyslovily tisíce příchozích z nejrůznějších zemí Evropy i Ameriky, mnohdy i z nejvyšších církevních i světských kruhů.
Kéž naše starobylé pašijové hry i jejich prostí představitelé dobudou i letošního roku znova, jakož i v budoucnu, toho nejlepšího ohlasu a pochvaly, kéž i tu otištěný text her si rádi čtou všichni jejich návštěvníci, kterým je především určen a věnován, nechť je jim i po čase milou upomínkou na radostně povznášející, posvátné hodiny, které prožili v divadle pašijových her v Hořicích na Šumavě!

Hořice na Šumavě, únor 1923.

Poněvadž náklad našeho textu ze dvou předchozích vydání (rozuměj čtvrtého z roku 1923 i pátého z roku 1927) je zcela rozebrán, objevila se naléhavá nutnost pořídit vydání nové, zvláště pak poté, kdy bylo rozhodnuto i o provozování her v letošním roce 1933. K tomu rozhodnutí dala rozhodující podnět dvě výročí: za prvé světové oslavy 1900. jubilea utrpení a smrti Našeho Spasitele Ježíše Krista, za druhé místní čtyřicetileté už výročí nové inscenace Hořických pašijových her v nové budově, vztyčené právě před oněmi 40 lety. Kéž i toto nové, opravené vydání textu nalezne a získá si mnoho vděčných čtenářů!

Hořice na Šumavě, březen 1933.

V Německu byl v roce slavného Kristova jubilea od 30. ledna už měsíc u moci nově jmenovaný říšský kancléř Adolf Hitler, když páter Heinrich, vyšebrodský cisterciák a okresní vikář hořický, dopisoval předmluvu k šestému vydání textu, který známe z jediného českého překladu Miroslava Hallera, jak byl publikován o tři roky později 1936. Bylo to v čase, kdy si i česká strana uvědomila význam mravního apelu hořických her tváří v tvář národně socialistickému ohrožení všech dosavadních hodnot evropské křesťanské civilizace. Však také za války, kterou rozpoutal, nacizmus učinil nadlouho - po více než půlstoletí do pádu následné komunistické totality - násilně konec slavné nejen místní tradici. Autor obojí předmluvy P. Paulus Josef Heinrich se narodil 2. března 1871 v Německém, dnes Havlíčkově Brodě, zanechal po sobě mimo jiné cennou hořickou obecní kroniku, kterou psal až do neblahého poválečného odsunu zdejších německých obyvatel v létě 1946, a vyhnán spolu s nimi zemřel 23. listopadu 1951 daleko odtud v bavorském Oberaltingu v nádherném "kraji pěti jezer" (největší z nich je Ammersee) na jihozápad od Mnichova.

- - - - -
* Havlíčkův Brod / Hořice na Šumavě / † Oberalting (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Při vítání československého ministra informací Erwina Zajičeka (byl Němec národností) a českobudějovického biskupa Šimona Bárty na hořických pašijových hrách roku 1936 (P. Heinrich zcela vpravo)
S katechetou Eckertem a režisérem pašijových her v Hořicích stojí prvý zprava
V posledních letech života
Blahopřání k jeho 81. narozeninám na stránkách krajanského měsíčníku v roce 1951,
krátce předtím, než v listopadu téhož roku v Oberaltingu skonal
O jeho pohřbu v Oberalting bei Seefeld

zobrazit všechny přílohy

TOPlist