KILIAN HEIGL
Granitz
Místní část obce Nové Hutě (Kaltenbach) ležela při cestě vedoucí do Svinných Lad (Seehaid) a Borových Lad (Ferchenhaid).
Mezi zdejšími lidmi se pro ni vžil název Granitz a dělila se ještě na tak řečenou Dolní (Untere) a Horní (Obere) Granitz.
Granitz začínala pod novohuťskou ještě pilou položenou kousek na jih od místní části Unterkaltenbach (Neuhütte, Hütt'n).
Pod pilou u místa zvaného Koichofen odbočovala výš strání vozová cesta lesem na Františkov (Franzensthal, říkalo se mu i
Biertopf, tj.Pivní hrnec podle stejnojmenného blízkého skalního útvaru - pozn.překl.). Na východním svahu hory Zvěřín (Thierberg),
která je vlastně spíš výběžkem hřebene Přílby (Leckerberg), ležela tam stavení Horní Granitz, nazývané také Draußere (Vnější či
Venkovní) Granitz. Byly to čtyři chalupy včetně hájovny Franze Hofbauera. Z výšiny se nabízel nádherný výhled, pro který bylo to
místo odjakživa vyhledáváno letními hosty, zvláště z Prahy. Na východ dolů do údolí se táhla pole a luka, pod nimi bylo vidět ves
Svinná Lada a Velkou Královskou slať (Großer Königsfilz) s jezírkem. Na protějším břehu Vydřího potoka (Thierbach) na
západním svahu hory Kamenná (Schindlauer Steinberg), Bukovce (Schartenberg) a Světlé hory (Lichtenberg) stála farní ves Nový
Svět (Neugebäu) s okolními samotami, na jih od nich Borová Lada, za nimi výrazná pyramida vrchu Homole (Holitzer) a údolí
mladé Vltavy. Při dobré viditelnosti se odtud dal na obzoru spatřit i vzdálený řetěz alpských hřebenů.
Celá místní část Granitz sestávala ze 16 usedlostí. Byla to roztroušeně položená obytná stavení s přilehlými hospodářskými
budovami obklopená svými pozemky. Obživu hledala větší část obyvatel v dřívějších časech hlavně ve františkovské papírně
(r.1895 začal ji tam v prostorách bývalé sklárny budovat vídeňský podnikatel Jakob Kraus, otec slavného rakouského
spisovatele a publicisty Karla Krause - pozn.překl.), po jejím zániku počátkem třicátých let dvacátého století nacházeli pak
výdělek už jen v domáckém řemesle či při práci v lese. Ten, kdo se nestal dřevorubcem a rozhodl se věnovat zemědělství,
zvolil tak práci v místních podmínkách často ještě tvrdší a namáhavější.
Pro velkou vzdálenost od centra obce s jejím kostelem a školou ocitala se Granitz vůči Novým Hutím v úloze jakési odstrčené
končiny. K tomu byla díky četným příbuzenským a sousedským vazbám poutána úzkou spojitostí ke Svinným Ladům. Smíšené
zboží se tam dalo nakoupit v krámě u Hansla Nadera, kuřivo v trafice Johandla Gratziana, žízeň hasila Wangerova hospoda. I dřeváky se pořizovaly u vyhlášených výrobců ze Svinných Lad, ti nejznámější mezi nimi byli Johann Nader, Liebreich Kasparak a Karl Reindl, jejichž výtvory sedly noze jako na míru a také pěkně vypadaly.
Těsné vazby mezi Granitz a Svinnými Lady byly nejpatrnější ve složení hasičského sboru a dechové kapely, kde zpravidla
figurovali při parádách i muzikách jako posila vždy muži z toho nejbližšího sousedství.
Je dále třeba zdůraznit příslušnost Granitz k farnímu kostelu svatého Martina v Novém Světě, z níž vyplývalo i pochovávání
zesnulých z Granitz na novosvětském hřbitově. Varhaníkem kostela byl Wilhelm Stögbauer z Unterkaltenbachu, odkud pak
pocházela ne náhodou i část ženského chrámového sboru.
V dřívějších dobách chodívaly i děti z Granitz do obecné školy v Novém Světě. To se později změnilo a školáci byli posíláni do
Nových Hutí, kde stála škola v místní části Böhmhäuser (České Domky). V posledním školním roce (před odsunem - pozn.překl.)
1944/1945 navštěvovaly ovšem školu tak jako tak už jen děti z pouhopouhých čtyř zdejších rodin. Pro rodiče bylo rozhodující, že
novohuťská škola byla sedmitřídní a zimní cesta k ní se léty přece jen zlepšovala. Zato děti z Dolní Granitz, které nadále docházely do školy v Novém Světě, musily tam, sotva napadl nový sníh, dlouhou oklikou přes Svinná Lada. Až poté, co byla zčásti zpevněna zimní cesta zvaná "Kirchensteig", zkrátilo se to zimní putování školáků přes zamrzlé slatě i Vydří potok téměř o celou polovinu. Pro ty z Horní Granitz vedla však cesta do novosvětské školy přes Svinná Lada v létě jako v zimě.
Jmenujme ještě pár řemeslnických živností, které se v Granitz provozovaly. Byla tu pila Richarda Kelnbergera (říkalo se tam po
chalupě Heumer-Raimund), kolářství, takto rodinný podnik Richarda Wintera (Nigerlei-Wagner), domácké tkalcovství lnu v
chalupě Aloise Fuchse (Fuchsn-Luisi), které vydrželo živit rodinu ještě v prvých letech druhé světové války. Bylo to také poslední
domácké tkalcovství v Nových Hutích vůbec.
Podomácku se vyráběly i dřevěné dojačky, vědra a sudy v chalupě u Franze Haranta, ovšem jen podle nevelké okolní
poptávky.
Pěkné a všeobecně uznávané zemědělské hospodářství vlastnil Ferdinand Fastner (po chalupě Hermon-Hans-Ferdinand),
kterému jeho polnosti a les zaručovaly soběstačnost natolik, že nepotřeboval nijaký vedlejší příjem (dnes stojí při místě někdejší
Fastnerovy chalupy mezi dvěma modříny, stromy tak příznačnými pro tento kraj, prostý dřevěný kříž, na rubu s nápisem U
Fastnerů - snímek stavení přibitý na kříži zepředu stačil v létě 1999 během našeho čtrnáctidenního letního pobytu v Nových Hutích
kdosi odcizil! - o obnovu kříže se prý zasloužil zvěrolékař pan Petráš z chalupy u Studeného potoka v někdejším Unterkaltenbachu - pozn.překl.)
Po vyhnání jejích německy mluvících obyvatel byla celá místní část Granitz srovnána se zemí. Některé plochy slouží jako pastviny
a sklízí se z nich tráva, některé postupně dál a dál zarůstají smrky s borovicemi.
Kaltenbach - Heimat im Böhmerwald (1980), s. 62-68
Kilian Heigl, autor této láskyplně živé vzpomínky na ves při pokraji slatí nad údolím Vydřího potoka, se narodil 24. dubna 1927 v Granitz čp. 85. Po válce pracoval jako brusič kovů v Mnichově a obětavě pečoval o pamětní síň (Heimatstube) domovského Kaltenbachu a jeho fotodokumentaci jako člen výboru rodáckého spolku (Ortsausschuss Kaltenbach).
- - - - -
* Granitz, Nové Hutě
