logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ XAVER HEIDLER

Letnice na Šumavě

V překrásném čase svatodušních svátků můžeme skutečně zaznamenat všude vládu a vanutí Ducha svatého - "Sešli Ducha svého a obnovíš tvář země."
Kolik jen zeleně, kolik květů v přírodě kolem! Vidíme, kterak země dýchá Božím požehnáním. V naplněných kostelích vzývají věřící Ducha Svatého, aby zahřál a rozzářil i jejich srdce.
"Přijď, ó Bože svátostný!" Z nebeské nádhery sešli paprsek svého světla.
My vyhnanci z domova jsme o těch velkých svátcích ve zcela zvláštním rozpoložení. Sváteční radost nemůže být v nás tak skutečně horoucí, strašlivý osud na nás doléhá opravdu těžce, tísní nás všechny nesmírně. Stali jsme se o tolik chudší. "Utěšiteli opuštěných, osvěžení plné lahodnosti, přijď, ty přesladký příteli duší!" - Boží Duch nás musí sílit.
Naše mysl zalétá v ten krásný čas znovu tam, kde jsme byli doma. Uloupili nám všechno, ale o domov v duši nás oloupit nemohou. Žije v naší duši zářivý a krásný, ozlacen sluncem, domov se svými horami a údolími, se všemi svými ročními obyčeji.
Tam v zelené Šumavě bývalo o letnicích tak nádherně. Zelenala se luka, zelenaly se lesy, zelenala se pole i horské výšiny. V přírodě se probouzelo všechno nanovo, i v lidech se probouzelo potěšení ze života. Zejména mládí překypovalo bujností a životní radost z něj přímo čišela. Chlapci tropili lecjakou neplechu. Ne nadarmo se noci soboty svatodušní říkalo i "Ruiniernacht" (tj. asi jako "kazisvětská"), kdy hrozilo na vsi všemu, co nebylo připevněno nýtem či přibito hřebíkem, že to bude někam zašantročeno, vozy rozebrány, dokonce vyneseny až na střechu a tak podobně.
Ve vsích se teprve o letnicích strojila májka. Chlapec vsadil své znejmilejší stuhami krásně vyšňořený stromek rovnou pod okno komůrky. Ráno na svatodušní neděli se každý snažil vypadnout z peřin co možná brzičko. Tomu, kdo vstával jako poslední, bylo snášet posměch ostatních.
Krásným zvykem bývala ve Volarech na pondělí svatodušní vycházka zvaná tu "Grünebenausgehen". Hned s čerstvým ranním sluncem putovala mládež a s ní i mnozí starší, jejichž srdce zůstala dosud mladá, za zvuků znamenité hudební kapely k hoře Schreiner (dnes ovšem jen Bobík - pozn. překl.), tomu domovskému vrchu všech Volarských. Hlaholily hudební kousky a známé písně, všechno se radovalo. Pak se šlo zase zpátky dolů do města ke mši v děkanském kostele, kde hudba dala to nejlepší, co uměla, k poctě Ducha svatého. Volary byly vůbec vždycky domovem přátel hudby a nebylo snad domu, kde by se nehrálo alespoň na nějaký hudební nástroj. Chrámová hudba byla skutečně příkladná a pověstná po celé Šumavě. I zpěv v kostele byl na potěšitelné úrovni. Mladí i staří zpívali při obou ranních bohoslužbách o nedělích a svátcích, zatímco při hrubé mši zazněl vždycky celý latinský text s úplným orchestrem. Měli jsme i vlastní kostelní zpěvník. Z těch mnoha dopisů, které od Volarských stále dostávám, hovoří vždy znova veliký stesk po tom krásném kostelním zpěvu a chrámové hudbě. Stesk po domově! Nic nás nesmí zdrtit, zbavit naděje a odvahy - "V únavě daruj klid, zchlaď žár, co stravuje, douškem úlevy, utěš toho, kdo tone v slzách."
Kéž Boží Duch řídí děje světa tak, aby naše právo na vlast, jehož se nemůžeme nikdy zříci, došlo zase naplnění!
Těmito řádky bych rád pozdravil všechny Volarské i ostatní známé z celé Šumavy. Odvahu a hlavu vzhůru! Boží Duch Vám nedá zahynout!

1948


Die Stadt Wallern im Böhmerwald (2004), s. 96-97

Tento dopis, podobný pak třeba i o Vánocích 1951, napsal a s pokynem "přečti, několikrát opiš a pošli dál" podal svým farníkům a šumavským krajanům volarský děkan P. Franz Xaver Heidler v nejtěžších časech po vyhnání, roku 1948 opravdu ještě doslova zbaven jiných kolportážních možností. Už to dává textu přímo historickou hodnotu. Jeho autor se narodil 13. srpna 1892 v dnes zaniklé osadě Loutka (Reith), náležející farností k rovněž dnes zcela zaniklému Jablonci (Ogfolderhaid). Na kněze byl vysvěcen roku 1915 v Českých Budějovicích (Budweis), kde absolvoval předtím i tamní gymnázium a jeho působišti byly postupně Benešov nad Černou (Deutsch-Beneschau), České Budějovice, Chvalšiny (Kalsching), Pohoří na Šumavě (Buchers), Blansko (Pflanzen), Strážný (Kuschwarda) a naposledy Volary, skonal pak v nedožitých 68 letech věku 24. června 1960 v bavorské obci Berg/Schmidham na jihozápad od Pasova, kde byl od časů nuceného odloučení od šumavského duchovního domova farářem.

- - - - -
* Loutka / České Budějovice / Benešov nad Černou / Chvalšiny / Pohoří na Šumavě / Blansko /Strážný / Volary / † Berg bei Schmidham (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

V prvé řadě na židli sedící osmý zprava uprostřed všech členů
volarského chrámového sboru
Při slavnostním kázání na Maria Hilf u Pasova 1954
To za jeho farářování bylo v Pohoří na Šumavě ustaveno "zvonové komité", které si uložilo za cíl pořízení nových zvonů pro místní kostel a jak vyplývá ze stránek školní kroniky, působili v něm i všichni členové zdejšího učitelského sboru
Barokní kříž ze slonoviny z kostela
v Blansku, kde rovněž působil jako kněz

zobrazit všechny přílohy

TOPlist