logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FELIX HEINTSCHEL VON HEINEGG

Z deníku


In Janowitz baute ich Eisenbrücke,
Wassergefahr soll nicht mehr drücken.
Die Bewohner, und Fremdenzahl,
wo der Weg zum Bahnhof war.
Auch Klenaus Schule liess ich bauen
und ist schön, heute anzuschauen.
Ein deutscher Schlossherr hat gethan
trotz der Leute Hetzer, Lügen, Wahn.
Es steht den Deutschen und den Čechen frei?
Zu Leben in Frieden, 1894 und Freundschaft neu?

 


Železný most dal jsem městu Janovice,
velká voda nepoděsí více
místní lidi ani cizí hosty,
k nádraží kde užívali cesty.
V Klenové školu také vystavět
dal jsem, krásnou už na pohled.
To učinil jsem já, zámecký pán,
ač Němec, vzdor štvaním a pomluvám.
Zda Češi s Němci spolu dokáží
žít v příštím roce v míru, přátelství?

Vlastně má to veršování nadpis "Nachtrag zum Schluss 1893", tj. "Dodatek ke konci roku 1893", ale pochází opravdu z deníku (početl jsem si v něm v záslužném příspěvku Lenky Sýkorové ve Sborníku prací z historie a dějin umění /2004, č. 3, s. 191-199/, z něhož čerpám a z něhož jsme si dovolil trochu jinak přeložit textovou ukázku) zámeckého pána na Klenové (Klenau) Felixe Heintschela von Heinegg, z rodu, který dal světu mučedníka víry a Felixova pravnuka Hannse Georga Heintschela von Heinegg, básníka, teologa a bojovníka proti národnímu socialismu rodem z Čech, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže. I Felix Heintschel, povýšený císařem Františkem Josefem v roce 1883 do šlechtického stavu s přídomkem "von Heinegg", se narodil v Čechách, a to v Jindřichovicích pod Smrkem (Heinersdorf) dne 21. ledna 1819, jak o tom svědčí záznam v jindřichovické matrice, podle níž byl novorozenec pokřtěn následujícího dne ve zdejším farním kostele Nejsvětější Trojice administrátorem Josefem Scheiflerem jménem Johann Felix Heintschel. Otec dítěte Johann Franz Heintschel (1792-1867) pracoval celý život jako faktor a obchodník vlněnými tkaninami (v matrice je psán ještě coby "Weber", tj. tkadlec. Jeho žena a Felixova matka Veronika pocházela rovněž z tkalcovské rodiny Gottfrieda Schustera a Veroniky, roz. Paulinové. Felix Heintschel se živil zprvu jako tkadlec a soukač, s bratrem Eduardem pak (prý po náhodné výhře v loterii) založil textilní firmu, jejímž se stal později jediným vlastníkem. Dvě třetiny produkce šly na vývoz nejen do Evropy, ale i do Střední a Jižní Ameriky, Východní Indie a do Ruska. Z prvního manželství měl majitel firmy pět synů, kteří se později stali jeho společníky, a čtyři dcery, v jednasedmdesáti letech se však roku 1890 oženil znovu s Johannou Merkucziovou, rodačkou ze Sušice, prodavačkou v luxusním rukavičkářském obchodě, a odešel zároveň měsíc po svatbě (přebral navíc Johannu jednomu ze svých synů, jemuž předtím v "nerovném poměru" bránil, na odpočinek na panství Klenová o rozsahu 365, 43 ha, které zakoupil už deset let předtím. Škola, kterou tu za 1770 zlatých dal postavit, byla určena českým dětem. Po dceři Paule ze svého druhého manželství, zemřelou ještě před dovršením desátého roku svého věku, dal pojmenovat dvouatrovou vilu v podhradí nad hospodářským dvorem. Jeho přání po smírném spolužití Čechů s Němci se právě v roce 1894 rozhodně nenaplnilo. Toho roku v únoru byl vynesen v procesu s tzv. Omladinou, domnělým centrem českých národnostních demonstrací, rozsudek nad 68 lidmi v úhrnu na 96 let. Rok nato je ovšem císař amnestií omilostnil. To už byl však Felix Heintschel vážně nemocen a 15. prosince roku 1896 v Klenové zemřel. Na výběžku hřebene pod hradním komplexem nedaleko panského špýcharu byla následujícího roku vystavena vdovou po něm (rok po manželově smrti se ovšem znovu provdala za vdovce Antonína Snížka (1847-1910) podle plánů architekta Josefa Mockera (1835-1899) novogotická kaple sv. Felixe. O tom, jak rozporná je minulost této země, svědčí i skutečnost, že vedle zmíněného Felixova pravnuka Hannse Georga patřila k jeho potomkům i mužská ratolest nejmladšího jeho syna Oskara (1862-1925), tedy Felixův vnuk JUDr. Georg Oskar Felix Heintschel von Heinegg (1892-1945), odsouzený pro spáchání mnoha retribučních trestných činů Mimořádným lidovým soudem v Klatovech k trestu smrti a 22. května roku 1946 i popravenému (blíže viz rigorózní práce V. Mžiky Jirovcové). Zatímco za Masarykovy republiky bylo popraveno 16 lidí, z toho 4 za vojenské trestné činy, na základě Benešova dekretu o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů šlo už v letech 1945-1948 o 730 trestů smrti. F jako Frieden, F jako Freundschaft? Nikoli ve dvacátém století.

- - - - -
* Jindřichovice pod Smrkem / Klenová / Janovice nad Úhlavou / † † † Klenová

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Pamětní deska na budově statku v Klenové připomíná ho jako stavebníka z roku 1891
Škola v Klenové
Pamětní deska v interiéru školy
Vzácný snímek svěcení kaple sv. Felixe, vystavěné v roce 1897 podle plánů Josefa Mockera
Kaple sv. Felixe v Klenové

zobrazit všechny přílohy

TOPlist